Žaloba / obhajoba

7. srpna 2010 v 22:00 | chillychilly |  jednorázovky
Jen jsem se potřebovala z něčeho vypsat, ale zcela upřímně by mě zajímalo, odsoudili by jste jí?



 Odsuzovali by jste dívku, která nedokázala milovat? Nebo spíše, která milovala až moc? Byla jedna z těch, které se báli, že nikdy nebudou schopné milovat a proto svou chvíli propásly, ale ona možná ani žádná taková chvíle nikdy nenastala. Nikdy se nedokázala nikomu oddat celá, nikdo ji nikdy neměl celou, vždycky bylo někde uvnitř místo, které patřilo jinému. Možná, že opravdu nikdy neměla milovat.
Našla si přítele a byla s ním spokojená, měla ho ráda, nemilovala, ale měla ho ráda a to bylo asi nejvíc, čeho byla schopná. On však chtěl víc a byl zklamaný, když mu neřekla ta dvě slůvka. Miluji tě. Neuměla to, ale on jí chápal. Jenže jak dlouho jí může chápat. Jak mu má vysvětlit, že nikdy v životě mu nejspíš nebude moci říct jak moc ho miluje, protože to prostě nebude pravda. Má ho ráda, hodně, ale to je to největší doznání, jaké se komukoliv od ní může dostat. Vydrží to s ní ve vztahu, který nebude nikdy vyrovnaný?
Ona je zvláštní bytost, které potřebuje jistý bod, bod, který jí dává oporu, bod, který je pro ni jistota a bod, kterému bude moci dát to nejvíce, čeho je v lásce schopná a na oplátku od něj chce jen trochu lásky. Přijímá ji plnými doušky, ačkoli je to víc než je schopna vypít.
A pak je tady další bod v prostoru, vábí jí, ale je daleko, musela by k němu natáhnout ruku. Co se stane, když ji opravdu natáhne a oni se setkají. Najednou je svět jiný. Ona má pocit, že zažívá něco nového, právě se totiž dotkla bytosti stejné, jako je ona. Je zde velká vášeň, ona je uchvácena, a přijímá tu vášeň. Miluje se s tím člověkem celou svou bytostí. Jenže tohle nemůže mít dlouhého trvání a ona je nucena stáhnout ruku. Její bod, její jistota ji totiž stáhla zpátky. A co ona dělá? Je znova spokojená s tím člověkem poskytujícím jí podporu. Jenže se na obzoru objeví nový (nebo ten starý) vábný bod a zase se dotknou. Opakuje se to celé znovu a ona si uvědomuje, že potřebuje své malé dávky vzplanutí. Zároveň si však uvědomuje, že nechce opustit onen jistící bod. Co má dělat teď, je celá zmatená. Neví kudy kam, zahrabává se do toho celá a pak jí to dojde. Ona prostě není stvořená k tomu, aby milovala, je stvořená k tomu aby byla ten věčně se vzdalující bod, který je přichycen k druhému, ale který se od toho druhého vzdaluje. Jenže jsou pořád přichyceni. Patří sobě, nikdy by nebyla šťastná s jedním z těch prchajících, ona potřebuje být ukotvena. Teď to ví a je s tím smířená, prostě to tak osud zařídil a ona s tím nic nenadělá. Je mladá, ale i tak uvažuje do budoucnosti a ví, že nejlepší život jí čeká s jejím kotvícím bodem.
Ale bojí se toho, co udělá, až jí znovu přepadne ta vášeň třeba ve třiceti. Opustí rodinu? Opustí svůj kotvící bod, kvůli jinému, stejně prchlivému bodu jako je ona? Udělá to?
A teď mi, zcela upřímně řekněte, odsuzujete tuto dívku? Odsuzujete jí, proto, že dělá jen to, co jí bylo dáno do vínku? Odsuzujete jí proto, že ačkoli má svého milujícího partnera, občas se oddá někomu jinému, jen proto, že takovou jí příroda stvořila? Je jen hříčkou, pokusem a ona nikdy nebude úplně šťastná. Ještě pořád ji odsuzujete?    
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vlastik Vlastik | Web | 2. listopadu 2012 v 9:27 | Reagovat

Každá ženská je krásná, jen o tom ještě neví!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama