Vůně kokosu

26. srpna 2010 v 20:48 | chillychilly |  Čistá krev (HP FF)
Nic mě nenapadalo jako název. Teda to mě nenapadá nikdy, ale tentokrát to byla opravdu katastrofa. Je to úplně kraťoučká kapitolka. Jenže já mám nějaké takové šílené období, takže tak na mojí omluvu.



Ráno se vzbudila celá rozlámaná a s pocitem, že je strašně špinavá, proto se rozhodla pro očistnou kúru pomocí sprchy. Dnes jí ale ani ona nedokázala pomoci. Bylo to snad ještě horší, jelikož si v ní vybavila všechny detaily včerejší noci. Pak si vzpomněla na rozhovor, který jí předcházel.

,Už nikdy do Bradavic. Už nikdy!´ znělo jí v hlavě. Nedokázala se s tím smířit, nechtěla věřit tomu, že by už nesměla vidět Siriuse, Isabellu nebo snad Remuse, způsobovalo jí to ohromnou bolest.

Rozhodla se, že musí uprchnout, že už tady nechce žít a že už nechce být tou poslušnou holčičkou, která dělá všechno pro to, aby její rodiče byli šťastní. Teď chtěla být pro změnu šťastná ona.
Ale zatím jí žádný plán úniku nenapadal. Přesto se nevzdávala, ne nadarmo byla v Havraspáru. Věděla, že na něco určitě přijde. Bylo to zvláštní, jak jí tahle jediná zpráva o tom, že už se nikdy nesmí vrátit do Bradavic změnila. Ještě včera by na nějakou vzpouru ani nepomyslela, ale tohle v ní zažehlo jakýsi motor, který ji hnal dál, snad ke štěstí, snad do záhuby, to ještě zjistí. Teď si však už nepřipadala jako prázdná existence, jejíž život je předem přesně nalinkován, najednou pocítila úžasnou sílu nezávislosti, toho, že je svého osudu strůjcem a za nic na světě se tohohle pocitu nechtěla vzdát.

Neena se celý den neukázala a Alice záhy zjistila, že je v pokoji zamčená a někdo jí prozíravě sebral hůlku. Bez hůlky byla bezmocná, ještě zkontrolovala okna, ale předem věděla, že je to ztracený čas, že takovou chybu by Thomas neudělal. Jenže ona  nutně potřebovala poslat zprávu.
Doufala, že když se bude chovat ukázněně a jako správná loutka, podaří se jí v manželi vzbudit důvěru a nechá jí tady hůlku. S hůlkou by už dokázala poslat zprávu i bez sovy. Nebyl to tedy přímo ideální způsob, jenže to na druhou stranu nebyla ani ta sova.
Celý den strávila o vodě z vodovodního kohoutku a přemýšlením nad tím, jak se odsud dostat. Neviděla jinou možnost, než pomoc z venku.

Večer, když už byla tma, se objevil Thomas. Přišel jenom na chvíli, aby se jí znovu zmocnil a pak zase odešel. 
Žádné jídlo jí nedonesl, a tak Alice usoudila, že tohle je trest za její včerejší neposlušnost. Ráno bylo úplně stejné jako to před tím a musela se dlouho mýt než ze sebe smyla všechnu tu pomyslnou špínu. Pak se rozhlédla po pokoji a zjistila, že hůlka to zase není a že dveře i okna jsou poctivě zabezpečeny. 
Měla opravdu velký hlad, ale Neena se, stejně jako včera, neobjevovala a neobjevovala. Znovu se zahrabala do peřin a přemýšlela nad svojí situací. Připadala jí téměř neřešitelná. Jak se jí kdy může podařit uniknout z tohoto domu, který je chráněn spoustou všemožných zaklínadel a kleteb? To není možné, nemůže se jí to nikdy podařit a pak, jestli se jí to podaří, tak si vlastnoručně podepíše rozsudek smrti. A podepíše ho i těm, kteří jí budou pomáhat. Ne, nesmí do toho své přátele zaplést. Jenže ona se potřebuje odtud dostat a bez nich se jí to nikdy nemůže podařit, s tím si byla stoprocentně jistá. 

Večer, když jí Thomas navštívil, tak jí donesl s sebou i trochu jídla a když zjistil, že je klidná, ujistil jí, že zítra se už bude moci volně pohybovat po domě, hůlku jí však zde nenechá.

Ráno opravdu bylo splněno, co jí slíbil a tak se konečně mohla  dosytosti najíst a napít i něčeho jiného než vody.
Pak se vrhla do knihovny a nasávala vědomosti, které by jí snad mohli pomoct k útěku. Takto strávila několik dní. Tohle jí šlo, nikdy s učením neměla problém a ještě jí bavilo. Nic lepšího si ani nemohla přát. Vlastně mohla, aby u sebe měla svou hůlku. Tu jí Thomas ještě nesvěřil.

Vánoční prázdniny uplynuly a na Alici padla melancholická nálada. Její kamarádi právě teď někde zasedali do lavic a ona kouká ze zaprášeného okna v knihovně. (Napadlo vás, proč jsou vždy okna v knihovně zaprášená?) Tolik by chtěla být s nimi. Celý měsíc se jí tahle podivná nálada držela a ona do ničeho neměla ani nejmenší chuť.
Začátkem února k ní po večeři Thomas přišel a vytrhnul jí vlas, pak ho vložil do číše plné bezbarvé tekutiny, chvíli s ní míchal a pak se zatvářil nad míru spokojeně. Alici to bylo jedno. Pak však skrz její apatii začaly prolétat myšlenky.

Bezbarvý lektvar? Těch není mnoho. S vůní po kokosu a mandarinkových květech? Doufám, že to není to, co myslím. Snad ne. To by bylo strašné. Jenže, ona to asi bude pravda. zděsila se Alice. Zmocnila se jí panika.
Já nemůžu být těhotná. Nemůžu a už vůbec ne s ním. Jenže je to víc než pravděpodobné. Ach můj bože, co si počnu? Nutně se toho potřebuju zbavit. Jenže jak, on mě nenechá! myšlenky Alici hlavou prolétaly rychlostí blesku a  dostávaly ji z její apatie. Ta se měnila v nervozitu a poté v hysterii.      
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | Web | 26. srpna 2010 v 20:55 | Reagovat

Ahojky! Mrkni se na můj web jsou tam soutěže určitě si nějakou vybereš.. Soutěže jsou lehké takže je zvládneš i ty.. Hraje se o diplomy a ceny. Taky se ti omlouvám za reklamu ( promin).. Děkuji ti

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama