chapter 10

19. května 2010 v 20:42 | chillychilly |  Malá holka (HP Fanfiction)
Později odpoledne šli Weasleyovi s Harrym a Hermionou do nemocnice za panem Weasleym, jehož zranění se zatím nepodařilo vyléčit. Po pravdě, Chantal si nebyla s úspěšným výsledkem vůbec jistá, co zatím slyšela, tak se léčitelům nepodařilo ani uzavřít ránu, která neustále krvácela a pan Weasley musel neustále pít dokrvovací lektvar. Dívka se svými přáteli do nemocnice nešla, jelikož jí přišlo hloupé jít navštívit někoho, koho ani nezná, ačkoli tolik toužila po seznámení, protože se dozvěděla, že pan Weasley je stejným šílenec do všeho, co se týká mudlů.

,,Tak jsme tady zůstali jen ty a já,"zašklebil se na ní Sirius. Ten za panem Weasleym také nešel, ale ze zcela jiného důvodu než Chantal. Kdyby se v nemocnici svatého Munga objevil Sirius Black, jedna z jeho prvních cest by nevedla na pokoj starého známého, ale do Azkabanu.

,,Omyl, jen ty, já a moje esej do lektvarů, takže jestli mě omluvíš, budu se věnovat právě jí," odpověděla s kouzelným úsměvem a zmizela mu ve dveřích. Už ten úkol opravdu potřebovala napsat a Hermiona jí dost jasně dala najevo, že jí ho opsat nedá.

Jakmile se ostatní vrátili z nemocnice okamžitě začali rozebírat nové informace, které se tam dozvěděli. Ovšem nic z toho se netýkalo pana Weasleyho, i když jí Hermiona prozradila, že si zkoušel ránu nechat zašít, což Chantal velice vyděsilo, znělo to tak nebezpečně.
Při návštěvě v nemocnici její spolužáci potkali Nevilla Longbottoma, kamaráda z Nebelvíru a zjistili dosti nevhodným způsobem, proč že ho vychovává babička. Jeho rodiče, Alici a Franka Longbottomovi, vynikající bystrozory, Belatrix Lestrangeová s další mi Smrtijedy mučila tak dlouho, až se z toho oba zbláznili. Chantal to připomnělo její zážitek a tak se po zbytek večera stáhla do ulity a přemýšlela. Dívka neměla na nic náladu a ostatním se vyhýbala, když pak přišla Hermiona do jejich pokoje, pokusila se předstírat spánek, chytrou nebelvířanku však neošidila. Snažila se s ní zapříst rozhovor, ale když Chantal moc nereagovala nechala toho a šla spát.

Na Štědrý den si všichni trochu pospali a vzbudilo je příjemné překvapení, pana Weasleyho pustili z nemocnice domů. Chantal v něm objevila spřízněnou duši co se týká všeho mudlovského. A snídani strávili dlouhým povídáním o Arturově oblíbeném tématu - autech. Celý den se nesl ve znamení pohody, dokonce i Chantal se Siriusem se k sobě chovali hezky, což ale většina osazenstva chápala jako předzvěst k něčemu strašnému. Dívka však zůstávala i nadále zamlklá a jediný s
kým se pořádně bavila byl pan Weasley.

Molly připravila výtečnou večeři a všichni si nacpali břicha k prasknutí, poté si sedli ke stromečku a utvořili debatní kroužek.Tady se Chantal konečně rozpovídala. Po chvíli nezávazné konverzace na téma všeho možného Sirius přinesl dlouho a pečlivě ukrytou starou rozladěnou kytaru a s vervou se pustil do hraní. Sice nebyl nikterak vynikající zpěvák, ale spousta písniček byla natolik známá, že si je zazpívali s ním a nebo měla tak vtipný text, že mu to každý ochotně odpustil. Když Chantal večer usínala, pomyslela si, že tak skvělý Štědrý večer už dlouho nezažila.
Ráno se Chantal vzbudila a našla v nohách postele kupu dárků. Nadšeně se vrhla do rozbalování a Hermiona na druhé posteli jí napodobila.

,,Jé, díky," vykřikla nadšená Hermioniným směrem a v ruce svírala sebrané spisy Williama Shakespeara.

,,Nemáš vůbec za co, tvůj dárek je taky skvělý. Ale tohle vypadá jako od Freda a George, tak toho se ani nedotknu," Hermiona v ruce držela balíček piškotů a snažila se udržovat bezpečností vzdálenost od svého těla.
Bohužel, Chantal už si ho dávno rozbalila a jeden z nich snědla. Za chvilku se začala měnit v kanára. Jako na zavolání dovnitř vběhl Sirius. Když jí uviděl nemohl jinak a začal se smát. Jeho smích za chvilinku nakazil i Hermionu.

,,Chtěl jsem vám jen popřát dobré ráno," s tímto vrhnul poslední pohled na nyní již pelichající Chantal a s úsměvem odešel z pokoje.

,,Zablešenec, tohle je od něj, tak toho se teda už vůbec nedotknu, " a štítivě odsunula nádherně zabalenou krabičku.

,,Slečna opelichaná," přivítal jí Sirius jen co vešla do jídelny.

,,Snídal jsi snad vtipnou kaši?" zamračila se Chantal.

,,Ale proměna proběhla v pořádku, ne?" zeptal se se zájmem Fred.

,,Od vás si už nevezmu ani bramborový lupínek, i kdybych umírala hlady!"

,,A jak se ti líbil můj dárek?" zašklebil se Black.

,,Mám strach ho rozbalit. Co říkáš ty na ten můj?"

,,Ten strach je oboustranný."

,,Podal by si mi čaj?"

,,Jak se to říká?"

,,Podal by si mi čaj, prosím?"

,,Když tak hezky prosíš..."

,,Díky, dědo."

,,Nemáš zač, opelichanče."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama