Úplně obyčejný den v Prasinkách

31. srpna 2010 v 11:04 | chillychilly |  Kdo vlastně jsem?
Omlouvám se, ale tenhle díl jsem dopisovala někdy do dvou do rána ve stavu mírné poopilosti, tudíž tam bude nejspíš miliarda chyb a taky se mi zcela určitě nepodařilo opravit všechny Jakeše na Jamese a tak. Díl už začíná mírně zavánět zápletkou. A ano, je to strašně průhledné.


Den začal jako vždy. Tím, že Lilly seřvala Jamese, ačkoli dnes to ani nebyla jeho chyba. Její výbuch měl za následek, že si snad celá škola šla vsadit. Léda podezřívala i pár učitelů. Nemohla si pomoct, ale prostě úplně viděla ty dva spolu, měli by tak krásnou domácnost, takovou italskou. Blondýnka zatřásla hlavou, takové úvahy se jí hlavou honily často, nechápala, kde se v ní taková ironie bere. Podle ostatních, vyjma Siriuse, byla považována za milou a ochotnou. Jenže tohle její myšlení se s takovou charakteristikou neslučovalo.

,,To je takovej zabedněnej idiot," nadávala Lilly zatímco rázovala k učebně lektvarů. Tuto hodinu s nimi naštěstí James neměl společnou a tak měla rusovláska možnost vychladnout.

,,Já ho tak nesnáším, divila bych se, kdyby to nebyl jeden z jeho dalších pokusů o to mě sbalit," pomalu nabírala obrátky. Léda však neměla náladu na to ji umírňovat a tak jenom přikyvovala, ona si snad Lilly uvědomí, že mu křivdí. Taková blbost by snad nenapadla ani Jamese Pottera ani Siriuse Blacka a ani oba dva dohromady. Navíc si nedovedla představit, jak by jí tím chtěl získat.

,,Lilly, v sobotu jsou Prasinky a večer tam mají hrát Sudičky, však víš, ta nová kapela, minulý týden jsem ti o ní říkala, nezajdeme tam?" přerušila kamarádčinu smršť nadávek na hlavu nebelvírského famfrpálového hrdiny.

,,Sudičky? No, možná bych šla, ale nebude to až večer?" zajímala se a tvářila se pochybovačně. Léda jí občas vytáhla po večerce někam ven, ale ona se nikdy necítila dobře, nerada porušovala školní řád. Navíc útoky Smrtijedů neustále přibývaly.

,,Začíná to v devět, ale no tak, Lilly, trocha zábavy nám neuškodí, prosím," udělala na ní psí oči.

,,Já vážně nevím, ještě si to rozmyslím, co kdyby tam byl někdo z učitelů?"

,,Jasně, už vidím Minnie jak to tam vytáčí s Brumbálem a Křiklan jim k tomu tleská, Lilly, prosím tě," zakoulela očima krásná blondýnka.

,,Když to říkáš, ale představa je to dokonalá," zacukalo Lilly v koutcích. Léda si byla jistá, že mrak zvaný otravný James Potter je zažehnán. Za chvíli dorazily do učebny lektvarů, kde zamířily k lavici ve druhé řadě před katedrou, kde už seděla usměvavá dívka s kulatým obličejem.

,,Ahoj, tak jste četly, že se v sobotu jde do Prasinek? Co máte v plánu?" přivítala je Alice.

,,Jen tak se cournout, ale večer tam hrají Sudičky, tak se tady naší slečnu Mravnou snažím přemluvit ať si se mnou vyrazí, co ty? Nechceš jít s námi?"

,,Já mám rande, ale jo, docela bych šla, a Frank by mohl jít s námi," rozzářila se. Alice s Frankem
se ve školním roce scházeli vždy v Prasinkách. Léda se jí už kolikrát ptala, jestli jí to nepřijde málo, ale Alice jí na to odpověděla, že jinak to nejde, ona by nechtěla být s někým jiným a tohle je lepší nic. Tenhle rok už na tom budou trochu lépe, Alice o prázdninách oslavila sedmnácté narozeniny a tak se může přemisťovat, jak podotkla, konečně bude mít sex častěji než jednou za půl roku.
Vypadalo to, že Frankova přítomnost Lilly přesvědčila, aby Lédě na její plán útěku ze školy kývla. Jak správně poznamenala, ony vlastně neutečou, jenom se malinko zpozdí. Nakonec se do jejich plánovaného dobrodružství vžila natolik, že se snad i začala těšit. Vzhledem k tomu, že po dvouhodinovce lektvarů měly hodinu volna, tak Lilly vychladla natolik, že když viděla Jamese na přeměňování ani mu neřekla, že je blbeček nebo něco podobného, prostě ho ignorovala, což bylo asi to nejlepší, co mohla udělat.

,,Evansová, nepůjdeš se mnou do Prasinek."zakřičel rozcuchaný chlapec na hezkou rusovlásku, všichni okolo zbystřili, třeba Lilly přijme a někdo z nich vyhraje sázku.

,,Už mě unavuješ, Pottere," zazívala Lilly.

,,Tak to přijmi."

,,Ani náhodou, vypadá to snad, jako bych se pomátla na rozumu."

,,Vlastně docela jo, jinak by si mě neodmítala," zašklebil se na ní mladík. Na to mu Lilly neodpověděla a demonstrativně se otočila na druhou stranu odkud se na ní šklebila Léda.

,,To je fakt, Evansová, Whiteová stejně půjde se mnou, že jo zlato, takže vlastně by si měla být ráda za nějakou společnost." vtlačil se na sedačku vedle Lédy uhrančivě krásný chlapec a na blondýnku vrhnul jeden ze svých balících úsměvů, Léda si byla jistá, že tenhle použil už minule.

,,A kde jsi slyšel, že jdu s tebou do Prasinek. To ani za milion let, je to asi tak stejně pravděpodobné, že se Voldy prohlásí za mudlu a dobrovolně si zlomí hůlku."

,,Takže se mnou půjdeš?"

,,Seš hluchej a nebo ti potlouk poškodil mozek?"

,,Ani jedno ani druhý, ale jinak půjdu s Cooperovou."

,,No a co, jdi si s kým chceš, mě je to jedno, klidně si s Jamesem uspořádejte dýchánek odmítnutých, hlavně už, prosím tě, vypadni nebo ti Lilly napaří školní trest."
Když tam Sirius ještě chvíli seděl, Lilly mu pohrozila, že to vážně udělá a dá mu ho zrovna na Prasinky, takže může klidně zapomenout i na Cooperovou. Tohle ho konečně přinutilo se zvednout a odejít za odmítnutým Jamesem, který si ze svého odmítnutí pranic nadělal, už na to byl natolik zvyklý, že mu to nepřišlo. Spíš by se Lilly divila, kdyby jí nepozval. Blik. James se na chvíli zatvářil vyloženě tupě jakmile kolečka zapadly do těch správných otvorů. Jak mohl být takový blbec, když je to jasný jako facka.

,,Lilly? Posloucháš mě? Viděla bych to tak, že nejdřív zajdeme něco nakoupit, pak si to odneseme zpět do školy a Filch nás odškrtne, no a pak se vyplížíme zpět, kde u Tří Košťat počkáme na Alici a Fanka a společně s nimi půjdeme na koncert. Lilly?" když dívka nereagovala, Léda do ní trochu drcla.

,,Hmm, co je?" cukla s sebou rusovláska.

,,Nic, jen že mě naprosto ignoruješ, ale klidně v tom pokračuj, vůbec se necítím uražená."

,,Promiň," zatvářila se Lilly kajícně.

,,Nic se neděje, jen já tady ze sebe sypu jeden nápad lepší než druhej a ty mě vůbec neposloucháš. Co se s tebou děje?"

,,Ale nic," zrudla až po kořínky svých ohnivých vlasů.

,,Skoro bych řekla, že to má něco společného s naším famfrpálovým hrdinou a tím, že tě každodenně nezve do Prasinek, že by na tebe zabrala taktika mrtvého brouka?"

,,Nemel tady nesmysly a radši se soustřeď ať necákáš tu vodu kolem sebe." Byly zrovna na hodině formulí a snažily se proudem ze své hůlky shodit plechovky ze stolu. Nutno podotknout, že všichni byly zmáchaní až na kost, takže nakonec si procvičili i vysoušecí kouzlo.

V sobotu ráno se Léda vzbudila velmi časně a už nemohla usnout. Najednou jí jejich nápad s koncertem nepřišel až tak dobrý, měla z toho divný pocit. Ani se jí moc nechtělo do Prasinek, radši by zůstala tady na hradě a vyhřívala se u krbu nebo si užívala zbytků krásného počasí, které venku panovalo. Sedla si na parapet a prohlížela si školní pozemky. Asi pět minut se jen kochala tím, jak chladné podzimní slunce proniká skrz listí stromů v zapovězeném lese, když jí upoutal pohyb na jeho okraji, za chvíli se z lesa vybelhala postava v černém plášti, ta chůze byla Lédě velmi povědomá, jenom si nemohla vzpomenout, kdo se takhle pohybuje. Chvíli přemýšlela, pak ale zavál ostrý vítr a postavě shodil kápi. Byl to Severus Snape. Dívka ho ještě chvíli pozorovala z okna ložnice, pak ale zašel za roh. Netušila, co mohl dělat venku v takovouhle dobu a už vůbec nechtěla vědět co dělal a proč kulhá.

,,Ty už seš vzhůru, většinou je nemožné tě vzbudit," ozvala se Lilly dvě hodiny po Severusově procházce v Zapovězeném lese.

,,Nějak jsem nemohla usnout, tak co, půjdeme na snídani? V deset bych ráda vyšla do Prasinek." Za chvíli se obě oblékly a spáchaly alespoň základní hygienu. Po snídani se vrátily do věže a dokončily, co ráno kvůli hladu neudělaly, v deset hodin už stály ve frontě do Prasinek. Filch se na obě dost podezřívavě podíval, ale pak si je odškrtl v seznamu.

,,Proč se na nás tak divně koukal?"

,,To je taková vtipná historka, někdy za dlouhého zimního večera ti jí povím, jo?"
pousmála se Léda.

V Prasinkách si vyřídily vše, co potřebovaly, pak zašly na jedno svařené víno k madame Rosmertě, pohledné kulaťoučké majitelce hostince U Tří košťat. Pak se vrátily zpátky do školy, kde se nechaly Filchem odškrtnout, že se vrátily. Za pár minut se znovu vyplížily ze školy, ale tentokrát tajnou chodbou za zrcadle. Použily jí už několikrát, většinou na Lédin popud. Jakmile byly v Prasinkách zmocnilo se jich obou vzrušení. Když už se Lédě podařilo svoji kamarádku přemluvit k tomu, aby spáchaly nějaký přestupek proti školnímu řádu, začala se rusovláska chovat trochu jako rebelka. Na Lilly jako rebelka, na člověka jejího věku přiměřeně.

,,Ale ne, teď jsem si vzpomněla, měla jsem si dneska vyzvednout ten nový společenský hábit. Kdyby Alice s Frankem přišli dřív, tak na mě počkáte?" vzpomněla si Léda. Když jí Lilly přesvědčila, že bez ní nikam neodejdou vstala a vydala se do krejčovství na druhé straně Prasinek. Nejkratší cesta vedla kolem Chroptící chýše a dívka neomylně zamířila právě tam. Právě když došla k nejstrašidelnějším domu ve Velké Británii ozvala se kaskáda práskavých zvuků a Léda se ocitla v bezprostřední blízkosti skupiny postav v černých pláštích s kápí a maskou na obličeji. Krve by se v ní v tu chvíli neodřezal, rychle se schovala za strom a snažila se vymyslet, co bude, sakra, dělat. Domyslela si, že se před ní právě zhmotnila malá skupina Smrtijedů. V jejich střed stál ten nejvyšší Smrtijed a dával jim instrukce, nejspíš jejich vůdce. Léda pořád netušila, co by měla dělat, věděla, že by teď byla ta největší hloupost na sebe upozorňovat.

,,Ale, ale, copak tady děláš?" ozvalo se za ní těsně u ucha a ucítila hůlku, která jí tlačila do zad. Ten hlas zněl jako ženský. To bylo velmi neobvyklé, co věděla, tak ve Voldemortových službách byli samí muži. Žena jí donutil vyjít na volné prostranství před Chroptící chýši.

,,Co se děje?" otočil se k nim nevyšší Smrtijed. Jeho hlas zněl neuvěřitelně chladně. Lédě přeběhl mráz po zádech, ten hlas určitě znala, jen k němu nedokázala přiřadit tvář.

,,Tahle malá nás šmírovala," bodla jí žena hůlkou do zad.

,,To sis myslela, že to tady nezkontrolujeme?" posměšně se jí zeptal muž. Léda nevěděla, jestli na to snad čeká odpověď nebo nikoli.

,,Ty jsi neslyšela nebo co? Já tě přinutím poslouchat! Crucio!" žena na Lédu seslala proud bolesti. Dívka sebou škubla a začala neuvěřitelně křičet. Takovou bolest v životě nezažila a ani už nechtěla zažít. Nikdy tolik nekřičela, měla pocit, že do ní bodá stovka doběla rozžhavených nožů a pak že jí někdo na rány sype sůl. Nedalo se to vydržet a ona doufala, že brzo ztratí vědomí.

,,Bello, to stačí!" zasáhl nejspíše jejich vůdce. Žena podrážděně sykla, těžko říct jestli to bylo tím, že jí donutil přerušit mučení nebo tím, že prozradil její jméno. Léda otevřela oči, bolestně zamrkala a rozhlédla se po kroužku maskovaných postav.

,,Vstaň," poručil jí ten mužský hlas. Léda si však nebyla jistá, jestli to dokáže a proto zůstala ležet, bolel jí každý byť i jen nepatrný pohyb.

,,Já jí donutím, Imperio," dívka měla krásný pocit, že má v hlavě prázdno, necítila žádnou bolest a cítila se nadmíru výborně, skoro až ospale.

,,Teď vstaň," poručil jí ženský hlas a ona neviděla důvod, proč neposlechnout. Začala se pomalu sbírat ze země, za chvíli už stála na nohou a přihlouple se usmívala. Najednou ten slastný pocit skončil a ona procitla do surové reality plné bolesti. Slyšela škodolibý smích okolo stojících Smrtijedů.

,,Pěkně se tady bavíme, ale už je skoro čas," ozval se čísi hlas ze skupinky.

,,Já vím," zarazil ho hlas jejich vůdce, ,,běžte, já to s ní tady vyřídím." Poslal je pryč a když si byl jistý, že odešli. Přistoupil těsně k dívce.

,,Teď se vrať hezky do bezpečí Bradavic, hodné holčičky by se neměly takhle pozdě potulovat po nebezpečných a opuštěných místech. Obzvláště ne v době ošklivých a zlých Smrtijedů, nikdy nevíš, koho potkáš," jeho hlas byl ledově chladný a nepříjemně známý, ale ona si ho pořád nedokázala přiřadit.

,,Rozuměla jsi mi, holčičko," zeptal se škodolibě a hůlkou jí zvedl hlavu, dívka byla přinucena k pohledu do jeho ocelově modrých očí.

,,Brzo si budeš muset vybrat stranu, ke které se přidáš, sestřičko. Mdloby na tebe!" poslední slova vykřikl a namířil jí proud omračovacího kouzla přímo do obličeje. Těsně před tím, než k ní dorazil zaslechla z vesnice vřískot. Pak padla k zemi. Muž v kápi jí překročil a vydal se za zdrojem hluku, teď měl práci. Ve vesnici se zatím rozpoutalo peklo.

Lilly čekala na Alici s Frankem u Tří košťat a popíjel svařené víno. V tom do lokálu vešla dvojice chlapců, dva z bradavických nejvíce sexy studentů dle žebříčku Rity Holoubkové. Dívka si povzdechla a rychle se otočila k oknu, doufala, že si jí nevšimnou a půjdou si po svých. Doufala marně, Jamesův Evans-radar jí okamžitě po vstupu do lokálu zpozoroval. Chlapci neomylně zamířili k jejímu stolu.

,,Zdarec Evansová, můžeme si přisednout," začal Sirius a ani nečekal na odpověď. James byl o trochu slušnější, posadil se až po tom, co Sirius poklepal na vedlejší židli.

,,Na koho tu čekáš?" zahájil konverzaci James.

,,Co je ti do toho, Pottere?"

,,Jo, to je fakt, nic mi do toho není," Lilly na něj překvapeně pohlédla, tohle opravdu nečekala. Kde je ten starý James, který se jí minimálně desetkrát za den vyznal ze své nehynoucí lásky? Lilly si to nechtěla připustit, ale chybělo jí to.

,,Čekám na Lédu a Alici," odpověděla po chvíli.

,,Na Whiteovou? A půjdete pak na koncert?" zbystřil Sirius, který se do teď znuděně rozhlížel po lokále.

,,Jo, půjdeme, neříkej, že tam jdete taky."

,,Náhodou tam máme namířeno," Sirius se ležérně opřel o opěradlo židle a přimhouřil oči. Těžko říct, jaké myšlenky mu letěly hlavou. Lilly si však byla jistá, že to radši nechce vědět.

,,A kde vlastně máš Whiteovou?" zeptal se Sirius, když už dlouho nepřicházela, takže usoudil, že na záchodě rozhodně není.

,,Šla si zkusit nový společenský hábit, ale už měla být dávno zpátky," zamyslela se Lilly.

,,Čau bando," přiřítila se k nim Alice. Jakmile se přivítali i s Frankem začala se Lilly znovu strachovat o svojí blonďatou kamarádku.

,,Kde máš Lédu?" rozhlížela se po lokále usměvavá dívka jako by se snažila zahlédnout odlesk jejích plavých vlasů.

,,Šla si zkusit nový společenský hábit, ale už je tam nějak dlouho…" z venku se ozval bolestný výkřik a kolem výlohy prolétl fialový paprsek. Někdo venku hlasitě naříkal a za chvíli viděli, jak proud paprsků zhoustl. Frank na nic nečekal, vytáhl hůlku a vrhnul se do víru bitvy. Alice se chtěla rozeběhnout za ním, ale Lillyiny ruce jí stáhly zpět.

,,Alice, neblázni, tam jim nepomůžeš," táhla jí rudovláska k zadnímu východu z hospody. Alice se ještě chvíli vzpouzela, ale pak se uklidnila. Venku se mezitím rozpoutala krutá bitva. Obyvatelé Prasinek byli náhlým útokem překvapeni, tudíž při prvním náporu, než se jakž takž vzpamatovali, utržili spoustu ztrát. V nemálo případech to byly děti a nebo rodiče, kteří se je snažili chránit svými vlastními těly dokud nevyndali hůlky. James se Siriusem zůstali chvíli stát na prahu hostince, pak ovšem překonali vlastní strach. Vrhli se do víru bitvy. Chvíli bojovali bok po boku, pak však od sebe byli odtrženi. Po nějaké době Sirius znovu svého kamaráda spatřil. Viděl taky jak mu do zad narazil rudý paprsek odražený od stěny domu. Srdce mu vynechalo jeden úder, chtěl se k Jamesovi dostat, ale někdo se mu postavil do cesty. Nebyl si tak úplně jistý, ale tenhle Smrtijed vypadal jako žena. Sice to bylo pod hábitem špatně vidět, ale na tohle měl prostě Sirius nos.

,,Ale, ale, náš malinkatý Siriusek." Zasmála se žena naproti němu a z hůlky jí vyšlehl paprsek stříbrného světla. Sirius na to nereagoval, soustředil se na boj. Nyní už věděl, s kým má tu čest.

,,Ty se se mnou ani nepřivítáš?" podivila se a vyslala k němu další kletbu. Sirius jí oplatil, ale dál mlčel. Žena po něm začala metat jednu kletbu za druhou a Sirius jen tak tak uskakoval. Vzduchem k němu začaly létat i kletby, které se nepromíjí.

,,To se nezmůžeš na něco lepšího?" posměšně se na ženu usmál. Ta po něm vrhla další kletbu, té se však do cesty postavil hospodský od Prasečí hlavy a Siriusovi jeho protivnici přebral. Mladík se rozhlédl kolem a zjistil, že většina bitvy se už přesunula jinam. Pak znovu zahlédl Jamese. Rozeběhl se k němu.

,,Kde jsou kluci?" zeptala se Alice jakmile vypadly na ulici za hostincem.

,,Já nevím, šli s námi. Ježíš, to jsou idioti!" zavyla Lilly a vtrhla zpátky do lokálu, Alice na sebe nenechala dlouho čekat a utíkala za ní. Naštěstí se už Smrtijedi přesouvali jinam a na ulici zůstávali pouze zranění nebo mrtví. Alice se rozeběhla za zvukem bitvy. Lilly se roztřásly nohy, bála se, že uvidí někde na zemi ležet někoho ze svých známých. Nikdy si tolik jako právě teď neuvědomovala, ze je válka.

,,Jamesi!" vrhla se k ležící postavě nad kterou se skláněl Sirius.

,,Ježiši, co se mu stalo, on je…" větu nedokončila a rozplakala se.

,,Klid, Lilly, měl štěstí, zasáhla ho odražená omračovací kletba. To za chvíli spravíme. Jenom se uklidni." Lilly však nedokázala pláč zastavit, klekla si k bezvědomému chlapci a snažila se zjistit, jestli není zraněný i někde jinde. Budoucí léčitelka se v ní prostě nezapřela. Když zjistila, že jinak nic kromě pár šrámů neutržil probrala ho k životu.

,,Do prdele," byla Jamesova první slova. Jakmile se mu podařilo zaostřit a spatřil nad sebou rudovlasou dívku mírně se usmál.

,,Lilly," zdvihl ruku k její tváři a setřel z ní slzy. Sirius si odkašlal.

,,Nechci rušit tuhle bezpochyby romantickou chvilku, ale myslím, že by jsme se měli někam uklidit."

,,A tobě nic není?" otočila se k němu Lilly, hůlku připravenou.

,,Vypadám snad tak?" roztáhl ruce mladík, pak je však rychle připažil a zatáhl svoje kamarády do bezpečí stínu. Prostranstvím před hospodou právě procházela další zakuklená postava s hůlkou v pohotovostním stavu. Sirius zamířil a už už by vyslal kletbu, ale muž se rychle přemístil jinam.

,,Hajzl," ulevil si.

,,Kde jsou ostatní?" zeptal se James, Lilly mu ale neodpověděla, snažila se pomoci zraněným, vzhledem k tomu, že se boj přenesl jinam, na náměstí nezbyl nikdo, kdo by jim mohl pomoci. Dospělí bojovali a děti se bály vyjít ven. Spolužáci jí začali pomáhat a odnesli zraněné do hostince, kde je položili na stoly. Moc jich nebylo, přesto potřebovali nutně pomoc. Jeden z nich ošklivě krvácel a Lilly se bála cokoli podniknout, aby mu neublížila ještě víc. Nemuseli však dlouho čekat, za minutku tu byla madame Rosmerta s jedním léčitelem.

,,Kde jsou ostatní?" zopakoval svojí otázku James.

,,Nevím, Alice s Frankem nejspíš někde bojují a Léda se doufám vrátila do školy. Určitě musela slyšet ten rámus." Neodvažovala se pomyslet na to, že Alice s Frankem můžou být zranění a možná i mrtví a zároveň si nepřipouštěla, že úplně podobně na tom může být i Léda.

,,Co budeme dělat?" zeptala se po chvíli mlčení Lilly. Nechtěla tady jen tak mlčky stát a sledovat léčitele, zároveň se ale bála vyjít zpět ven. V tom do hostince vběhl jakýsi chlapec a hlásil, že se Smrtijedi přemístili pryč a že potřebují léčitele. Prý je tam spousta zraněných. Spolužáci se po sobě chmurně podívali, doufali, že mezi nimi není nikdo z jejich známých. Neměli však možnost se tam podívat, léčitel totiž dal Lilly instrukce, jak se má o teď už stabilizované zraněné starat než se vrátí zpátky nebo než přijde někdo další. Dívka se tudíž vrhla na potírání různých šrámů a léčení drobných ranek, na které léčitel neměl čas nebo které pacienty neohrožovali na životě.

,,Měli by jste se jít kouknout po ostatních," řekla klukům. Sirius pokrčil rameny a vyšel ven, James však zůstal a mermocí jí chtěl pomáhat. Lilly se ze začátku sice bránila, ale pak mu vrazila mast a sama se vrhla na obvazování.

Sirius se mezitím snažil najít místo posledního dění bitvy. Netrvalo mu to dlouho, sténání zraněných bylo slyšet na metry daleko. Pospíšil si a za chvíli už byl na dohled. Nemusel dlouho hledat, hned na okraji prostranství kam byli snášeni zranění seděla Alice zabalená v silné dece a vedle ní byl Frank. Ani jeden z nich nevypadal zraněně. Frank měl jenom poškrábaný obličej.

,,Sirius," zamávala na něj.

,,Jste v pořádku," vyhrknul na pozdrav.

,,Jo, jsme. Alici se nic nestalo a mě díky ní taky nic," láskyplně pohlédl na svojí přítelkyni. Sirius se snažil přemoct silné nutkání ke zvracení.

,,A co vy? Nestalo se nikomu nic? Objevila se už Léda," otočila se na mladíka dívka. Moc dobře si všimla, jak Sirius po Frankově prohlášení protáhl obličej.

,,Jamese omráčili, ale už je v pohodě. Evansová se hned vrhla na ošetřování zraněných. Whiteová se tam ani neobjevila."

,,Mám pocit, že tady jsem jí taky neviděla, ale nemůžu to říct jistě, neměla jsem moc čas se rozhlížet." Později se dozvěděli, že Alice se v boji vyznamenala. Byla jedna z nejlepších a dokonce se zasloužila za zatčení jednoho ze Smrtijedů. S Frankem tvořili naprosto dokonalý tým.

,,Tak já se půjdu podívat, jestli jí tady neuvidím, ale myslím, že už dávno burcuje celé Bradavice, že jsme tady."

Lédu nikde nenašel, což ho ale nijak neupokojilo. Byl by radši, kdyby byla tady a měla nějaké povrchové zranění. Nesnášel tu nejistotu, klidně mohla ležet v postraní uličce a umírat. Nebo už mohla být klidně mrtvá, ti se sem přece nenosili. A že jich bylo hodně. Smrtijedi zastihli obyvatele naprosto nepřipravené, mezi oběťmi bylo i několik dětí, ty byly naprosto bezbranné. Jak se tak procházel kolem zraněných viděl tolik bolesti a smutku. Někde v koutku narazil na ženu, která k hrudi tiskla mrtvolku asi pětileté holčičky bolestně plakala. Tenhle pohled na něj zapůsobil hůř než krví zalití zranění o kus dál.
Když to tady prošel asi třikrát, vrátil se zpět k Frankovi s Alicí. Lédu nikde nenašel, tak snad je v bezpečí ve škole. Pak se společně vydali pro Jamese a Lilly, aby se mohli společně vrátit na hrad.
Před vchodem do tajné chodby se rozloučili s Frankem a mlčky prošli zpět do školy. Oproti jejich očekávání to nevypadalo, že se někde schází pátrací četa. To jim přišlo divné. Pod schody se rozloučili s Alicí, která zamířila do havraspárské společenské místnosti. Zbylí studenti vyšli po schodech k nebelvírské věži. Vyděsilo je, že ve společenské místnosti nikoho nepotkali. Byli si jistí, že kdyby se Léda dostala zpět do školy, pokud by nešla vzbudit nikoho z učitelů přinejmenším by na ně čekala ve společenské místnosti.

,,Počkejte tady, já se zajdu podívat do ložnice," zašeptala vyděšená Lilly. Za chvilku se vrátila, Lédu nikde nenašla.

,,Musíme to jít říct McGonnagalový," okamžitě zareagoval James.

,,Tak jdem, ne?" Sirius už stál u východu z místnosti.

,,Lilly, ty by si měla zůstat tady, nechci abys měla průšvih," otočil se James na rudovlasou spolužačku.

,,Proč?"

,,Hele, to je fakt, zůstaň tady, my už jsme zvyklí na různý tresty, je blbost, abys kvůli tomu měla průšvih i ty. A nehádej se, Whiteová klidně může být někde zraněná a omráčená." Lilly sice chtěla něco namítnout, ale nakonec s tím souhlasila. Nedokázala však jít zpátky do ložnice, takže si sedla do křesla a čekala.

,,Paní profesorko!" zabušil Sirius na dveře kabinetu. Po chvíli čekání vyšla McGonnagalová z pokoje oblečená v kostičkovaném županu. Tvářila se mírně ospale. Přesto jí to pranic neubralo na přísnosti.

,,Co se děje, pane Blacku, že se tady snažíte vzbudit celý hrad?" Sirius jí v krátké a silně upravené verzi vypověděl, co se stalo. Učitelka ani chvíli nezaváhala, sama si vzala hůlku a vzbudila ostatní učitele. Pak Siriuse s Jamesem poslala spát s tím, že si to s nimi vyřídí zítra. Chlapci se však odmítli hnout od ní z kabinetu dokud jim neslíbila, že jim hned jak Lédu najdou dá vědět. Chlapci odešli do společenské místnosti dělat tichou společnost Lilly. Asi za hodinu se ve společenské místnosti objevila McGonnagalová s informacemi. Léda je v pořádku. Našli jí omráčenou u Chroptící chýše. Kromě podchlazení a několika šrámů jí nic není.  


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 3. září 2010 v 22:18 | Reagovat

Moc ti děkuju za komentáře a určitě si přečtu i nějakou tvoji povídku.

2 lucrecia lucrecia | Web | 6. září 2010 v 17:38 | Reagovat

Tak to byla napínavá kapitola. A mám úžasný smysl pro humor, pořád se musím smát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama