Znovu dítě

24. srpna 2010 v 20:21 | chillychilly |  Kecy v kleci
Tak jsem zpátky a přivezla jsem si s sebou nějakou melancholickou náladu, kterou ještě více podporuji písničkou od Kula Shaker - Peter Pan. Nějak na mě leze vážně divná nálada....  Takže vás znovu budu nudit kecama o svém nudném životě a o svých šílených touhách, představách či čem všem. (Uff, to byla vyčerpávající a gramaticky šílená věta)
Jak jsem tak celý ten týden hlídala mé malé příbuzentvo, tak na mě padla taková šílená touha být znova dítě.... To je strašně hezké období v životě. Musí to být krásné znovu zažít to, že všechny sny se mohou vyplnit, znovu věřit v to, v co už nevěříme, být svým způsobem čistí a nezkažení. Achjo, najednou si připadám celá falešná, kde je ta dětská upřímnost, kam se poděla? Tohle jim závidím, děti si něco usmyslí a věří v to, že to dokážou. Časem možná ty ideály ztratí, vlastně ne, ztratí je určitě, ale tohle období je tak krásné pro svoji čistotu a nezkaženost. Nejsmutnější na tom je, že ty děti se tak těší až vyrostou. Je to tak krásné, ta jejich víra, že když už chodí do školky, tak jsou vlastně velcí a už skoro dospělí. A přesto se ti malí dospěláci večer s radostí podívají na Shaun the Sheep ( a nejen ti malí, my se na to koukáme napříč generacemi:) a  věří tomu, že možná někde existují ovečky jako je Shaun nebo Timmy. 

Chtěla bych znovu zažít ten pocit, tu zvláštní upřímnost a duševní čistotu. Je to zvláštní, děti vidí svět v zářivých barvách, radují se, špatná nálada jim nikdy moc dlouho nevydrží a hlavně si hrají. Pak najednou dospějí, ani neví jak, ale svět už nemá všechny barvy duhy, je šedivý a nevýrazný, nevidí před sebou slunce, za kterým by šli, vidí jenom mrazivou budoucnost, která pro ně neskýtá příliš potěšení, vidí před sebou tu práci, které se nevyhnou, tu dlouhou cestu, kterou budou muset ujít. Ale už tam nikde není to dětské krásno bezelstnosti a upřímnosti, nikdo k nim  nikdy nebude tak přímý jako jejich kamarád ve školce. Vidí samé kopance od života, to jako děti nezažívaly, protože je chránila silná hradba rodičovské lásky (ano, přiznávám, měla jsem šťastné dětství a myslím si, že mám hezké rodinné zázemí). Chtěla bych se znovu vrátit do doby, kdy mojí největší starostí bylo, že dneska nejdu po o, ale až po spa :) . Jo, to byli časy. Teda uznávám, že děti jsou občas zlé a kruté, ale oni to asi tak nemyslí, to je ta jejich upřímost... Jenže tohle většinou vystupuje na povrch až ve škole, já bych se chtěla vrátit tak do těch tří let a už nevyrůst, nenechat si nikdy vzít ideály o barevném světě, znovu se cítit čistá a duševně naprosto vyrovnaná, nechápat, proč světlo svítí, prostě to považovat za malý zázrak a svoje rodiče za ty nejlepší a nejchytřejší lidi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zelená zelená | Web | 24. srpna 2010 v 23:14 | Reagovat

jo..přesně to si řikám hrozně často..nejčastějš o vánocích.. pamatuju si jak vánoce měly svý kouzlo, vůni, magičnost.. bylo to celý krásný.. sníh, bobování, horkej čaj od mámy, horká vana, hračky, dárky, silvestr a koukání na ohnostroj a trošku strach z těch ran, a pak chlubení se ve škole novejma hračkama..a teď už to neni.. vánoce nejsou krásný a magický, nevoněj tak jako tenkrát.dětství je krásnej čas.. škoda že se nedá prožít znova :-?

2 Nel-ly Nel-ly | Web | 27. srpna 2010 v 14:38 | Reagovat

je to krátký, moc a moc krátký a myslím, že takovéhle "momenty" v sobě máme všichni :)
jenže je to jen jednou a dítětem, ale spoň z části můžeme zůstat i nadále, v mysli, ve fantazii a v příbězích ;-) tomu já věřím a s úsměvem koukám jak na Shaun, tak na disneyovské kreslené pohádky

3 Kopřiva Kopřiva | Web | 2. listopadu 2012 v 17:08 | Reagovat

Celý lidský život není nic jiného než cesta k smrti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama