Vítej doma

8. srpna 2010 v 18:08 | chillychilly |  Čistá krev (HP FF)
Slibuji, že se už začnu věnovat i Povídce, ale nějak nemám nápady. Jinak Alice zjistí věc, která ji velmi, ale opravdu velmi, překvapí.


O půl hodiny později ji našla Narcissa přesně v té poloze, ve které jí Thomas opustil. Slova nebyla zapotřebí, vzala svoji kamarádku do náručí, jemně s ní kolébala za strany na stranu a hladila ji po tmavých vlasech. Z jejich samoty je vyrušil zvuk otevíraných dveří, jak dovnitř proklouzl Sirius.

,,Běž pryč," zašeptala Cissa.

Sírius však jakoby ji neslyšel nebo nechtěl slyšet si k nim přisedl. Za chvíli na něj Alice upřela své uplakané oči.

,,Siriusi. Já nejsem hrdina," zamumlala.

,,Ale to víš, že jsi a zvládneš to."

,,A kdy přijde můj čas?"

,,To nevím, sama to poznáš. Ale víš co, už se po tobě shání, měla by sis otřít oči a jít za nimi."

,,To bych asi měla," začala se zvedat, ,,Nemáš zrcátko?" obrátila se na Narcissu.
Ta jí podala malinkaté kulaté zrcátko a dívka se v něm shlédla.

,,Já teda vypadám," zkonstatovala.

,,Jako klaun," mírně se zašklebil Sírius. Cissa pomohla své kamarádce se řádně upravit a pak mohli společně vyjít, těsně přede dveřmi se však Alice zastavila.

,,Já tam nechci."

,,Pojď, musíš tam, vzala sis ho, tak tam musíš. Navíc, není dobré před ním dávat najevo, jak moc se ho bojíš."

,,To se ti řekne."

,,Tak promiň,"Mávl rukou Sirius a postrčil jí ze dveří.

,,Alice, kde jsi byla tak dlouho?" přivítal ji hlas jejího manžela a zbytek osazenstva se na ní otočil. Dívka však neodpověděla a zamířila rovnou do svého pokoje.

,,Alice, odpověz mi!" řekl muž o něco ostřeji. Dívka však nereagovala, pouze přidala do kroku. Tohle si ovšem nemohl Voldemort nechat líbit a rozběhl se za ní. Dohnal ji u dveří jejího pokoje. Chytl dívku za vlasy a prudce s ní trhnul směrem k sobě, takže se dívčin obličej ocitl několik centimetrů od toho jeho. Alice mu hleděla zpříma do chladných očí.

, Vidím, že si nepamatuješ náš minulý rozhovor," chladně zašeptal a šoupl ji do pokoje, kde s ní surově mrštil na postel.

,,Ty mi ani neodpovíš," blížil se k ní a oči se mu nebezpečně leskly. Když nereagovala praštil ji do obličeje. Dívka se chytla za pohmožděnou tvář a z očí jí vytryskly slzy.

,,Tak odpovíš mi konečně," Alice však zavrtěla hlavou. Tím ho naštvala ještě víc.

,,Silencio. Crucio!" dívka sebou na posteli házela dlouhou dobu, než si Thomas konečně myslel, že ji dostatečně potrestal. Pak proud kouzla přerušil.

,,Doufám, že si z našeho rozhovoru odneseš ponaučení. A doufám, že tě potěší, že se mi jednání podařilo vyřešit dnes, tudíž budu na noc doma. Teď bych byl rád, kdyby sis sbalila, za chvíli se přemístíme k nám." Pak odešel a nechal zmučenou dívku ležet na posteli.
Alice se nemohla ani pohnout, jak ji vše bolelo. Nakonec se donutila vstát, přemohla příšernou bolest a sbalila si to nejnutnější. Pak si sedla k oknu a dlouho se dívala do stmívající se zahrady. Nikdy to tady nemilovala, ale teď by dala nevím co za to, aby zde mohla zůstat.
Byla by šťastná jako blecha, kdyby si vzala Reguluje a ne tohoto despotu. Věděla, že ji nečeká moc šťastný život a bála se, že nebude ani příliš dlouhý.
Za dobu, která jí připadala jako mžik jenom proto, že se tohoto okamžiku příšerně děsila, ji její matka zavolala, že se má dostavit dolů, neboť její manžel chce již odejít. Alice se tedy zvedla, vzala si tašku s věcmi a sešla se schodů.
Dole se políbila se všemi svými příbuznými a kamarády, kteří ji soucitně stiskli ruku a pak se chopila nabízeného Thomasova rámě. Společně se přemístili do menšího panského sídla na kopci nad jakousi vesnicí. Manžel jí uvedl dovnitř a ukázal jí její pokoje, pak přešel k bodu, kterého se Alice děsila. Ukázal jí společnou ložnici. Dal jí však dost jasně najevo, že tyto chvilky s ní nebude příliš vyhledávat a že ona zde spát musí, ale on přijde jenom občas. 
O dnešní noci se nijak nezmínil a tak se v Alici zrodila bláznivá naděje na to, že by jí mohl dnes nechat v klidu a samotnou. To jí však nebylo dopřáno. Po společné, velmi tiché večeři se dívka šla umýt a když se vracela z koupelny zahalená pouze v hedvábném županu a cestou si vysoušela vlasy spatřila v posteli Thomasův obrys. Na prahu dveří se zděšeně zarazila.

,,Půjdeš dovnitř?" otázal se jí zlobně.

,,Ano, můj pane." Vzpomněla si na nedávný "rozhovor".
Potichu tedy zavřela dveře a za pomoci matné měsíční záře přešla k posteli. Zde se na chvíli zarazila, pak si však, stále v župánku lehla do postele, co nejdál od muže vedle ní. Ten se však rozhodl, že dnešní noc splní své manželské povinnosti.
Přisunul se k ní a rozvázal jí župan. Pak jí rukama vniknul pod něj a pomalinku jí hladil všude možně po těle. Alici nic nemohlo překvapit víc než tohle. Čekala, že bude krutý a surový, jako ostatně ve všem, ale on naopak postupoval mučivě pomalu, až v ní vzbudil opravdovou touhu. Kdyby ještě chvíli takhle pokračoval, snad by ho i sama prosila, ale on jako by přesně věděl, kdy má co udělat, aby jí to způsobovalo co nejvíc rozkoše.
Alice ovšem po chvíli nezůstávala pozadu. Nikdy by si nemyslela, že v muži, kterého ze všech sil nenávidí najde tak výborného milence. Ale bylo to tak, přesně věděl kam má dát ruce, kdy jí víc zmáčknout a kdy naopak povolit.

Ráno, když se Alice vzbudila, myslela si, že to byl jenom sen. Co taky jiného, jak by se jí to mohlo líbit s tak odpornou kreaturou jakou byl Thomas Rojvol Raddle? Konečně se odhodlala otevřít oči a zjistila, že je v posteli sama. A najednou se jí zážitky z noci začaly vybavovat ve všech svých detailech. Po chvíli přemýšlení se vydala do koupelny, aby se sebe smyla vzrušení, které se jí při pomyšlení na svatební noc zhostilo. Pak zazvonila na skřítku.

,,Neena, k vašim službám, paní," Uklonilo se před ní malé špinavé stvoření.

,,Potřebovala bych ukázat místnost s bylinkami a taky nějaký kotlík."

,,O, paní, mám zakázáno vám poskytnout jakékoliv bylinky," Vykulila skřítka vystrašeně oči.

,,To to nakázal tvůj pán?"

,,Ano, má paní, mám vás poslouchat, ale neprotivit se jeho příkazům."

,,Jistě, tak tedy, potřebovala bych ukázat krb z něhož bych se mohla odletaxovat."

,,Má paní, to mám také zakázáno," zvolala kvílivě skřítka a křečovitě sevřela ušatou lebku v dlaních.

,,Máš nakázáno mě nepouštět z domu?" v Alicině hlase se začal ozývat vztek.

,,Má paní nesmí opustit dům. Jedině pokud to pán dovolí."

,,Výborně, tak tedy, můžu se alespoň najíst nebo to taky pán zakázal."

,,Ukáži vám cestu do jídelny, má paní," skřítka ji vedla nevelkým domem a postupně jí ukazovala různé místnosti, které byly vesměs zařízeny spíše pohodlně. Alici to v něčem připomínalo jejich staré sídlo, ale musela uznat, že bez pána domu toto místo působí daleko útulněji než její minulý domov.

,,Zde, má paní. Pán sedává na této židli a pro vás je určeno toto místo." S úklonou skřítka vycouvala za dveří a nechala jí o samotě snídat.
Po jídle se dívka začala nudit. Nevěděla, jak by se měla v takto prázdném domě zabavit a tak si vyšla, samozřejmě v doprovodu skřítky na zahradu. Zahrada se jí líbila, avšak byla poněkud zarostlá a neopečovávaná, proto se rozhodla, že se pustí do jejího zvelebování. A hezky po mudlovském způsobu. Pak se ale zarazila, co by tak mohla dělat na zahrádce v zimě? Bude muset počkat do jara, pak zde bude práce, zatím si však musí najít zábavu někde jinde.
Byla si téměř jistá, že někde v domě zahládla piano. Samozřejmě, že se na něj učila hrát, to bylo u dívek z vážených rodin něco jako povinnost. Nemyslela si o sobě, že by byla nějak výborná pianistka, neměla tolik talentu co jiní, ale nehrála špatně. Tak se rozhodla, že by se alespoň mohla zlepšit.
Nechala se od Neeny zavést do hudebního salonku a probrala se notami. Pro začátek zvolila nějaké snadnější skladby, které už hrála, ale ve skrytu duše se těšila, až si zahraje daleko složitější jazzové skladby, kterých zde objevila téměř stohy.
Po asi hodinovém mučení piana jí však její zápal přešel a tak se vydala do ložnice si číst. Začetla se do povinné četby do Dějin a poklidně usnula.
Probudila ji až Neena, která jí vzkazovala, že pán se vrátil domů. Alice se protáhla a zjistila, že spala mnoho hodin, za okny už panovala tma. Skřítka jí pomohla se obléci a dívka pak s bušícím srdcem sešla dolů do jídelny, kde naproti dveřím na své židli seděl její manžel a tvářil se chladně jako vždy. Po chvíli mlčení se Alice osmělila.

,,Proč si nesmím namíchat žádný lektvar, pane."

,,Nač by si ho potřebovala, bolí tě snad něco?"

,,Ne, to ne."

,,Tak na co jsi ho chtěla," Alice na něj upřela nevěřícný pohled.

,,Potřebovala jsem si, vzhledem k včerejším událostem, namíchat jistý lektvar. A když dovolíte, můj pane, potřebovala bych si ho namíchat ještě dnes, jinak by už nemusel pořádně účinkovat."

,,Myslím, že nepotřebovala," odpověděl chladně. Alice se v tu chvíli zarazila. Chvíli si to v hlavě srovnávala a nedokázala jeho odpovědi uvěřit. Také už začínala být podrážděná.

,,Mohla bych otěhotnět."

,,Ano, já vím," Tahle chladná odpověď ji zarazila. Připadalo jí, jako kdyby vážně chtěl, aby otěhotněla. Ale na to je moc mladá.
,Tak proto včera nešel spát k sobě. Doufám, že dnes půjde. Musím nějak sehnat ty bylinky, ještě nevím jak, ale dítě s ním mít nechci, navíc, je mi sotva osmnáct, nechci mít dítě takhle brzo.´
Rozhodla se, že nějak si už ten lektvar musí opatřit, třeba když ho bude pít víckrát za sebou, ačkoli později, bude to mít stejné účinky, upřímně v to doufala.


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama