Rodina

17. července 2010 v 20:53 | chillychilly |  Le Conte de Fée
Tak v těsném závěsu přidávám další kapitolu, kde se trochu osvětlí, kdo tajemná příchozí je.



V Serpentinovi oproti všeobecnému očekávání jejich nová spolužačka vzbudila velmi velkou zvědavost. Její přítomnost byla zvláštně osudová a doslova nabitá magií. Nevěřil tomu a přece jenom tady naproti němu seděla . Záměrně si vybrala místo naproti němu, ale zatím nepromluvila, a tak se prozatím i on zdržoval jakýchkoli projevů.

,,Vypadáš překvapeně, bratránku." Na poslední slovo dala zvláštní důraz.

,,Jistě, má drahá sestřenko," poslední slovo taktéž zdůraznil,: ,, jak jinak, když jsem tě tady nečekal."

,,Oh, tak to mě mrzí." Ani v nejmenším se tak netvářila. ,,Že by rodinné tamtamy už nabyly to, co bývaly?"

,,Časy se, má nejmilejší sestřenko, neustále mění." Podotkl pobaveným hlasem. Chyběla mu. Roky jí neviděl a přesto teď poznal, že mu chyběly jejich rozhovory a ironie s jakou se spolu bavili.

,,Jak dlouho nás zde budeš uctívat svoji milou přítomností?" optal se sarkasticky.

,,Tak to ti, bratránku, nepovím." Odpověděla Javor s tajemným úsměvem.

,,To snad není možné," zvolala překvapeně Jantar,: ,, otoč se a řekni mi, co vidíš."

,,No, stoly, studenty, jídlo,…"

,,Ale no tak, jsi inteligentní, ty na to přijdeš."

,,Ah, ty myslíš tohle, nojo, vypadá to, že naše nová spolužačka v panu samotáři vzbudila zájem." Pousmála se Malachit.

,,Ne, to ne, on se dokonce usmál," zvolala na oko zděšeně Jantar,: ,, apokalypsa, konec světa. Uteč kdo můžeš, tohle jen tak neprojde."

,,To se musí zapsat do kroniky školy: 3. září - Serpentin se usmál. Ano, ano, tím se zásadně mění koloběh dějin."


To tě ani nezajímá, kde jsme celé ty roky byla?" optala se naoko nevěřícně Jantar.

,,Nebudeš tomu věřit, ale nezajímá."

,,Říkáš něco jiného, než si myslíš." Odpověděla záhadně na jeho chladnou větu. Serpentin se se zájmem na svoji sestřenici zadíval. Najednou se Chtěl zeptat na tolik věcí, takovou zajímavost v něm vzbudila její mnohoznačná věta, která mohla lidem okolo připadat jako pouhá fráze.

,,Tak mi řekni, co si teda myslím."

,,Ale no tak, bratránku, ty víš, že to nejde, nebo jsem snad přecenila tvoji inteligenci." Zase ten tón, ta mnohoznačnost a nejistota. Myšlenky se mu v hlavě střídaly rychlostí blesku.
,Ne, to ona nemůže umět, to je nereálné!´
,Ale na druhou stranu, co já vím, jaký druh rodinné magie zdědila? Vždycky byla nadaná, kouzlo v sobě objevila velmi brzy a není snad okruh magie, který by nezdědila.´
,Ale tohle tady už dlouho nebylo.´
,Jenže co ty víš o její matce - nic!´
přel se sám se sebou

,,Javor, sestřenko, jistě hoříš touhou mi povědět, co jsi celé ty roky dělala a kde jsi byla."

,,A víš, že ani ne."

,Ten její úsměv mě přivede k šílenství.´

,,Ráda bych si s tebou ještě chvilku povídala, ale jsem strašně unavená," docela přesvědčivě zívla a vstala od stolu.
,,A pamatuj, bratránku, do říše kouzel a divů, je to, co by si kamenem dohodil, nepodceňuj sílu říše kouzelných tvorů."
Ano, říše kouzel a divů, svět, jež se rozkládá za pomyslnou hranicí, která je všudypřítomná, pokud víš, kde ji hledat. On už ale není dostatečně malý a nevinný, aby si vstup do této říše mohl nárokovat. Aby mohl vstoupit za hranice této bezrozměrné a podivuhodné říše.
Docela se mu zastesklo, bylo tam krásně, ta vůně, ty květiny, nikdy v životě nic takového neviděl. A najednou ho napadla šílená myšlenka, proč mu to Javor připomněla. Co když zrovna tohle byla odpověď na jeho otázku? Úplně klidně mohla být celou dobu tam, přece jenom o ní opravdu nic neslyšel a jeho rodina se na jakoukoli zmínku o ní tvářila velmi nepříjemně, že si zvykl se nevyptávat. Ona vůbec maminka na zmínky o svém bratrovi reagovala přehnaně a ten, kdo se opovážil mluvit o její švagrové byl nemilosrdně vykázán z domu.
Javor k nim jako malá jezdila velmi často, ale v den kdy v sobě objevila skryté kouzlo si ji matka odvezla a on o ní téměř pět let neslyšel. Pak přijela znovu na prázdniny a on jí nepoznával. Velmi se změnila a tak podivně dospěla, ačkoli jí bylo sotva dvanáct let. Dříve temně modré oči se změnily v černé, světlé vlasy zbělely a u kořene vlasů měla onu zvláštní srpkovitou jizvu. Ale to, co ho překvapilo nejvíc nebyl vzhled, nýbrž chování. Její chladné sebeovládání, klidný hlas a pronikavá inteligence. Nenašel se nikdo, kdo by jí stačil ve slovních soubojích. Na každém kroku z ní vyzařovala zvláštní síla a moc. Toho léta se Javor se Serpentinem velmi sblížili a uzavřeli podivné spojenectví. Chlapec byl inteligentní a proto mu došlo, kolik by se toho od své změněné sestřenice mohl naučit. Za ty dva měsíce prázdnin se naučil víc než za dva roky školy a do nového školního roku nastoupil jako někdo úplně jiný.Postupem času na sobě pracoval sám. Nic jiného mu také nezbývalo, jelikož Jantar znovu zmizela a nyní, taktéž po pěti letech se objevila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama