Květen 2010

Nová povídka

31. května 2010 v 20:38 | chillychilly
Tak jo, mám tady takové malé upozornění, už mám rozpracovanou další povídku, ale nevím, kdy se dostanu k tomu, abych jí sem hodila. Bude to, jak jinak, HP fanfiction. Z doby Pobertů. Pokusím se o trochu realistické zmapování jejich 7. ročníku, to sice dělá spoustu autorů, ale snad to moje bude v něčem jiné. Například se chci pokusit vyvarovat takových těch věcí typu Sirius zmoudří a zamiluje se. Je mu 17 a je to děvkař, takové to zázraky se prostě nedějí. 
Pokusím se být i mírně realistická. Válka se pomalu rozjíždí, takže to do děje taky musí zasáhnout. Jinak, nehledejte tam Belatrix Lestarngeovou, Luciuse Malfoye či jinak, ty prostě v této době už v Bradavicích nestudovali. Byli venku a pyšnily se krásnou lebkou na předloktí. Tím chci naznačit, že věci z venku do děje sice budou mírně zasahovat, ale nebudou stěžejní, Voldemort se nebude pokoušet zabíjet děti. Proč by to dělal, když hrozbou mu budou až za několik let. Takže tam bude spousta úletů, různých párty a starostí se zkouškami. Možná zabřednu trochu do klišoidnosti a hodím tam nějaký ten ples. Rozhodně to nebude nic a lá spasíme svět aneb Nebelvír jsou superhrdinové, Zmijozel parchanti. No, snad se mi tohle všechno podaří splnit, uvidíme, uvidíme...:) 

Úplný konec

29. května 2010 v 14:43 | chillychilly |  Malá holka (HP Fanfiction)
Takže je tady opravdu úplný konec a podle mě je to docela happyend :)


Chapter 23

29. května 2010 v 14:33 | chillychilly |  Malá holka (HP Fanfiction)
Tak jo, a jdeme do finále. Tohle bude poslední kapitolka a potom sem možná dám i nějakou kapitolku na vysvětlení několika věcí. Jinak omlouvám se, jestli vás konec zklame.


Chapter 22

29. května 2010 v 13:55 | chillychilly |  Malá holka (HP Fanfiction)
Tak jo, je tu další kapitola a musím se vám svěřit s tím, že už to mám kompletně dopsané :)


Pomíjivá

27. května 2010 v 22:02 | chillychilly |  Pokřivená poezie
Tak další má nepoezie napsaná před lety. Docela by mě zajímalo, co si o tom kdo myslí, prosím, komentujte, ono to člověka až tolik nebyví, když je to bez jakékoli odezvy
uznávám, tenhle kousek je slabší

Chapter 21

27. května 2010 v 20:14 | chillychilly |  Malá holka (HP Fanfiction)
Hm, jak tak koukám, do komentování se vám moc nechce... Předem se omlouvám za hcyby, ale jsem dneska tak nějak mimo
Takže: šokovaný Harry :)


Jak je těžké říct: ...

26. května 2010 v 17:37 | chillychilly |  jednorázovky
Tak jo, docela mě zajímalo, jak se co řekne a tady je jedna z nejpoužívanějších vět, mně samotné se v mém rodném jazyce vyslovuje velmi težko a zcela upřímě, ještě jsem ji ani neměla moc situací, jak jí upotřebit. Jinak v tom nehledejte žádná skrytá poselství či co, prostě to byl jen takový nápad, cizí jazyky mě vždycky bavily :)


Chapter 20

26. května 2010 v 17:05 | chillychilly |  Malá holka (HP Fanfiction)
Sirius se pokusí o vážný rozhovor. Chantal rozluští kousek ze své minulosti.


chapter 19

26. května 2010 v 15:47 | chillychilly |  Malá holka (HP Fanfiction)
Vážně bych byla ráda, kdyby mi někdo napsal komentář, klidně i kritiku, budu za to jen ráda, vždycky je co zlepšit :)
Jinak už konečně vím, jak to dopadne, teda, ještě jeden detail musím pořešit, ale jinak... no už se těším, až to dopíšu:)

--------------------------------------------------------------------------------
 Prázdniny skončili a Bradavice se zaplnily studenty. Všichni si vykládali historky z prázdnin a chlubili se dárky. Dvojčata Weasleyova uspořádala párty na oslavu nového roku a Chantal musela uznat, že večírek čistě v jejich režii stojí za to. Všichni se výtečně bavili, mladší ročníky konzumovali máslový ležák a ty starší co kdo přinesl. Takže si Chantal mohla vynahradit, co na silvestra zmeškala. Ve tři hodiny ráno do společenské místnosti vtrhla profesorka MacGonnagalová a zahnala je spát. Seamus Finnigan se jí sice pokusil vyznat lásku, ale jeho pokusy byly hned v zárodku zmařeny přísným pohledem objektu jeho lásky. Díky pozdní hodině odchodu do postele většina nebelvírských zaspala a do hodin se postupně trousili rozespalí a rozcuchaní studenti. Snape je po prázdninách přivítal jak jinak než odporně složitým lektvarem, Binns klasicky nudnou hodinou a Umbridgeová nechutně dlouhou kapitolou o tom, že je lepší se nechat zabít než se bránit.
Když večer nehorázně unavená Chantal uléhala do postele netoužila po ničem jiném než spánku, ten jí však nebyl dopřán.

,,Siriusi, já tě zabiju!"

,,Taky tě miluji."

,,Chci spát."

,,Ke konci ledna budete mít výpravu do Prasinek."

,,No a? Je to až za měsíc, to snad mohlo počkat, ne?"

,,Říkal jsem si, jestli by ses nechtěla sejít."

,,Nemůžeš se tam jen tak objevit, zablešenče."

,,To ne, ale z Prasinek se můžeš přemístit, klidně až do Londýna, slečno chytrá."

,,To mě nenapadlo."

,,Popřemýšlej o tom. Dobrou noc a sladké sny jenom o mě."

,,Proč mi přeješ takové noční můry? Neměl by jsi na mě být náhodou hodný?" zasténala Chantal a do zrcátka se zatvářila
zmučeně.
Tento krátký noční rozhovor jí poskytl téma k přemýšlení na celý následující týden.

,,Já ho nesnáším," stěžoval si Harry na Snapeovu adresu.

,,Není to tak těžké."

,,Se Snapem je."

,,Nesmíš se nechat ovlivnit pocity v tvém případě nenávistí."

,,To se ti snadno řekne, ale tváří v tvář Snapeovi to tak snadné není."

,,Mě to učil taky, je to výborný učitel."

,,Takže já jsem ten neschopný, jo?" Harry měl vážně špatnou náladu.

,,To neříkám, jen se nesnažíš, to je to." Uražený Harry se s ní pak po zbytek večera nebavil.

V půlce ledna se na nástěnce objevilo oznámení o vycházce do Prasinek. Harry však musel na trest, Ron na trénink a tak se Chantal rozhodla, že Siriuse přece jenom navštíví. Horší bylo, jak to říct Hermioně, ta totiž počítala, že půjde s ní.

,,Hm, Hermiono," začala jednou večer v ložnici, ,, víš do těch Prasinek, já už něco mám."

,,Mělo mě to napadnout, tak ho pozdravuj." oproti očekávání se dívka usmívala.

Ještě to oznámila Siriusovi a v den návštěvy vesnice jí nic nebránilo v tom se přemístit na adresu Grimauldova náměstí 12. Jakmile se dostala dovnitř skončila v Siriusově pevném objetí. Dlouho se v předsíni vítali a pak se vydali do vyšších pater. Sirius, který si velmi dobře pamatoval na minule se do ničeho moc nehrnul a tak se musela iniciativy chopit Chantal. Dívka měla ze začátku trochu strach, přece jenom její jediné zkušenosti v této oblasti pocházeli z dosti nechutného zážitku, ale pak se přestala ovládat a přála si jediné, aby to nikdy neskončilo. Po tom ještě dlouho leželi nazí v posteli a tulili se k sobě, než Chantal usoudila, že už má opravdu nejvyšší čas se zvednou a vrátit se zpět. Sirius nebyl ani trochu nadšený z toho, že by jí měl pustit.

,,Až budou další Prasinky, dám ti vědět."

,,Dobře."

,,Tak zatím," na rozloučenou ho políbila a pak se přemístila co nejblíž hradu. Jako poslední prošla
branou, kterou za ní Filch zavřel a vydala se do Velké síně na večeři.

,,Jak sis užila Prasinky?" zeptala se jí zablácená Ginny, která nahradila Harryho ve famfrpálovém družstvu.

,,Bylo to perfektní."

,,A s kým jsi vůbec byla?" zeptal se Harry.

,,Nemusíš taky vědět všechno," odpověděla Hermiona, když viděla, že Chantal se k odpovědi moc nemá.

,,Takže perfektní," zeptala se potměšila kudrnatá dívka v soukromí ložnice.


,,Moc." 

,,A jak moc?"

,,Hodně...jakože úplně." mírně zrudla a pak se připojila k Hermionině smíchu.

Protiklad

24. května 2010 v 21:54 | chillychilly |  Pokřivená poezie
Další pořivená poezie, pokusím se vyhrabat, co jsem kdy napsala, je to docela zvláštní si to teď, s odstupem času, číst
Tak doufám, že to alespoň zaujme :)

Zmatek

24. května 2010 v 21:45 | chillychilly |  Pokřivená poezie
Pokřivená poezie je pro mě určitý prostředek, jak se z něčeho vypsat, píšu věci, co mě napadnou, nedává to smysl, alespoň na první pohled, na ten druhý ano, ale to by to musel člověk číst ve stejné náladě jako autor, když to psal


Zrůda, nic víc

24. května 2010 v 21:36 | chillychilly |  Pokřivená poezie
Jsem jen Zrůda.
Nic víc.
Proč se to stalo?
Proč mně?
Copak nemám žádné svědomí?
Proč jsem taková?
Zabila jsem ho!
Jako spoustu jiných.
Ale on nebyl jeden z mnoha.
Nesnáším ho!
Nesnáším sebe!
Nesnáším ty, co ze mě udělali tohle!
Zrůdu!
Jsem jen Zrůda, nic víc.
Jsem jen Zrůda, co si nezaslouží žít.
Vrah!
Zabila jsem!
Jako mnohokrát!
Dnes to bylo poprvé!
Jaké to je umírat?
On to ví!
Jsem Zrůda, to já ho zabila!
Zabila, zabila, zabila! 
Pořád dokola, ZBLÁZNÍM SE!
Nezasloužím si žít!
Nezasloužím si umřít!
Zítra zabiju znovu.
Chci zapomenout.
Sladké zapomění, opojná nevědomosti.
Nezasloužím si tě!!!
Jsem jen Zrůda, nic víc!  

Bolest

22. května 2010 v 18:17 | chillychilly |  jednorázovky
Zase je to depresivní, i když nevím, možná ani ne, to posuďte sami a když se vám bude chtít, tak mi to napište do komentářů, potěšilo by to. Jako vždy, dlouho mi to leželo v hlavě a jako vždy to tam nejspíš mělo zůstat, až moc jsem se do toho vžila a dala tam toho moc ze sebe samé, no nic, přečtě te si to a hlavně komentujte


Chapter 18

22. května 2010 v 15:22 | chillychilly |  Malá holka (HP Fanfiction)
Tak jo, dneska dopíšu zbytek silvestra, sice to mělo být už ve čtvrtek, ale nějak na to nebyl čas, takže jestli tohle vůbec někdo čte, tak se mu omlouvám
Jinak nemám ráda tyhle scény, nepíše se mi to dobře, ale nebylo vyhnutí:D

--------------------------------------------------------------------------------

,,Siriusi." zašeptala Chantal, úplně jí to vyvedlo z míry. Oslovený však nevypadal, že by toho chtěl nechat. Pomalu si drobnou dívku otočil čelem k sobě. Při pohledu do jeho temně modrých očí jí úplně došla řeč. Sirius se chvíli ztrácel v jejích čokoládových očkách a pak jí něžně políbil. Na chvíli se odtáhnul, aby měla možnost ho odstrčit. Když to neudělala zaútočil na její rty o trochu prudčeji. Překvapená Chantal po chvíli začala spolupracovat více než ochotně. Aniž by přerušil polibek, posadil jí na stůl. Přece jenom byla malinká a vysokého Siriuse už začínalo trochu bolet za krkem. Nyní, když byla výš, mohl se k ní více přitisknout. Jednou rukou jí hladil po zádech a druhou jí přejížděl po stehnu, za chvíli se ruka ze stehna začala sunout výš a výš. Chantal věděla, že by to měla zarazit, dokud je to možné. Odtrhla se od Siriuse a sklopila oči.

,,Asi bych tam měla odnést ty láhve," zašeptala a stále se dívala na své ruce. Sirius jí jedním prstem zvedl bradu a donutil jí, aby se na něj podívala. Potom jí jemně a krátce políbil.

,,Asi by si měla," odpověděl a opustil místnost. 

Ještě trochu omámená Chantal posbírala ze stolu láhve a nesla je do salonku. První co uviděla po vstupu do dveří byla temná modř Siriusových očí. Rychle se od nich odtrhla a přespříliš vesele zahlaholila : ,,Dýňová šťáva."

,,Že ti to ale trvalo," usmála se na ní od tance rudá Hermiona.

,,Trochu mě zdržel Krátura."

,,No jasně, Krátura," zašeptala hnědovláska, když procházela kolem ní.

Za pět minut Artur se značnými obtížemi otevřel šampaňské a začal ho rozlévat nejen do skleniček. Všichni se bavili jeho opileckou nemotorností až Fred vrazil do stolu a všechno vylil, takže se s procesem nalévání a vylévání muselo začít znovu.

,,Deset, devět, osm, sedm...." odpočítávali se sklenkami v rukách, ,, tři, dva, JEDNA!!!!!" Zakřičeli, vyprázdnili sklenky, a za zpěvu Auld lang syne se začali objímat.
Jako první si Chantal přitáhl Fred, popřál jí hezký nový rok a políbil jí. Artur se na ní pověsil hned po synovi a něco jí opilecky žvatlal do ucha. Všichni až na ní a Blacka byli krásně připití.
Siriusovi se do náručí dostala jako poslední. Dlouze ji objal a zabořil obličej do jejích vlasů, něco jí šeptal, ale dívka mu přes povykování dvojčat Weasleyových nerozuměla. Pomalu se od sebe odloučili. Nikdo jim nevěnoval pozornost, akorát Hermiona se na svoji kamarádku vševědoucně usmála.Po zbytek večera si jí Sirius držel ve své bezprostřední blízkosti a Chantal to ani v nejmenším nevadilo. Hodinu po půlnoci seděla opilá Hermiona s
ještě více opilým Ronem na křesle a něco si špitali. Harry s Ginny se někam vytratili a Fred s Georgem odešli spát, jelikož uznali, že to opravdu trochu přehnali.
Chantal se Siriusem seděli na křesle a bavili se pohledem na tančící manžele Weasleyovi. Artur
Molly něco zašeptal, ta se mírně začervenala a pak spolu odešli. Hermiona se uvelebila Ronovi v náručí a spokojeně usnula.

,,Tak to vypadá, že jsme zbyli jen my dva," zašeptala Chantal, aby nevzbudila spokojeně oddychující pár.

,,A nevytratíme se taky?" zeptal se Sirius. Chantal se na něj otočila, čehož Sirius náležitě využil k tomu, aby jí políbil. Ještě chvíli jí "přesvědčoval" a pak drobná tmavovláska svolila. Pod schodama jí vzal do náruče a odnesl k sobě do pokoje, kde jí opatrně hodil na postel. Nést lehoučkou dívku mu nedělalo žádné potíže i když ke konci cesty se trochu zapotil. Chantal se na posteli posadila, ale za chvíli jí k matraci přišpendlila váha Siriusova těla. Black jí začal zasypávat polibky a pomaličku stahovat tričko. Za chvilku se přesunul o trochu níž a začal jí líbat na břicho a hrudník. Na okamžik se vrátil nahoru a vášnivě drobnou dívku políbil. Mezitím jí hladil všudemožně po těle. Dívka si to užívala, ale sama zatím nebyla ničeho schopná. Začali se jí znovu na mysl vynořovat její prozatímní sexuální zkušenosti, které obsahovaly postavy v černých pláštích, ponížení a bolest. Když jí Sirius chtěl sundat podprsenku, dívka se roztřásla.

,,Já....nemůžu...nemůžu, promiň," zašeptala roztřeseně a z očí jí stékaly slzy.


,,Chantal," vyslovil něžně její jméno. 

,,Já...promiň, to prostě....ty tři roky," mluvila zmateně, ale Sirius pochopil.

,,Promiň, promiň," šeptala potichu a neodvažovala se na něj kouknout.

,,Ne, neomlouvej se." Pomalu si jí k sobě přivinul a když se přestala třást, oblékl jí tričko.

,,Tak já asi půjdu," svěsila hlavu a zvedla se. Sirius si jí, ale stáhl zpátky.

,,Nechoď," zašeptal jí do ucha až jí úplně zamrazilo, ,,prosím," dodal.

Chantal se odejít nechtělo a tak Siriusovu
prosbu splnila. Tiskli se k sobě a vychutnávali si blízkost toho druhého než usnuli.

Ráno se jako první vzbudila Chantal. Nemohla odolat nutkání si Siriuse Blacka pořádně prohlédnout. Delší tmavé vlasy mu s nedbalou elegancí spadali do pohledného obličeje, který momentálně zářil spokojeností. Muž se ze spánku usmíval a objímal drobnou dívku kolem pasu. Byl krásný. Ačkoli strávil třináct let v tom nejhorším vězení a to se na jeho vzhledu nesmazatelně podepsalo, vypadal úchvatně. Dívka si nedokázala představit, jak moc hezký musel být ještě před tím. Chantal se opatrně vyprostila z jeho sevření a potichoučku odešla. Hermiona v jejich pokoji nebyla, ale jí to ani v nejmenším nevadilo.
Asi za hodinu jí vzbudil příchod její spolubydlící.

,,Je mi špatně," Hermiona se opatrně posadila na postel .

,,To se stává," zašklebila se na ní Chantal.

,,Nečekala jsem, že tady budeš," začala opatrně Hermiona.

,,A kde bych měla být?"

,,Přede mou to nemusíš tajit, viděla jsem vás."

,,Po pravdě, přišla jsem asi před hodinou."

,,Aha, no a.....?"

,,Ne," odpověděla na její nevyřčenou otázku Chantal.

,,Tak to bych od Siriuse nečekala."

,,Taky mě to překvapilo." Chvíli se na sebe rozpačitě koukaly a pak se rozesmály.

,,A co ty?"   

,,Nic, jenom jsem si povídali. Umí být docela milý," zasnila Hermiona a probral ji až Chantalin pobavený smích.


,,Stejně asi neusneme, nepůjdeme připravit snídani? Molly by nám určitě byla vděčná, vzhledem k tomu, jak včera vypadala."

,,Tak to spíš kafe, ne?"

Za chvíli se vznešené sídlo Blacků zaplnil lahodnou vůní kávy. Jako první se probudil Sirius. Jakmile se objevil ve dveřích, Hermiona s úsměvem podotkla, že půjde do salonku probudit jednu šípkovou Růženku a nechala je o samotě. Sirius jí za to byl vděčný.

,,Tak jak se slečna vyspinkala?" zeptal se Chantal a objal jí.

,,Ale jo, šlo to, jen mě někdo neustále obíral o peřinu." usmála se na něj.

,,A pročpak jsem si nějakou nepřičarovali?"

,,Protože jsme neměli hůlku."

Hermiona si se svým návratem dávala na čas, což ale ani jednomu z nich nevadilo.

,,Nechci rušit," ozval se Hermionin pobavený hlas a oni se od sebe neochotně vzdálili.
 ,,Ale za chvíli přijdou ostatní." 

Za chvilku byla kuchyň plná zívajících lidí, kteří nadávali na příšernou bolest hlavy. Až na Chantal a Siriuse se nikdo neodvážil snídat. Molly rozhodla, že do Bradavic odjedou už dnes odpoledne. Nikdo z toho nevypadal vůbec nadšeně, představa té dlouhé cesty z Londýna do školy jim působila něco, co velmi připomínalo mořskou nemoc.
Po snídani, se Chantal se Siriusem zavřeli do jejího pokoje a loučili se. Nakonec jí Black podal zrcátko.

,,Tohle je dvousměrné zrcátko. S Harryho otcem jsme ho používali během školních trestů. Kdyby jsi náhodou měla chuť mi něco sdělit, stačí vyslovit moje jméno. Já budu mít to druhé neustále u sebe."

,,Neměl by jsi ho radši dát Harrymu?"

,,Mám sice Harryho rád, ale řečí o Voldíkovi si užiju dost tady, nemusím je poslouchat ještě z dalšího zdroje."

 Tím Chantal rozesmál a ona jeho dar přijala.Po obědě nastal všeobecný shon a ruch. V domě panoval neuvěřitelný kravál, který probudil k životu obraz Siriusovi matky. Vypadalo to, že jediní dva lidé, kteří se do Bradavic ani trochu netěší jsou Chantal a Harry.
Harry totiž dostal od Brumbála milý opožděný vánoční dárek v podobě hodin nitrozpytu se Snapem. Nutno podotknout, že ani Snape z toho moc velkou radost neměl, když se všichni rozloučili se Siriusem a Weasleyovými, vydali se za Tonksovou, která po chvíli mávla hůlkou a před nimi se zjevil Záchranný autobus. Ginny, dvojčata a Remus odešli na jeden konec a zbývající čtyři studenti společně s Tonksovou na druhý. Ron vypadal docela spokojeně, ovšem pouze do té doby, než se autobus rozjel. Pak prohlašoval, že do toho krámu už nikdy nevleze. Remus s Tonksovou je doprovodili až ke hradu a tam se rozloučili.

--------------------------------------------------------------------------------


Tak jo, Sirius byl, pravda trochu přeslazený, ale jsem na konci silvestra a můžeme se vrátit do Bradavic ( going back to Hogwarts =D snad to někdo pochopí a zasměje se)

   

jiná možnost

22. května 2010 v 12:12 | chillychilly |  jednorázovky
Zase další depresivní jednorázovka. Nevím, vážně začínam pochybovat o své schopnosti psát hezké nebo vtipné věci. Docela by mě potěšil nějaký komentář.


chapter 17

19. května 2010 v 21:25 | chillychilly |  Malá holka (HP Fanfiction)
Co se stalo a co se nestalo na silvestra (žádná chyba, vážně tam patří malé písmenko:)

--------------------------------------------------------------------------------

V posteli zalezlá Chantal si uvědomila, že dnes je silvestr. Po dlouhé době zase zažívá oslavu konce roku a vypadá to tak, že půjde spát hned po přípitku. Při pomyšlení na přípitek se jí udělalo mírně špatně. Sirius však na tom nebyl o nic líp. Chvíli oba dva leželi ve svých postelích a přemýšleli takřka o ničem. Po chvíli se ze Siriusova pokoje začal ozývat mocný chrapot a z Chantalina tiché pochrupování. Vzbudila ji až v sedm hodin večer Hermiona.

,,Chantal, vstávej, měla by ses jít najíst a taky si sbalit."

,,Sbalit?" nechápala, proč, vždyť prázdniny končily až za několik dní.

,,Možná zítra pojedeme do Bradavic. Třetího začíná škola a tak Ronova mamka říkala, ať si radši sbalíme a zítra že uvidíme."

Chantal se vyhrabala z postele a její první cesta vedla do koupelny. Když se podívala do zrcadla málem se nepoznala. Vypadala strašně. Byla rozcuchaná, pobledlá a navíc už při pohledu na sebe cítila mírný alkoholový opar. Vypadala prostě, jako kdyby včerejší noc pořádně kalila. Což byla mim jiné pravda.

,Jo, holka, měla by ses jít osprchovat.´
Po velmi dlouhé sprše si znovu stoupla před zrcadlo a byla spokojenější. Sice byla v obličeji pořád dost pohublá, ale už se jí do něj vracel dřívější půvab. Vysušila si krátké vlasy a byla sama se sebou spokojená. V pokoji zastihla Hermionu v nejvyšším stupni balení.

,,S hůlkou by to šlo líp."

,, Jenže já nejsem, ta šťastná, která by jí směla používat i mimo školu."

,,No vidíš, to jsem si nevzpomněla. Balit!"
Hermionino oblečení se poslušně naskládalo do kufru. Dokonce i ponožky se složily.

,,Díky."

,,Není zač," odpověděla Chantal a prohlížela si svojí kamarádku. Nikdy jí nepovažovala za zvláštní krasavici, ale teď musela uznat, že je docela hezká a že má něco do sebe. Jen kdyby neměla neustále rozčepýřené vlasy.

,,Proč se na mě tak koukáš."

,,Uvažovala
jsi někdy o tom, že by sis narovnala vlasy?"

,,To už jsem zkoušela, trvá to strašně dlouho."

,,S hůlkou ne," tajemně se usmála Chantal, ,,můžu to zkusit?"

,,Já nevím, abych o ty vlasy nepřišla," pochybovačně se na ní koukla.

,,Nejsem tak nešikovná," malinko se urazila.

Hermiona nakonec svolila, Chantal chvíli kolem její hlavy máchala hůlkou a pak, spokojená se svým výsledkem, jí dovolila se na sebe podívat. Narovnané vlasy Hermioně splývaly do půlky zad a nutno podotknout, že jí to velmi slušelo.

,,Teda, to mě naučíš, ušetřilo by mi to spoustu práce," obdivně se koukala do zrcadla.

,,Že seš to ty," usmála se Chantal.

,,Ještě jsem slíbila paní Weasleyové, že jí pomůžu s chlebíčkama, tak si sbal a přijď taky."

Když za půl hodiny scházela dolů, slyšela ze salonku veselé hlasy a pokusy o naladění kytary. Ta ale byla odolná a nešla naladit ani kouzlem.

,,Naše šípková Růženka." přivítal ji Sirius.

,,Nic si z toho nedělej, on přišel pět minut před tebou." oznámil jí velmi hlasitě Fred.

Večer si Chantal náležitě užívala. Asi do deseti je svým "uměním" bavil Sirius, později ho nahradilo očarované rádio a všichni se jali tančit. Chantal se obzvlášť líbila taneční kreace přiopilých manželů Weasleyových. Taky jí potěšilo, že Ron měl oči jenom pro Hermionu, té jeho pozornost nevadila, spíše jí lichotila. Rychlé skladby vystřídaly pomalejší a George jí vyzval k tanci.

,,Myslím, že mě Sirius zabije, alespoň tak ne mě kouká. Docela vážně začínám pochybovat o tom, jestli bylo správné ho ochraňovat před Azkabanem."

,,Proč by na tebe tak koukal?"

,,Ale Chantal nedělej hloupou."  

,,Asi by sme se měli na sebe víc natisknout, co říkáš?"

,,Moje vražda na tvojí
hlavu." zasmál se George a přání ji rychle splnil.
 Po dvou tancích s Georgem dostala strašnou žízeň a tak se omluvila a vydala se ke stolku s občerstvením. Tam narazila na Hermionu, jak vyprazdňuje poslední sklenici dýňové šťávy.

,,Ale ne, já měla taky žízeň. Jinak co účes?"

,,Tak si dojdi do kuchyně, tam by ještě něco mělo být. A díky moc, všichni mi ho chválí."

,,Nedivím se. A co Ron, neposlintal tě moc?"

,,Chantal," zasmála se
Hermiona, ,, i za tohle díky."

,,Jak už jsem řekla, nemáš zač, tak já si skočím do kuchyně." Jak řekla, tak i udělala. Zrovna se vracela ze spíže a náručí plnou láhví dýňové šťávy, podařilo se jí otočit se a zavřít aniž by něco rozbila, když dokončila otočku, ocitla se tak dvacet centimetrů od Siriuse. Vyděšeně vykřikla a málem všechno pustila.

,,Chodíš hrozně potichu. Strašně jsem se tě lekla." řekla ještě trochu roztřeseně a položila láhve na stůl. Sirius jí však nijak neodpověděl, pak ji nečekaně ze zadu objal a začal jí vlasy i krk zasypávat polibky.

--------------------------------------------------------------------------------

Tak a já pro dnešek končím, zítra se mi snad podaří přepsat zbytek silvestra :D

chapter 16

19. května 2010 v 20:48 | chillychilly |  Malá holka (HP Fanfiction)

Ráno poté, aneb Kalná bývají rána opilcova

--------------------------------------------------------------------------------

,,Neviděl jsi Chantal?" Zajímala se o osud své spolubydlící Hermoina. Remus však jen bezradně pokrčil rameny.

,, Ne, a ani Siriuse."

,,A nechceš se k němu zajít podívat?"

,,Tak dobře, zajdu tam," souhlasil Remus a vydal se na pouť do Siriusova pokoje.

O chvíli později:
,,Tak co?"

,,V pokoji není, jediné
co svědčí o Chantalině noční návštěve je tohle," ukázal její noční košilku, ,,teda pokud mi Sirius něco netají," zacukalo mu v koutcích. Hermiona se na košilku koukala trochu překvapeně.

,,Pravděpodobně se někde vraždí navzájem nebo tak," prohlásila pak naoko lhostejně.

Když se ty dva neukázali ani k obědu, začali se o ně ostatní strachovat. Pobíhali všelijak po domě, nakukovali do všech možných místností a volali je jménem, nikdo se však neozýval. Ron v žertu prohlásil, že se už pravděpodobně někde dobili, ale nikomu to nepřišlo vtipné.

,,Neměli by jsme někoho zavolat?" starala se Hermiona.

,,Já nevím, přece se nemohli jen tak vypařit..."

Koupelna v prvním patře nebyla téměř využívána, tudíž je tam nikdo nehledal a jejich úkryt byl spolehlivý.

,,Au, bolí mě úplně
všechno. Nevěděla jsem, že vlastním tolik kousků." ozval se chraptivý hlas z vany.

,,Nápodobně."

,,Taky je ti tak blbě?"

,,Jo."

,,Taky se ti leží tak nepohodlně?"

,,Jo."

,,A taky se nemůžeš
ani pohnout?"

,,To proto, že na mě
ležíš."

,,To není pravda, ty ležíš na mě."

,,Co je tohle?"

,,Moje ruka."

,,Tady?"

,,Taky to nechápu. Jinak, co je tohleto?"

,,No..."

,,Eh, promiň," rychlostí
blesku ruku odtáhla.

,,A jak to že..." Nechala otázku nedokončenou.

,,Jsme dost propletení
a taky se na mě hodně tiskneš, jsem jenom chlap." vysvětlil prostě.

,,Promiň."

,,Já jsem ten poslední, komu to vadí."

,,Teda, je mi vážně
blbě."

,,Tak se zvedni."

,,Ráda bych, ale nejde to, polovina mého těla je pod tvým. Zvedni se ty."

,,Nejde to." Učinil pár marných pokusů o zvednutí se Sirius.

,,Tak to nevím, jak to uděláme."
Nakonec se jim podařilo zvednout se i když jim to dalo hodně práce.

,,Točí se mi hlava," oznámila Chantal, jakmile se dostala do větší nadmořské výšky.

,, Hele, musíme si dát vyprošťováka nebo tak něco, jinak bude mít Remus zase řeči."

,,To jo. Takže směr kuchyně?"
Jakmile se vyštrachali z koupelny oslnilo je prudké sluneční světlo. Chvíli jenom oba stáli a mžourali.

,,Teda, kolik je?" Zamumlala oslněná Chantal.

,,Nevím, asi hodně, což znamená, že všichni budou vzhůru." Povzdechl si Sirius.

,,Jdem, ale musím říct, že tohle mi ještě přitížilo," Chantalin hlas už nezněl tak rozhodně jako před chvílí.
Sejít schody jim zabralo tak čtvrt hodiny, ale nakonec stáli před kuchyní a odhodlávali se vejít.

,,Bež první." Zašeptala dívka.

,,Proč já?"

,,Jsi starší,
máš přednost."

,,Nene, dáma má přednost."

,,Ale já jsem moc mladá na to abych umřela. Ty už máš těsně před smrtí, takže to nikomu
nebude tolik vadit."

,,Nesnáším tě," sykl Sirius a vešel.


,,Siriusi!" Vykřikla Hermiona a vrhla se k tmavovlasému muži.

,,Kde máš Chantal?"

,,Tam," ukázal neurčitě
za sebe a bolestně se šklebil. Hermionin vysoký hlas mu rval uši.

,,Kde jste byli?" zeptal se kmotra Harry.

,,Kdy myslíš?" mlžil Black.

,,Siriusi, měli jsme o vás strach." Začala paní Weasleyová.

,,Ale Molly, umím se o sebe postarat."

,,Naposledy jsi se o sebe postaral tak, že jsi skončil v Azkabanu." připomněla trochu nešetrně Ronova matka.

,,Molly, je mi vážně
špatně, takže mi o tomhle nemluv." zbledl Sirius.

Mezitím, co se Sirius hádal a Molly, Hermonia zavlekla svojí kamarádku do salonku.

,,Kde jste byli?"

,,To má být křížový
výslech?" mnula si zatuhlý krk a nasupeně se koukala na svojí střapatou kamarádku.

,,Mám o tebe strach."

,,Proč? Umím se o sebe postarat."

,, Je o hodně starší než ty. A navíc ho hledá jak ministerstvo, tak Ty-víš-kdo."

,,Hermiono! Co si o mě
myslíš," vybuchla podrážděně.

,,Já nevím, ale popravdě, ještě nikdy jsem neviděla Siriuse, aby se takhle k někomu choval."

,, Nic spolu nemáme," rozhořčeně se bránila.

,,Ale vypadá to tak."

,,I kdyby jsme měli, byla by to jen a jen naše věc."

,,Tak promiň, kde jste byli?"

,,Ve vaně."

,,Chantal!"

,,Já mluvím vážně. Večer jsme byli trošku mimo a tak jsme zaparkovali v koupelně."

,,Spali jste ve vaně?" Hermiona mluvila hlasem, který jasně naznačoval, že Chantal není normální.

,,No," protáhla tmavovláska, ,,ale bylo to dost nepohodlné. Dám ti dobrou radu, nikdy nespi ve vaně."

,,Dobře, beru si tvou radu k srdci." usmála se Hermiona.

Za chvíli už tlachaly o všem možném a z přátelského rozhovoru je vyrušil Sirius, který se zoufalým výrazem vtrhnul dovnitř.

,,Můžu s tebou mluvit?" Otočil se na Chantal.

,,Tak já asi půjdu," zvedla se Hermiona.

,,Copak?"

,,Remus."

,,Co udělal?"

,,Nejen on i Molly. Můžeš
jim, prosím, vysvětlit, že jsem tě nijak nezneuctil ani nic podobného?"

,, No to nevím," šibalsky se na něj usmála.

,,Chan, udělám cokoli, jen když mě těch dvou zbavíš."

,,Cokoli? Tak to beru." Plácla si se Siriusem.

,,Remusi? Na slovíčko," zavolala na něj Chantal.

,,Hele, jen jsem ti chtěla říct, že Sirius mě nezneuctil ani nic podobného."

,,Vážně?"

,,Myslíš, že bych se nechala?"
zářivě se usmála.

,,A nechala?" Oplatil jí to.

,,Jsi úplně stejný
jako on," nechápavě zavrtěla hlavou.

,,Co ti slíbil, že za mnou půjdeš?"

,,Řekl, že udělá cokoli, no uznej, takovou příležitost jsem si nemohla nechat ujít."

,,A co na něj chystáš?"

,,Ještě nevím, netušila jsem, že mi dá do ruky takovou zbraň."

,,Jo, a ještě to vyřiď
Molly. Díky," chystala se k odchodu.


Přede dveřmi na ní nedočkavě čekal Sirius, aby se dozvěděl, jak zvládla svůj úkol.

,,Ujistila jsem ho, že bych s tebou nikdy neprováděla žádné nechutnosti."

,,Mrcho, ale jinak díky, teda pokud mi to pomůže se těch dvou zbavit."

,,Není za co. Takže jestli je to vše co pro tebe můžu udělat, jdu spát."

,,A kam?"

,,Do postele."

,,Mojí nebo tvojí?" Opakoval rozhovor ze včerejška.

,,Každý do své, zlatíčko."

chapter 15

19. května 2010 v 20:47 | chillychilly |  Malá holka (HP Fanfiction)
Večer se šel Sirius Chantal omluvit a při té příležitosti jí pozval na noční
procházku.

,,Procházka při měsíčku?" divila se.

,,Jasně. Já, ty a Ohnivá
whiskey," zubil se Black.

,,To nezní špatně," přivřela oči, ,,ale spíš bych čekala, že si budeš regenerovat játra, ty ožralo."

,,Taky si myslím, ale musíme zmizet nenápadně," rozhodl se velkomyslně ignorovat narážku na jeho včerejší večer ve společnosti láhve jedné nejmenované kouzelnické lihoviny.

,,To je jasný, ty se nesmíš z domu přece ani hnout."

Když celý dům utichl a Chantal si byla jistá, že Hermiona už spí, popadla své předem připravené oblečení a tiše se přepravila k Siriusovi do pokoje.

,, Tak jsem tady," oznámila, jakmile vešla bez zaklepání do Siriusova pokoje.

,,Hmm, a jak vidím, tak v pyžámku," prohlížel si ji s přivřenýma očima.

,,Chlípný starče."

,,Nemůžu za to. Tak už
se převleč a nebo aspoň svleč," tohle si prostě nemohl odpustit.

,,Tohle jsem nějak nedomyslela. Otoč se."

,,Proč?" okouzlující
úsměv.

,,Jsem strašně stydlivá," odsekla.

Po chvilce handrkování
se Chantal naštvala a před zraky překvapeného Blacka shodila noční
košilku a oblékla se. Všimla si, že Sirius ji zkoumá hodnotícím pohledem a že mu na tváři pohrává spokojený úsměv.

,,Tak jdem, ne?" pobídla ho.

když měli nejhorší, totiž schody a halu, za sebou, popadl ji Sirius za ruku a vedl k blízkému baru. Překvapilo ji, jak se vyzná v názvech
mudlovského pití a v librách. Za hodinu stihli vystřídat tři podniky. Vždy jedna runda a pak dál. Rozhodli se uspořádat Tour de bar, prohrává ten, co se pozvrací. Chantal si sice byla jistá, že vítězství ji nemine, jelikož Sirius ráno vypadal opravdu zmoženě, jenže to se přepočítala. Muž měl opravdu obdivuhodnou výdrž a po několika dalších kolech se dívka začínala bát, že to nakonec přece jenom prohraje.

,,Tamhle ta, škyt, ta na tebe, škyt, celou dobu kouká," ukázala Chantal do rohu na mladou blondýnu.

,,Škyt, asi se jí, škyt, líbím, škyt," zaškytal Sirius a pokoušel se zaostřit.

,, Nechápu, škyt," pokračovala ve škytacím rozhovoru Chantal.

,, Jsem prostě neodvola... totiž neodolatelnej," oslnivě se usmál.

,,Spíš si myslí, škyt, že jsi pefodit, to no, pedofit, ne, pedo-to," pokoušela se přijít na správný výraz.

,,Pedotofil?" pomáhal jí.

,,Pedofil," zatvářila se štastně tmavovláska.

,,Ale neděláme nic, ne to, pedoto tamto."
zažvatlal muž.

,,Ale mohli by sme." culila se na něj.

,,Chceš?"
v očích mu zahrály veselé ohníčky.

,,Půjdeme zase o důl dám, nebo tak nějak." Zaplatili a vyšli ven z baru. Opilý Sirius chytil motající se Chantal kolem pasu a vydali se dál, vstříc novému podniku. Za hodinu už jim nikde nenalili. Byli zpití pod obraz. Momentálně na břehu Temže a přemýšleli, kde to vlastně bydlí.

,,Nevím jak ty, ale já
bydlím ve strašně hnusným baráku."

,, Já taky, třeba bydlíme spolu," překvapený pohled.

,,Je tam takovej sří... skřístek, sříkes, no jemnuje se Karkula nebo tak."

,,Tak tam nebydlím. Ten můj se jmenuje Kartuza, a je děsně otrav-škyt-nej."

,,Možná je to ten Karzuta," zamyšlený pohled.

,,Říkal jsem Karuta."

,,Aha, tak ten to není."

,,A jak vypadá?"

,,Takovej malej, škyt, velký
ucha, uši a to oči" během popisu vše názorně ukazovala.

,,To by mohl být on Karuta má taky velký to, no, všechno."

,,Úplně všechno?" Pubertální záchvat smíchu.

,,Nevím, nosí raš...roukš...rokšu..."

,,Roušku!" rozsvítila se Chantal štěstím,že na to přišla.

,,Jo, tohleto."

,,Musíme jít domů."

,,Ke mně ? A nebo k tobě?"

,,K tobě, tam jsem ještě
nebyla."

,,Všechno ti ukážu, hlavně
Katuru."
Po dvou hodinách hledání
a vyprázdnění láhve Ohnivé whiskey stáli přede dveřmi do Grimauldova náměstí číslo popisné 12.

,Pšššššššššššššššššt," udělal strašně nahlas Sirius. Chantal se zhroutila v záchvatu smíchu a on se k ní po chvíli přidal.

,,Moje má-ma, je kráva," vysvětlil.Chantal ho však neposlouchala a tančila po náměstíčku.

,,Pojď," chytl jí za ruku a táhl ke dveřím.

,,Ticho, máma je kráva," zopakoval a všoupl jí dovnitř. Dívka to neustála a skácela se doprostřed vstupní haly. Sirius se chvěl
potlačovaným smíchem. Nakonec jí pomohl na nohy a
za spousty vrávorání se jim podařilo dostat do obýváku.

,,Tady bydlím taky," zahihňala se Chantal.

,,Ukážu ti Kr-ka-Katuku, pojď."

,,Krakuro!" Nic se nestalo a oba dostali záchvat smíchu.

,,Kakuro!" Další výbuch smíchu.

,,Nic ukážu ti jeho plech, totiž pelech." Snažili se jít potichu, ale neustále do něčeho vráželi a otřásali se záchvaty potlačovaného smíchu.

,,Tady," vítězoslavně
otevřel dvířka v kuchyni a ze tmy na ně koukaly oči jako baseballové míčky. Chantal dostala takový záchvat smíchu, že přepadla přes židli a skončila rozplácnutá na zemi. Sirius celou situaci komentoval, jak jinak, než smíchem.

,,Jseš strašně
nešikovná, víš to?"

,,Hmfhmfh," zabublala z podlahy.

,,Ty uši!" Vykřikla a rozesmála se na celé kolo.

,,Tyjo, jsme jako pytel, musíme jít spát," dal dohromady normální větu zodpovědný Sirius a zvedl Chan ze země.

,,Kam?"

,,Do postele."

,,Ke mně nebo k tobě?"

,,Ke mně," rozhodl Sirius.

,,Jsou tam schody?"

,,Myslím, že jo."

,,Nesnáším schody, zvedají
se samy od sebe. Taky uskakujou."

,,Jsou to svině," souhlasil s ní.

,,Tak jdem?"
Rozhodným krokem vyrazili ke schodišti a za společného podpírání a padání se dostali do 1. patra.

,,Tady?" ukázala dívka na dveře.

,,Ne," zasmál se Sirius, ,, to je koupelna."

,,Ve vaně se dá
taky spát."

,,To nezní špatně." V záchvatu opileckého nadšení vtrhli do koupelny a poskládali se do vany. Vzhledem k jejich alkoholovým polštářům jim jejich nepohodlí nevadilo. Chvíli byl z koupelny slyšet smích, potom špitání a nakonec utichlo i to.

chapter 14

19. května 2010 v 20:46 | chillychilly |  Malá holka (HP Fanfiction)
,,Siriusi?"

,,Chan?" zažvatlal Sirius odkudsi z postele.

,,Siriusi, teda ty vypadáš."

,,Jak?"
laškovně na ní mrknul.

,,No, příšerně," rozesmála se. Opravdu tak vypadal. Byl rozcuchaný, neumytý a měl charakteristický zápach lidí, kteří stráví noc s flaškou. Navíc byl zpitý pod obraz.

,, Zlobíš se na mě?"

,,Na tebe? Nemám důvod."

,,To jsem rád," zaškytal muž na posteli.

,,Ty blázne, jak sis vůbec mohl myslet, že by mě takhle dostala tvoje neoprávněná kritika?"
Chantal si během svého ohnivého projevu přisedla na Siriusovu postel.

,,Chan?" zašeptal Black.

,,Hm?" A než se dívka nadála, Sirius ji pevně objímal.

,,Neblázni, udusíš mě," zasípala.

,,Promiň," trochu ji pustil, ale i nadále ji pevně svíral v náručí. Asi po pěti minutách těsného
objetí to Sirius neuseděl a svalil se na postel. Chantal vzal samozřejmě s sebou.

,,Siriusi, neblázni a pusť
mě." bránila se dívka.

,,Zazpívej."

,,Cože?" myslela si, že špatně slyšela.

,,Zazpívej mi." zopakoval.

,,Ne, zpívám hrozně." ohrazovala se překvapeně.

,, Prosím."

,,Vážně ne."

,,Jo!"

,,Ne!"

,,Jo!"

,,Dobře, dobře," zarazila Chantal hádku a zazpívala ukolébavku. Vcelku ji pobavilo, že Sirius opravdu usnul.


,,Tak jaké bylo usmiřování?"

,,Těsné," zašklebila se Chantal na Remuse.

,,Těsné?"

,,Asi čtvrt hodiny mě
dusil v objetí a pak mě nutil zpívat."

,,A co
jsi mu zazpívala?"

,,Ukolébavku."

,,A usnul?" začínal se usmívat vlkodlak.

,,Překvapilo mě to, ale ano, usnul." to už se smáli oba.

,,Ani jsem se tě vlastně ještě nezeptal, jak se ti líbí v Bradavicích. Pro mě to byly ty nejlepší roky života." Zeptal se tak po hodině smíchu Remus.

,,Jde to, znáš to. Jen mi chybí to, čemu jsme v Belgii říkali spanilé jízdy."

,,Spanilé jízdy, asi tuším, ale přibliž mi to."

,,Koupilo se hodně pití
a tak a v noci se zalezlo do nějaké učebny. Jedním slovem chlastačka.
Těch tady moc není." Tvářila se mírně melancholicky. Vzpomněla si na svoje kamarády z Belgické akademie. Co asi dělají?
Prolétlo jí hlavou. Všichni už samozřejmě dostudovali a ti mladší tento rok končili. Najednou si přišla strašně sama. Kamarádi jí chyběli a její dlouholetá přátelství jí nemohla vynahradit přátelství nově vzniklá v Bradavicích s mladšími studenty než byla ona sama. Bohužel, nesměla se s nikým z její bývalé školy spojit.

,,To za nás to bylo jiné." Zavzpomínal si Lupin a oči mu zastřel oblak vzpomínek.

,,Jsou tady párty, to jo, ale nic tvrdšího než máslový ležák se tam nepije. A Harry je taky fajn, ale ten svůj boj bere hrozně vážně.Občas mi přijde, že se vůbec nebaví a že smyslem jeho
života je zabít Voldemorta. Jenže co bude dělat pak? Bude mít jeho život vůbec smysl, on si to snad ani sám nedokáže představit. Navíc je trak mladý a už vede takové řeči, jako kdyby byl kdovíjaký kmet. Občas mi přijde, že jediný, kdo se z jejich party občas baví je Ron. "

,,Já tě chápu, Harry se občas chová až moc vážně."

,,Občas, když vede ty své plamenné protivoldemortovské řeči, no, mám chuť se smát."

,,Hodně si toho prožil." snažil se ho ospravedlnit Remus.

,,To já taky. Ale i tak si myslím, že není na škodu si občas udělat nějakou tu spanilou jízdu. Zajímalo by mě, jestli je to ve všech kolejích stejné."

,,Nevím, za nás v počtu různých akcí vedl Nebelvír."

,,Jenže vy jste měli Siriuse."

,,Pravda."

,,Kdo tu bere mé jméno nadarmo?"

,,Ty jsi říkal něco o opilcích či zkamenělinách?" Obrátila se Chantal na Remuse.

,,Ne."

,,Pak tedy nikdo," odpověděla mračícímu se Siriusovi.

,,Slečna je vtipná," procedil kousavě Black.

,,Jo, myslím, že jsem," usmála se na něj, ,,ale pán nám, jak vidím, vstával levou nohou."

,,Pán nemá náladu na dětinské tlachání malé holčičky."

,,To staříci nemají
nikdy, tak si to tady užijte, jdu se bavit s Harrym o Voldíkovi," zamrkala na Remuse a odešla.

,,Na to, že jste se před chvílí udobřili jsi to zase hezky pohnojil, kamaráde."

,,Hm," odpověděl. Sirius Black dnes opravdu nebyl ve své kůži.

,,Copak? kocovinka?" zašklebil se vlkodlak.

,,Ne, za to může ona, strašně
mě štve."

,,Vážně?"

,,Hele Remusi, vede tenhle rozhovor někam? Navíc ten tvůj pohled Já-všechno-ví-všechno-znám se mi nelíbí."

,,Řekl bych, že vede k tomu, aby jsi mi řekl, co máš na svém blackovském srdci."

,,Šelest, kamaráde, šelest." mávnul rukou.

,,Svěř se starému kamarádovi ze školy."

,,Vypadám snad na to, že mi něco leží na srdci a že bych to někomu chtěl neodkladně říct?" otázal se Sirius nerudně.

,, Popravdě, ano. Podívej, Siriusi, od té doby co je tu Chantal se chováš úplně
jinak. Pečuješ o sebe víc než v minulých dvou letech. Čím dál víc mi připomínáš toho Siriuse Blacka, kterého znám ze školy a který trávil v koupelně víc času než kdejaká průměrná holka."

,,A k jakému závěru jsi touto úvahou došel?" zavrčel na něj Sirius.

,,Nic konkrétního, ale musíš uznat, že ta holka s tebou cvičí slušně."

,,Už aby odjeli do Bradavic."

,,To byla ta největší lež jakou jsi kdy řekl a to už jsem jich od tebe pár slyšel."

chapter 13

19. května 2010 v 20:45 | chillychilly |  Malá holka (HP Fanfiction)
Ocitli se přímo uprostřed bitvy. Chantal se těsně vyhnula fialovému paprsku a omráčila vysokého Smrtijeda mířícího na Siriusova záda. Ten se hned pustil do boje s tlustým zakuklencem naproti. Chantal během chviličky vyřídila dva Smrtijedy čímž na sebe upoutala zájem těch zbývajících. Asi pět z nich jí obestoupilo. Chvíli na ní jen koukali a mířili hůlkami, Chantal si proti nim připadala směšně maličká, ale svůj strach na sobě nedávala znát a nenechala se jím ovládnout.

,,Není to malá
Heardová." Zeptal se zamyšleně zakuklenec stojící čelem k ní.

,,Už ti asi otrnulo, co? Minule jsi kvičela jako prase, co si to zopakovat a trochu se pobavit?" zasmál se jiný, stojící jí za zády.

Chantal nic neříkala, jen je pozorovala. Teď právě nechtěla udělat školáckou chybu, jako třeba zaútočit první, která by jí mohla stát život. Zavalitý Smrtijed za jejími zády, který se jí před chvílí posmíval, však tuhle chybu udělal. Chantal ho vyřídila velice rychle a ty zbylé a malou pomocí od Remuse taktéž. Byla neuvěřitelně rychlá. Pak se rozhlédla kolem sebe a zjistila, že je téměř po bitvě. Jediný, kdo ještě bojoval byl Sirius a Tonksová. Jenže Sirius právě udělal chybu. ohlédl se po Chantal, čímž spustil oči ze svého protivníka a ten toho náležitě využil. Vyslal kletbu, která by jistě neminula cíl, kdyby se jí do cesty nepostavil štít vyčarovaná Chantalinou hůlkou. A bylo po boji. Na žádné straně mrtví, tři zajatí Smrtijedi a pár zraněných členů řádu. Všichni se přemístili zpět.

,,Co sis, sakra myslela, když jsi tam lezla?" zařval vztekle Sirius na Chantal, jen co se objevili na Grimauldově náměstí číslo 12.

,,Obyčejné díky by stačilo." ozvala se neméně hlasitě a z očí jí šlehaly blesky.

,,Mohli tě zabít."

,,Spíš tebe. Byla to pěkně
hloupá chyba."

,,Neudělal bych jí, kdyby jsi tam nebyla." takhle na sebe přes celou kuchyň řvali ještě hodně dlouho. Artur s Remusem se je snažili uklidnit. Naprosto bezvýsledně. Potom na ně Lupin použil Silencio a konečně byl klid. Chantal si ještě chvíli Sirius naštvaně měřila, ale pak kouzlo neverbálně zrušila a naštvaně oddusala do pokoje.

,,Takhle jsi na ní řvát nemusel." Podotknul tiše Lupin.

,,Musel," i Sirius už
byl odčarován, ,,ty to nechápeš? Mohli jí tam zabít. Je ještě strašně
mladá."

,, Bojovala výborně. Má
skvělé reflexy a je ohromě rychlá."

,,Všiml jsem si," zamumlal Sirius.

,,Nikdy jsem nikoho takhle bojovat neviděl." Pokračoval ve výčtu faktů vlkodlak.

,,Remus má pravdu, navíc je už dospělá a měla plné právo se rozhodnout, jestli tam půjde nebo ne." Postavil se na Chantalinu stranu i Arthur.

Sirius tohle všechno věděl, ale přesto, měl o ni strach a byl sám na sebe naštvaný, jak velký strach o ní má. A tohle všechno musel nějak ventilovat. Bohužel tím ventilem se stala hádka s
Chantal.

,,Chan?" Hermionin starostlivý
hlas a společně s ním do pokoje vešla i jeho střapatá majitelka.

,,Hmm?"

,, Jsi v pohodě?"

,,An....ne," zašeptala drobná tmavovláska. Hermiona si všimla, že brečí.

,,Chani, on to tak nemyslel," Hermiona si k ní přisedla na postel a objala jí.

,,Já..oni tam byli. Byli tam a normálně se mi vysmívali." znovu plaše zašeptala a v očích měla vepsanou obrovskou bolest. Hermiona jí objala ještě víc a hladila po krátkých vlasech.

,,Vysmívali se mi. Mluvili o tom, jako by to byla zábava....Najednou se mi to všechno vrací a já to vnímám snad ještě detailněji než před tím. Všechno, co mi udělali."

,,Nemysli na to." Konejšila jí uklidňujícím hlasem její kamarádka.

,,Ale já musím, asi si to musím celé projít znovu, než budu schopná zapomenout."

,,Oni mě tak strašně ponížili." tmavovláska se úplně zhroutila a vzlykala do polštáře.
Nereagovala vůbec na nic. Ani na Hermionina slova či dotyky. Střapatá dívka se tedy vydala dolů, aby někde vyzískala uklidňující lektvar. Měla štěstí v hale narazila na profesora
lektvarů. Jakmile se dozvěděl, co se stalo, rychle vyrazil k Chantal do pokoje a asi hodinu tam nikoho nepustil. Sirius byl na něj nesmírně naštvaný a vehementně se dožadoval vstupu nebo alespoň informací.
Je záhadou, co tam Snape celou hodinu s Chantal prováděl, pravdou ovšem je, že s ní pak vyšel z pokoje a ona byla klidná i když tichá a působila plachým dojmem. Celý večer se držela Snapea jako klíště a když odešel byla strašně nervózní. Pak se
vytratila spát.

,,Takhle to nejde, co s ní
udělal?" nadával na Snapeovu adresu Black.

,, Nic, spíš jí pomohl, ty jsi ji před tím neviděl." obhajovala
nejobávanějšího profesora na škole nejchytřejší studentka z ročníku. (samé nej)

,,Pamatujete si, že takhle vypadala i na začátku roku?" přispěl se svojí troškou do mlýna Harry.

,,Takže jí máme dát
čas, aby se vzpamatovala?"

,,Asi jo, nic jiného mě
nenapadá."

Hermiona potichu otevřela dveře do svého a Chantalina pokoje. Její spolubydlící se ani nepokoušela předstírat, že spí. Ležela na posteli se široce rozevřenýma očima a trochu sebou trhla, když uslyšela své jméno. Kudrnatá dívka došla k Chantalině posteli a posadila se. Z
postele se na ní upíral pohled plný bolesti.  

,,Víš, třeba by ti pomohlo se s tím někomu svěřit."

,,Řekla jsem to Brumbálovi a Snapeovi."

,,Někomu, kdo si s tebou o tom promluví."

,,Snape si o tom se mnou občas povídal."

,,Nemůžu tě do ničeho nutit a ani nechci, prostě jsem si jen myslela, že by ti to mohlo pomoct."

,,Já, asi víš, že jsem byla tři roky nezvěstná," tiše začala vyprávět svůj příběh, ,, ty tři roky byly strašný. Unesli mě, nevím kdo, ale dneska jsem je poznala. Ty hlasy, oni mě mučili, pořád dokola. Nemyslím tím pouze cruciatus, existují i jiné způsoby, jak někoho zlomit. A pak, ten vysoký, co na mě včera promluvil jako první, mě znásilnil. Neustále mě ponižovali. Občas se tam i měsíc neukázali a jednou za týden mi poslali skřítku s jídlem. Ukradli
mi tři roky života."
Chantal znovu plakala, ale Hermiona i přes to zaznamenala úspěch. Dívky už nebyla plachá a netečná. Mluvila silným hlasem plným nenávisti a odporu. Síla její nenávisti byla tak ohromující až se Hermiona otřásla.

,,Máš pravdu, proč
se v tom utápět. Ale nesmím zapomenout. Jednou si je najdu a oni mi ty tři roky života splatí do poslední vteřinky!"

,,A víš, oni tě unesli, protože něco chtěli?"   

,,Ne, vůbec nic po mě
nechtěli a na nic se mě neptali. Stačilo jim, že jsem Heardová."

,,Ah, tak to chápu, to je velký prohřešek." Dívky si povídali ještě několik hodin a potom usnuly. Hermiona měla špatné sny, byla ještě ovlivněná Chantaliným vyprávěním. Celou noc se převalovala a pořádně usnout se jí podařilo až k ránu. Kdežto její spolubydlící konečně po dlouhé době spala s čistou hlavou a nic se jí nezdálo.
Ráno se Chantal vzbudila velmi brzy a když usoudila, že už neusne, rozhodla se najíst. V
kuchyni jí přivítal pouze Remus.

,,Ahoj, teda Rema, nevypadáš zrovna nejlíp."

,,Ty umíš po ránu potěšit," usmál se na ní vlkodlak, ,,taky mi není moc dobře. Moc jsem
toho nenaspal, i když nevypadám tak strašně jako Sirius."

,,To jste ponocovali spolu?"

,,No, popravdě, měl o tebe strach a zrovna před chvílí jsem ho našel v obýváku, jak načíná snad desátou láhev Ohnivé whiskey, tak jsem ho poslal spát. Myslí si, že
za to může on, však víš, za to jak jsi včera vypadala." Naznačil Remus, nechtěl však jitřit čerstvé rány, když už vypadala, že se z toho dostala.

,,Ne, za to on nemůže." sklopila hlavu, proti její vůli se jí znovu začali před očima odvíjet nechutné zážitky z let minulých, nemilosrdně je však zapudila.

,,To je mi jasný, ale Sirius je hrozně tvrdohlavý, je to prostě nefalšovaný Black."

,,Tak já za ním zajdu a nějak se ho pokusím uklidnit." mrkla na něj.

,,Víš, on není jen tvrdohlavý, ale momentálně i naprosto opilý."

,, O to to bude větší sranda."