Proč já?

20. června 2010 v 22:14 | chillychilly |  Čistá krev (HP FF)
 Společenský večírek a věci předvídané i nepředvídané



29. září se Alice vzbudila s podivnou předtuchou. Celé vyučování byla roztěkaná a nedokázala se na nic soustředit. Pořád myslela na to, co je to asi za člověka, že se kolem jedné návštěvy děje tolik věcí. Měla jisté tušení, ale to se jí zdálo velmi nepravděpodobná a navíc, ani netušila, proč by ji chtěl zrovna on vidět.

,,Alice, vnímáš mě?"

,,Cože? promiň jsem nějak mimo sebe."

,,Jo, to vidím. Ptal jsem se tě, jestli s námi dneska půjdeš na výpravu," mrknul na ni Sirius.

,,Nemůžu," zatvářila se smutně.

,,Copak, švagrová má nějaké jiné neodkladné záležitosti?"

,,Ale nějaká návštěva jakéhosi nejčistkorevnějšího z nejčistokrevnějších."

,,To nemyslíš vážně."

,,Prosím tě, nemusíš se bát, určitě mě nepředstaví Voldemortovi."

,,Kdyby jo, tak tě Bella zabije."

,,Jo, to je pravda," Sirius jí zvednul náladu.

,,Tak co, půjdeš s náma?" přidal se k nim Remus.

,,Nemůže, má  audienci u Voldemorta."

,,Cože?!" vyprsknul Lupin.

,,Přehání. Ale je to nějaká rodová sešlos, co já vím. Nic moc mi o tom rodiče nenapsali."

,,Aha, to je škoda, Sirius tvrdil, že to umíš docela rozjet."

,,Sirius toho nakecá."

,,Slečno Thornová," zavolal na Alici Kratiknot.

,,Ano pane profesore?"

,,Pojďte se mnou do kabinetu."

,,Jistě," odpověděla, ,,tak zatím," zamávala spolužákům a vydala se vstříc svému osudu.
V kabinetu učitele kouzelných formulí vstoupila do krbu a vypadla z něj v jejich rodinném sídle.

,,Matko, otče." pozdravila je a oni jí kývly na pozdrav.

,,Musíš jít hodně brzo spát, aby jsi zítra byla čilá a svěží."

,,Matko, a kam to vlastně půjdeme. Proč je tak důležitý."

,,Zítra se vše dozvíš, ale jestli se mu zalíbíš, tak se nám dostane nevídaných poct."

Po další neklidné noci se Alice vzbudila a připadala si jako přejetá parním válcem. Nikam se jí nechtělo a měla pocit, že na ní leze nějaká choroba. Od pěti hodin ležela v posteli a nebyla sto usnout, konečně zabrala, ale hned ji zase vzbudili, že je oběd, a že nemůže takhle dlouho vyspávat. Vylezla z postele a vydala se do jídelny zkratkou přes koupelnu.

,,Jak to vypadáš, to se neumíš pořádně obléci?" začala matka jakmile ji uviděla.

,,Také vám přeji dobré ráno." zazívala dívka.

,,Alice, jak to s matkou mluvíš."

,,Omlouvám se," pokorně sklopila hlavu a usedla ke stolu, kde se potichu najedli.

,,Ve dvě hodiny tě přijde Nancy nachystat, tak buď připravená."

,,Takhle brzo?"

,,Musíš být dokonalá, v šest se přemístíme pryč, do té doby musíš vypadat reprezentativně a být naprosto bez chybičky."

Dívka volného času využila k tomu, že si dala dlouhou a nikým nerušenou koupel, jakmile vylezla z vany a vešla do pokoje, čekala na ní jejich skřítka. V ruce držela ty nejhezčí šaty, jaké kdy Alice viděla. Byli volného antického střihu s širokými ramínky, čtvercovým výstřihem, obepnuté přes prsa a pod nimi volně splývaly až na zem. Barva byla temně zelená a jako doplňky k ní měla náhrdelník a náušnice z černých perel.
Nancy jí vyčesala vlasy nahoru do bohatého drdolu a jemně nalíčila. Alice se sama sobě líbila a byla o to zvědavější, kdo je onen tajemný neznámý.

,,Alice? Jdeme!" dolehl k ní ze spoda hlas její matky.

,,Jistě, hned jsem dole." odpověděla a smutně si pomyslela, že nyní mohla být s kamarády místo, aby se někde hlídala před ostudou. V tu chvíli jí také napadlo, jak by se asi tvářil Remus, kdyby ji takhle viděl a vzápětí si vynadala, že je hloupá husička, že na něj takhle myslí, protože pro něj je akorát kamarádka.

,,Alice, vypadáš nádherně, tak to tam nezkaž, ano." ujistil se otec a hned po tomto prohlášení ji donutil se chytnout lokte.
Přemístili se do vstupní haly nijak zvlášť rozlehlého sídla, pokud mohla Alice soudit. Hala nebyla zařízena přepychově, přesto s vkusem, docela se jí to líbilo. Rozhodně víc než přezdobené domy jiných aristokratických rodů. Akorát svoji příslušnost ke Zmijozelu si zjevně dotyčný nemohl odpustit. Za chvíli se objevila skřítka a odebrala jim kabáty se slovy, že pán je za chvíli přijde přivítat, ať ho omluví.

,,Mami, kde to..."

,,Pst," sykla na ní paní Thornová a tak v tichu čekali.

,,Pan a paní Thornovi," objevil se před nimi mladý muž a Alicině matce dvorně políbil ruku.

,,Slečna Thornová." zopakoval totéž u dcery.

,,Jak nezdvořilé, že jsem se ani nepředstavil. Lord Voldemort," Alice tuto informaci přijala s úklonou hlavy.
Takže je to pravda, vážně mě vzali sem, co po mě chtějí?

,,Pojďte, všichni hosté už přišli,"  odvedl je do malé kruhové místnosti, kdy byl půl tucet hostů. Mezi nimi poznala například Abraxase Malfoye, a pár dalších představitelů kouzelnické aristokracie.
Alice si potají prohlížela mladého muže, který se jí představil jako lord Voldemort. Byl hezký, ne takovou krásou jako Sirius, ale chladnou krásou ledových soch. Vypadal, jako by ho někdo vytesal do kamene naprosto přesnými a promyšlenými tahy.
Obličej byl velmi pohledný, souměrné rysy, úzké rty a rovný nos. Vlasy tmavé a mírně kučeravé mu se zvláštní elegancí spadaly do obličeje. Alice se na něj nemohla vynadívat, nikdy neviděla nikoho podobného. Nikoho z koho by byl cítit takový chlad a taková odtažitost a přes to si dokázal podmanit všechny v místnosti. Jeho vystupování bylo mírné a kultivované, mluvil vemlouvavým sametovým hlasem a každý, kdo ho chvíli poslouchal mu musel dát chtě nechtě za pravdu.
Jedním slovem byl okouzlující. Kouzlem své osobnosti si dokázal podmanit každého v místnosti až na Alici. Dívka uměla velmi dobře prohlédnout jeho charakter, viděla vypočítavost a dychtivost, která se skrývala za jeho mírnou maskou. Bylo to zvláštní, že všichni dospělí v místnosti jím byli okouzleni a mladá osmnáctiletá dívka viděla jeho skutečný charakter. Bylo to naprosto nepochopitelné.
Lord Voldemort si toho všimnul. Viděl, jako ho pozoruje a také pochopil, jaké si o něm utvořila mínění aniž by použil nitrozpyt. Rozhodl se omotat si ji kolem prstu. Na chvíli se ztratil pryč i s jejími rodiči a pak si Alici matka odvedla kousek stranou.

,,Alice, potřebuji s tebou mluvit," usadila dívku na křeslo ve vedlejším salonku.

,,Ano."

,,Náš pán požádal o tvoji ruku."

Cože? Požádal o mojí ruku, nikdy jsem si nemyslela, že budu ráda za zasnoubení s Regulusem. Ale takhle si mě nemůže vzít.

,,To je škoda, že to musím odmítnout," podařilo se jí zatvářit se zdrceně.

Vybírají mi čím dál tím lepší nápadníky, nejdřív Regulus a teď i Voldemort.

,,Zlatíčko, takováto nabídka se neodmítá, budeme muset tvoje zasnoubení s Regulusem zrušit, zatím ještě nenabylo formální platnosti, takže to nebude problém, akorát faux pas, o kterém ale bude vědět málokdo. A navíc to bude trapná situace pro něj, ne však pro tebe."

,,Ale, matko, už jsme se zasnoubili, jak to, že to nenabylo formální platnosti."

,,Neproběhlo předání darů ani nic takového, byli jsme zatím v půlce.  Ale nyní se objevil nový a lepší nápadník."

Sňtaková politika. Hnus. Proč zrovna já žiju v tomhle jenom mě využívají k tomu, aby se dostali k vyššímu postavení.

,,A proč si nevezme Bellatrix, byla by mu lepší ženou."

,,To právě nebyla. Je příliš nepoddajná, nehodí se jako manželka pro někoho tak urozeného. Rodem jistě, ale nemá správnou povahu."

A já ji mám, nebo co?

,,Navíc je již zasnoubená s Rudolfusem Lestrangem, mužem ne tolik vznešeného rodu jako jsou Blackovi, ale vyhovujícímu nápadníkovi. A už bylo i stanovené datum obřadu spojení."

No jasně, svatby mezi kouzelníky se rovnají neporušitelnému slibu, je to doslova dokud nás smrt nerozdělí.

,,Příští týden tě přijde požádat o ruku a my musíme co nejdřív zrušit tvé zasnoubení s mladým Blackem."

To my nemůžou udělat. Já nechci, nechci, nechci! vztekala se v duchu.  Proč nejsem jako Bellatrix, mohla bych být v klidu, dokonce by mi i prošel Remus, o nějakých Lestrangeových jsem v životě neslyšela, žádný moc urozený rod to nebude, to Lupinovi jsou známější.
Jenže to by mě Remus musel nejdřív chtít.
Budu manželka lorda Voldemorta. Co je to za kravinu, lord, obyčený druhořadý kouzelník. Voldemortovi, to není žádný čistokrevný rod.

,,Nechci působit nezdvořile, ale o Voldemortových jsem nikdy neslyšela."

,,Jsi nezdvořilá. Je čistokrevnější než my všichni dohromady."odbyla ji matka stroze.

No jasně. Nějakej vořech co se chce dostat mezi "vznešenou" společnost. Byla jsem vychována pro Blacka, pro čistokrevného čaroděje, ne pro nějakou směsku.
Její pýcha se proti tomuto svazku bouřila, ačkoli si to nechtěla přiznat, nikdy by si nevzala žádného podřadného kouzelníka, kamarádila se s dětmi mudlů, ale byla vychována v tom, že si nikdy nesmí nic začít s podřadnými kouzelníky a taky to dodržovala. Svým zvláštním způsobem věřila v nadřazenost čistokrevných.

,,Tu nabídku přijmeš." rozkázala jí matka a dál se s ní o tom nebavila.
Po chvíli se Alice zvedla a vrátila se do sálu. Večírek naštěstí končil a tak se rodina Thornových rozloučila a přemístila se do svého sídla. Tam se dívka vymluvila na to, že je velmi unavená a odešla do svého pokoje. Nyní začala uvažovat o tom, jak si to Sirius hezky zařídil, jak to má hezky zařízené i Bellatrix, ačkoli ta by zjevně byla s největší radostí na jejím místě.
Dole se jí ještě chtělo brečet, ale jakmile se za ní zavřely dveře, pláč jakoby odešel a zůstala jen obrovská prázdnota a osamění. Nedokázala pochopit, proč jí ten samo řečený lord Voldemort chce za ženu, neviděla v sobě žádnou zvláštní vlastnost, pro kterou by byla jiná než ostatní čistokrevné dívky. Ona navíc byla zasnoubená. V tom to možná je, třeba se chce pomstít Blackům.
Navíc nebyla ani tolik krásná jako jiné, byla ve všech ohledech obyčejná. Možná to bylo tím, třeba má v sobě víc poddajnosti, než si myslela, vždyť velcí vládci a diktátoři nikdy nestrpěli vedle sebe mocnou ženu. Chtěli jenom otroky, proto není Bellatrix vhodnou manželkou, je moc temperamentní.

Jak jen to řeknu kamarádům? Jak se pak na mě budou koukat?  Budou se se mnou vůbec chtít kamarádit? A co po škole?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama