Chapter 20

26. května 2010 v 17:05 | chillychilly |  Malá holka (HP Fanfiction)
Sirius se pokusí o vážný rozhovor. Chantal rozluští kousek ze své minulosti.



Jako každé ráno Hermiona očekávala svoji zásilku s Denním věštcem. Naučeným pohybem ho rozložila po stole a uhladila titulní stránku. Vzápětí hlasitě vykřikla. Chantal se jí naklonila přes rameno a do očí jí uhodila fotka ženy uprostřed stránky. Byla tolik podobná Siriusovi, měla pohledné rysy avšak Azkaban jí o většinu krásy připravil, dlouhé husté černé vlasy jí v pletencích slpývaly kolem obličeje a na tváři jí pohrával pohrdavý úsměv, který je snad v rodině Blacků dědičný. Podívala se na jméno: Belatrix Lestrangeová. Úplně si vybavila její hlas. Měla pocit, že už jí někde viděla. Najednou se jí začaly vybvovat vzpomínky na velmi rané dětství a zastavily se až v den smrti jejích rodičů. Tehdy ji viděla! A najednou jí to došlo, to ona přímo před jejími zraky zabila rodiče, pak malou Chantal vzala do náruče, točila se s ní dokola a smála se pološíleným smíchem.

,,Black?" podivil se Harry. ,, Snad ne-?"
Harryho hlas jí vrátil zpět do přítomnosti. Přečetla si článek pod Belatrixinou fotkou .
Belatrix Lestrangeová - odsouzená za mučení a trvalé zmrzačení Alice a Franka Longbottomových.
O vraždě Celine a Fillipa Heardových ani slovo. Pak si přečetla celý článek a zůstala vyděšeně sedět s pusou dokořán.  Ona je Siriusova sestřenice?

,,Chantal, kam jdeš?"zarazil zvedající se dívku Hermionin hlas.

,,Jen...něco jsem si zapoměla...v ložnici."

,,Sirius Black!" vyštěkla do zrcátka a za chvíli se v něm objevila Siriusova rozespalá tvář.

,,Pročpak mě budíš?" usmál se na ní.

,,Takže jsi ještě nečetl noviny?"

,,Právě jsi mě vzbudila."

,,Uprchlo tak deset smrtijedů, mezi nimi jedna žena - Belatrix Lestrangeová." Sirius zblednul. Den mu nezačal zrovna nejlépe.

,,Ona je tvoje sestřenice?"

,,Bohužel." Chantal najednou nedokázala zadržet slzy.

,,Chantal," zašeptal Black.

,,To ona zabila moje rodiče." tmavovláska byla najednou strašně nešťastná a toužila jedině po tom se zahrabat pod peřinu a brečet.

,,To je mi líto. Ale měla bys vědět, že pokud jde o mě, Lestrangeová není moje rodina."

,,Promiň, jen mě to v první chvíli dostalo. Asi půjdu na vyučování." otřela si slzy a chystala se zrcátko uklidit.

,,14. února jsou další Prasinky."

,,Tak já se zase stavím," pousmála se na muže v zrcátku.

,,Bude mi potěšením, slečno Heardová."

Další den se na nástěnce objevilo nařízení zakazující učitelům poskytovat jakékoli informace, které se netýkají jejich předmětu. Tento výnos se stal terčem mnoha studentských vtípků.
Chantal, ketrá si v Obraně proti černé magii četla Jeroma Klapku Jeroma, díky němu dostala školní trest. Umbridgeová jí nachytala a dívka místo aby se omluvila a poslušně se začetla do textu v učebnici odvětila, že mudlovská literatura nesouvisí s jejím předmětema tudíž o tom dle vzdělávacího výnosu číslo 26 nemá před ní mluvit, pokud nechce být vyhozena ze školy. Umbridgeová se uraýženě nafoukla a udělila jí školní trest. Chantal jí na to klidně odpověděla, že školní tresty s Obranou taktéž nesouvisí, čímž jí naštvala ještě víc.

,,Ropucha. Jak se nafoukla, tak jsem měla strach o tu její úžasnou růžovou vestičku. Vypadala, že ten tlak nevydrží."

,,Docela jsi mě pobavila."

,,Rone, to není legrace."

,,Jasně," ujistil Hermionu, ale Chantaliným směrem se dál vesele šklebil.

Chantal věděla co jí čeká a nemine, takže jí ani krutost trestu moc nepřekvapila. Několik hodin si rozedírala ruku do krve a pak byla propuštěna. Na chodbě narazila na šťastně se tvářícího Harryho.

,,Copak?" nedalo jí to a pátrala po důvodu kamarádovi dobré nálady.

,,Nic, co by mělo být?"

,,Usmíváš se jako měsíček nad hnojem."

,,Tak dobře, mám rande s Cho."

,,No konečně."

,,Jsi tak nádherně upřímná."

,,To já vždycky, vždyť mě přece znáš."

14. února se už nemohla dočkat. A nebyla sama. V tento významný den se Harry chystal na rande s Cho, Ron na trénink a Hermiona na schůzku s tajemnou osobou. Chantal společně s kudrnatou dívkou odešla do Prasinek, odkud se už sama přemístila k Siriusovi.

,,Chtěl jsem si s tebou o něčem promluvit."

,,Ale ne, tak jenom chviličku."

,,Takže co máš na srdci."

,, Víš říkal jsem si, že by jsme mohli ten náš vztah přestat tajit."

,,Vztah?" vyprskla Chantal smíchy : ,, Za tu dobu, co se dá o něčem hovořit jsme se viděli tak dvakrát."

,,I tak je to víc než za posledních 14 let."

,,Starouši. Padla na tebe krize středního věku, to se občas stává, ale prý se z toho za chvíli dostaneš."

,,Já mluvím vážně."

,, To já taky, ale je ještě brzo se o takových věcech bavit."

,,Právě proto, že se vidíme tak málo, je docela veliká šance, že to s tebou vydržím."

,,Idiote!" S tímto se na něj vrhla a odtrhli se až za hodinu.

,,To tady nikdo kromě tebe není?"

,,Je tady Remus, spí nahoře. Včera byl úplněk."

,,Aha, tak to aby jsme se oblékli."

,,On o tom ví."

,,Ale i tak by nás takhle vidět nemusel."

,,Proč ne? Neříkej, že by ti to vadilo."

,,Blacku, já ti něco udělám."

,,Tak do toho."

,,Zkamenělino!"

Z jejich přátelského rozhovoru je vyrušil příchod Remuse.

,,Pardon." rozpačitě zamumlal a vycouval z obýváku. Chantal se rychlostí blesku oblékla a hodila po vysmátém Siriusovi polštář.

,,Vůbec jsem is neuvědomil, že tady budeš," omlouval se Remus jakmile vešla do kuchyně.

,,Jo to je dobrý, jen toho zablešence asi brzo zabiju."

,,No, po tom co jsem viděl je asi zbytečné vám udělovat rady typu: myslete mozkem jste od sebe o dvacet let nejméně."

,,Jo, to asi je. Sirius říkal, že o tom víš."  

,,Něco málo mi naznačil."

,,Co Bradavice?"

..Měla jsem takový menší konflikt s Umbridgeovou, nejprve si prosadí miliardu výnosů a pak je sama nedodržuje. Tak jsem jí na to upozornila." zašklebila se.

,,Dolores Umbridgeová je ta nejmilejší žena jakou znám, snad s výjimkou Belatrix Lestrangeové, ta by jí mohla smělě konkurovat." prohlásil nostalgicky.

,,Ty jsi jí znal? Myslím Lestrangeovou."

,,Parkrát jsme se potkali." odpověděl neurčitě.

,,Chodila s vámi do školy?"

,,To ne. Vyšla dřív než jsem se do Bradavic dostal."

,,Takže jste na sebe..hm...narazily?"

,,Dá se to tak říct. Co se bavit o něčem veselejším."

,,Právě to jsem chtěl navrhnout." prohlásil objevivší se Sirius. A byl dokonce i oblečený.

Ještě dlouho si povídali a smáli se. Chantal parkrát prohlásila, že za chvilku už bude muset jít, ale nakonec zůstala přes noc. Pozdě v noci odešel Remus spát a Chantal se Siriusovou vinou do školy vrátila až v brzkých ranních hodinách tajnou chodbou vedoucí z Prasinek.

,,Kde jsi byla?" zeptala se jí ráno Hermiona.

,,Protáhlo se to."

,,Jo tak." Pak už se na nic neptala, ale celý den se na ní pobaveně usmívala.      
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pierretta Pierretta | Web | 31. května 2010 v 22:12 | Reagovat

Tedy, chtěla jsem ti napsat komentář až si dočtu celou povídku ale... nemůžu se udržet :)Už jenom proto, že momentálně čtu Tři muže ve člunu (o psu nemluvě)a tvoje zmínka o Jeromovi Klapkovi Jeromovi mě prostě pobavila. Když už tady ale tak píšu, tak rovnou napíšu, že se mi líbí jak v tvém textu narážím na pasáže jako opsané z Harryho Pottera a Fénixova řádu. Hezky tak tvoje povídka zapadá do celého příběhu :)No... radši si to jdu dočíst ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama