Vlez mi na záda!

19. září 2010 v 13:21 | chillychilly |  Kdo vlastně jsem?
Tak jo, s toto kapitolou nejsem nijak zvlášť spokojená, vlastně se mi moc nelíbí, ale stalo se tam pár věcí, které jsem potřebovala, takže tak. Doufám, že vás to neodradí od dalšího čtení.


,,Lédo, co to máš na sobě?" Blondýnka se otočila od svého odrazu v zrcadle a podívala se na překvapenou Lilly.

,,To jsou moje plesové šaty."

,,To jsem poznala, ale proč? Myslela jsem, že sis nedávno jeden společenský hábit koupila. A k čemu je budeš potřebovat, vždyť ples je až za pár měsíců?"

,,Víš Lilly, je tady něco, co jsem ti neřekla. Je to trochu dlouhá historie. Našla jsem svojí pravou rodinu, no a oni teď pořádají ples, kam mě taky pozvali, šílený, co?" dostala ze sebe jedním dehcem a zašklebila se na ní.

Lilly se chvíli nemohla vzpamatovat ze šoku. Léda našla svojí skutečnou rodinu, jde k nim na ples. Má ty nejhezčí šaty pod sluncem!

,, To je nádhera," vydechla po chvíli, ,, ale proč jsi mi to neřekla? A jak dlouho to víš? A jak jsi je našla?" Léda si to chvíli rozmýšlela, ale pak jí přece jenom všechno řekla.

,,Cože? Ty jsi příbuzná s Malfoyem? Je to tvůj bratr?" Rusovláska se tvářila znechuceně.

,,Nejsem na to pyšná, ale rodinu si nikdo nevybírá a já je chci tolik poznat. Vždycky jsem chtěla mít maminku." vypadala skoro prosebně a v očích už zase měla slzy. Poslední dobou byla přecitlivělá, jakmile se začala na téma rodina.

,,Ale takovouhle rodinu?"

,,Lilly, snaž se mě pochopit. Nikdy jsem rodinu neměla, vyrůstala jsem v siritčinci, to je to tak nepochopitelné, že je chci poznat? Že chci mít alespoň na chvíli skutečnou rodinu a ne jen tu vymyšlenou? Že chci, aby mě někdo objal a řekl mi holčičko. Ty jsi tohle všechno měla, ale já jsem o to byla ochuzená a teď jsem konečně našla svojí rodinu, tak mi to alespoň ty přej." 

,,Promiň mi to, jen víš, jsou to Malfoyovi."

,,No a co, mně je to jedno, tak jsou to Malfoyovi." křičela Léda a utekla do koupelny. Tolik toužila po rodině a nikdo jí to nepřál.

,,Lédo, počkej, takhle jsem to nemyslela!" bušila Lilly do dveří. Dívka jí však nevnímala a vzlykala nakloněná nad umyvadlem. Pak se na sebe podívala do zrcadla, ani v nejmenším jí to neslušelo, musí se naučit ovládat. Od Malfoyů se nečeká, že budou veřejně projevovat své city, musí se to naučit i ona. Když po hodině vyšla z koupelny v pokoji už nikdo nebyl. Lilly zjevně vzadala pokusy o usmíření. Léda se mírně poupravila, převlékla do normáních věcí a šla do společenské místnosti. Jakmile vešla už na ní z křesel od krbu mávala Lilly a ukazovala směrem k ní.

,,Lédo, promiň mi to," začala konevrzaci, blondýnka jí však umlčela jediným pohybem ruky.

,,Už se o tom nebudeme bavit. Obě na to máme jiný názor a tak to asi i zůstane, ale není to důvod, proč se hádat." Lilly zarazil chlad, který z Lédina chování vyzařoval. Chvilku vypadala, že chce něco říct, ale potom se otočila jinam.

,,Ahoj," přistoupil k nim  Remus, ,, mohl bych s tebou na chvilku mluvit?"

,,Určitě, copak potřebuješ," dívka najednou úplně roztála. Mladík se však tvářil rozpačitě až skoro omluvně.

,,Víš, já s tebou na ten ples nemůžu. Nějak jsem si to neuvědomil, ale nemám hábit a už by se to nestihlo ušít, promiň."

,,Ale to by se ještě určitě stihlo, Remusi, přece mě v tom nenecháš," vrhla na něj prosebný výraz.

,,Promiň, je mi to moc líto, ale nejde to." řekl a odešel. Divka se za ním chvíli zaraženě dívala a pak jí něco napadlo.

,,Proč to nejde?" zakřičela za ním přes celou místnost. Remus se na ní rozpačitě otočil.

,,Nejde to a nebo někdo nechce, aby jsi tam šel?" podle toho, jak se chlapec zatvářil uhodla, že uhodila hřebík na hlavičku. Chvíli se na něj dívala a kochala se jeho rozpaky, pak se ale otočila a opustila společenskou místnost. Bloumala bezcílně hradem a narůstala v ní zlost. Byla naštvaná na úplně všechny Remusem počínajíce a Lilly konče. Nikdo neměl radost z toho, že našla svoji rodinu. Všichni byli proti ní. Přirozeně, že to nebyla pravda, ale to Léda ve své zlosti neviděla.

,,Whiteová, co tady děláš?" zastavil jí čísi hlas. Pořádně se kolem sebe rozhlédla a spatřila Severuse Snapea.

,,Co by? Nic. A co ty?" střelila po něm podezřívavým pohledem.

,,Nic," odpověděl jí úsečně.

,,Ty, Severusi, můžu se tě na něco zeptat?" osmělila se po chvíli mlčení. Chlapec po ní střelil zvláštním pohledem.

,,Na co?" odpověděl nakonec nevrle. 

,,Ty nejdeš na ten ples k Malfoyům?" tohle Snape zjevně nečekal. Na okamžik mu přes obličej přelétl překvapený výraz.

,,Jdu tam, proč?"

,,Já jen, že jsi nebyl na jednom seznamu. No nic, ale potřebovala bych tvojí pomoc."

,,Mojí pomoc?" uchechtl se Snape jízlivě.

,,Ano, budeš se divit, ale tvojí pomoc." jejich rozhovor ironií jen přetékal.

,,A to jako v čem? A proč bych ti asi tak měl pomáhat."

,,Kvůli tomu, že by si to s tebou Lucius vyřídil, kdyby ne," přimhouřila oči do maličkatých škvírek. Severus mírně ustoupil dozadu. Šel z ní strach.

,,Kvůli tobě? To těžko," tvářil se pohrdavě, ale přece jenom nejistě.

,,Ano, kvůli mně, jsem jeho sestra, což ty ale moc dobře víš, že?" Vypadalo to, že tím Severuse už přesvědčila. Bylo známé, že kouzelnické rodiny drží při sobě.

,,Tak dobře, v čem potřebuješ moji pomoc?" zeptal se s povzdychem.

,,Potřebuji, aby jsi něco předal Zabinimu."

,,A co to bude?" zatvářil se ostražitě. Přece jenom byla nebelvířanka.

,,Počkej chvilku," zarazila ho a sedla si na zem, pak odkudsi z čista jasna vyčarovala brk, inkoust a pergamen. Za chvíli měla dopis hotový, podepsala se jako Malfoyová a dopis zapečetila. Pak ho podala Severusovi.

,,Tady, tohle mu předáš. Kdyby se ptal od koho je, tak řekneš, že od slečny Malfoyové, je ti to jasné. A zítra mi přineseš odpověď. " s tím mu dopis předala a odešla.
Ráno se k ní Snape přidal po cestě ze snídaně a dopis s odpovědí jí nenápadně vložil do kapsy.

,,Nevyptával se na nic?" zeptala se ho šeptem.

,,Vůbec na nic," utrousil Snape na odpověď. A odpojil se od ní.

,,Whiteová, od kdy se zrovna ty pachtuješ se zmijozelskou mastnotou?" zakřičel na celou vstupní síň Siriusův protivný hlas.

,,Od té doby co se té nebelvírské vykouřil mozek z hlavy," odsekla a nepěkně se podívala na Remuse. Ten se zatvářil rozpačitě.
Dívka si našla klidné místo ve třídě a rozložila si dopis. Zabini jí v něm úplně nechutně podlézal a psal samé nesmysly, které dívka přešla pohrdavým úsklebkem. Důležité je, že s ní půjde. Jak by ale mohl odmítnout Malfoyovou, že? Bylo dobře, že se po ní nepídil, Nedovedla si představit, co by mu Severus řekl. Přece jenom žádná Malfoyová ve Zmijozelu nestuduje. A vlastně ani nestuduje v žádné jiné koleji. 

,,Evansová, no tak, dej si říct a pojď se mnou na rande."

,,Nikdy."

,,Proč mě pořád odmítáš?"

,,Protože jsi idiot."

,,Ale no tak, dej mi šanci."

,,Nedám."

,,Tak mi dej aspoň pusu."

,,Pottere, ty sám by sis na ní mě dávat pozor."

,,Takže mi jí dáš?"

,,Nikdy v životě."

,,Tak se mnou pojď alespoň na to rande."

,,Tohle nemá cenu." otočila se od něj Lilly a snažila se ho ignorovat. Šlo to ale těžko vzhledem k tomu, že jí James vyznával svoji nehynoucí lásku milostnou písní.

,,Pottere, zavři tu svou uřvanou klapačku!" zařvala na něj naštvaná Léda. Narozdíl od Jamese měla hudební sluch a Potterův projev jí trhal uši.

,,Tak něco zazpívej ty, ty chytrá."

,,Vlez mi na záda, Blacku."

,,Milerád." odpověděl Sirius a snažil se jí vyšplhat na záda.

,,Ty pitomče,co to děláš?"

,,Snažím se ti vlézt na záda."

,,Nech toho!" okřikla ho a snažila se mu vlepit facku.

,,Pane Blacku, slečno...Whiteová, co to vyvádíte." do třídy vešla profesorka  MacGonnagalová a uviděla Siriuse šplhajícího po Lédiných zádech. Léda si všimla toho, jak zaváhala u jejího příjmení. Nelíbilo se jí to.

,,Tady Black mi prosím leze na záda," odpověděla vzdorně, čímž si vysloužila profesorčin přísný pohled.

,,Ano, to zajisté vidím, zrak mi slouží dobře. A teď si sedněte pokud nechcete společně strávit večer u mě v kabinetu nad trestem."

,,Já bych docela rád," přimhouřil oči Sirius.

,,Ale já ne," zaprskala znechuceně Léda a sedla si na své místo. Sirius ještě chvíli stál, ale pak si sednul. Celou hodinu pak po ní házel zmačkané kuličky pergamenu. Ke konci hodiny už to Léda nevydržela a vyskočila z lavice při čemž Siriuse zahrnula proudem nadávek. Mladík se později přiznal, že polovinu z nich ani neznal. Tím si ale vysloužila školní trest.

,,Skvělé, ještě nemám ani ten první za sebou a už mám další, děkuji ti velmi mnoho," zaprskala na Siriuse.

,,Na co si to stěžuje, já se jí neprosil, aby na mě řvala. A navíc ho mám taky." otočil se bradavický cassanova na Jamese a tvářil se vyloženě nešťastně.       


    
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niki→Nika Niki→Nika | Web | 19. září 2010 v 14:04 | Reagovat

Máš to tady moc hezké...Umíš dobře psát..Moc se mi líbí tvé povídky :))

2 chillychilly chillychilly | Web | 19. září 2010 v 14:15 | Reagovat

[1]: Děkuji moc

3 Niki→Nika Niki→Nika | Web | 19. září 2010 v 15:01 | Reagovat

[2]: neni zač...Nechceš spřátelit??? :-)

4 Pierretta Pierretta | Web | 19. září 2010 v 21:58 | Reagovat

Teda nevím co se ti na téhle kapitole nezdá, mě přijde dobrá :)
A představa Siriuse lezoucího Lédě na záda mě dostávala pod stůl :D

5 lucrecia lucrecia | Web | 20. září 2010 v 21:59 | Reagovat

Tak abych to shrnula.
Je dobře, že Lupin nejde na ten večírek. Já nevím proč, ale nějak si ho tam nedokážu představit. A určitě to se Zabinim bude zajímavější. Ale ještě se všechno může změnit.
Pak já nevím, ale asi bych na jejím místě byla naštvaná na svůj osud, že nejdřív nemá žádnou rodinu a pak když ji najde tak ta rodina nestojí za nic.
A nakonec Sirius neměl chybu. Musela jsem se u toho hrozně smát. Ta představa jak jí leze na záda byla úžasná a jak on po ní házel kuličky a ona mu pak nadávala.
Takže sečteno, je to úžasná kapitola.

6 chillychilly chillychilly | Web | 20. září 2010 v 22:08 | Reagovat

[5]: Děkuji moc, on by se tam Remus vůbec nehodil, prostě není ten uhlazený chladný typ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama