Rodina?

12. září 2010 v 18:54 | chillychilly |  Kdo vlastně jsem?
Před chvílí jsem se vrátila, takže jsem se rozhodla přidat novou kapitolu. Sice je krátká, ale alespoň něco. Konečně se tam objeví něco jako náznak děje.


Celý den byla Léda jako na trní a děsila se večera. Ihned po svém rozhodnutí se toho začala bát a měla chuť vzít to vše zpátky. Večer seděla ve společenské místnosti a přikyvovala zatímco jí Lilly něco vehementně popisovala. Když však rusovláska zjistila, že to nemá cenu, že ji Léda stejně neposlouchá, odešla spát. Blondýnka počkala až se místnost trochu vyprázdní a pak se nenápadně vyplížila ven.

,,Hej, Whiteová, co tady děláš tak pozdě!" Komplikace! Zablikalo jí v hlavě. Dívka se naštvaně otočila a vyslala k Siriusovi zamračený pohled.,

,,To je zakázaný tady chodit?"

,,Ne, to ne, ale je po večerce, takže by si měla dbát na svoji dobrou pověst a jít spinkat," obdařil jí balícím úsměvem a mrknul na ní. Léda se rozhodla ho ignorovat a pokračovala ve své cestě.


,,Trvalo ti to," přivítal ji Severus.

,,Taky tě ráda vidím," odsekla Léda.

,,Nasaď si kápi, ať nás neprozradíš," přikázal jí a pohledem klouzal po dívčiných zářivě blonďatých vlasech. Jakmile si oba dva nasadili kápi vydali se ven z hradu a nabrali směr Zakázaný les. Dívce se roztřásla kolena, ale snažila se na sobě nedat nic znát. Na kraji lesa na ně čekala ještě jedna zakuklená postava. Byla vysoká a vyvolávala strach. V souladu s Lédiným očekáváním zamířili právě k ní.

,,Kde jste byli tak dlouho?" byla hned první věta na přivítanou. Nebyl to nikdo známý, nebo alespoň neznala ten hlas.

,,Trvalo jí to," kývla Severus hlavou směrem k Lédě. Postava na to nic neřekla, ale chytila dívku za zápěstí a táhla jí směrem hlouběji do lesa. Na jedné mýtince se zastavila, tam na ně čekal odmaskovaný Smrtijed s dlouhými blonďatými vlasy. Byl to Lucius Malfoy, nedalo by se říct že byla Léda překvapená, spíš ji zarazilo, že měla celou dobu pravdu a tohle odhalení v ní vyvolalo ještě víc otázek.

,,Sestřičko, vítej," přešel k ní a podal jí ruku, dívka ji po chvilce zaváhání stiskla.

,,Jestli ti to nebude vadit, přesuneme se jinam, tohle přece jenom není to nejvhodnější místo," opsal rukou kruh kolem mýtiny. Pak dívku chytnul znovu s došel s ní ke staře vyhlížejícímu hrníčku. Všichni čtyři se na jeho povel hrnku chytli a za chvíli už po nich nebylo ani vidu ani slechu. Léda se sice bála, ale bylo jí jasné, že jakmile přišla do lesa, už není cesty zpátky, ať se děje cokoli.
Objevili se v pohodlně vyhlížejícím salonku. Byl zařízen vkusně a elegantně a dával okázale najevo, že jeho majitelé jsou natolik bohatí, aby si mohli dovolit to nedávat najevo.

,,Posaď se," ukázal Lucius rukou směrem k jednomu křeslu, ostatním dvěma smrtijedům naznačil, aby je nechali o samotě.

,,Ty jsi můj bratr?" zeptala se rozechvěla Léda.

,,Ano, jsem."

,,Ale jak je to možné. A jak to víš. A…" měla milion otázek.

,,Jak to vím? Matka mi to řekla. Otec o ničem neví, ale ona tě poznala hned ten první den na nádraží a řekla mi o tom. Mrzí mě, co jsem celé ty dva roky dělal," podle tónu hlasu ho to nemrzelo.

,,Proč jsem byla v dětském domově. A proč jsem dneska tady?" položila dvě nejpalčivější otázky. Bála se jejich odpovědi.

,,Na to, proč jsi byla tam, kde jsi byla se musíš zeptat rodičů. A dneska jsi tady, aby sis konečně vybrala, jestli budeš následovat rodinnou tradici," na chvíli zavládlo ticho.

,,Tradici?" skoro zašeptala. Měla z něj prostě strach, ačkoli to na sobě nedávala znát.

,,Ano, tradici. Jestli budeš dobrou příslušnicí svého rodu, máš možnost výběru," věděla, že tam žádná možnost není. Viděla toho až moc. Znala minimálně tří smrtijedy jménem a podle toho, co jí Lucius řekl k nim ještě patřili její rodiče a prarodiče a vlastně celá rodina. Už o nich uvažovala jako o rodině.

,,Jakou mám možnost výběru. Co si mám vybrat?" chtěla to slyšet na rovinu. Neměla žádné iluze, ale chtěla, aby to řekl a nechodil kolem toho jako okolo horké kaše.

,,Jestli budeme stát na jedné straně a nebo proti sobě."

,,Ale včem?" Tak to řekni, řekni to, myslela si.

,,V boji."

,,V boji za co?" Lucius už byl pořádně naštvaný. Něčím mu připomínala jeho matku. Byla úplně stejná. Krev se nezapře.

,,V boji za čistotu kouzelnické komunity."

,,Ale jak ten boj vypadá?" ona byla stále klidná a nedala na sobě znát žádné emoce, naproti tomu on už trochu ztrácel kontrolu nad svojí vždy vyrovnanou maskou.

,,Vypadá tak, že se snažíme odsunou pryč všechny mudly a mudlovské šmejdy."

,,Odsunout. Zabijíte je," řekla to naprosto klidně, což jí samotnou překvapilo.

,,Některé." připustil Lucius.

,,Zabíjíte i děti a tohle bych já měla dělat?"

,,Nemusíš se hned přidávat do služeb temného pána," přesvědčoval jí Lucius. Bylo vidět, že mu záleží na tom, aby se přidala na jejich stranu. Zároveň v tom ale slyšela, že jednou se bude muset přidat k Voldemortovi. Jenže ona si nebyla jistá, jestli je ochotná zaplatit takovou cenu. Její kamarádi proti tomu bojovali, ona sama také nezastávala tyhle názory a rozhodně se nechtěla přidávat na Voldemortovu stranu. Zároveň ale nechtěla být proti němu. Měla zmmijozelskou povahu, to musela uznat. Po chvíli se ozvalo jemné zaklepání na dveře.

,,Ano?" otočil se po směru zvuku Lucius.

,,Můžu vstoupit?" zeptal se ženský hlas ze stínu otvíraných dveří.

,,Samozřejmě," vyzval jí Lucius a vstal. Léda ho napodobila. Do místnosti vstoupila krásná postarší plavovlasá žena. Zvědavě a zároveň smutně si Lédu prohlížela.

,,Mami?" zašeptala dívka.

,,Lédo, zlatíčko," rozeběhla se k ní žena, pak se ale zarazila a ovládla své emoce. Jak se na pravou Malfoyovou slušelo.

,,Mami," opakovala dívka a přistoupila k ní blíž. Žena na to však nijak nereagovala. Chvíli se na ní koukala, pak se ale omluvila a opustila místnost. Lucius Lédu pozoroval s podivným výrazem.

,,Už jsi se rozhodla," neznělo to jako otázka. Léda si uvědomila, že jí dokonale prokoukl. Nebyla si jistá, jestli tohle byl nějaký trik, jak jí dostat na jejich stranu nebo ne, ale každopádně to zabralo. Ten pocit, který Lédu zaplavil, když spatřila tu krásnou ženu ji přesvědčil, že by nebylo správné jít proti rodině. A taky, že ji chce poznat víc. Byla to její maminka, člověk, kterého si tolik přála. A tolik se toho od ní chtěla dozvědět.

,,Zítra ti řeknu, jak jsem se rozhodla," podívala se na něj naprosto bezvýrazně. Nemohl uhodnout, co se uvnitř ní děje, jaká bitva tam zuří. Ale byl si jistý výsledkem. Lucius zavolal na Severus a toho dalšího smrtijeda. Pak Lédu odvedli zpět do Bradavic. Když dívka uléhala do postele, měla v hlavě zmatek. Její kamarádi pro ni byli tak důležití, byla to její první rodina, ale zároveň chtěla tolik poznat svoji skutečnou rodinu. Navíc si říkala, že museli mít hodně dobrý důvod, proč jí dávali pryč. Ta žena se na ní dívala s takovou směsicí lásky a utrpení. Neshodovalo se jí to s tím, co říkal o čistokrevných kouzelnících Sirius. Poznala, že neexistuje jen černá a bílá. Rozhodla se, přidá se k nim. Vždyť nemusí vstupovat do Voldemortových služeb. Byla naivní.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 17. září 2010 v 16:51 | Reagovat

Naivní a blbá. Jen kvůli tomu se k nim přidávat. Jinak kapitola byla skvělá.

2 Sandy Worthen Sandy Worthen | E-mail | Web | 23. září 2010 v 14:53 | Reagovat

Ahoj, musím se pochlubit vyhrála jsem tady iPHone 4 http://bit.ly/9ru9HV :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama