Chlapec, který byl vždy druhý

21. června 2010 v 17:32 | chillychilly |  jednorázovky
Tak by mě zajímalo, co si budete myslet o tomhle. Nápad mi přišel dobrý, jenom ta realizace pokulhává, ale snažím se to zlepšit :)
Takže příběh o vyvoleném a nesmrtelném



Nesmrtelný. Všichni si to mysleli a všichni tomu věřili. A on tomu věřil ze všech nejvíce. Kdo by ho mohl ohrozit? Nějaké malé dítě? Tomu se jen smál. Byl neporazitelný a hlavně nesmrtelný, na své cestě k nesmrtelnosti došel ze všech lidí zatím nejdál. Jak by ho někdo mohl porazit, nebo snad zabít?
Šel tam, do jejich domu, jak snadné bylo zabít ty ubohé lidi, kteří věřili svým "přátelům". Další slabost. Věřit ostatním. To je nejkratší cesta do pekel. A oni, ti bláhoví lidé, se o tom právě přesvědčili. Krutě se usmál a namířil svoji hůlku na malého chlapce, vyřkl ta osudná slova. A pak to začalo. Bolest, strašná. Zmizel.Ten den vzniklo nové přesvědčení.  
Vyvolený. Chlapec s jizvou na čele. Všichni tomu věří, on musí být vyvolený. A chlapec tomu věří také stravován vlastní výjimečností, každý ho o tom přesvědčuje a on tomu věří. Chlapec, který je všechny spasí až bude potřeba.

Nesmrtelný proti vyvolenému. Dva obyčejní lidé přesvědčeni o vlastní výjimečnosti. Dva lidé stojící proti sobě v souboji. Jeden věří tomu, že je nesmrtelný a druhý tomu, že je vyvolený. Kdo může vyhrát? Všechno se rozhodne v jediném zlomku sekundy. Vyvolený prohlašuje cosi o lásce, která spasí všechny a nesmrtelný se tomu jenom směje. Láska, další slabost, na tu už zemřeli jeho rodiče. Muž stojící proti chlapci znovu vyřkne ta osudná slova. Paprsek zeleného světla letí proti chlapci, který je přesvědčen o tom, že ho nikdo nemůže zabít, k chlapci, který je přesvědčen o tom, že je vyvolený. Paprsek ho zasáhne a ona padne k zemi mrtvý. Nesmrtelný stojí s úsměvem nad mrtvolou chlapce, který přežil, chlapce, který byl vyvolen.
V síni věšteb najednou přibude nová koule. Docela malinká a slova pod ní jsou nečitelná, jsou psána jazykem, kterému nikdo nerozumí. V tu chvíli se stane spousta věcí. Zemře motýl, někdo ho zašlápne těžkou vojenskou botou. Světlo světa poprvé spatří stovka dětí v různých koutech světa, které neví nic o vyvoleném ani o nesmrtelném. V Bradavickém hradě se zvedne prastarý brk a zapíše nové jméno do knihy žáků. V dalekém vesmíru vznikne nová hvězda, ale k nám se tato informace dostane až na několik milionů let.
Ale také se ze země zvedne jiný chlapec, není tak známý jako ten předchozí. Nikdy v ničem nevynikal a vždy byl ten druhý. Nikdy nebyl puncován na vyvoleného, ačkoli mohl. Obyčejný chlapec, pochybující o svých kvalitách avšak přesvědčeno tom, že nemá co ztratit, se postaví tváří v tvář nesmrtelnému. Chlapec není nijak výjimečný, nijak nadaný ani nijak odvážný, je zcela obyčejný. Stojí proti kouzelníkovi s větším nadáním a s léty zkušeností, stojí proti muži, který zabil vyvoleného, chlapce, který přežil. A přesto se nebojí. Nesmrtelný se mu vysmívá, plive mu do tváře a říká samé věci o vyvoleném, ale koho zajímá vyvolený. Byl jím jenom proto, že si to lidé mysleli. A lidé nejsou neomylní, to je pouze Bůh. Ale koho v tuto chvíli zajímá Bůh? Ten, který byl vžycky druhý stojí s napřaženou hůlkou a míří na nesmrtelného. V duchu myslí na rodiče a na své přátele. Vybavuje si slova smrtelné kletby a nevnímá, co se děje kolem. Nevede žádné plamenné řeči, jak by se na správného hrdinu slušelo. Nikdo ze zúčastněných nevěří, že by tento, nijak nadaný chlapec, mohl přemoci nesmrtelného. Vyvolený už dávno padl, konec příběhu, konec starých časů, začínají nové.
Malinkaté kouličky si všimnula výstředně vypadající zaměstnankyně oboru záhad. Zapomněla na jakékoli bezpečnostní zásady a zvedla jí do ruky. Koule jí však nic neudělala, pouze se rozzářila jasným světlem. Ani jí nic udělat nemohla, tato věštba se totiž týkala všech. Každého i nejnepatrnějšího tvora na planetě Zemi. Žena se dlouho nerozmýšlela a rozbila jí, aby si v klidu mohla poslechnout něco, co se týkalo všech. Přízračná postava pronášela tichá slova, mluvila o chlapci, který není vyvolený. Mluvila o někom, kdo nikdy nevynikal, a kdo se vždycky koukal na to, jak jeho oblíbení spolužáci dělají věci, kterých se sám nikdy neodvážil. Mluvila o daru sebeobětování, mluvila o tom, že mír vykoupit pouze tím a ničím jiným. Mluvila o mysli tohoto chlapce, o tom, že bude připravený zemřít a vykoupit tak svět do doby dalšího temna.
V tu samou chvíli, kdy věštba končila nesmrtelný pozvedl hůlku a ve stejný okamžik proti sobě vylétly dva zelené paprsky, oba zasáhly cíl. Oba byli mrtví. Muž, který věřil, že je nesmrtelný i chlapec, který byl vždy druhý.   
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama