Nebuď hrdina

17. července 2010 v 16:50 | chillychilly |  Čistá krev (HP FF)
Tahle povídka už mě tolik nebaví, ale mám vymyšlený konec, tak se k němu chci dopracovat. Doufám, že se vám dnešní po dlouhé době další díl bude líbit, i když mě to přišlo jako taková znouzectnost.



Týden před Aliciným "velkým dne" se vdávala Bellatrix a nutno podotknout, že velkou radost z toho neměla. I když na druhou stranu se svým manželem moc omezovat nenechala, taková už Bella prostě byla.
Alice se 21. prosince děsila už měsíc dopředu. Její rodiče byli na vrcholu blaha, ale ona se strašně bála. Ještě v sobě nenašla odvahu ostatním říct, koho že si to vlastně bere. Jméno Thomas Gaunt jim nic neříkalo a tak dívka čekala až nebude zbytí. Jenom Sirius na ní čas od času vrhnul povzbudivý pohled, což jí ze začátku těšilo, ale později už na to byla alergická. Vůbec byla čím dál tím podražděnější.
Den před tou velkou událostí se musela přemístit domů a tak se rozloučila s kamarády, rozdala pozvánky a poslušně vstoupila do krbu, kde vyslovila příslušnou adresu.

,,Dcero naše, to jsem tak ráda, že jsi doma," Alice se na matku nevěřícně podívala, tohle se jí ještě nestalo.

,,Taky vás ráda vidím."

,,Musíš se jít navečeřet a pak brzo spát, aby jsi zítra byla nádherná. Tvůj velký den, náš velký den," Alice pochopila odkud vítr vane.

,,Ano jistě, budu prodána, pardon, provdána," řekla s notnou dávkou ironie, která ale nepronikla skrz matčino štěstí.

Po večeři, kde se jenom probíralo její budoucí štěstí a její velké možnosti do budoucna po boku mocného čaroděje, se Alici udělalo velmi špatně a tak se omluvila, že se musí na ten velký den pořádně vyspat a odešla. Potřebovala od někoho radu a přesně věděla, kdo by jí mohl pomoci.  

Siriusi,
Já to tady nevydržím, nechci si ho vzít a ty jsi jediný, kdo ví koho. Ale co mám dělat? Mám se postavit proti vůli své rodiny? Na to já nejsem dostatečně statečná, proto nejsem v Nebelvíru. Jsem v Havraspáru, protože si umím spočítat, co je pro mě nejlepší a po jeho boku budu relativně v pořádku, obzvláště pokud se nikdo nedozví, že jsem jeho manželka. Takže mám volit vlastní pohodlí a relativní bezpečí, ale nechuť ba přímo odpor k partnerovi a nebo volit volnost a s ní i tu spoustu překážek, co přináší? Ty jsi to dokázal, ty jsi se odtrhnul od způsobu našeho života, cítíš se šťastnější? Myslíš, že je to myslitelná cesta i pro mě?
Alice

Vybrala tu nejrychleší sovu, jakou měli a poslala jí do Bradavic. Doufala, že jí Sirius stačí odpovědět ještě tu noc. Byla odhodlána neusnout, dokud jí sova nepřinese odpověď. Avšak ráno ji vzbudily vločky sněhu dopadající na desku stolu, která dívce sloužila místo polštáře. Byla zklamaná z toho, že jí Sirius neodpověděl, protože v jeho dopis skládala veliké naděje.
Koukla se na hodin a zjistila , že je teprve půl páté, ale ona se cítila dokonale čilá a nevěděla, co má dělat, takže ji pomalu ale jistě začal stravovat strach. 
Co by teď dala za to, aby u sebe měla nějakou spřízněnou duši, které by se mohla vypovídat. Jenže jí nezbývalo nic jiného, než čekat a čekat.
V devět hodin konečně začal v domě jakýsi šum a pohyb a celým sídlem se rozlila sváteční vůně připravovaného jídla. Alice nemohla vydržet dál jen tak sedět a nic nedělat, proto sešla dolů do kuchyně a nechala si přinést chleba s velkou vrstvou čokolády.
Chvíli po ní vstala i její matka a jen co do sebe hodila něco sídaně začala dceru cpát do koupelny, aby se vykoupala a navoněla a kdoví co ještě, zkrátka vrhla se do víru svatebních příprav. Obřad se měl z mnoha důvodů konat právě v rodinném sídle Thronů, takže se za chvíli celý dům oblékl do svátečního a po desáté se začali sjíždět první hosté. Mezi prvními dorazili Malfoyovi a Blackovi, takže Narcissa se ihned ujala role zkrášlovatelky a hlavně utěšitelky.

,,Nebreč, rozmažeš všechna ta líčidla," pronesla věcně, když viděla, že Alici je znova do breku.

,,Taky by ti nebylo zrovna lehko u srdce."

,,Věř mi, že ani tak mi není lehko u srdce. Tvůj budoucí pan manžel zverboval Luciuse k sobě do služby, takže ho doma moc nevidím a když ho vidím, není v moc příjemné náladě. Nějak rychle uteklo to hezké poblouznění."

,,Nejsi s ním šťastná?"

,,To se říct nedá, byla bych štastná, ale Voldy ho nenechá na pokoji, čímž se všechno ničí."

,,Tak já ho zkrotím," usmála se na kamarádku.

,,To by jsi byla hodná, zapřáhni ho v domácnosti. Objev v něm kutila."

,,To bude hračka. Je to jenom Voldemort, že. Už jsem zvládla i horší."

,,Alice?" ozvalo se nesměle ode dveří.

,,Bello," vyskočila kamarádce vstříc.

,,Teda, máte to tady velký, to by jeden neřekl. Tvoje matka ze mě moc nadšená nebyla, když mě viděla, ale co, pozvánku jsem měla, že," usmívala se dívka, pak si všimla plavovlásky sedící u toaletního stolku a úsměv jí trochu pohasnul.

,,Ahoj," pozdravila ji Narcissa.

,,Ahoj," odpověděla dost chladně Isabella.

,,Ale no tak, je to můj nejšťastnější den v životě, tak se chovejte alespoň trochu jako kamarádky a nekažte mi to."

,,No jasně promiň. A kdy uvidím toho tvého vyvoleného, neříkej že až při obřadu."

,,To doufám, že až při obřadu."

,,Ale no tak, chtěla jsem ho trochu okouknout, jestli ti za to vůbec stojí."

,,Můžu tě ujistit, že nestojí."

,,Slyšíte to?" ozvala se Narcissa svým tichým a melodickým hlasem. Ze zdola se ozýval jakýsi křik.

,,Zní to skoro jako tetička," poznamenala plavovláska.

,,Alice?" hlas za dveřmi.

,,Jen pojď dál," vyzvala tajemného neznámého dívka.

,,Teda, to bylo přivítání, vejdu sem a první koho uvidím je moje drahá matka."

,,Nojo, dorazili asi tak před hodinou."

,,A vidím, že tady mám svoji milovanou setřenku," řekl Sirius s notnou dávkou ironie.

,,Taky tě ráda vidím, bratránku."

,,Kde jsi nechal Jamese?"

,,Podivuhodně rychle našel kuchyň a nejspíš se cpe koláčkama, než se na ně vrhnou svatebčani."

,,Jasně, že se ptám."

,,Bratránku, nechci tě vyhazovat, ale musím připravit nevěstu a myslím, že u toho asistovat nemusíš."

,,Jo jasně, to asi nemusím. Budete jí muset obléct a tak, no nic, tak já mizím."

,,Oblečená už právě jsem."

,,Nevěsta v zeleném? No jasně, zmijozelská svatba se vším všudy."

,,Siriusi, prosím."

,,Tak promiň, jo a tady," podal jí lístek pergamenu a odešel.

,,Co to je?" ozvala se zvědavě Bella s očima upřenýma na dopis. Narcissa stáhla ústa do přísné linky, ona sama by se nikdy nezeptala, bylo to proti jejímu vychování zasahovat takhle okatě do cizích věcí.

,,Pergamen."

,,Na to bych bez tebe nepřišla."

,,Tak promiň, víte co, zatím se mi tady nepozabíjejte a radši přemýšlejte nad účesem a já si to v klidu přečtu, jo?" s tím své dvě nejlpeší kamarádky zanechala svému osudu a zamknula se v koupelně.

Alice,
nebyla bys šťastná a spokojená s mým životem. Mě nečeká nic hezkého. Nechci tím tvrdit, že tebe ano, ale budeš to mít pohodlnější. Navíc, ty jsi nikdy nebyla stavěná pro boj, jsi spíš taková ozdoba, taková  třešnička na dortu a tak se tak chovej. Nesnaž se o zbytečné hrdinství, které by ti ve svém výsledku přineslo více bolesti než radosti. Já jsem rád, že jsem zpřetrhal vazby se svým minulým životem, ale ty by sis to vyčítala. Věř mi, jednou přijde tvoje chvíle, a ty se osvobodíš, ale tu chvíli ty sama okamžitě poznáš. To je moje rada pro tebe. Je to po prvý, co ze mě vypadlo něco tak inteligentního a rozumného, tak si toho važ, to už se asi opakovat nebude. Jo a pro jistotu to znič, nerad bych, aby se o mé slabé chvilce někdo dozvěděl.
Sirius.

Alice nemohla jinak, ale závěr dopisu ji rozesmál. Zase se po dlouhé době zasmála. Nevěděla, jak to Sirius dělá, ale nechtěla ho jako kamaráda ztratit. On ji dokázal rozesmát v každé situaci. Doufala, že bude sedět někde blízko oltáře, aby ji mohl rozesmát i v takhle kritickou chvíli.     
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama