Srpen 2010

Úplně obyčejný den v Prasinkách

31. srpna 2010 v 11:04 | chillychilly |  Kdo vlastně jsem?
Omlouvám se, ale tenhle díl jsem dopisovala někdy do dvou do rána ve stavu mírné poopilosti, tudíž tam bude nejspíš miliarda chyb a taky se mi zcela určitě nepodařilo opravit všechny Jakeše na Jamese a tak. Díl už začíná mírně zavánět zápletkou. A ano, je to strašně průhledné.

Já tě asi zabiju

29. srpna 2010 v 17:17 | chillychilly |  Kdo vlastně jsem?
Trochu se posuneme v čase, tak se nelekněte, ale měl by to být posun pozvolný. Kapitola plná Pobertů, pošahaných novinářů a vražedných choutek, nechte si chutnat :D

Domů

29. srpna 2010 v 10:19 | chillychilly |  Kdo vlastně jsem?
Takže vzápětí za první kapitolou následuje další, jak proběhne zařazování? A kam se Léda dostane? Konečně se objeví i další známé postavy. Jinak, kdyby někdo věděl, jak se píše na to ta ta (nebo snad na to tata či natotata a nebo jiné možné verze od n´a to tata po nato tata) tak ho prosím, aby mi to napsal do komentářů, protože mě osobně by to velmi zajímalo

To má být vtip?

28. srpna 2010 v 16:55 | chillychilly |  Kdo vlastně jsem?
Tak jo, první kapitola nové povídky, doufám, že se vám bude líbit. Já vím, že bych se měla věnovat těm starším povídkám, ale nějak mě to nejde, nejsem schopná něco k tomu napsat a taky jsem zatoužila po nové postavě :) jinak název povídky je pracovní i když už možná zůstane nastálo, vymýšlení názvů mi prostě nejde.

Vůně kokosu

26. srpna 2010 v 20:48 | chillychilly |  Čistá krev (HP FF)
Nic mě nenapadalo jako název. Teda to mě nenapadá nikdy, ale tentokrát to byla opravdu katastrofa. Je to úplně kraťoučká kapitolka. Jenže já mám nějaké takové šílené období, takže tak na mojí omluvu.


Znovu dítě

24. srpna 2010 v 20:21 | chillychilly |  Kecy v kleci
Tak jsem zpátky a přivezla jsem si s sebou nějakou melancholickou náladu, kterou ještě více podporuji písničkou od Kula Shaker - Peter Pan. Nějak na mě leze vážně divná nálada....  Takže vás znovu budu nudit kecama o svém nudném životě a o svých šílených touhách, představách či čem všem. (Uff, to byla vyčerpávající a gramaticky šílená věta)
Jak jsem tak celý ten týden hlídala mé malé příbuzentvo, tak na mě padla taková šílená touha být znova dítě.... To je strašně hezké období v životě. Musí to být krásné znovu zažít to, že všechny sny se mohou vyplnit, znovu věřit v to, v co už nevěříme, být svým způsobem čistí a nezkažení. Achjo, najednou si připadám celá falešná, kde je ta dětská upřímnost, kam se poděla? Tohle jim závidím, děti si něco usmyslí a věří v to, že to dokážou. Časem možná ty ideály ztratí, vlastně ne, ztratí je určitě, ale tohle období je tak krásné pro svoji čistotu a nezkaženost. Nejsmutnější na tom je, že ty děti se tak těší až vyrostou. Je to tak krásné, ta jejich víra, že když už chodí do školky, tak jsou vlastně velcí a už skoro dospělí. A přesto se ti malí dospěláci večer s radostí podívají na Shaun the Sheep ( a nejen ti malí, my se na to koukáme napříč generacemi:) a  věří tomu, že možná někde existují ovečky jako je Shaun nebo Timmy. 

Viděl jsem, viděl jsem, letět letadlo...

16. srpna 2010 v 10:32 | chillychilly |  Kecy v kleci
Vzhledem k tomu, že to vypadá, že nedokážu sesmolit nic smysluplného, tak se budu věnovat svému totálně nudnému životu. No dobře, až tak nudný zase není, i když malinkato možná jo. Každopádně zítra nastane den mé smrti, odlétám pryč. Ne, že bych se bála létání, ten let mi sám o sobě ani nevadí, ale to potom. Nebudu zapírat, prostě mám šílený strach z přistávání. Jen tak v klidu si to člověk letí a najednou se ta zvrhlá věc sedící  vpředu rozhodne, že už toho klidného letu bylo dost a praští s tím o zem. Nevím čím to, že jsem pokaždé narazila na piloty-hovada.
No ne, vážně se mi ještě nestalo, že by to někdo měkoučce posadil na zem a my jako ve filmu tleskali. Realita je taková, že s tím ten člověk řízne, přičemž se letadlem začne šířit vlna nadávek, člověk si alespoň rozšíří obzory. Nedávno jsem četla článek o nadávkách, tak jsem si rozšířila slovní zásobu, i když po pravdě je nepoužívám. Ve chvílích, kdy je potřebujete vám prostě na jazyk padne klasika a ne nějaká nepoužívaná novinka, kterou si stejně neulevíte. Ale tím jsem úplně odbočila od tématu.

Trest

14. srpna 2010 v 22:32 | chillychilly |  Čistá krev (HP FF)
Múza zjevně odletěla někam daleko, nemám nápady, ale vůbec žádné... Možná i proto je tahle kapitola tak krátká, možná je to taky tím, že jsem se právě vrátila z totálně propršeného vandru celá špinavá, mokrá, nachlazená, pokousaná od komárů a nevyspalá.
Jinak komentujte, zajímalo by mě, co si myslíte o této povídce.


Tančím, tedy jsem

9. srpna 2010 v 23:21 | chillychilly |  Pokřivená poezie
Tohle asi tak úplně do pokřivené poezie nepatří, už jen proto, že to má s poezií i mojí "poezií" pramálo společného. Ale je to způsob, jak se vypsat, a proto tančím:)

Kdo teda byla?

9. srpna 2010 v 15:15 | chillychilly |  jednorázovky
Tak dobře, předem bych chtěla upozornit, že tohle nebude ani Twillight ani nic podobného, nějak mě to nezaujalo... Je to mojí oblíbenou povídkovou formou, i když pravda, tenhle kousek je trochu slabší.


Vítej doma

8. srpna 2010 v 18:08 | chillychilly |  Čistá krev (HP FF)
Slibuji, že se už začnu věnovat i Povídce, ale nějak nemám nápady. Jinak Alice zjistí věc, která ji velmi, ale opravdu velmi, překvapí.

Žaloba / obhajoba

7. srpna 2010 v 22:00 | chillychilly |  jednorázovky
Jen jsem se potřebovala z něčeho vypsat, ale zcela upřímně by mě zajímalo, odsoudili by jste jí?


Nepřijímáš?

7. srpna 2010 v 15:04 | chillychilly |  Le Conte de Fée
 Tak jo, chtěla jsem to zveřejnit už před odjezdem, ale nakonec jsem to nějak nestihla, takže tady je kapitola, ve které se už něco malinko děje, prosím o odpuštění chyb, ale sem tam mi nějaké to písmenko asi vypadlo.