Kdo teda byla?

9. srpna 2010 v 15:15 | chillychilly |  jednorázovky
Tak dobře, předem bych chtěla upozornit, že tohle nebude ani Twillight ani nic podobného, nějak mě to nezaujalo... Je to mojí oblíbenou povídkovou formou, i když pravda, tenhle kousek je trochu slabší.



,,Dědečku, prosím, vyprávěj mi ten starý příběh, víš který myslím..."

,,Ale Zlatko, ten jsem ti vyprávěl už stokrát, nene, dneska uslyšíš něco nového."

,,A bude taky strašidelný?"

,,Strašidelný? No, nevím, ale opravdu se stal. Jenže je to hodně dlouho, byl jsem ještě malý chlapec a nevnímal jsem to tolik jako ostatní lidé tady ve vesnici." stařec se odmlčel, aby se mohl napít horkého čaje a drobná plavovlasá dívka si přisedla blíž k němu.

,,Tak už vyprávěj." pobídla ho vnučka.

,,Nespěchej, všechno má svůj čas. Tak tedy, znáš to panské sídlo nahoře na kopci? To které je už léta neobydlené a zchátralé? Žil v něm starý mládenec, poslední ze svého rodu. Dlouho si nemohl najít manželku až pak odjel na dlouhou dobu, nikdo neví kam, snad do Itálie, nebo Francie, či do úplně jiné země. A přivezl si s sebou ženu. Byla úplně jiná než ženy od nás z vesnice, byla to krásná, elegantní a uhlazená paní, snad jen trochu pyšná. Měla dlouhé havraní vlasy, které jí v těžkých vlnách spadaly až do pasu. Nádherné elektricky modré oči a bělostnou pleť. Hlas prý měla, příjemný a podmanivý. Lidé byli rádi, že si jejich pán našel manželku a byli ochotni jí projevovat tolik úcty, kolik projevovali pánovi.  Jenže ona snad o to ani nestála. Málokdy chodila do vesnice a většinou ještě v noci nebo za soumraku. Nebylo tedy divu, že se po dědině roznesla zvěst, že je to snad čarodějnice a nebo hůř, že je upír. I náš pán vypadal den ze dne sešlejší, jak tvrdili místní ženy, vypadal takový bezkrevnější. Asi měsíc po svatbě se roznesla zvěst, a nutno podotknout, že to byla pravda, že náš pán tam v cizině onemocněl. Ačkoli teď měli místní ženy vysvětleno, proč pán vypadá, tak jak vypadá, nedalo jim to a neustále paní pomlouvaly. Ono taky bylo proč. Na zámku se neustále konaly různé plesy a maškarní bály na které se sjížděli její známí. Samí krásní pánové uhlazeného chování a dámy půvabného vzhledu a jemného vystupování. Řádili tam na hradě dlouho do noci. To bohužel našemu pánovi nemohlo nijak prospívat a tak rok po svatbě náhle zemřel. Jeho žena k němu nikoho nechtěla pustit, zahalila se celá do černého a svého mrtvého muže si vystavila v pokoji, takhle to trvalo týden, než k němu pustila lékaře, knězi však přístup zapověděla. Muž prý vypadal, jako by umřel snad před hodinou, tělo se ani nezačalo rozkládat. Možná to bylo způsobeno tou nemocí, doktora však zarazilo, kolik krve bylo kolem jeho mrtvoly. Po vesnici se tyto všechny zvěsti rychle roznesly a všichni měli jasno. Ta žena je upír. Lidé vzali ze stodol kosy, srpy, hrábě, vidle a jiné nástroje a v noci se s pochodněmi vydali na panské sídlo. Nebohou ženu se jim zabít nepodařil, jak měli v plánu, ale vyhnali jí. Hnali jí až na hranice našeho kraje a cestou se k nim přidávali další a další lidé. Na hranicích se prý tato nádherná žena otočila, přelétla procesí pohledem, proklela lidi a změnila se v netopýra. Pak zmizela." starý muž se na chvíli odmlčel a podíval se na vnučku.

,,Takže ona byla upír?" zeptala se dívenka se strachem v hlase.

,,Ano i ne."

,,Ano i ne?"

,,Víš, jak se to vezme. Nebyla upír v tom slova smsylu v jakém ho chápali ti lidé a v jakém ho chápeš ty."

,,Ale ona přece zabila toho člověka. Vysála ho, sám jsi to řekl. A pak se změnila v netopýra. A taky to, že chodila ven jenom v noci."

,,Ano, po pravdě, asi našeho pána zabila ona. A také ho nejspíš vysála, ale finančně. Náš pán byl po své smrti nesmírně zadlužen, to víš, její plesy a ta všecka nádhera kolem něco stála. A ta podivná smrt, pán trpěl velmi zvláštní chorobou, ta choroba se nazývá královská nemoc. Obyčejné bouchnutí pro něj mohlo být smrtenlé a on by okamžitě vykrvácel."

,,Ale co to, jak se změnila v netopýra."

,,Ale Zlatuško," zasmál se dědeček : ,,nesmíš taky všemu věřit. Lidské oči vidí jenom to, co chtějí. A v ní chtěli vidět upíra, tak si z ní toho upíra prostě udělali."

,,Takže ty si nemyslíš, že by byla upírka?"

,,Ne, nemyslím."  zasmál se dědeček a kouknul se na svou dceru, která s úsměvem přihlížela.

,,Zlatuško, už by jsi měla jít spát." podotknula žena. Dívka jí poslušně poslechla a za chvíli už spokojeně spala ve své posteli. Kolem půlnoci někdo zaklepal na vrata stavení a Zlatčina maminka se vydala otevřít.

,,Dobrý den, Omlouvám se, že přicházím tak pozdě, ale bloudím tímto krajem už hodiny a vy jste zatím jediný hostinec, na jaký jsem narazila. Prosím, nechte mne zde přespat. Venku prší."
Maminka se na pocestnou zahalenou v tmavém plášti chvíli koukala, ale pak naznala, že by bylo nekřesťanské, aby jí vyhnala do toho nečasu venku.

,,Tak pojďte dál." zamumlala a odebrala si od ženy plášť. Pak vyjekla údivem. Usmívala se na ní krásná žena s těžkými havraními hlasy a úžasně modrýma očima.

,,Kam si můžu lehnout, paní?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mandarinka mandarinka | Web | 9. srpna 2010 v 15:25 | Reagovat

krasne... :-)  :-)  :-)

2 element-calme element-calme | Web | 9. srpna 2010 v 20:22 | Reagovat

moc se mi to líbí. nejlepší je předposlední odstavec...supr...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama