Světlo na konci tunelu

20. září 2010 v 21:26 | chillychilly |  Pokřivená poezie
Další kousek mé pokřivené poezie nepoezie. A tentokrát na téma týdne. No, posuď te sami. Je to dost o mně, ale tak to musí být, jinak by v tom nebylo nic pokřiveného, že?


Jak můžu věřit v to, co je nemožné?
Jak můžu mít naději, když neexistuje?
Možná, že někde je, ale já jí neznám.
Neznám a tak bych chtěla....
Naděje, víra a láska
zvláštní trojice,
jdou spolu ruku v ruce a nikdy se nepustí.

Kdo věřím, může i milovat a kdo miluje, má naději
Je to světlo na konci tunelu
moje světlo na konci tunelu je světlo přijíždějícího vlaku,
a ten vlak do mě narazí,
udusí vě mě naději
i lásku
pak už není žádná víra

Nemůžu milovat
a přece tolik chci.
Chtěla bych mít naději
Doufat v to, že jednou budu lepší,
že nebudu žít ve všech těch lžích,
už nechci lidem ubližovat,
už nechci ubližovat sobě.

Nenávidím se,
nenávidím se za ty všechny lži,
za to, jak lidem, které mám ráda ubližuji,
Nechci ubližovat člověku, který mě miluje.
Jenže já nejsem schopná ho milovat
Nemám naději na lepší život.
 Bez naděje žiji a bez naděje umřu.

Jsem tolik mladá a přesto tolik stará.
Jak je to vůbec možné?
Kdy jsem ztratila to, co v lidech umírá jako poslední?  ¨
Kdy jsem přišla o naději?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 20. září 2010 v 22:12 | Reagovat

To je krásné. Hrozně moc.
Nejvíc mě dostala tato věta:Bez naděje žiji a bez naděje umřu.

2 chillychilly chillychilly | Web | 20. září 2010 v 22:13 | Reagovat

[1]: Děkuji, bohužel poslední dobou mám pocit, že to tak opravdu je a bude

3 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 20. května 2011 v 16:16 | Reagovat

Watashi wa...tohle je...úžasné. To je to správné slovo. Dokonalost. Úplně se v tom vidím...:(Mě zase dostala sloka začínající Nemůžu milovat...Proč mi to tak připomíná mě? -.-

4 chillychilly chillychilly | Web | 20. května 2011 v 17:00 | Reagovat

[3]: To už je tak dávno, so jsem to napsala... (nostalgie)
Jo, teď už asi milovat můžu a jsem za to vděčná. V té době jsem z toho byla dost hotová, protože jsem si uvědomovala, že vždycky ve mě bude někde kousíček, kam se nikdo nedostane a já vždycky budu vypočítavá, chopím se každé lepší příležitosti a nikdy nebudu tak úplně upřímná a nebudu milovat, nebudu vědět, jaké to je a to mě tak hrozně mrzelo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama