Konec

18. května 2010 v 9:18 | chillychilly |  jednorázovky
Depresivní, ale ten nápad mi, jak už to bývá, dlouho ležel v hlavě a tak jsem to hodila na papír, snad se bude líbit.  


  
,,Budeme se brát, " oznámil mu jeho kamarád.
,,Jsi můj nejlepší přítel, tak jsem tě chtěl poprosit, jestli by jsi mi nešel za svědka." upřel na něho psí pohled.  Chtělo se mu zakřičet NE! NIKDY! Nemůžeš si jí vzít. Já jí znám déle a miluji ji déle než ty. Místo toho na tváři vyloudil nepřirozený úsměv a s falešným nadšením v hlase přitakal. Na vrch ještě přihodil neupřímnou gratulaci. Připadal si strašně. Nejen že musel celé ty roky snášet pohledy na ty dva a žít s pocitem, že jsou spolu. Teď bude navíc úplně Jeho a on jim to má zpečetit. Budou spolu žít a nejspíš i založí rodinu a on bude stát někde na okraji. Bude mu pouze dopřáno, aby se na tu šťastnou rodinku koukal. Zase po dlouhé době se mu vybavil obrázek z jedné akce, kde byla pouze Ona bez Něho. To, jak si dlouho povídali a potom, jak se poprvé políbili. A pak podruhé, potřetí, počtvrté, vlastně ani neví kolikrát. V tu chvíli byl nejšťastnější na celé planetě. Co záleží na tom, že zítra bude zase Jeho. V tu chvíli žil pouze přítomností. To, že ji jednu jedinou noc směl vískat ve vlasech a šeptat jí, jako moc jí má rád a jak je nádherná.Věděl, že to nebylo správné, ale nikdy toho nelitoval. A pořád v sobě udržoval naději, že snad jednou budou spolu. A tu naději mu právě zničil jeho nejlepší kamarád. Člověk, kterého měl hned po ní nejvíc rád. Najednou ztratil úplně všechno, ta jediná věta: Budeme se brát, po něj znamenala konec světa. Už neviděl žádnou svoji budoucnost. 
Byla nádherná. V těch bílých šatech, když kráčela podél lavic a nervózně se usmívala. V krátkých vlasech bílé květiny, oblečená v prostých šatech. A oči měla jenom pro jednoho. Pro Něj. Člověk, který stál tak těsně vedle něj, že by si mohl myslet, že kouká na něho.  Ale Ona se usmívala na toho jediného, který dnes získá nový smysl života, zatímco smysl života muže vedle umíral. Umíral pomalu a bolestivě s každým Jejím úsměvem. S Ano vyřčeným z Jejích úst umřel úplně. Všichni kolem zářili štěstím a dojetím, jenom jemu se chtělo umřít. Nemohl to tam vydržet. S tím, že je mu špatně se omluvil a  odešel. Za týden mu poslali fotky. Znovu Jí viděl, jak září, jak se usmívá  a jak je s ním šťastná.
Za měsíc mu volala. Je v nemocnici. Vracel  se domů, když Ho srazilo auto. Prosila, aby přišel, že nechce být sama. Tak za Ní šel. Celou noc strávil tím, že Ji držel v náručí a utěšoval. Ráno jim volali z nemocnice. Operace se nezdařila a On umřel. Jediná, kterou kdy miloval se zhroutila. Najednou byla tak nešťastná a on by dal cokoli za to, aby to jeho přítel přežil. Aby byl zde s ní a aby byli šťastní.

Za šest měsíců porodila. Měla krásnou zdravou holčičku. Přesně rok na to, co umřel se objevila na jeho prahu i s dcerkou. Prosila, aby se o ní postaral, že si jen potřebuje něco zařídit. Měl si něčeho všimnout. Snad toho odhodlání nebo lesku v Jejích očích. Prostě čehokoli. Dokázal by Jí zachránit. Nesouhlasil by s hlídáním a nestalo by se to. Ale on si od Ní děvčátko vzal a ujistil Jí, že se o ní dobře postará. 
Skočila. Musela být krásná, jak letěla vzduchem odproštěná od všech starostí, jak letěla za Ním. A tak volná. Záviděl jí. Ten den umřel potřetí. Poprvé, když řekla ANO, podruhé, když umřel On a potřetí dnes, když zemřela i Ona. V tu chvíli chtěl být mrtvý taky. Ale byl důvod, proč zůstat. Ta malá holčička. Dcera jeho nejlepšího přítele a dívky, kterou jako jedinou miloval. Byla Jí tak podobná. Najednou získal nový smysl života. Byl to zázrak. Vykládal jí o mamince a tatínkovi a taky o tom, jak moc se milovali a jak moc milovali jí. Později se holčička provdala a založila vlastní rodinu. Když umíral, jedno věděl jistě, svůj život nepromarnil. Usmál se a s posledním vydechnutím se vydal za Ní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama