Asi budu zvracet

13. září 2010 v 23:02 | chillychilly |  Kdo vlastně jsem?
Další kapitola krátké délky, ale na to si u mě prostě musíte zvyknout, jinak už to asi nebude :D. Takže dopis, Sirius, slzy a Remusova utěšitelská náruč. Jinak za chyby se omlouvám, ale psala jsem to po velmi namáhavém dni a jsem šíleně unavená a takové ty obvyklé kecy. Doufám, že jich tam není moc, klidně se nestyďte mi vynadat do komentářů :)


Kdyby Léda měla popsat, co dělala celou noc, jestli usnula nebo ne, tak by to nedokázala. Když se ráno vzbudila, měla pocit, že jí přejel parní válec. Ale už byla rozhodnutá, chce poznat svojí rodinu a bude kvůli tomu schopná všeho. Přesně tohohle se moudrý klobouk obávala a to byl důvod, proč uvažoval o Zmijozelu. Viděl v ní její odhodlání jít za svým cílem, třeba i přes mrtvoly.

,,Lédo, kde jsi včera byla?" zeptala se jí ještě rozespalá Lilly na snídani.

,,Jen jsem se procházela, no a trochu jsem ztratila pojem o čase," mlžila. Lilly to však přišlo důvěryhodné a už se na nic neptala. Po snídani se dívka zamíchala do chumlu studentů ze Zmijozelu a předala Snapeovi dopis pro Luciuse, ve kterém sdělovala své rozhodnutí.

,,Whiteová, kam jsi včera šla?" připojil se k ní po východu ze síně Sirius.

,,Co je ti do toho?"

,,Jen jsem tě pak viděl ještě se Snapem ve vstupní síni." Podíval se na ní pátravě. Nikde nebylo ani vidu ani slechu po jeho pověstných balících úsměvech.

,,A co z toho vyvozuješ?" posměšně se na něj podívala Léda. Nemohla za to, ale chovala se teď strašně, trochu sama sobě připomínala některé spolužáky ze Zmijozelu.

,,Vzhledem k tomu, že nepředpokládám, že by si přesedlala na ošklivé, mastné zmijozeláky, tak nevím, co si o tom myslet, ale jestli je do toho zatažený Snape, není to nic dobrého. Dávej na sebe pozor." Ani on se dneska nechoval normálně. Jindy by z něj rozhodně nevypadlo nic tak inteligentního.

,,Sirius, počkej," křikla na jeho vzdalující se záda.

,,Copak?" otočil se k ní s šibalsky nahnutou hlavou na stranu.

,,Ty jsi řekl něco inteligentního," podivila se nahlas.

,,Tak to tady moc nevykřikuj," bylo to divné, copak se dneska nikdo nemůže chovat normálně?

,,Evansová, dneska ti to abnormálně sluší. Nepůjdeš se mnou na rande?" Tak jo, alespoň někdo se chová normálně. Usmála se Léda a sledovala svojí ryšavou kamarádku, jak na Pottera hází kousky rohlíku, který zrovna po cestě na hodinu konzumovala.
Večer se usadila a odhodlala se k tomu, aby otevřela učebnici do lektvarů a pokusila se napsat úkol. V tom ale na okno společenské místnosti zaklovala velká sova působící majestátním dojmem. Blondýnka jí otevřela okno. Sova se k jejímu překvapení usadila ne pojednání do lektvarů, které sotva stačila nadepsat.

,,Ten je pro mě?" podivila se. Kdo by jí taky psal. Sova na znamení souhlasu jen zahoukala. Léda jí pergamen odvázala od nožičky a sova okamžitě odletěla. Byl to dopis od Narcissy Malfoyové. K dopisu byla připojena pozvánka na ples, který se konal od pátku za týden a měla se na něm sejít celá kouzelnická smetánka. Léda se zde měla seznámit se společností, do které nyní patřila. S sebou si měla přivést partnera, nejlépe čistokrevného, k dopisu byl připojen seznam mladíků, kteří připadali v úvahu. Její švagrová, jak se na ní Léda snažila myslet, zjevně pamatovala na všechno. Dívka si jen tak zběžně prohlédla seznam, byli na ní téměř samí studenti ze zmijozelu patřící ke kouzelnické aristokracii. Jméno Severuse Snapea v něm však nenašla. K jejímu překvapení zde však byl napsán Sirius Black, těžko říct, jestli ho zapomněla ze seznamu vyškrtnou nebo si Narcissa myslela, že by to byla zábava, kdyby se tam objevil. Rychle naškrábala co nejvíce zdvořilou odpověď, kde děkovala za pozvání a připojovala, že doufá, že jí bude dovoleno se tam objevit.
Další den ráno dopis poslala a zašla za profesorkou MacGonnagalovou, aby si vyžádala svolení. Ta byla ovšem zásadně proti, během školního roku, kdy nebyli ani prázdniny směli žáci školu opouštět pouze z rodinných důvodů a Léda nebyla oficiálně Malfoyová. Ona jí nebyla ani neoficiálně. Abraxas Malfoy o ní neměl ani tušení a to on byl hlava rodiny, on by jí musel uznat. Jenže představitel Malfoyovic rodu se o osud své jediné dcery nezajímal ani náznakem. Nakonec vše vyřešila mladá paní Malfoyová a dostala zvláštní povolení. Ještě si však musela sehnat partnera.

,,Zabini? No to určitě, blbeček jeden. Yaxley? Asi budu zvracet...."

,,Co si to mumláš?" přisedla si k ní Lilly. Léda se sice pokusila dopis rychle schovat, ale ostřížímu zraku nebelvírské prefektky nic neuniklo. Vyškubla své kamarádce pergamen z ruky.

,,Dej mi to zpátky," vrhla se po kousku papíru blondýnka, ale pozdě. Lilly ho z ruky vytrhnul Sirius.

,,Copak to tady máme, upřímně doufám v milostný dopis,"zašklebil se a rozprostřel si pergamen po kolenou. Léda měla chuť ho uškrtit.  

,,Avery, Brightson, Eakley. Co to je?" zatvářil se Sirius znechceně. Léda byla jedině ráda, že nedospěl ke svému vlastnímu jménu.

,,Nic, vrať mi to," odsekla a vytrhla mu seznam z ruky.

,,Do teď jsem si o tobě myslel, že jsi normální, ale začínám pochybovat. Seznam těch nejčistokrevnějších z nejčistokrevných. Na co si to hraješ?" takové opovržení u něj ještě nikdy nezažila, většinou jí zahrnoval pravým opakem. Poprvé na sobě pocítila, co s sebou nese být Malfoyová. Ale už nebylo cesty zpět.

,,Na nic si nehraju. Dokážeš to pochopit, konečně si na nic nehraju. Ale na co si to hraješ ty?" bodla ho do prsou hůlkou a s pláčem utekla.

,,Ta holka je blázen," zamumlal si pro sebe tmavovlasý chlapec a vydal se pro uklidnění za pohlednou páťačkou. Lilly chvíli zamyšleně seděla, ale pak se rozhodla, že až bude Léda chtít, všechno jí řekne. Jenže teď byla právě ta chvíle, kdy se za ní měla vydat a donutit jí, aby jíé to řekla.

,,Halo? Kdo je tam?" někdo vešel do místnosti, kde byla i Léda a brečela. Netušila, jak se jí Siriusova slova můžou dotknout.

,,Remusi?" rozpoznala hlas.

,,Hm, Lédo?"

,,Jo, jsem to já," Remus se k ní přiblížil a objal jí. Dlouhou dobu jí jen objímal a kolébal s ní ze strany na stranu. Léda se po chvíli uklidnila a jen se k Remusovi tiskla. Dělalo jí strašně dobře, že je někdo při ní.

,,Co se stalo?" konečně položil otázku, která ho tolik zajímala.

,,N-nic," zamumlala do jeho košile, nechtěla, aby jí pustil, chlapec se k tomu však zatím nechystal.

,,Ale no tak, viděl jsem Siriuse, jak něco říká a ty jsi pak utekla, tak mi tady netvrď, že se nic nestalo. Takhle se k tobě Sirius nechová."

,,Jen, prostě, já nevím. Je to divný. A taky jsem to ještě nikomu neřekla. Teda ne, že bych to věděla zrovna dlouho."  

,,Tak zrovna teď mě to začalo zajímat ještě víc, což jsem nepokládal za možné," usmál se na ní. Léda byla v rozpacích, má mu to říct nebo ne?

,,Ale nesmíš to nikomu říct, rozumíš?" podívala se na něj pohledem safírově modrých očí, tolik podobným svému bratrovi a přece tolik jiným.

,,To je samozřejmost," usmál se na ní.

,,Našla jsem svojí pravou rodinu." nechala tuto větu dostatečně zaznít, sama to také potřebovala slyšet.

,,Tvoji pravou rodinu?" přerušil ticho a jantarové oči se mu roztáhly údivem. Milovala jejich poúplňkovou barvu. Barvu očí divokého zvířete uprostřed obličeje toho snad nejmilejšího člověka na celém světě.

,,Není to nic veselého. Jsou to všichni smrtijedi." hořce se pousmála.

,,Jak jsi je našla? Nikdy jsem o žádných Whiteových neslyšel."

,,Po pravdě, oni si našli mě. Víš jak byl ten útok na Prasinky a tak, přežila jsem to jenom díky tomu, že ten, co celou skupinu vedl je můj bratr."

,,Předpokládám, že jméno Whiteová je fiktivní."

,,Předpokládáš správně."

,,A řekneš mi, jak zní tvé pravé jméno."

,,To je to tak těžké uhodnout," smutně se na něj podívala.

,,Takže jsi Malfoyová," projevil se Remusův pronikavý inetelekt.

,,Bohužel. Pravá a nefalšovaná a možná i brzy budu oficiální. Jenže to se musím objevit na jednom plese pořádaném Narcissou Malfoyovou, mojí švagrovou."

,,Lucius je tvůj bratr. Trochu mě to zaskočilo. ne, že bych nečekal, že je smrtijed, ale přece jenom."

,,Nejsem na to pyšná, ale je to moje rodina a já jí chci poznat." znovu se jí v očích zatřpytily slzy.

,,Asi se ti to nebude líbit. A co když po tobě budou chtít, aby ses k němu přidala?"

,,Nepřidám se k němu, nikdy, rozumíš, nikdy. Už jenom kvůli Lilly, kvůli Alici a vůbec, kvůli všem, kteří jste mí přátelé o bojujete proti němu."

,,Rád bych ti to věřil. Ale to je jedno. A co Siriuse dneska tak vyprovokovalo?"

,,Sebral mi tenhle seznam." Vložila mu pergamen do ruky.

,,Co to je? Ti co přichází v úvahu jako budoucí manželé?"

,,Moc se nesměj, možná že ten seznam pak bude úplně stejný. Ale teď je to jenom seznam těch, kteří přichází v úvahu jako partneři na ten ples u Narcissy."

,,Hele, je tam i Sirius." pousmál se nad tím. Pak se ale zamračil.

,,Tohle jsem já?" píchl prstem do seznamu.

,,Vážně, toho jsem si nevšimla. Do očí mě uhodila jména jako Zabiny, Avery nebo Yaxley." vážně tam byl napsaný.

,,Myslel jsem, že vlkodlaci nejsou vítáni ať jsou jakkoli dobrého a čistokrevného rodu."

,,Třeba o tobě neví, že jsi vlkodlak."

,,To těžko, tohle se nikdy neutají. Navíc, moji rodiče nesympatizují s protimudlovskou myšlenkou a je to o nich známé. Nemyslím si, že bych byl zván na takhle čistě Zmijozelskou akci." křivě se pousmál. Tenhle úšklebek mu ani v nejmenším neslušel. Dost se podobal tomu Siriusovu.

,,Tak tam pojď se mnou. Přece mě nechceš mít na svědomí. Nepřežila bych noc v přítomnosti Zabiniho nebo Yaxleyho."

,,Těžko říct, který z nich je horší," zasmál se.

,,Yaxley. Zabini alespoň vypadá dobře. A nedloube se v nose." Z ničeho nic pocítila silné nutkáni zvracet.

,,Jo, to je odporný." zašklebil se na ní.

,,Takže jsi budoucí paní Zabini."

,,Mám tě praštit?" usmála se a přiblížila se k němu s knížkou v ruce.

,,To snad ani ne." usmál se a vytrhnul jí knížku z ruky.

,,tak co, půjdeš tam se mnou? Prosím," udělala na něj psí oči. 

,,Nikdy jsem netušil, že se nechám ukecat od Malfoyovi sestry a půjdu s ní na Smrtijedský dýchánek, to je na hlavu," zakroutil nevěřícně hlavou. 

,,Mám to brát jako souhlas?"

,,Jo, ber to jako souhlas."

,,Teda Remusi, jsi ten nejdokonalejší a nejúžasnější vlkodlak, jakého jsem kdy měla tu čest poznat." vrhla se mu znova kolem krku. Remuse tím mírně zaskočila.

,,A kolik jsi jich potkala?"

,,To sem netahej."   

,,Zítra píšeme tu seminárku, pamatuješ si?"

,,Už jsi o trochu míň úžasnější. Ale stejně, jedině kvůli tobě a Křiklanovi bych byla ochotná vstát ještě za hluboké noci a s nadšením se vrhnout do knihovny."

,,Já bych toho teda kvůli Křiklanovi schopný nebyl."

,, Ale kvůli mě určitě, že jo?"

,,Ani kvůli tobě ne, jenže James n8s prostě všechny vzbudí, když odchází. Jedině Sirius je takový pařez, že to s ním nehne."

,,Tak to tě lituju, ale mě Lilly taky budí nechutně brzo."

,,V deset hodin není nechutně brzo."

,,Pro tebe ne."     
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 17. září 2010 v 17:01 | Reagovat

U6 zase ten tvůj skvělý humor. Skvěle jsem se u té kapitoly pobavila. Jsem zvědavá na ten večírek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama