Mám tam jít, nemám tam jít

4. září 2010 v 18:38 | chillychilly |  Kdo vlastně jsem?
 Kapitola je to velmi krátká, takže se za délku omlouvám, po tom čekání, ale stejně moc nekomentujete a přitom to čte dost lidí. každopádně na týden odjíždím na dovču, takže se tady neobjevím. Nečekejte žádný děj, je to spíše takové kecací než cokoli jiného.


Asi po týdnu se vrátila z ošetřovny, nakonec se jí z nachlazení vyklubal zápal plic, takže se tam zdržela o chvilku déle, než se očekávalo. Během svého pobytu musela vytrpět několik příjemných vyslíchacích a trestů udělujících návštěv. Pak se za ní několikrát přišli podívat její budoucí spolutrpitelé. McGonnagalová rozhodla, že tresty si odpykají společně až se Léda vrátí z ošetřovny. A každý den jí navštěvovala Lilly s Alicí. Obě jí museli dopodrobna popsat události boje v Prasinkách, Léda jim však řekla, že si na nic nepamatuje. Spoustu věcí neřekla ani učitelům, ačkoli měla pocit, že Brumbál snad něco vytušil.
Po cestě z ošetřovny si dívka všimla, že se jí v patách drží Severus Snape, nechutná mastná skvrna bradavické školy. Vypadalo to, že jí sleduje. Léda přidala do kroku, ale když se po chvíli otočila, Snape už tam nebyl. Asi se jí to zdálo. Nemohla se zbavit těch událostí, které se staly u Chroptící chýše. Byla si téměř jistá, že ta smrtijedka, která jí mučila byla Bellatrix nyní již Lestrangeová, nikomu se však se svým podezřením nesvěřila. Taky by si byla jistá, že vůdce jejich skupinky byl Lucius Malfoy, ale bylo tady to se sestrou. Nemohla být jeho sestra, jmenovala se Whiteová a jméno prý měla po rodičích. Každopádně, klobouk jí řekl, že její celá rodina studovala ve Zmijozelu, ale ona nenašla žádný rod Whiteů. Už dřív jí napadlo, že by Malfoyovi mohli být její příbuzní, byla jim hodně podobná a navíc to s tím Zmijozele. Taky jí přišli ohromně známí. Jenže o rodu Whiteových ani zmínka. Třeba jí dali falešné jméno, třeba je opravdu Malfoyová. Ale proč by jí odkládali? A proč by jí Lucius celé ty dva roky šikanoval?
,,Ahoj, tak už jsi zase mezi živými?" přivítala jí Alice na lektvarech. Léda se pousmála a sedla si vedle ní. Chvilinku po Lédě přišla i Lilly a po ní Křiklan. Dnes měli namíchat doušek živoucí smrti, nesmírně složitý lektvar na jehož přípravu jedna dvouhodinovka nestačila, proto s dnešním základem budou pracovat ještě dva týdny a postupně si ho budou muset dodělávat i po vyučování. Nebylo to nic neobvyklého, studenti sedmého ročníku studovali už výhradně to, co si mysleli, že budou v budoucnosti potřebovat a to z čeho dělali přijímačky na univerzitu, díky tomu měli víc času, ale taky dostávali složité úkoly či projekty. Třeba na celé pololetí měli zadanou seminárku, kterou vypracovávali ve skupinách. Léda si ještě s Remusem vybrali protijedy a jejich vedlejší účinky.
Díky tomu, že byla s odpovědným Lupinem, už měla téměř půlku hotovou. A to byl teprve říjen. Byla na sebe náležitě hrdá. Lilly byla v týmu s Alicí a ty už měli práci téměř hotovou, jen bylo třeba doladit pár detailů.

,,Musíme se sejít a hnout s tou prací, jinak to do Vánoc nedoděláme a pak už se nám nebude chtít vůbec," otočila se na bledého chlapce za sebou. Ten sebou škubnul, zjevně byl hluboce zamyšlen.

,,Jasně, tak kdy? Nevadilo by ti vstát ráno?" věděl, že nesnáší ranní vstávání, ale co jí zbývalo. Chtěla to už dodělat.

,,Znáš mě," zašklebila se, ,, ale jo, přizpůsobím se, tak v kolik a kdy?"

,,V sobotu, stejně nás James všechny budí, když jde na trénink, takže se kolem osmé sejdeme na snídani."

,,Kolem osmé? V sobotu? Co se dá dělat." Protáhla obličej. Ráda si o víkendu přispala, ale když to jinak nešlo, tak to jinak nešlo. Musela se přizpůsobit, bez Remuse by to bylo milionkrát pomalejší. Nedovedla si představit, jaké to bude na univerzitě.

,,Slečno Whiteová, pane Lupine, neruším vás?" ozval se Křikla a Léda se musela otočit. Připravila si tedy všechny možné ingredience a pustila se do přípravy základu odvaru živé smrti. Strašně to páchlo, teda alespoň to její. Lillyin lektvar měl stejně nepříjemný odér jako ten její, takže to měla správně.

,,Vaše dnešní výkony mi odevzdejte, já je ohodnotím, pokud ho někdo potřebujete ještě dodělat, máte na to poslední čtvrt hodinu, takže se ho snaže dovést do fáze, kdy se dá alespoň uchovat pro další použití," skončil Křikla hodinu a žáci se začali pomalu balit, pak jeden po druhém odevzdávali lektvary.


,,Whiteová!" zvolal na ní někdo, když se otočila už jí Severus Snape táhl někam do výklenku u sklepení.

,,Nech mě," prskala a bránila se. ¨

,,Nech toho a poslouchej mě. Mám ti tohle předat a pak máš po mě poslat odpověď. Zítra mi jí na vyučování odevzdáš," s tím jí předa pergamen a zmizel. Léda nikdy nedokázala pochopit, jak se mu daří tak dokonale mizet nebo zjevovat se aniž by byl viděn či slyšen.
,Bude z něj dokonalý smrtijed, je pro to jako dělaný, netopýr jeden´znechuceně i pomyslela a rozbalila dopis. Musela si ho přečíst rovnou dvakrát, nevěřila tomu, co je tam napsané. Měla zítra po večerce přijít do zakázaného lesa, Snape jí tam měl dovést, jako podpis sloužilo prosté: tvůj bratr.

,,Lédo, co tady děláš, nemohla jsem tě najít," vylekala jí Lilly. Dívka rychle schovala dopis do záhybů svého pláště. 

,,Ale nic, jen jsem tak přemýšlela a zabloudila, znáš to," odpověděla vyhýbavě a uhnula očima. Lilly jen pokývala hlavou a myslela si svoje. Léda by nutně potřebovala něčí radu. Netušila, co by po ní mohl chtít a taky se toho obávala, ale chtěla vědět o sobě pravdu, chtěla poznat svojí rodinu. Nebo alespoň její část, ale zase nechtěla zjistit, že její bratr a snad i rodiče jsou smrtijedi. Ale kdyby byli smrtijedi, proč by jí dávali pryč. Jsou to přece vážené rodiny s dlouhou tradicí. Nutně potřebovala něčí radu, jenže čí? Nemohla to říct žádnému ze svých přátel a taky naprosto přesně věděla, co by jí odpověděli. Možná, že by se na to mohla zeptat Siriuse, ten by její situaci mohl porozumět, ale znala jeho názor na takové rodiny. Určitě by jí řekl, ať tam nechodí. Pak si uvědomila, že tam vlastně jít chce, jen má z toho strach. 

,,Lédo, vnímáš mě? Už se ti tady snažím půl hodiny něco sdělit." 

,,promiň, byla jsem mimo, co jsi říkala?" 

,,Nezdá se ti, poslední dobou, na  Jamesovi něco divného?" pohlédla stejným směrem jako její zrzavá kamarádka. 

,,Ne, ani ne, proč?" 

,,Ale jen tak." mávla rukou a otočila se na druhou stranu. Léda se tím bavila, James zjevně zvolil taktiku mrtvého brouka, protože svoji vyvolenou už něco přes týden nepozval na rande. Přesto se na Lilly pořád koukal ohromě zamilovaně, to ovšem viděli všichni kromě Lilly. 

Léda celý večer strávila mimo sebe a přemýšlela nad svým problémem. 

,,Hej, Whiteová, co tam tak sama, nechceš společnost?" zakřičel přes celou společenskou místnost, kdo jiný, než Black. 

,,Tvojí? Radši ne." zaškaredila se na něj. 

,,Ale no tak co to s tebou je?" už byl u ní. 

,,Nic se mnou není, nestarej se o mě, nejseš můj...táta," u posledního slova trochu zaváhala, doufala, že si toho Sirius nevšimnul. 

,,Ale no tak, nesmutníš kvůli své rodině, že ne?" všimnul si toho. Od čeho máme přátele? Aby do nás ryly, pomyslela si ironicky. 

,,Ne, jak tě to proboha napadlo?" snažila se to zamluvit. 

,,To byl můj pověstný šestý smysl," zašklebil se na ní. Dokázal jí zvednou náladu. Taky od toho jsou přátelé. Aby poznali, kdy mají koho nechat být, kdy ho mají rozesmát a hlavně jak ho mají rozesmát.

,,Hele, můžu se na něco zeptat?" odhodlala se. 

,,No, jasně od toho jsem tady,"svůdně se na ní usmál a přejel jí rukou po koleni.

,,Zařaď zpátečku," setřásla jeho ruku dolů. 

,,Achjo, tak co bys ráda." 

,,Kdyby jsi měl možnost poznat svojí rodinu a odhalit celou pravdu, udělal by si to? I kdyby jsi už dopředu věděl, že se ti ta pravda nebude líbit?" upřela na něj své ocelové modré oči. 

,,Já nevím. Zcela upřímně, pravda o mé rodině se mi nelíbí a radši bych jí neznal. Docela rád bych zapomněl na to, kým jsem, jenže to jde těžko. A jestli víš, že se ti to nebude líbit, tak se té možnosti nechytej. Na druhou stranu, jestli je chceš mermomocí poznat, jdi do toho." usmál se na ní. Po dlouhé době to byl zase upřímný úsměv. Ne ten, kterým častoval své slepičí obdivovatelky a nacvičoval si ho několik hodin před zrcadlem.   
,,No, tímhle jsi m sice moc nepomohl, ale i tak děkuju."

,,Není zač, v tom případě by si mohla ty trochu pomoct mě." zase další sváděcí úsměv.

,, Ani mě nenapadne," praštila ho tlustou bichlí po nenechavé ruce. Sirius zavyl bolestí. James, který je celou dobu pozoroval se rozřechtal na celé kolo. Tmavovlasý chlapec se na něj se zuřivým výrazem, vrhnul a mezi nejlepšími kamarády se strhla kouzelnická bitka. Nikdo jí nevyhrál, v půlce zápasu se oba rozesmáli a nechali toho.
Další den ráno už byla dívka rozhodnutá, co Severusovi odpoví. Ten jí zadržel hned po příchodu do velké síně.

,,Tak co mám odpovědět?" vypálil na ní.

,,Napiš mu, že tam přijdu. Sejdeme se po večerce u hlavní brány," Severu se usmál a odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 6. září 2010 v 17:47 | Reagovat

Tak já jsem to tušila už dýl, že je Malfoyová. Ale já být na jejím místě, tak za ním nejdu ani za nic.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama