chapter 5

18. května 2010 v 9:11 | chillychilly |  Malá holka (HP Fanfiction)
Plynul den po dni a než se všichni nadáli, začal říjen. Chantal se díky přátelům pomalu měnila zpět v tu pohodovou osůbku, kterou byla před třemi lety. Nočních můr jí ubylo a utrpení, které bylo vepsáno v jejích rysech pomalu mizelo. Občas se jí v očích mihl stín nedávno prožité bolesti, ale jinak byla dívka naprosto spokojená. Dalo by se říct, že zkrásněla. Vlasy znovu získaly svůj dávný lesk a oči jiskru. Bohužel byla pořád žalostně vyhublá a několik jizev, převážně na zádech jí nedávalo zapomenout na její utrpení.
Na 31. říjen připadala první vycházka do Prasinek. Všichni se na ni těšili, jen Chantal si nebyla jistá, jestli se jí tam opravdu chce. Nakonec se nechala strhnout všeobecným nadšením a šla. Nelitovala toho, strávila báječné odpoledne se svými přáteli a máslový ležák jí zahřál jak po těle, tak i po duši.
Ron s Hermionou se snažili Harryho přemluvit k založení kroužku obrany proti černé magii, jelikož od Umbridgeové se toho moc nenaučili. Byl to spíše čtenářský klub. Nakonec Harry povolil a tak se všichni do hradu vraceli v dobré náladě.
Na večeři se Chantal udělalo špatně, ale moc pozornosti tomu nevěnovala. Velká síň vypadala velkolepě a po dni prožitém v Prasinkách se cítila tak dobře, že si nic špatného nepřipouštěla.
Celou noc pak prokašlala. Ráno jí bylo jasné, že si uhnala přinejmenším zápal plic a tak se rozhodla pro návštěvu ošetřovny. Madame Pomfreyová z ní moc radost neměla.

,,No jistě, neléčený zápal plic, to jsem si mohla myslet," mumlala si pod vousy a tlačila nebohou dívku do postele.
Odpoledne jí přišla navštívit Hermiona. Harry byl na trestu s Umbridgeovou a Ron měl famfrpálový trénink.

,,Cože, to tady budeš tak dlouho? Příští týden je schůzka ohledně toho kroužku obrany, ty tam ale nebudeš moci jít."

,,Mrzí mě to."

,,Tak stejně víme, že jsi pro, ne?" obdařila jí střapatá dívka zářivým úsměvem.
,,Tohle bude jen taková malá informativní , aby jsme věděli, kdo do toho půjde."

Ještě hodinu si povídali, ale pak Hermionu madame Pomfreyová bez milosti poslala pryč.

Po dobu Chantaliny nepřítomnosti se bradavický trojlístek s Ginny snažili zjistit o jejich nové spolužačce co nejvíc.

,,Heardovi? No je to čistokrevný rod, jestli mi rozumíte, naprosto čistokrevný. Žádní krvezrádci, samý Zmijozel."

,,Takže ona je něco jako Sirius?"

,,Zjistila jsem si, že její rodina byla vyvražděna za velmi podivných okolností, nejspíš Smrtijed," přispěla se svojí troškou do mlýna Hermiona.

,,Víte, že je jí 18?" po tomto zjištění zavládlo zaražené ticho, které prolomil až Harry.

,,Teda, vypadala starší, to jo, ale až tak? Jak to, že je v 5. ročníku?"

,,Před třemi lety zmizela a objevila se až letos v létě."

,,Unesli jí?"

,,Nepochybně."

,,Smrtijedi?"

,,Nevím, ale pamatujete si, jak vypadala na začátku roku? A navíc má všude spoustu jizev, prostě si myslím, že ty tři roky pro ní rozhodně procházkou růžovým sadem nebyly."

,,Proto byla tak plachá."

,,Tři roky mučení? To by se zbláznila." zamumlal zděšeně Ron.


Než se Chantal vrátila z ošetřovny, byla založena Brumbálova armáda a Umbridgeová stihla rozpustit a zakázat veškerá studentská seskupení. Jenže tohle je rozhodně nemohlo zastavit.

Večer, kdy se vrátila, našla trojlístek, jak se sklání nad nějakým kouskem pergamenu.

,,Ahoj."

,,Jé, ty už jsi zpátky," vykřikla až moc nadšeně Hermiona, tmavovláska si všimla, že pergamen velmi rychle zmizel v útrobách Harryho hábitu. Všichni čtyři si sedli do nejlepších křesel u krbu a Chantal poslouchala, co všechno se dělo a kolik bodů jim kdo strhl, nebo naopak udělil. Dívce však neušlo, že byli celí roztěkaní a neustále se otáčeli po hodinách.

,,Tak co se děje?" zeptala se na rovinu, když zůstali jako jediní v místnosti. Trojice kamarádů se ošila.

,,No víš, my tak jako, ehm," začal velmi inteligentně Ron.

,,Prostě potřebujete, abych odešla," pobaveně sledovala jejich reakci.

,,To ne!" zaznělo z úst Harryho společně s Ronovým: ,,Tak nějak."

Dívka však nijak nestačila zareagovat. Najednou totiž zapraskaly plameny v krbu a uprostřed ohniště se objevila hlava neoholeného muže s dlouhými vlasy - Sirius Black.
Chantal ho však nepoznala, znala pouze jeho jméno, ne však podobu.

,,Ehm - Siriusi," přivítal Harry svého kmotra.

,,Vy jste Sirius Black," nebyla to otázka, spíš komentář. Harry se na ní bezmocně otočil, byla bystřejší než předpokládal.

,,Brumbál o vás mluvil," vysvětlovala jak to, že tam ještě stojí a nesnaží se vzbudit půlku hradu křikem o nebezpečných zločincích.

,,Jo, dobře, no, abych se dostal k tomu proč jsem tady..." dál už Chantal poslouchala jeho názor na BA a podobně. Najednou však muž v krbu utichl a otočil se ke stěně, potom bez rozloučení zmizel a jeho místo v nebelvírském krbu nahradila ruka s tlustými prsty a spoustou prstenů. Kamarádi se rozutekli do svých ložnic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama