Smím prosit?

21. září 2010 v 13:32 | chillychilly |  Kdo vlastně jsem?
Takže kapitola o událostech plesu a o tom, jak dívka zapůsobila na Abraxase Malfoye. Musím říct, že moje hrdinka je strašně naivní, až to skoro bolí.


Roztřesená Léda vešla do salonku zavěšená do Luciuse a do očí ji uhodil malý stůl kolem kterého seděli členové rodiny. Prázdná byla pouze dvě místa. Jedno po pravé ruce otce, to bylo Luciusovo a druhé mezi matkou a Narcissou. Lucius dovedl dívku až ke stolu, přičemž se na něj všichni zvědavě dívali a pak jí představil.

,,Chtěl bych vám všem představit Lédu Whiteovou, mojí přítelkyni, kterou jsem dnes pozval na večeři." otec na sobě nedal vůbec nic znát. Přesto měla dívka pocit, že zahlédla stín překvapení, který přelétl přes jeho obličej.

,,Nuže, posaďte se," pokynul jim oběma rukou a oni okamžitě splnili jeho přání. Jako na zavolanou začali skřítci nosit tácy plné vybraných lahůdek. Léda na to všechno koukala a nevěděla, co si vybrat, většinu toho jídla snad ani nikdy neviděla.

,,Slečno Whiteová, mohu se vás zeptat, stále studujete?"

,,Ano," Léda by mu ráda řekla víc, ale měla pocit, že nějaké žvanění by mohlo její okolí poněkud otrávit.

,,Studujete v Bradavicích?"

,,Ano, v sedmém ročníku," odvážila. Muž k ní byl velmi chladný a odměřený, vzbuzoval v ní pocit, že se ptá jen aby dostál protokolu.

,,A co plánujete do budoucnosti?"

,,Zatím jsem se plně nerozhodla. Přemýšlela jsem o lektvarologické univerzitě," odpověděla neurčitě. Opravdu netušila, co bude po OVCÍCH dělat.

,,A z čeho budete skládat OVCE?"

,,Z lektvarů, přeměňování, formulí, bylinkářství, obrany, run z toho určitě, pak ještě uvažuji o dějinách a péči o kouzelné tvory."

,,Myslíte, že vám Obrana proti černé magii k něčemu bude?" zeptal se zcela otevřeně.

,,Těžko říct, ale je u přijímaček na většinu univerzit o kterých jsem zatím uvažovala."  

,,Jistě. A co na tento výběr říkají vaši rodiče?"

,,Nemám rodiče. Vyrůstala jsem v sirotčinci," muži přelétl přes tvář stín pochopení.

,,Ve kterém sirotčinci, smím-li se zeptat?" jakmile mu to sdělila musela obdivovat jeho chladné sebeovládání. Ani pohledem nezalétl ke své ženě.

,,Jistě, jistě," poznamenal pro sebe a na zbytek večeře se odmlčel. V tichosti dojedli a nastal čas, aby se muži přesunuli do kuřáckého salonku, zatímco ženy zůstaly v tom jídelním a povídali se. Byl to čas vyměřený na jednu cigaretku.

,,Luciusi, co je to za dívku?" zeptal se otec, jakmile odešli z místnosti.

,,Ty jsi to ještě nepoznal?" zeptal se, ačkoli předem znal odpověď. Vlastně na to odpověď ani znát nechce. Otec jí také považoval za zbytečnou.

,,Kdy ti to matka prozradila?"

,,Nemusela, poznal jsem jí sám. Nebyl jsem natolik malý, abych si nepamatoval, že jsem měl sourozence."

,,Ale jak je to možné? Kdy jsi ji našel?"

,,V Bradavicích, matka jí poznala hned první den kdy přijela a mě se to potvrdilo při zařazování jménem. Nemáte dávat taková nápadná. Kdyby se jmenovala třeba Anne, ani bych si jí nevšimnul."

,,Byla to čistokrevná čarodějka, to jsme jí měli dát jméno jako poslední ušmudlané mudle?"

,,Ale stejně by mě zajímalo, co se stalo, že jste jí dali do sirotčince."

,,Já bych spíše rád věděl, jak je možné, že studuje v Bradavicích. Jaké má vlastně výsledky a v jaké je koleji?"

,,Studuje v Nebelvíru," řekl Lucius posměšně, ,,výsledky nevím, ale mám pocit, že patří k těm lepším."

,,V krvezrádcovském Nebelvíru? V koleji plné mudlů? Má dcera!" vybuchl muž a napřímil se v celé své výšce. Ano, všichni tušili, že zde bude kámen úrazu. Nestudovala ve Zmijozelu.

,,Otče, už bychom měli jít," upozornil ho syn a sám se vydal ke dveřím. Muž znovu nasadil neproniknutelnou masku chladného výrazu a vyšel z pokoje za synem. V salonku se každý zavěsil do své manželky a Lucius ještě přibral Lédu. Abraxasi Malfoyovi se to nelíbilo, ale nemohl svého syna peskovat před ostatními. Za chvíli se páry od sebe odpojili a ztratili se v chumlu hostů. Léda nevěděla, jaký udělala dojem, ale vzhledem k formálnosti s jakou se k ní muž choval usoudila, že moc dobrý ne.

,,Smím prosit, slečno Malfoyová," víc ironicky to Zabini říct nemohl.

,,Ne, nesmíš," odsekla mu a očima dál pátrala po Regulusovi.

,,Omyl, smím a ty přímo musíš. Když tě partner vyzve k prvnímu tanci, pak nesmíš odmítnout. Je to jediné společenské pravidlo, které upřednostňuje muže před ženou." Léda na něj vrhla nepříjemný pohled, pak ale usoudila, že tohle nejspíš zná lépe než ona a nechala se jím odvést na parket. Netančil špatně, to musela uznat. Jak se ale tak rozhlédla kolem sebe zjistila, že všichni tančí nádherně.

,,tanec je důležitou součástí výchovy," odpověděl na její nevyřčenou otázku mladík. Vypozoroval, kam se kouká a domyslel si, na co myslí. Byl však ve všem natolik chladný, že Léda získala dojem, jako by se jí tím vysmíval. že on se to učil, ale ona ne. Tudíž on je důležitější.  

,,A co je ještě součástí vaší výchovy Jak se chovat jako naprosto nemožný spratek?" uklouzlo jí.

,,Koukám, že v Nebelvíru se neumíte chovat. Naše výchova je velmi složitá a velmi náročná." řekl to tak, jako že oni musí mít to nejlepší. Přes to nejede vlak. Tanec konečně skončil a ona si mohla od něj odpočinout.

,,Kam jsi se ztratila?" ozval se jí známý hlas vedle ucha. Přejel jí mráz po zádech.

,,Neztratila jsem se, jenom jsem tě nemohla najít, to ty ses ztratil." otočila se k němu čelem a hleděla do jeho šedých očí. Byl tolik podobný svému bratrovi a přesto tolik jiný. Regulus se jejímu vysvětlení zasmál.

,,Zatančíme si?" obřadně se jí uklonil. Na tváři mu však pohrával svádivý úsměv.

,,Samozřejmě," vysekla mu pukrle. Tanec s ním byl o tolik jiný než se Zabinim. Ne, že byl o tolik lepší tanečník, jen byl prostě příjemnější společnost. Po prvním společném tanci počkali hned na další a pak na další. Vlastně s ním protančila celý ples. Bylo to tady o tolik jiné než na plese v Bradavicích. Tohle byl pravý ples, ten školní byla jenom fraška, kdy se studenti chtěli pobavit a učitelé se to snažili umravnit. Tak vznikl školní ples. Tohle byla velkolepá společenská událost, kdy jediné šaty jednoho člověka stály víc než šaty všech studentek dohromady. Byl zde kvalitně vybavený bar, takže jste si mohli být jisti, že pijete opravdu to, co jste si objednali. Ale co jí nejvíce zaujalo bylo, jak se k sobě všichni chovají s úctou, jak jsou chladně inteligentní a hlavně, jak nádherně tancují. Zmijozel vždy patřil k nejlepším, co se společenského chování i tance týče. Zde to viděla akorát ve větším měřítku.
Když se pozdě v noci vracela zpátky na hrad říkala si, že lepší večer snad ještě nezažila. Co záleží na tom, jestli se Abraxasi Malfoyovi zalíbila nebo ne, byla si jistá tím, že jí Lucius bude zvát neustále na takovéto zábavy. Svět aristokracie se pro ní stal vysněným rájem. Neviděla všechnu tu přetvářku a způsob, jakým si vydělávali na všechnu tuhle nádheru. Neslyšela jejich názory na svět a na život. Netušila, že kdyby bylo po jejich, byla by už dávno mrtvá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nel-ly Nel-ly | Web | 21. září 2010 v 16:45 | Reagovat

vážně jsem hledala článek, který by byl poblíž a nebyla to povídka, ale nenašla :( tak se omlouvám, že lezu sem, aniž bych věděla o co jde :)

samozřejmě, že ti utrhnu hlavu! opovaž se! :D ale když tedy chceš O:) tvoje chyba :D a dkěuji :)

2 lucrecia lucrecia | Web | 21. září 2010 v 18:03 | Reagovat

To bylo krásné. Regulus je sladký. Ale máš pravdu, je to naivka, tak ale bez toho by asi nebyla ta pravá zápletka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama