chapter 13

19. května 2010 v 20:45 | chillychilly |  Malá holka (HP Fanfiction)
Ocitli se přímo uprostřed bitvy. Chantal se těsně vyhnula fialovému paprsku a omráčila vysokého Smrtijeda mířícího na Siriusova záda. Ten se hned pustil do boje s tlustým zakuklencem naproti. Chantal během chviličky vyřídila dva Smrtijedy čímž na sebe upoutala zájem těch zbývajících. Asi pět z nich jí obestoupilo. Chvíli na ní jen koukali a mířili hůlkami, Chantal si proti nim připadala směšně maličká, ale svůj strach na sobě nedávala znát a nenechala se jím ovládnout.

,,Není to malá
Heardová." Zeptal se zamyšleně zakuklenec stojící čelem k ní.

,,Už ti asi otrnulo, co? Minule jsi kvičela jako prase, co si to zopakovat a trochu se pobavit?" zasmál se jiný, stojící jí za zády.

Chantal nic neříkala, jen je pozorovala. Teď právě nechtěla udělat školáckou chybu, jako třeba zaútočit první, která by jí mohla stát život. Zavalitý Smrtijed za jejími zády, který se jí před chvílí posmíval, však tuhle chybu udělal. Chantal ho vyřídila velice rychle a ty zbylé a malou pomocí od Remuse taktéž. Byla neuvěřitelně rychlá. Pak se rozhlédla kolem sebe a zjistila, že je téměř po bitvě. Jediný, kdo ještě bojoval byl Sirius a Tonksová. Jenže Sirius právě udělal chybu. ohlédl se po Chantal, čímž spustil oči ze svého protivníka a ten toho náležitě využil. Vyslal kletbu, která by jistě neminula cíl, kdyby se jí do cesty nepostavil štít vyčarovaná Chantalinou hůlkou. A bylo po boji. Na žádné straně mrtví, tři zajatí Smrtijedi a pár zraněných členů řádu. Všichni se přemístili zpět.

,,Co sis, sakra myslela, když jsi tam lezla?" zařval vztekle Sirius na Chantal, jen co se objevili na Grimauldově náměstí číslo 12.

,,Obyčejné díky by stačilo." ozvala se neméně hlasitě a z očí jí šlehaly blesky.

,,Mohli tě zabít."

,,Spíš tebe. Byla to pěkně
hloupá chyba."

,,Neudělal bych jí, kdyby jsi tam nebyla." takhle na sebe přes celou kuchyň řvali ještě hodně dlouho. Artur s Remusem se je snažili uklidnit. Naprosto bezvýsledně. Potom na ně Lupin použil Silencio a konečně byl klid. Chantal si ještě chvíli Sirius naštvaně měřila, ale pak kouzlo neverbálně zrušila a naštvaně oddusala do pokoje.

,,Takhle jsi na ní řvát nemusel." Podotknul tiše Lupin.

,,Musel," i Sirius už
byl odčarován, ,,ty to nechápeš? Mohli jí tam zabít. Je ještě strašně
mladá."

,, Bojovala výborně. Má
skvělé reflexy a je ohromě rychlá."

,,Všiml jsem si," zamumlal Sirius.

,,Nikdy jsem nikoho takhle bojovat neviděl." Pokračoval ve výčtu faktů vlkodlak.

,,Remus má pravdu, navíc je už dospělá a měla plné právo se rozhodnout, jestli tam půjde nebo ne." Postavil se na Chantalinu stranu i Arthur.

Sirius tohle všechno věděl, ale přesto, měl o ni strach a byl sám na sebe naštvaný, jak velký strach o ní má. A tohle všechno musel nějak ventilovat. Bohužel tím ventilem se stala hádka s
Chantal.

,,Chan?" Hermionin starostlivý
hlas a společně s ním do pokoje vešla i jeho střapatá majitelka.

,,Hmm?"

,, Jsi v pohodě?"

,,An....ne," zašeptala drobná tmavovláska. Hermiona si všimla, že brečí.

,,Chani, on to tak nemyslel," Hermiona si k ní přisedla na postel a objala jí.

,,Já..oni tam byli. Byli tam a normálně se mi vysmívali." znovu plaše zašeptala a v očích měla vepsanou obrovskou bolest. Hermiona jí objala ještě víc a hladila po krátkých vlasech.

,,Vysmívali se mi. Mluvili o tom, jako by to byla zábava....Najednou se mi to všechno vrací a já to vnímám snad ještě detailněji než před tím. Všechno, co mi udělali."

,,Nemysli na to." Konejšila jí uklidňujícím hlasem její kamarádka.

,,Ale já musím, asi si to musím celé projít znovu, než budu schopná zapomenout."

,,Oni mě tak strašně ponížili." tmavovláska se úplně zhroutila a vzlykala do polštáře.
Nereagovala vůbec na nic. Ani na Hermionina slova či dotyky. Střapatá dívka se tedy vydala dolů, aby někde vyzískala uklidňující lektvar. Měla štěstí v hale narazila na profesora
lektvarů. Jakmile se dozvěděl, co se stalo, rychle vyrazil k Chantal do pokoje a asi hodinu tam nikoho nepustil. Sirius byl na něj nesmírně naštvaný a vehementně se dožadoval vstupu nebo alespoň informací.
Je záhadou, co tam Snape celou hodinu s Chantal prováděl, pravdou ovšem je, že s ní pak vyšel z pokoje a ona byla klidná i když tichá a působila plachým dojmem. Celý večer se držela Snapea jako klíště a když odešel byla strašně nervózní. Pak se
vytratila spát.

,,Takhle to nejde, co s ní
udělal?" nadával na Snapeovu adresu Black.

,, Nic, spíš jí pomohl, ty jsi ji před tím neviděl." obhajovala
nejobávanějšího profesora na škole nejchytřejší studentka z ročníku. (samé nej)

,,Pamatujete si, že takhle vypadala i na začátku roku?" přispěl se svojí troškou do mlýna Harry.

,,Takže jí máme dát
čas, aby se vzpamatovala?"

,,Asi jo, nic jiného mě
nenapadá."

Hermiona potichu otevřela dveře do svého a Chantalina pokoje. Její spolubydlící se ani nepokoušela předstírat, že spí. Ležela na posteli se široce rozevřenýma očima a trochu sebou trhla, když uslyšela své jméno. Kudrnatá dívka došla k Chantalině posteli a posadila se. Z
postele se na ní upíral pohled plný bolesti.  

,,Víš, třeba by ti pomohlo se s tím někomu svěřit."

,,Řekla jsem to Brumbálovi a Snapeovi."

,,Někomu, kdo si s tebou o tom promluví."

,,Snape si o tom se mnou občas povídal."

,,Nemůžu tě do ničeho nutit a ani nechci, prostě jsem si jen myslela, že by ti to mohlo pomoct."

,,Já, asi víš, že jsem byla tři roky nezvěstná," tiše začala vyprávět svůj příběh, ,, ty tři roky byly strašný. Unesli mě, nevím kdo, ale dneska jsem je poznala. Ty hlasy, oni mě mučili, pořád dokola. Nemyslím tím pouze cruciatus, existují i jiné způsoby, jak někoho zlomit. A pak, ten vysoký, co na mě včera promluvil jako první, mě znásilnil. Neustále mě ponižovali. Občas se tam i měsíc neukázali a jednou za týden mi poslali skřítku s jídlem. Ukradli
mi tři roky života."
Chantal znovu plakala, ale Hermiona i přes to zaznamenala úspěch. Dívky už nebyla plachá a netečná. Mluvila silným hlasem plným nenávisti a odporu. Síla její nenávisti byla tak ohromující až se Hermiona otřásla.

,,Máš pravdu, proč
se v tom utápět. Ale nesmím zapomenout. Jednou si je najdu a oni mi ty tři roky života splatí do poslední vteřinky!"

,,A víš, oni tě unesli, protože něco chtěli?"   

,,Ne, vůbec nic po mě
nechtěli a na nic se mě neptali. Stačilo jim, že jsem Heardová."

,,Ah, tak to chápu, to je velký prohřešek." Dívky si povídali ještě několik hodin a potom usnuly. Hermiona měla špatné sny, byla ještě ovlivněná Chantaliným vyprávěním. Celou noc se převalovala a pořádně usnout se jí podařilo až k ránu. Kdežto její spolubydlící konečně po dlouhé době spala s čistou hlavou a nic se jí nezdálo.
Ráno se Chantal vzbudila velmi brzy a když usoudila, že už neusne, rozhodla se najíst. V
kuchyni jí přivítal pouze Remus.

,,Ahoj, teda Rema, nevypadáš zrovna nejlíp."

,,Ty umíš po ránu potěšit," usmál se na ní vlkodlak, ,,taky mi není moc dobře. Moc jsem
toho nenaspal, i když nevypadám tak strašně jako Sirius."

,,To jste ponocovali spolu?"

,,No, popravdě, měl o tebe strach a zrovna před chvílí jsem ho našel v obýváku, jak načíná snad desátou láhev Ohnivé whiskey, tak jsem ho poslal spát. Myslí si, že
za to může on, však víš, za to jak jsi včera vypadala." Naznačil Remus, nechtěl však jitřit čerstvé rány, když už vypadala, že se z toho dostala.

,,Ne, za to on nemůže." sklopila hlavu, proti její vůli se jí znovu začali před očima odvíjet nechutné zážitky z let minulých, nemilosrdně je však zapudila.

,,To je mi jasný, ale Sirius je hrozně tvrdohlavý, je to prostě nefalšovaný Black."

,,Tak já za ním zajdu a nějak se ho pokusím uklidnit." mrkla na něj.

,,Víš, on není jen tvrdohlavý, ale momentálně i naprosto opilý."

,, O to to bude větší sranda."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama