Trest

14. srpna 2010 v 22:32 | chillychilly |  Čistá krev (HP FF)
Múza zjevně odletěla někam daleko, nemám nápady, ale vůbec žádné... Možná i proto je tahle kapitola tak krátká, možná je to taky tím, že jsem se právě vrátila z totálně propršeného vandru celá špinavá, mokrá, nachlazená, pokousaná od komárů a nevyspalá.
Jinak komentujte, zajímalo by mě, co si myslíte o této povídce.



Alicino přání však nebylo vyslyšeno a její manžel se večer znovu dostavil do společné ložnice, aby s ní strávil noc. A znovu to bylo ve všech smyslech dokonalé. Dívka si říkala, že kdyby se jejich společné chvíle omezovaly pouze na sex, měla by ho i ráda.
Ráno se vzbudila a opakovala se stejná scéna jako ráno před tím. Thomas odešel velmi brzy, snad hned potom, co usnula a Neena jí připravila snídani. Mezitím se snažila vymyslet, co bude celý den dělat. Začínala se nudit. Chtěla by vidět své přátele, vědět, jak tráví svátky, nebo mít alespoň něco na práci… Potřebovala si s někým promluvit, ale její jediný společník byla ve dne Neena a v noci Thomas.

Prázdniny Alici ubíhaly pořád ve stejně líném tempu, ze kterého ji vytrhla pouze jejich noční aktivita. Jako dárek dostala od Thomase stříbrný náramek vykládaný smaragdy, byl velmi hezký, ale také velmi chladný, asi jako jejich vzájemný vztah. Jediný další dárek, který Alici povolil byl od rodičů. A pak ještě několik dní po svátcích přinesl i dárek od Narcissy.
Ten jí potěšil asi ze všeho nejvíce, rozhodně víc než kniha o tom, jak býti pokornou manželkou, nebo jak se jmenoval ten brak, který dostala od rodičů. Narcissa jí poslala alespoň nějaké bylinky, umně maskované jako šminky. Byla ráda, že její kamarádka je tak chápavá. Bohužel si žádný lektvar nestihla uvařit, jakmile našla kotlík a příhodné místo, objevil se za ní Thomas a vše jí rozčileně sebral.

,,Co jsi s tím chtěla dělat?" jeho mrazivě chladné oči jí propalovaly. Alici se udělalo mdlo, opravdu byl děsivý a právě teď si to uvědomovala víc než kdy jindy. Chtěla utéct nebo alespoň vymyslet nějakou historku, ale mozek i končetiny jako by jí zamrzly na místě.

,,J..Já...Já..." koktala zatímco hněv v Thomasových očích narůstal do gigantickýh rozměrů.

,,To bylo...n-na úkol. Do školy," konečně se jí podařilo dostat ze sebe něco jakž takž přijatelného. A vzápětí by si nejraději nafackovala. Taková hloupost, úkol do školy, copak se z lektvarů zadávají praktické úkoly?

,,Úkol do školy," zopakoval po ní chladně její manžel, ,,v tom případě tě jistě potěší, že nikdy už nic podobného dostávat nebudeš."

,,C-co?" zděsila se Alice.

,,Zařídil jsem ti domácí výuku, školu budeš dělat dálkově a pak sem někdo přijde a vyzkouší tě. Jednoduché."

,,To znamená, že nebudu chodit do školy? Žádné Bradavice?" měla dost co dělat, aby se před ním nerozbrečela. Žádné Bradavice, žádní přátelé, už nikdy? To jediné, co jí drželo teď o Vánocích nad vodou bylo, že pojede zpátky do školy.

,,Ano přesně tak. Myslel jsem, že do Havraspáru se vybírají inteligentní studenti. A teď, když dovolíš, rozhodně nemohu připustit, aby jsi si vařila lektvary, pokud nějaký chceš, Neena ti ho jistě ráda donese. A v případě, že ho nebudeme mít doma ti ho milerád namíchám já osobně." ušklíbl se na ní a odešel.
 Alice chvíli stála a zděšeně se za ním koukala, pak na ní padla tíha jeho sdělení a ona se sesula po zdi do koutku, kde se psychicky zhroutila. Několik hodin brečela a v přestávkách kdy jí nestačily slzy pouze seděla a nereagovala na nic kolem sebe.
Před očima se jí jako film odehrával celý její dosavadní život, hlavně tedy nejlepší roky jejího života. Čas strávený v Bradavicích, kde našla přátele. Opravdové přátele, nejenom to povrchní přátelství, které poznala do té doby a které pramenilo z touhy zavděčit se dceři jednoho z nejčistokrevnějších rodů.

,,Paní by měla jít na večeři, pán na vás čeká," v Alicině zorném poli se objevila ošklivá hlavička s velkýma netopýříma ušima, ze kterých rašily dlouhé chlupy. Chvíli jí trvalo, než konečně dostatečně zaostřila.

,,Na večeři?" zašeptala.

,,Ano, má paní, jinak bude pán velmi naštvaný. Už teď vám má Neena vyřídit, že máte zpoždění."

,,Já nemám hlad."

,,Paní nemá hlad?" překvapeně po ní zopakovala skřítka.

,,Ne, nemám, vyřiď to pánovi."

,,Ano, jistě, Neena to vyřídí," uklonila se jí a zmizela.

Dívka se zvedla z podlahy a odešla do koupelny, kde ve sprše přemýšlela, jestli by nebylo lepší se utopit. Za hodinu vytrvalého vymýšlení různých způsobů sebevraždy to vzdala, vypnula sprchu a odešla do ložnice. Nikdo tam nebyl, tudíž ulehla do postele a za chvilku usnula. Probudil ji až tvrdý políček.

,,Tohle si už nikdy nedovoluj," zasyčel jí do ucha Thomasův hlas a vzápětí dostala další.

,,A-ale," snažila se Alice, byla však hrubě umlčena jeho dlaní.
Jednou rukou jí držel pusu a druhou vyhrnul noční košili. Ačkoli se pokoušela ho ze sebe shodit nebo udělat něco, cokoli, on si svlíknul kalhoty a jedním rychlým pohybem přirazil. Dívka instinktivně skousla a do pusy jí vnikla krev. Její manžel si ale nejspíš nevšiml toho, že ho kousla a dál se zabýval ukojením svých choutek.
Alici začaly z koutků vytékat slzy a přála si, aby to už skončilo, aby byla mrtvá. Uvědomovala si, že právě byla znásilněná svým manželem. Omyl, muž má přeci nad svou ženou absolutní moc a ona mu musí být kdykoli po vůli, tomuhle ji učili rodiče a tímhle se všichni aristokraté řídili. Poslední prudký pohyb, pak se muž prohnul v zádech a napnul nohy a bylo po všem, zvedl se ze své ženy a zanechal ji samotnou v jejich společné ložnici.
Dívka se cítila znečištěná a zneuctěná. Najednou si připadala strašně odporná. Chtěla pryč z tohohle místa, za jakoukoli cenu. I kdyby měla uzavřít smlouvu s ďáblem.

  
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama