Chladný Malfoy a chichotající se hruška

27. října 2010 v 12:49 | chillychilly |  Kdo vlastně jsem?
Omlouvámse za dlouhou odmlku, ale nějak jsem neměla na psaní náladu. Konečně se dozvíme, proč Malfoyovi Lédu odložili. A taky se rozhodne, na čí straně bude stát, ačkoli se jí to ještě zkomplikuje. Jinak, příští kapitola by měla být jedna z posledních, ne-li úplně poslední.



Uplynul týden od návštěvy Voldemorta a Léda se nemohla zbavit strachu. Měla pocit, že za každým rohem čeká ten podivně pohledný mladík a donutí ji složit neporušitelný slib věrnosti. Už se rozhodla, že do jeho služeb nechce. Ano, všechno to znělo lákavě, ale z prostředků, jakým toho chtěl on dosáhnout, se jí dělalo špatně. Jenže netušila, jak z toho vyklouznout. Regulusovi se vyhýbala, jedna na něj byla naštvaná, že jí tohle všechno způsobil a jednak o něm pořád básnil a to nechtěla poslouchat. Navíc věděla, že by mu znova podlehla a šla s ním třeba až na kraj světa a to klidně po Voldemortově boku.
Dnes byl výlet do Prasinek a Léda se tam chystala společně s Lilly. Kousek před vesnicí si ji však odchytil Regulus, chladně se po její rusovlasé společnici podíval, ta pokrčila rameny a odešla.

,,Dneska by měla být další akce, pán chce, aby si se jí zúčastnila." začal.

,,Podívej, Regulusi, nechci se účastnit žádných vašich akcí. Mám pořád před očima pohled té holčičky a nechci to udělat znovu, chápeš?"

,,Ale teď máš sraz s Malfoyovými." dělal, jak že ji neslyšel.

,,Posloucháš mě vůbec?"

,,Samozřejmě, ale myslím, že potřebuješ jenom přesvědčit. Víš, že je to za správnou věc, ne?"

,,Tak pojďme," rezignovala dívka. Chlapec ji popadnul za ruku a zamířil s ní k hostinci na druhé straně Prasinek. Byl to značně luxusní a také drahý podnik, proto tam většina studentů a ani učitelů běžně nechodila.
Vešli dovnitř a hned k nim přiskočil číšník, aby jim odebral kabáty. Než se dívka stačila rozkoukat, byla strkána směrem k salonku. Léda ani neměla čas se pořádně rozhlédnout.

,,Lédo," pozdravila ji matka.

,,Dobrý den," připadalo jí to směšně chladné.  Otec jenom pokývnul hlavou a naznačil, aby si sedli.

,,Navštívil jsem dětský dům U Žlutých sluncí," začal pan Malfoy a Lédě došlo, odkud vítr vane.

,,Ano?"

,,Společně s jejich úředníky i s našimi jsme se dohodli na tom, že tě znovu přijmeme za dceru," díval se na ní chladně, bylo jasné, že to bylo víc přání jeho manželky. On už měl syna a to mu stačilo. Na co dceru?

,,Děkuji."

,,Jsme rádi, že jsi se dala do služeb Temného pána. Jsme pyšní na Luciuse a doufáme, že budeme moci být pyšní i na tebe." Lédě zablikalo v hlavě pomyslné červené světýlko.  

,,Můžu se na něco zeptat?" začala bázlivě.

,,Ptej se." otec po ní střelil zamračeným pohledem.

,,Proč jste mě dali do domova?" paní Malfoyová se podívala na manžela, ten však stále chladně hleděl na Lédu.

,,Mysleli jsme, že jsi moták. Neprokazovala jsi žádné známky kouzelnického nadání. Moták je pro rodinu jako jsme my tou největší hanbou. Bylo lehčí říct, že jsi umřela." říkal to tak chladně. Lédě se z toho chtělo brečet. Vždyť každé malé dítě ví, že kouzelnické schopnosti se mají projevit nejčastěji okolo osmého roku věku dítěte. Jí byli sotva tři.

,,Byly mi tři roky," zašeptala. Ale v tichu, které nastalo to bylo slyšet skoro jako by to zakřičela.

,,Jistě, každý Malfoy se projevil jako kouzelník do tří let." prohlásil hrdě pan Malfoy. o Po tomto prohlášení zůstala Léda chvíli zamražená, bylo jí jasné, že on ji nikdy za dceru tak úplně nepřijme. Zbytek návštěvy se nesl v duchu rozhovorů okolo Voldemorta. Většinou odpovídal Regulus, ona k tomu neměla co říct. 

,,Tak co? Nebylo to tak hrozné, ne?" usmíval se Regulus, když odcházeli.

,,Bylo to příšerné." odpověděla zcela upřímně.

,,Příšerné? To nemyslíš vážně, vždyť tě přijali za dceru, Co by si mohla chtít víc, jsi oficiálně Malfoyová." říkal to tak nadšeně, že mu na to nebyla schopná nic odpovědět. Rozloučili se před vchodem do nebelvírské společenské místnosti. Jakmile Léda vešla dovnitř, myslela si, že ji snad šálí zrak. Lilly seděla nebezpečně blízko Jamese a smála se jeho vtípku.

,,Hej, Whiteová,pojď sem," jak jí jen to jeho pokřikování bude chybět. Bylo jí jasné, že na Malfoyovou takhle pokřikovat nebude.

,,Teda Lilly, ty mě děsíš," usmála se , když k nim přišla.

,,Ty jsi mě opustila, tak jsem se přidala k nim," trhla hlavou k Pobertům.

,,Promiň."

,,Nech toho, kdyby mi to vadilo, tak tě odtamtud odtáhnu ať chceš nebo ne."  S nimi se Léda cítila daleko lépe než se svými chladnými rodiči. Ještě hodinu seděli u krbu a nahřívali se. Pak Lilly vstala a odešla do ložnice. Za chvíli ji následoval zívající James a Remus.

,,Ty, Siriusi. Ví víte, jak se dostat do kuchyně, že jo?" vrhnula na něj prosící pohled.

,,A ty by jsi tam chtěla vzít, nemýlím-li se."

,,To víš, propásla jsem večeři a mám docela hlad."

,,Tak pojď. Ale musíme být potichu, je po večerce a přece by si nechtěla dostat trest."
Potajmu se vykradli ze společenské místnosti při čemž se Léda musela smát. Připadala si jako v nějaké detektivce. Potichu a bez nechtěných setkání s Filchem, došli až do přízemí. Koukala se, jak Sirius hladí hrušku, která se chichotá a vzápětí mění na kliku. Vzala za ní a rázem se ocitnula v ráji.

,,Dobrý večer, pan Siriusi, nedáte si něco? Větrníky? Obložené chleby?" domácí skřítci k nim nosili jeden podnos za druhým a na každém byla nějaká lahůdka. Léda se usmívala na všechny strany a skříci jí ochotně přinesli, na co si vzpomněla. Odcházeli spokojení a najezení.

,,To byla paráda, musím sem chodit častěji. Ale jsem přecpaná."

,,Tak prostě už nebudeš mít tu úžasnou postavu. Budeš tlustá a ošklivá," zašklebil se na ní. Zasmála se. Měla moc dobrou náladu, aby byla naštvaná. A vlastně, proč být naštvaná?

,,Lédo?" dívka se otočila a periferně zahlédla, jak Sirius zkameněl.

,,Regulusi, co ty tady?" 

,,Regulusi, vypadni. Tady nemáš co dělat. Je po večerce."

,,To samé bych mohl říct já. Navíc, narozdíl od tebe, bratříčku, já jsem prefekt."

,,Narozdíl od tebe, já zná lepší kletby." Sirius vytáhnul hůlku a mířil s ní na bratra.

,,Myslíš? Chceš to vyzkoušet?" zasyčel Regulus. Už na sebe mířili oba dva.

,,Zbláznili jste se?"  skočila dívka mezi ně. Bratři na sebe ještě chvilku mířili, ale pak naráz sklopili hůlky.

,,Jindy," podíval se na Reguluse Sirius a poodešel. Pak kývnul na Lédu.

,,Léda půjde se mnou," přitáhnul si ji Regulus k sobě. Starší z bratrů vypadal, že by nejradši po něm hodil avadou. Pak ale odešel.

,,Doufám, že jsi nezapomněla na dnešní úkol." zašeptal jí Black do ucha. Dívka se zachvěla, samozřejmě, že zapomněla.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 miro-smajda-daily miro-smajda-daily | Web | 27. října 2010 v 12:53 | Reagovat

:-)

2 lucrecia lucrecia | Web | 30. října 2010 v 14:20 | Reagovat

Chdák holka. To si děláš srandu, že by už měl být konec? Mě teda vubec nepřijde, že by se to mělo blížit k nějakému závěru. Tak to jsem teda zvědavá.

3 chillychilly chillychilly | Web | 30. října 2010 v 14:22 | Reagovat

jj, je to tak, poslední kapitolu a prolog už mám napsané a čekám jen, kdy je přidám, jsem ráda, že se jí zbavím, nějak mi ta její zbabělost a hloupost už lezla na nervy...

4 Pierretta Pierretta | Web | 30. října 2010 v 15:18 | Reagovat

Páni, vážně jsem si nakonci myslela, že Reguluse pošle do háje a odejde se Siriusem zpátky do Nebelvírské věže. Jinak, taky jsem moc zvědavá na konec, jak to vlastně dopadne.
P.S.: Já vím, že jsem hrozný šťoural, ale nemyslela jsi náhodou, že máš napsaný epilog? Prolog bývá na začátku a epilog na konci :)

5 chillychilly chillychilly | Web | 30. října 2010 v 16:06 | Reagovat

[4]: ano, přesně tak jsem to myslela, chtěla jsem napsat epilog, děkuji. Ale budiž na moji obranu budiž řečeno, že jako nadpis je tam opravdu napsáno epilog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama