Temnota

18. května 2010 v 9:20 | chillychilly |  jednorázovky
Tak jo, uznávám, že je tam až nadměrné množství slova temnota, ale to tam tak má prostě být, patří to k tomu. Jinak další depresivní věc, asi nenapíšu optimistickou jednorázovku




Stojí nad hrobem a dlouhé, velmi světlé vlasy jí povlávají všude kolem a lepí se jí na vlhký obličej. Nesnaží se ani zadržet slzy, které jí proudem vytékají z očí a zanechávají po sobě šmouhy. Padlý anděl. Stála tam v černých šatech, byla tam snad hodiny. Pomalu klesla na tmavý kámen a zas a znova opakovala jeho jméno. Volala ho, jako by doufala, že přijde, že se vrátí.
Nepřišla na jeho pohřeb, nestála o ty soucitné pohledy a falešné projevy upřímné soustrasti. Upřímné! Jako by ho někdo z nich doopravdy znal.
Říkal jí, že je jeho světlo v temnotě, jeho slunce, které vychází po temné noci bez měsíce. Temnota nebyla jen všude kolem nich, ale byla zakořeněná i v nich samotných. 
,Proč jen jsi byl tak bláhový? Proč jsi tam šel? Proč jsi mi nic neřeknul? Mohla jsem tam jít s tebou, mohla jsem tam s tebou zemřít!´
 ----Pán Zla získával moc a on s tím chtěl tolik dělat. Prosila ho, aby nikam nechodil, aby zůstal s ní. Slíbil jí to, byla jeho slunce, které prozářilo každou temnotu, s ní jako by žádný Temný pán neexistoval. Netušila nic o jeho úkolu. Nevěděla, že se rozhodl jednat, že se rozhodl postavit všem svým "přátelům" ale také své rodině. Neviděla lebku na jeho předloktí. Nic netušila. Až teď pochopila, jak byla hloupá. Co znamenaly všechny ty přesčasy, to jak chodil domů zničený. Občas jako by byl myšlenkami někde úplně jinde. Ale hlavně jeho oči. Najednou byly temné stejně jako jeho jméno. 
Detailně si pamatovala na jejich poslední večer a noc. Přišel z práce s velmi zvláštní náladou. Zamířil k ní a pevně ji sevřel v objetí. Nehleděl na to, co právě dělá a začal jí zasypávat polibky. Skoro, jako by to mělo být naposled. Neustále prozkoumával každý detail jejího těla a dlouhé minuty se jí díval do očí. Pořád jí opakoval, jako moc jí miluje, co všechno pro něj znamená.
,,Jsi moje světlo, které ozáří i ten nejtemnější kout. Jsi planoucí pochodeň, která osvětlí i ty nejtemnější cesty. Jsi plná světla, které rozzáří i ty nejtemnější." Nerozuměla tomu. Pro něj však znamenalo mnoho, že jí to mohl říct. ---

Najednou se rozeštkala ještě víc a padla na tmavý náhrobek ne němž zářilo skvostně vyvedené jméno. Regulus Augustus Black. Proč jen vše kolem něj bylo tak temné. Snad to bylo tím jménem.  Regulus Augustus Black. Jméno nenáviděné i milované. Jméno zrádce i hrdiny. 

---Když se ráno vzbudila, nebyl tam. Opustil mě - prolétlo jí hlavou. Na temnotě povlečení však zářila běloba papírku. Byla na něm pouhá dvě slova : Odpusť mi.---

,,Říkal jsi mi, že mě miluješ, tak proč jsi mě opustil!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama