Můj pane

29. července 2010 v 17:39 | chillychilly |  Čistá krev (HP FF)
 Druhá část o Alicině svatbě a tom, jak se k ní asi její budoucí manžílek bude chovat. Vlastně celkem o ničem, ale potřebná pro budoucí děj.



 Nadechla se, vydechla a pak vykročila vstříc svému osudu, který v podobě velmi pohledného muže stál na druhé straně sálu plného lavic, které byly obsazeny příbuznými a příbuznými příbuzných a spousty dalších lidí, které Alice ani neznala. Jenže její svatba byla velká událost a proto zde byli všichni, co alespoň něco znamenali.
Alice minula kysele se tvářící Bellatrix sedící po boku vysokého tmavovlasého muže s nabubřelým výrazem. Od zimprovizovaného oltáře se na ní povzbudivě usmívaly její dvě kamarádky a také Lucius, který šel jako družba Thomasovi. Voldemortova druhého svědka neznala, byl to malý obtloustlý mužík, který, ačkoli vypadal, že neumí do pěti napočítat, byl velmi inteligentní. Alice ho už určitě někdy viděla, ale nevěděla kde. Ale to momentálně nebylo důležité.
Z jejích kamarádů v tom mladém a hezkém muži nikdo nepoznal obáváného čaroděje, nikdo v něm nepoznal toho, kdo je v pozdějších dobách připraví o hodně a v mnoha případech i o vše. Cesta byla, dle Alicina názoru, velmi krátká a za chvíli už stála po boku muže, který se pro dnešní den nechal nazvat Thomasem Gauntem. Isabella se k ní naklonila a pošeptala, že její budoucí manžílek je vážně kus na což jí odpověděl kamarádčin znechucený pohled. Kdyby tak věděla koho má před sebou, určitě by se tak neusmívala.
Snoubenci se na pokyn oddávajícího natočili čely k sobě a podali si ruce, které jim svázal červenou stuhou a začal odříkávat slova obřadu Spojení. Oba mladé lidi spoutal proud magie a nemohli již ruce odtrhnout, pak vyslovili každý své ano a obřad byl dokončen. Oddávající hůlkou přerušil proud magie, stužka někam zmizela a novomanželé byli spojeni až do smrti.
Teprve teď si Alice uvědomila, co se stalo a že je to neodvolatelné. Málem se dala do pláče před oltářem uprostřed gratulujících svatebčanů.

,,Vůbec nechápu, co ti na něm vadí, vypadá naprosto úžasně," nadšená Isabella gratulovala své kamarádce.

,,Bello, potřebuju s tebou mluvit, něco strašně důležitého jsem ti neřekla," snažila se svoji kamarádku odtáhnout do prázdného pokoje.

,,Gratuluji ti ke svatbě a doufám, že budeš šťastná," zastavil je chladný hlas čišící ironií.

,,Děkuji ti, Bellatrix," chladně se usmála na nyní již Lestrangeovou.  

,,Žít po boku pána zla, budeš mu muset být poslušnou ženuškou," poznamenala nádherná černovláska posměšně.

,,Právě proto si nevybral tebe," chladně odvětila Alice a záští paralizovanou ženu opustila.

,,Alice, prosím tě, řekni mi, že to, co řekla Bellatrix není pravda?"

,,Co přesně myslíš? To, že mi gratuluje nebo snad to, že budu muset být poslušnou ženuškou a nebo snad to, koho si beru?"

,,Tohle je Voldemort?" Do Isabelina hlasu se vkradl stín strachu.

,,Bohužel."

,,Alice, ale to je...Tohle, to snad není možný. Jak ti to rodiče mohli udělat?"

,,Oni to tak neberou, oni jsou..." Co však Alicini rodiče jsou se dívka nedozvěděla neboť je našel objekt jejich hovoru a Alici si odvedl.

,,Musím tě seznámit s plánem na dnešek. Ihned jakmile to bude možné se přemístíme k nám domů s sebou si vezmeš opravdu jen to nejnutnější, sovu nebudeš potřebovat. Já musím večer na schůzku, takže se uvidíme až ráno. Tvůj pokoj ti ukáže skřítka a také tě provede po domě. Aby jsme si urovnali jak mě budeš oslovovat, nejlepší by bylo můj pane. Rozuměla jsi?"

Alici to v hlavě zadrnčelo. Můj pane? Já ho mám oslovovat můj pane? Už měla na jazyku velmi ostrou odpověď, ale nakonec si vzpomněla na jeho výhružky a uvědomila si, že by jí to mohlo přijít velmi draho. Chvíli se na něj nenávistně koukala, pak však sklopila hlavu a tiše pípla.

,,Ano."

,,Nerozuměl jsem ti, cože jsi říkala?" do hlasu se mu vkradl studený podton výsměchu.

,,Říkala jsem ano." odpověděla mu klidně a hlasitě, při čemž se mu dívala do chladných modrých očí. Thomas ji však uhodil.

,,Říkal jsem ti, že mě budeš oslovovat můj pane a také se ke mě budeš chovat s úctou," zasyčel. Nesnášel vzdor a doufal, že tato dívka bude snadno ovladatelná, kdyby chtěl nějakou vzpurnou ženu, vzal by si Bellatrix. I když ta by udělala, co by mu na očích viděla.
Alici se chtělo brečet. Ještě ani nebyli hodinu svoji a už ji byl. Jako kdyby byla jeho majetek.

,,Odpovíš mi konečně. Trpělivost není mojí nejsilnější stránkou."

,,Ano," zaváhala, ,,můj pane." dokončila. Voldemort se zatvářil spokojeně a nechal ji samotnou v pokoji. Alice se svezla do křesla a tam se tiše rozbrečela.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 [°Bam] [°Bam] | Web | 29. července 2010 v 17:46 | Reagovat

;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama