Začátek konce

15. června 2010 v 21:49 | chillychilly |  Staré časy (HP FF)
Tak jo, a je tu konec, poslední, kraťoučká část. Uznávám, že některé souvislosti nesouhlasí, ale promiňte mi to, tu symboliku jsem si nemohla odpustit. O tom jak zemře Tom Raddle...



Nastaly temné roky. Roky, kdy se lidé mezi sebou podezřívali a kdy se neodvažovali věřit ani vlastní rodině. Amelii seděla ve svém skromném bytečku a přemýšlela. Přemýšlela nad tím, jak se z malého a nadaného chlapce mohl stát postrach kouzelnického světa. Jak se z Toma Rojvola Raddlea stal lord Voldemort. Už nechtěla jen tak nečinně stát v koutku, jak to dělala mnoho let před tím, už na škole tohle všechno začalo a ona to tušila. Nedovedla si sice představit rozsah, ale věděla, že z toho nevzejde nic dobrého. Chtěla napravit to, co způsobila svým mlčením. Věděla, že jednou se musí vyplnit slova jejího dávného kamaráda, jeho poslední slova k ní. Poslední slova Toma Raddlea než zemřel a zrodil se lord Voldemort. Přidala se k Fénixově řádu, který vedl Brumbál a byla jednou z nejlepších. Dokázala získat cenné informace a dokázala i skvěle bojovat. Už se konečně chtěla střetnou s Tomem. Chtěla ho vidět a doufala, že v něm pozná alespoň kousíček svého kamaráda, a zároveň se toho bála.

,,Garretová, okamžitě se dostavte na ústředí." před ní se zjevil patron v podobě kozla. Aberforth nikdy neoplýval zdvořilostí. Byl přímý a nedával vám zbytečné naděje. Možná, že jí byl i sympatičtější než Brumbál.

,,No to je dost." zavrčel ušmudlaný muž.

,,Je to sotva pět minut, co jsem obdržela vaši zprávu." oslnivě se na něj usmála.

,,Amelii, posaďte se." vyzval jí Brumbál. A začal mluvit, Amelii se za to styděla, ale nevydržela ho poslouchat dlouho, pořád dokola to samé.

,,Zítra se má uskutečnit velká bitva o ministerstvo kouzel. Všichni buďte připraveni, aby jste se tam mohli co nejrychleji přemístit. Čas nevíme." Konečně, pomyslela si mladá žena. Konečně bude nějaká akce a bitvy o ministerstvo by se mohl zúčastnit i Tom.

Když se ji podařilo usnout s ona se pohroužila do neklidných snů, objevil se v jejím pokoji patron a oznámil jí začátek bitvy o ministerstvo. Nezdržovala se s nějakým oblékáním, vyběhla z postele jen tak ve velkém tričku a kostičkovaných kalhotách, ze stolku popadla hůlku načež se přemístila. Dostala se přímo doprostřed bitvy a vrhla se do boje. Uhýbala paprskům kleteb a nevěděla jestli je vyslal někdo z vlastních nebo z protivníků, soustředila se pouze na ty, se kterými bojovala.
Pak ho uviděla, stál tam uprostřed místnosti a neměl co na práci, do bitvy se moc aktivně nezapojoval a nikdo si na něj netroufnul.

,,Tome!" zavolala na něj, když se dostala blíže k němu. Už nebyl tak hezký jako dřív ačkoli byl pořád pohledný.

,,Co si to dovoluješ?" zahřměla nádherná žena v jeho blízkosti, ale on ji umlčel pohybem ruky.

,,Říkal jsem ti, ať mi jdeš z cesty."

,,No vidíš a já se ti vrhla přímo pod nohy."
Ušklíbla se ironicky.

,,Nemůžeš mě porazit." znělo to až skoro lítostivě.

,,Ale můžu to zkusit, za to přece nic nedám."

,,Tohle není jako ve škole, tohle je ve skutečnosti. Už tě nic nezachrání."

,,To taky nechci, konečně život, ne." ušklíbla se a namířila na něj hůlku. Koukali na sebe a ani jeden z nich neútočil. Nedokázali to, nechtěli spolu bojovat. Pak se ale v muži zvedl vlna podivné nenávisti, nenávisti k sobě samému, že ještě kousíček slabosti v něm přeci jenom přežívá a zaútočil. Byl lepší, než si Amelii pamatovala. Nikdy nikoho neviděla tak kouzlit. Několikrát měla namále.

,,Je mi to líto, Tome, že se to nakonec stalo." pronesla tichým hlasem plným lítosti.
V tu chvíli konečně zelený paprsek našel svůj cíl a vysoká tmavovlasá žena padla k zemi mrtvá. Ležela na naleštěné podlaze, ruce a nohy rozhozené a ve tváři vepsanou lítost. Nádherné velké oči otevřené dokořán, ale bez své obvyklé jiskry. Tom Raddle se na ní podíval a cítil, že konečně umírá. Ten den umřela jeho poslední lidská část a konečně se z něj stal lord Voldemort. Nadobro se odprostil od té slabosti, které se vlastně bál. Odprostil se od lásky.
Ten den dobyli ministerstvo a on slavil hned dva triumfy. Vytvořil svůj prozatím poslední viteál. Do čelenky Roweny z Havraspáru uložil kousek své duše, který se odštěpil vraždou Amelii Garretové.
Bylo to 31. července a o mnoho mil dál, netuše nic o lordu Voldemortovi ani bitvě o ministerstvo, poprvé spatřil světlo světa malý černovlasý chlapec se zářivě zelenýma očima.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Myškyn Myškyn | Web | 15. června 2010 v 21:53 | Reagovat

tak se loučím...

2 HP-world HP-world | Web | 15. června 2010 v 21:56 | Reagovat

líbí se mi ten konec

3 smajliiik smajliiik | Web | 15. června 2010 v 22:00 | Reagovat

ahojky kouknes na muj blog?P.S.: hezu blog

4 °Alex °Alex | Web | 28. února 2011 v 20:06 | Reagovat

Nádherná poviedka. Škoda, že tak smutne skončila :(.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama