Domů

29. srpna 2010 v 10:19 | chillychilly |  Kdo vlastně jsem?
Takže vzápětí za první kapitolou následuje další, jak proběhne zařazování? A kam se Léda dostane? Konečně se objeví i další známé postavy. Jinak, kdyby někdo věděl, jak se píše na to ta ta (nebo snad na to tata či natotata a nebo jiné možné verze od n´a to tata po nato tata) tak ho prosím, aby mi to napsal do komentářů, protože mě osobně by to velmi zajímalo


Konečně nastal první zářijový den. Léda se ho už pomalu nemohla dočkat. Těžko by kdo chápal její nadšení, vzrušení a obavy v jednom. Večer nemohla pořádně usnout a ráno se vzbudila zase velmi brzy. Tak strašně se do Bradavic těšila, byla nadšená z představy školy čar a kouzel, jenom měla obavy z toho, jak jí to půjde. A taky se obávala zařazovacího ceremoniálu. Za žádnou cenu nechtěla do Mrzimoru, ale bála se, že tam skončí. Už dvě hodiny bděla v posteli, když konečně zazvonili budíček. Rychle se vymrštila z postele a vběhla do koupelny. Byla tam první, tudíž měla jistou teplou vodu. Vyčistila si zuby, opláchla si obličej a učesala se. Pak se na sebe do zrcadla usmála. Byla spokojená, chtěla na své nové spolužáky udělat dojem a to by se jí asi moc nepodařilo, kdyby před nimi stanula špinavá a rozcuchaná.
V pokoji si naposledy a asi po sté zkontrolovala obsah kufru, vypadalo to, že na nic nezapomněla. Pak se oblékla do nejlepšího oblečení, které měla: tmavé sukně se stříbrným lemováním a krvavě rudé halenky. Spokojeně se shlédla ve velkém zrcadle ve skříni. Po snídani jí dva starší chlapci z domova pomohli s kufrem do školního autobusu, jakmile ho naložili autobus vyrazil. První zastávka vedla do školy, kam chodili děti z dětského domova, ty, zatímco vystupovaly,
závistivě pokukovaly po Lédě. Nikomu nabylo dvakrát po chuti, že tahle holka bude studovat ve špičkové internátní škole. A hlavně to nechápali, nikdy v ničem přece nevynikala. Jakmile vystoupily, Lédino vzrušení dosáhlo vrcholu, za chvíli přece budou na Kings Gross a tam na ní čeká velká červená parní lokomotiva, která jí odveze vstříc novému, snad lepšímu, životu.
Za pár minut autobus opravdu zastavil před vlakovým nádražím. Řidič se nabídl, že jí sežene vozík a dívka souhlasila, nikdy tady nebyla, tudíž nevěděla, kde by ho sháněla. Muž byl za chvíli zpátky a naložil její kufr na vozík. Jeho nabídku, že jí ho pomůže naložit s díky odmítla. Špatně by mu asi vysvětlovala, že se její nástupiště jmenuje devět a tři čtvrtě a že se na něj vstupuje skrz stěnu. Vlastně jí tahle představa mírně rozesmála. Nahoru na kufr si postavila přenosku s Lokim a vyrazila. Procházela se po nástupištích a sledovala lidi spěchající na všechny strany. V duchu doufala, že někde zahlédne lidi, kteří by vypadali jako kouzelníci, nebo že zaslechne něco o mudlech či snad jména kolejí. Bála se jít sama a hlavně, nechtěla do té stěny narazit. Pak uviděla skupinku lidí, z nichž někteří vypadali jako kouzelníci a zbytek jako mudlové. V čele toho podivného průvodu kráčeli chlapec s dívkou. Mohlo jim být tak stejně jako Lédě. Chlapec vypadal jako kouzelník, měl na sobě naprosto nemožnou kombinaci podivného oblečení, mastné tmavé vlasy a tvářil se chladně. Kdežto jeho společnice vypadala, že je oblečena pečlivě a s vkusem. Kolem rozzářeného obličejíčku, ze kterého přímo sálalo vzrušení a radost povlávaly dlouhé rusé vlasy. Léda se za ně opatrně zařadila a sledovala kam půjdou. Nezklamali, opravdu mířili k přepážce mezi nástupišti devět a deset. Blondýnka měla chuť zavýsknout. Skupinka se zastavila.

,,Lilly, tady je ta přepážka?" ozvala se nervózním hlasem žena, která podle všeho byla mudla. Vypadalo to, že Lilly je jedna z těch o kterých mluvila slečna Prestonová, čarodějka z mudlovské rodiny. A ten chlapec bude docela určitě čistokrevný kouzelník.

,,Ano," odpověděla natěšeně dívka a zářivě se usmála na bledého chlapce po svém boku.

,,Tam mě nikdo nedostane," prskla dívka podivně nevýrazných rysů i barvy vlasů, nejspíše Lillyina sestra. Rusovláska se na chvíli zatvářila zklamaně.

,,Ale no tak, Petunie, tak to Lilly přej," usmál se na ní tatínek. Lédu bodlo u srdce, teď tady takto mohla stát s rodiči a oni by se na ní koukali se stejnou něhou i pýchou v očích s jakou se tito dva mudlové koukali na obě svoje dcery.


,,Je to zrůda. Nezávidím jí, myslíte si, že bych chtěla být stejně…úchylná jako ona," křičela Petunie a úplně zrudla rozčilením. Lilly vypadala, že se rozpláče a rodiče byli viditelně nervózní.

,,Snad radši půjdeme, ne," ozvala se znuděně chlapcova matka, která celé toho představení sledovala s kyselým výrazem. Chlapec jí byl úplně neuvěřitelně podobný. Lilly se ještě se smutkem v očích podívala na chlapce, chytila ho za ruku
za chvilku už byli oba dva na druhé straně. Za nimi prošla kysele se tvářící žena. Lillyiny rodiče s Petunií se chvíli zdrželi.

,,Zlatíčko, buď na Lilly hodná. Ona si to nevybrala, ale má tě pořád ráda, tak na ní nebuď zlá," pohladila jí po vlasech maminka.
Lédu znova bolestivě píchlo kdesi v hrudi. Klidně by si to s Petunií vyměnila, jen aby měla takové rodiče. Mileráda by jí přenechala všechnu svou magii, jen aby mohla mít rodinu a aby jí její rodiče měli takhle rádi. Petunie však na rodiče rozzlobeně pohlížela a vůbec jí nebylo po chuti, že se její " úchylné" sestry zastávají. Pak jim však podala ruce a společně s nimi prošla branou do světa, který jí měl navždy zůstat uzamčen. Léda se nadechla a pomaličku přistupovala ke stěně, pak si dodala odvahy a jedním dlouhým krokem překonala vzdálenost, která jí dělila od jejího pravého světa. Chvíli si myslela, že je ještě kdesi uvnitř přepážky, ale pak se vyjasnilo a před ní se objevila nablýskaná červená parní lokomotiva, která vypouštěla oblaka dýmu. Chvíli točila hlavou ze strany na stranu, pak ale uviděla celou tu podivně vyhlížející skupinu. Chlapec se už stihnul převléci ze svého výstředního modelu. V hábitu vypadal jako úplně jiný člověk, dokonce se i usmíval. Rozhlédla se po nástupišti. Snad každý tu měl rodinu, jenom ona ne. Vedle ní stála majestátně vyhlížející žena se svými dvěma syny. Vypadali stejně staří a byli si velmi podobní, ačkoli bylo na první pohled znát, že nejsou dvojčata. Jeden z nich byl zjevně starší a tomu matka právě udělovala kázání.

,,Budeš se chovat, jak se na správného Blacka sluší, je ti to jasné. Žádné paktování se s mudly nebo krvezrádci. A doufám, že nepošpiníš rodinnou tradici nějakou jinou kolejí než je Zmijozel," v tomto duchu pokračovala ještě několik dalších minut. Nejspíš to byla jedna z těch čistokrevných rodin. Za chvíli se k rodině Blacků přidala další rodina. Na rozdíl od tmavovlasých bratrů a jejich matky byli všichni členové blonďatí. Léda se na ně zvědavě zahleděla, někoho jí matně připomínali.

,,Pane a paní Malfoyovi, Luciusi," pozdravila se s nimi paní Blacková. Pak se otočila k synům a pokynula jim, aby se taky přivítali.

,,Paní Blacková," mírně se uklonil mladík, Léda při tom málem vyprskla smíchy, ,,Kde máte sestru s dcerami?"

,,Už by tady měli být. Víte, že se bude Bellatrix vdávat, není to úžasné?" rozplývala se nad osudem své neteře.

,,Slyšeli jsme, za Rudolphuse Lestranga, že ano. Sice vážený, ale Blackům naprosto nerovný rod. Také se k nám doneslo, že vaše druhá neteř utekla s jakýmsi mudlou," reagovala posměšně paní Malfoyová.

,,Mám pouze dvě neteře. Bellatrix a Narcissu a ani jedna by se v životě nepaktovala s nějakým mudlou," vyprskla znechuceně uražená čarodějka.

,,Já mám Andromedu rád," ozval se vzdorovitě starší z jejích synů.

,,Andromeda není tvoje příbuzná, je to krvezrádkyně a takoví nejsou hodni jména Black," rozohnila se jeho matka. Chlapec však jen pokrčil ramen.

,,Takže váš starší syn už taky jede do Bradavic?" zajímala se druhá z žen.

,,Ano," odpověděla pyšně Blacková.

,,Další posila do Zmijozelu," podíval se na chlapce pan Malfoy. Lédě připadalo, že zaslechla mírný ironický podtón. Paní Blacková však nic takového nezaznamenala a jen se dmula pýchou. Nejspíš si byla jistá tím, že její dítě nemůže skončit jinde než v této koleji.

,,Jen aby nedopadnul jako jeho oblíbená sestřenice," poznamenal nejmladší z blonďaté rodiny s lesklým prefektským odznakem na hrudi.

,,Sirius má dvě sestřenice a obě chodí nebo chodily do Zmijozelu," mlela si svou dál paní Blacková. Lédu už jejich rozhovor unavoval, byla to neuvěřitelná nuda. Rychle se od nich otočila, zavrávorala a spadla na svůj kufr. Ten nárazem vyletěl z vozíku, klec s kocourkem spadla na zem a on se osvobodil. Utekl směrem k čistokrevné rodince.

,,Pardon," prosmýkla se kolem nich ve snaze ho chytit. Sirius však byl rychlejší. Popadl kocourka do náručí a podal jí ho.

,,Měla by sis ho líp hlídat, holčičko," protáhl blonďatý chlapec stojící za ní. Léda se na něj otočila a v tu chvíli krásná žena po jeho boku zalapala po dechu.

,,Nejsem holčička," osekla mu a uraženě odkráčela.

Posbírala si své rozsypané věci a za cenu spousty škrábanců
nacpala Lokiho zpátky do přepravky, během celého tohoto procesu ho uklidňovala, ovšem marně. Když se jí vše podařilo, otočila se znovu na čistokrevnou skupinu a shledala, že si jí ta vysoká žena prohlíží. Mladík se již věnoval stejně blonďaté a hezké dívce, které společně se svojí matkou a nejspíše i sestrou přibyla do skupinky.
,Takže tohle budou Narcissa a Bellatrix. Jedna se tváří nanejvýš znuděně a druhá se rozplývá nad tím blbečkem. Co je to za jména. A ještě ke všemu Andromeda. A ten další Black se jmenuje Sirius. Ty mají teda odvahu děti takhle pojmenovat.´pomyslela si. Vzápětí se ale zarazila, zrovna ona má co povídat, jmenuje se Léda a to taky není zrovna to nejobvyklejší jméno. Pak se znovu zahleděla na obě sestry. Vůbec si nebyly podobné. Narcissa by spíše zapadla mezi Malfoye, vypadala jako princezna, měla dlouhé blonďaté vlasy, jemný světlý obličej a dvě velké pomněnkové očí, ztělesnění nevinnosti. Naproti tomu Bellatrix zase vypadala jako čistokrevná Blacková, alespoň co mohla soudit podle té části, kterou poznala. Byla překrásná, působila velkolepým dojmem, avšak chladně. Dlouhé černé vlasy jí v prstencích spadaly kolem půvabného bledého obličeje za kterého vystupoval dokonalý nosík. Oči měla stejné barvy jako její bratranec, totiž bouřkově modré. Léda z pozorování těchto dvou rodin usoudila, že všichni čistokrevní kouzelníci jsou nádherní, dokonalí úplně ve všem a šíleně namyšlení. Věnovala jim poslední pohled a pak se odvrátila.

,,Nechceš s tím kufrem pomoct?" zeptal se jakýsi muž s kulatým dobrosrdečným obličejem, když viděl, jak se se svým nadměrným zavazadlem pere.

,,Děkuju, to by jste byl hodný," ulehčeně si oddechla a svěřila mu svůj majetek.

,,Jedeš do prvního ročníku? A kde máš rodiče?"

,,Jo, do prvního, rodiče nemám."

,,Aha, to je mi líto. Moje dcera Alice taky jede do prváku," otočil se a zakřičel do okýnka, ,,Alice!!!"

,,Tati?" objevila se u okýnka dívka tak hrozně podobná svému otci.

,,Pojď sem," mávnul na ní rukou.

,,Copak je?" za chvíli stála u nich.

,,Tohle je Alice," představil svou dceru .

,,Léda Whiteová," podala jí ruku blondýnka, kterou Alice přijala a s úsměvem jí stiskla.

,,Taky jedeš do prváku? Jé, ty máš kočku." Vykulila oči při pohledu do přepravky.

,,Kocourka. Lokiho," usmála se a nechala se Alicí odtáhnout do vlaku. Během chviličky se stačilo dozvědět o Alici snad všechno. Její táta byl bystrozor, maminka umřela, když byla malá společně s jejím starším bratrem. Prý útok Smrtijedů. Divila se, že Léda neví, kdo jsou to smrtijedi a tak jí to vysvětlila.

,,Stoupenci koho?"

,,No, Ty-víš-koho."

,,On se tak jmenuje?" nechápala to Léda.

,,To ne, má jméno, ale my ho nevyslovujeme, dokonce ani Smrtijedi mu neříkají jménem."

,,A proč?"

,,Protože to jméno je prokleté," zatvářila se tajemně Alice.

,,Ahoj, můžeme?" strčila dovnitř hlavu zrzka, kterou Léda sledovala na nástupišti.

,,Jasně," uvolnila jím místo Alice, ,,Já jsem Alice."

,,Lilly a tohle je Severus," představila zrzka tmavovlasého chlapce.

,,Léda," představila se blondýnka.

,,Ty jsi příbuzná s Malfoyovými?" podíval se na ní podezřívavě Severus.

,,Ne, nejsem, nebo o tom nevím. Byla jsem vychovaná v dětském domově,"
prozradila na sebe Léda. Lilly se ihned začala zajímat o její osud. Za chvíli byly dívky v družném rozhovoru. Po půlhodině tlachání se začaly bavit o tom, do jaké koleje by se chtěli dostat.

,,Já myslím, že nejlepší je Havraspár," interpretovala svůj názor Léda, ,, rozhodně lepší než Mrzimor."

,,Havraspár není nejhorší, teda nezlobila bych se, kdybych se tam dostala," souhlasila s ní Alice a Lilly přikyvovala.

,,Nejlepší je Zmijozel," vmísil se znenadání do jejich rozhovoru Severus.

,,Zmijozel, jo?" vyprskla Alice naštvaně. V tu chvíli Lédě velmi připomínala rozzuřeného Lokiho.

,,Co je na Zmijozelu špatného?" zastávala se svého kamaráda Lilly.

,,Je to kolej, kde studují samí čistokrevní kouzelníci, to není to nejhorší, ale oni si myslí, že jsou něco víc, než zbytek světa. A navíc v té koleji studoval Ty-víš-kdo. Je to kolej plná smrtijedů." rusovláska
vypadala, že polovinu rozhovoru nepochopila a tak se Alice znovu musela zhostit toho, aby jí to vysvětlila. Dívku však její vyprávění velmi rozesmutnilo. Sama byla z mudlovské rodiny, takže si najednou
připadala jako vetřelec. Léda si toho všimla a snažila se jí utěšit tím, že ona je přece taky od mudlů. Lilly to trochu zvedlo náladu. Severus se však celou cestu tvářil podrážděně. Alice s ním už nepromluvila ani slovo, ale nedá se říct, že by si toho chlapec všimnul, před tím, než jim sdělil svůj názor na zařazování se taky do hovoru nepletl.
Během cesty si nakoupili všemožné kouzelnické sladkosti a bavili se tím, že je ochutnávali. Lédě přišly naprosto odporné Bertíkovy fazolky, naopak jí velmi zachutnaly Bzučivé šumivky. Naopak Lilly moc sladkostem nedala. A Alice měla ze všeho nejradši čokoládové žabky. Co měl rád Severus se nedozvěděly, nic si nekoupil a když se ho Lilly zeptala jen něco zabručel. Asi ho mrzelo, jak se vyjádřily o Zmijozelu.

,,Měli by jste se připravit, za chvíli vystupujeme," vstrčila do kupé hlavu dívka s popelavě plavými vlasy a prefektským odznakem na hrudi. Oděná byla ve školním hábitu s modro-stříbrným lemováním.

,,Cože? Ale to by jsme se už měli převléknout." znervózněla Lilly a začala zmateně pobíhat po kupé. Za chvilku byly dívky oblečené. Lédou cloumal silný proud emocí. Nevěděla, jestli je ráda nebo jestli ne a už vůbec nevěděla, jestli by se měla smát nebo brečet či snad se tvářit vážně. Pak však nakoukla ven ze dveří a spatřila naprostý chaos na chodbě. Z toho usoudila, že je to úplně jedno a že ne všichni čarodějové se chovají jako vážný Severus.
Za chvíli vlak zastavil a chaos dosáhl vrcholu, někdo ucpal vchody do vlaku, takže se ti zbývající, a byla jich většina, nemohli dostat ven. Konečně se kamarádi dostali na vzduch, kde k nim dolehlo svolávání prváků. Vydali se za zdrojem hluku a když byli u něj, Lilly se neudržela a mírně vypískla, toho si všimnul brýlatý chlapec, kterého Léda viděla v cukrárně na Příčné. Jejich nový spolužák toužící dostat se do Nebelvíru drcnul rukou do Sirius Blacka a hlavou kývnul k Lilly. Nebylo to zrovna nenápadné gesto a rusovláska ho viděla také, zrudla až po kořínky vlasů, takže vypadala jako plamínek. Nechtěla se zapsat takhle, ale když ten člověk ji opravdu ohromil. Musel to být obr! Ale na obra byl zase moc malý, usoudila dívka po chvilkovém pozorování. Muž jim sdělil, že se jmenuje Hagrid a že do školy pojedou jinak, než ostatní studenti, ti se na rozdíl od nich přepravují kočáry. Zapomněl jim však říct, jak se teda do Bradavic dostanou, jakmile však došli k jezeru, téměř všem to došlo. Když k nim začali přijíždět loďky, pochopili to už všichni. Jeden z těch méně bystrých se na tmavou hladinu jezera, po které klouzaly lodičky zahleděl a řekl ne zrovna nejtišeji.

,,To jako, že pojedeme po vodě?" tím vyvolal u ostatních spolužáků salvu smíchu.

,,To je jasnej Mrzimor, věř mi." zamumlal obrýlený chlapec svému čistokrevnému kamarádovi.
,,A nebo Zmijozel," poznamenal Black čímž si vysloužil šťouchanec do ramene.

,,Tak jo, děcka, teď si nasedněte do loděk a pojedeme, ne že budete dělat nějaký vylomeniny, v jezeře žije olbřímí oliheň, takže ne, že tam někdo z vás spadne," strhnul na sebe pozornost Hagrid. Za chvíli už všichni seděli v loďkách a mohli se vydat na cestu. Jak se dalo očekávat, někdo skutečně do jezera spadnul. Byl to malý tlustý chlapec ne zrovna vábného vzhledu, který se dostal do loďky společně se Siriusem, brýlatým rozcuchaným chlapcem a s -

-,,To je Remus Lupin, jeho rodiče se kamarádí s mým tátou," ukázala Alice na posledního chlapce v loďce, který se jako jediný nějak snažil tomu ve vodě pomoct, zbytek se jenom smál. Remus vypadal, jako kdyby byl zrovna po nemoci.

,,Co se mu stalo?" koukala na něj Lilly. Na druhý pohled si Léda všimnula, že chlapec je samý škrábanec.

,,Nevím," řekla až příliš rychle Alice, dívky však usoudily, že dál se vyptávat nebudou, jen Severus na Lupina pohlížel podezřívavě.

Konečně dorazili ke škole, ta všem doslova vyrazila dech. Hrad zářil do temné noci a působil dojmem klidného útočiště. Léda měla pocit, jako by se vracela domů. Takhle bezpečně se v domově nikdy necítila. U vrat je přivítala přísně se tvářící žena, která se představila jako Minerva McGonnagalová. Léda z ní neměla ten nejlepší pocit, připadala si, jako pod rentgenem, když si je prohlížela. Byla si jistá, že tahle žena bude přísná učitelka a kdejakou lumpárnu odhalí na to ta ta. (jak se to vlastně píše? J)
Minnie, jak si jí Léda v duchu okamžitě překřtila, je odvedla do nějaké místnosti, která musela úzce sousedit s jídelnou, jelikož přes stěnu slyšeli hluk ostatních studentů. Učitelka je všechny přejela pohledem, slabší povahy se zachvěli.

,,Za chvíli vás uvedu do Velké síně, kde budete zařazeni do jedné ze čtyř kolejí. Jsou to Mrzimor, Havraspár, Zmijozel a Nebelvír. Každá z těchto kolejí má slavnou historii a z každé vzešli výborní kouzelníci a čarodějky.Kolej bude něco jako vaše rodina, budete spát v kolejní ložnici, sdílet s ostatními kolejní společenskou místnost a se svými spolužáky za stejné koleje budete i chodit na hodiny. Vy budete pro svou kolej buď získávat a nebo ztrácet body. Na konci roku se body sečtou a kolej s největším počtem vyhraje školní pohár. Doufám, že nikdo z vás tu svoji nijak nezostudí," při posledních slovech ulpěla pohledem na chlapci, který spadl do jezera. Ten jí nevěnoval pražádnou pozornost a ukusoval z promáčeného chleba.

,,Vnímal jste, co jsem teď říkala?" zaútočila na něj Minnie.

,,A-a-a-a-a-no," zakoktal chlapec a vypadal, že se rozbrečí. Jeho spolucestující z loďky se mu za zády pošklebovali. Kromě Remuse Lupina, ten se tvářil velmi vážně. Léda si pomyslela, že z něj jednou bude prefekt.
Za chvilku je Minerva McGonnagalová vyzvala, aby se utišili a seřadili do dvojstupu, pak se husím pochodem vydali do velké síně. Ta všem doslova vyrazila dech. Stoly byly prostřené v kolejních barvách: rudo-zlatý Nebelvír, modro-stříbrný Havraspár, žluto-černý Mrzimor a zeleno-stříbrný Zmijozel. U každého stolu seděli studenti oděni ve školním stejnokroji zdobeným barvami koleje. Nad hlavami se jim vznášely tisíce svíček a ozařovaly strop barvy venkovního nebe. Vlastně ne, to nebe bylo tady v síni. Lédě se z toho zatočila hlava. Byl to velmi zvláštní pocit najednou se takhle surově ocitnout uprostřed kouzel, na které tak úplně nebyla připravená. Za chvíli došli na konec lavic a rozprostřeli se na prostranství před učitelským stolem. Na vyvýšeném podiu stála třínohá stolička. Léda si zpočátku myslela že na ní někdo položil kus hadru, pak se však ten hadr probral k životu a ona si uvědomila, že je to vlastně velmi starý a velmi záplatovaný klobouk. Z jeho písně dívka pochopila, že si ho dají na hlavu a on je zařadí. Každopádně, ne všichni to pochopili, a tak se mezi studenty prvního ročníku rozvil rozhovor, co že vlastně budou dělat. Blondýnka měla strach, že jí klobouk nikam nezařadí, ona si nevšimla, že by měla nějaké zvláštní schopnosti, a pak jí s ostudou pošlou zpět do domova, kde jí ještě několik let
bude Karen dělat ze života peklo. Najednou si uvědomila, jak moc bolestný návrat by to byl, konečně totiž našla domov.

,,Averyová, Charis!" vyvolala Minnie prvního studenta a na stupínek pyšně vystoupala jakási menší holčička s pohrdavým úsměvem na tváři. Přesně takový úsměv měl i Lucius Malfoy a celá jeho rodina společně s Blackovými.

,,ZMIJOZEL!" vykřikl klobouk. Přesně tohle Léda očekávala.

,,Black, Sirius!" Ten se ušklíbl na obrýleného chlapce vedle sebe a jal se odstrkovat ty, co mu stály v cestě za kloboukem. Alice se tvářila znechuceně. Ačkoli byla sama čistokrevnou čarodějkou, rody jako byli Blackovi pohrdala. Chvíli bylo ticho, klobouku to trvalo trošku déle než u Charis Averyové, která byla zařazena okamžitě.

,,NEBELVÍR!" vykřikl klobouk a Sirius se zatvářil nadmíru spokojeně. Po tomto prohlášení nastalo chvíli ticho, pak se rozezvučel hovor a po chvíli se ozval ze začátku váhavý poté bouřlivý potlesk on rudo-zatého stolu. Blackovi neměli jenom čistokrevné řeči, ale také byli velmi inteligentní. Takže Sirius by se v budoucnosti mohl projevit, jako velmi schopný žák. Přece jenom skoro všichni z jeho rodiny byli prefekty a někteří i primusy.

,,Black a je v Nebelvíru," podrážděně zaprskala Alice. Zařazování pokračovala a postupně byli všichni rozřazováni. Lilly přišla do Nebelvíru, což Severuse vyloženě zklamalo, ten se totiž dostal do svého vytouženého Zmijozelu, zmatený a mírně hloupý chlapec byl skutečně, jak předpověděl Sirius, zařazen do Mrzimoru. Obrýlený chlapec společně s Remusem a jedlíkem vykoupaným v jezeře přibyli do Nebelvíru. Alice se dostala do Havraspáru, když klobouk vyslovil název této koleje, dívka zazářila štěstím, byla veřejně zařazena mezi nejchytřejší studenty. Společně na zařazení s Lédou čekalo už jen pár lidí.

,,Weasley, William!" rudovlasý chlapec přistoupil ke stoličce a za chvíli už pyšně kráčel k modro-stříbrnému stolu.

,,Whiteová, Léda!" blondýnka sebou trhla, pak si ale dodala odvahy a posadila se na stoličku, poslední co viděla, byl pohled ocelově modrých očí zmijozelského prefekta.

,,Tak copak to tu máme," ozval se jí tichý hlas v uchu, ,, Hmm, takže další. Celá tvoje rodina studovala ve Zmijozelu … Ale co s tebou. Nehodíš se tam tak dokonale jako tvoji příbuzní.

,Hlavně, prosím, ne Mrzimor,"zašeptala dívka.

,,Tam bych tě neposlal, tam se nehodíš. Ale je těžké. Máš vlastnosti, které jsou typické pro Zmijozel, ale nejsem si jistý, jestli je to ta nejlepší volba."

,No, kdybych si mohla vybrat, chtěla bych do Havraspáru,´ s náznakem úsměvu si pomyslela Léda.

,,Do Havraspáru? Nevím, nevím, ne, Havraspár to taky nebude, bude to…" klobouk se zhluboka nadechl a vykřikl na celou síň:,,NEBELVÍR!" 
   
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 6. září 2010 v 17:09 | Reagovat

Tak to začíná být zajímavé. její rodiče chodili do zmijozelu jo, no aby vážně nakonec nebyla příbuzná s Malfoyovými.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama