Jedné noci v jedné vesničce

11. října 2010 v 15:51 | chillychilly |  Kdo vlastně jsem?
Už vím, jak tahle povídka skončí. A nic vám neprozradím, nechte se překvapit.
Jinak už jsem konečně dospěla k tomu "zvratu", teď už by měl následovat rychlý děj a konec. No, ono to zase tak rychlé nebude... :)
Každopádně už jsem se uzdravila, takže to v nejbližší době na nějakou zvrhlost nevypadá. Ale třeba mě zase popadne nějaká potrhlá můza a zadaří, kdo ví...



,,Jdeš pozdě," přivítal ji suše Regulus. Léda se zmohla pouze na udýchané promiň. Poslední úsek cesty běžela. Zjistila totiž, že ve společenské  místnosti strávila víc času než myslela. Mladík ji beze slova popadl za paži a odtáhl do lesa. Na mýtince se zastavil, vypadalo to, že na něco čeká. Dívce přišlo podivné, že na tak střežený pozemek jako jsou Bradavice se dá takhle lehko dostat. Na obloze se objevily zelené jiskry a trhnutí Regulusovi paže ji donutila se probrat z přemýšlení.

,,Pojď," Vyzval dívku, aby ho následovala. Po pár minutách chůze se dostali ven z pozemků kolem hradu. Lédě se nikdy ani nesnilo o tom, že je tak lehké odtud uniknout. Mladík ji objal kolem pasu a společně se přemístili.

,,Kde to jsme?" otřeseně se zeptala zatímco se zvedala ze studené země kdesi daleko od bezpečí Bradavic.

,,Tahle vesnice se jmenuje Dolní Pařízkov," odpověděl a rozhlížel se do tmy.

,,A co tady děláme?" nyní byla opravdu vyděšená.

,,Čekáme."

,,Čekáme? Ale na co?" nesnažila se skrýt paniku silně zaznívající v jejím hlase.

,,Na ně," kývl hlavou k přicházejícím postavám. Ty se zastavily několik kroků od nich. Obě byly oděné v černém plášti z jakési splývavé látky a měly kápi, takže jim nebylo vidět do obličeje. Léda si všimla, že Regulus má úplně stejný plášť a vzápětí si taky nahodil kápi. 

,,Co tady dělá?" kývl hlavou k ní jeden z maskovaných mužů.

,,Je tady se mnou, nějaký problém?" takhle úsečně a autoritativně mluvit ho nikdy neslyšela. Přeběhl jí mráz po zádech. Pozdě litovala, že radši nezůstala na hradě.

,,Ví o to pán?" Pán? Jaký pán? Snad ne... Léda s neodvažovala ani domyslet. Věděla, že si zahrává s ohněm, ale dosud si byla jistá, že to ještě není tak strašné.

,,To si zodpovím sám, jasné," umlčel protesty. Pak vytáhl ještě jeden plášť pro Lédu. Na první pohled bylo zjevné, že ten jejich je z lepšího materiálu. Pak jí podal masku.

,,Kdyby ti spadla kápě," vysvětlil na co ji bude potřebovat.

,,Proč by mi padala kápě?" zeptala se roztřeseně. Regulus poslal dva jejich společníky napřed a pak k ní promluvil tichým nepříjemně chladným hlasem.

,,Chtěla jsi o mě něco vědět. Říkala jsi, že mě neznáš, tak teď mě alespoň poznáš. Snaž se to nezkazit," s tím jí přehodil kápi přes hlavu a odešel do tmy za ostatními. Léda ho po chvíli následovala. Uviděla je, jak stojí přede dveřmi jednoho z domků. Jakmile došla až k nim, dveře se otevřely a oni potichounku vešli dovnitř. Pod schody do patra se postavili do kruhu a Regulusova hůlka vydala několik třaskavých ran. V patře se ozval hluk, který ale okamžitě ztichnul a ozvaly se měkké kroky. Po chvíli se na schodech objevil mladý muž ještě rozcuchaný a s hůlkou v pohotovostní pozici. Za chvíli kolem něj prosršel proud kleteb a on se musel krýt. Rozpoutala se bitva, do které se po chvíli zapojila i mladá žena oblečená pouze v pyžamu. Léda nevěděla, co má dělat a tak se ukryla do rohu odkud se strachovala o výsledek. Kdesi v její bezprostřední blízkosti se ozvalo zakňourání.

,,Vy prachanti, bastardi, vy kreatury," křičela žena a metala po smrtijedech kletby. Její muž dávno ležel mrtvý na koberci u jejích nohou. Léda se podívala po zvuku kňourání a spatřila malou holčičku, jak se schovává po konferenčním stolkem a tiskne si pěstičku k puse, aby nevydala žádný zvuk a nepřitáhla k sobě pozornost. Kdosi bolestně zakřičel a žena podivně neradostně zavýskla.

,,Tady máš, tohle ti patří," vyslala k vysokému muži kletbu. Regulus stojící za ní lenivě mávnul hůlkou.

,,Avada kedavra," ukončil ženin život. Ta padla hlavou ke svému manželovi a jejich vlasy se ve smrti propletly. Léda zůstala stát neschopná pohybu. On jí zabil. On zabil. Prostě jenom mávnul hůlkou a bylo to. Bylo to pro něj tak snadné. Myšlenky jí běžely jako zběsilé hlavou. Nedokázala rozumně uvažovat. Holčičce uniknul tichý vzlyk. Rychle si přitiskla dlaň na ústa, ale bylo pozdě. Regulus se k ní otočil a pokynul jí hůlkou. Holčička se rozvzlykala úplně. Slzy jí tekly po tvářích na které se jí lepily blonďaté vlásky.

,,Zab ji," přikázal Lédě. Hrklo v ní. Nedokázala zabít, ale bála se, co jí udělá, jestli jí nezabije.

,,Ale, já..." zakoktala.

,,Zabij ji," přikázal znovu tentokrát důrazněji. Léda se na holčičku podívala. Ta na ní vrhla prosebný pohled pomněnkových očí. Prosebný pohled dětských nevinný očí. Ona byla ještě moc malá na to, aby věděla cokoli o Voldemortovi, jí se netýkaly tyhle záležitosti dospělých. Má zemřít dřív, než se vůbec rozhodne, na jakou stranu se postaví? Jejím jediným proviněním je, že se narodila špatným rodičům. A za to se bohužel v dnešním světě platí.

,,Zabij ji!" přikázal Regulus znovu. Léda postřehla, jak druhý smrtijed napřáhl hůlku jejím směrem. Gesto to bylo více než výmluvné. Jestli to neudělá, zabije ji.

,,Promiň," zašeptala sotva slyšitelně dívčiným směrem.   

,,Avada kedavra," vložila do toho celý svůj strach. Zeleně se zablesklo a holčička padla mrtvá k zemi. Léda věděla, že by to neměla dělat, ale musela se na ní ještě podívat. Ten pohled ji ve snách bude strašit ještě hodně dlouho. Pohled jejích mrtvých očí vytřeštěných kamsi do dáli, pohled očí, do kterých se pomalu vkrádala jistá naděje. A ten zvláštní strnulý klid. Mrtví lidé jsou podivně klidní a vyrovnaní.

,,Výborně, jdeme," zavelel Regulus a popadl zkamenělou Lédu za loket. Druhý smrtijed vystřelil do vzduchu znamení zla. Třetí zůstal ležet mrtvý v domku. Dívka si z cesty zpátky nic nepamatuje, jako kdyby probíhala v úplně jiném vesmíru, připadala si strašně unavená. Na pozemcích školy se probrala ze svého transu. Podívala se na Reguluse a začala mu do hrudi bušit pěstmi.

,,Ty hajzle, ty hajzle, ty..." zalykala se. Nepřestávala do něj bušit a plakala. Regulus ji nechal. Dívka se neovladatelně roztřásla a svezla se mu do náruče. Pevně jí objal a hladil po vlasech.

,,Proč?.... Jak....." nedokázala to vyslovit.

,,Museli zemřít, byli moc nebezpeční," mluvil tichým konejšivým hlasem. Konečně jí přišel lidský a blízký.   

,,Pán zla nemá rád svědky, proto musela zemřít i ta  holčička."

,,Ale jak to, že jsem to dokázala. To jsem tak špatná. Nemyslela jsem, že umím...zabít," poslední slovo vyslovila natolik potichu, že si ho mladík pouze domýšlel.

,,Bála jsi se o svůj vlastní život. To je víc než výborná záminka k tomu zabít," hořce se usmál.

,,Nesnáším se," zašeptala. Regulus se tiše zasmál.

,,Ne, to není pravda. Za pár dní už to budeš vidět jinak. Prostě to hoď na mě. Donutil jsem tě," byl tu zpět ten starý chladný Black. Bez dalšího slova se vydal k hradu a ona ho následovala. Dovedl jí před vchod do společenské místnosti. Na "vtipnou" průpovídku buclaté dámy nijak nereagovala a prošla dovnitř. Společenská místnost byla krásně tichá a působila jako hojivý balzám na její rozervanou duši. Posadila se do křesla před vyhasínajícím krbem a snažila se na nic nemyslet. Pořád před sebou viděla výraz těch pomněnkových očí.
S trhnutím se probrala ze snu plného zeleného světla, lidské bolesti a těch modrých očí. Pak znovu usnula a propadla se do říše neklidného spánku.  

,,Lédo," kdosi s ní jemně zatřásl. Dívka rozlepila oči a spatřila záplavu ryšavých vlasů.

,,Lilly," vydechla.

,,Měla jsem o tebe takový strach," objala jí. Lédě se z očí vykutálely dvě velké slzy.

,,Vypadáš hrozně, měla by ses jí umýt a pořádně vyspat, omluvím tě," strkala ji směrem k pokoji.

,,Já nechci spát," protestovala.

,,Nekecej a jdi spát. A tu sprchu taky potřebuješ jako sůl." Lillyin hlas nepřipouštěl žádné námitky a tak se mu Léda podvolila. Osprchovala se a uložila se k bdění provázenému výčtem vzpomínek.   
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pierretta Pierretta | Web | 11. října 2010 v 18:06 | Reagovat

Páni, vážně jsem si nemyslela, že to udělá. Tak nějak nevím, jestli mám Lédu teďka litovat, nebo na ní být nakrknutá.

2 lucrecia lucrecia | Web | 11. října 2010 v 21:22 | Reagovat

Tak to bylo skvělá kapitola. A asi se opakuju, ale Léda je krozně naivní. To si vážně myslela, že Regulus není smrtijed a když už zjistila, že jím je, tak si myslela, že by nedokázal chladnokrevně zabíjet. Ale naprosto mě dostalo, že tu holčičku zabila. Ale dobře, že jsi to tak napsala, protože Léda do teď neoplývala nějakou stanečností a samostatností. Vždy udělá to, co jí někdo nařídí. A pak, normální člověk když byl v ohrožení života, tak by asi udělat to stejné pro záchranu vlastního života. To nikdy nemůžeš vědět, dokuť se v té situaci neocistneš. A jsem zvědavá, jaký teď bude vztah mezi Regulusem a Lédou, buď jí bude odporný a nebo se naopak tímto mnohem víc sblíží.
A nějaké další zvrhlosti bych si moc ráda zase přečetla.

3 chillychilly chillychilly | Web | 11. října 2010 v 22:03 | Reagovat

[2]: se zvrhlostmi uvidíme, musím se nějak navnadit :) Léda je velmi navní a vyléčí se z toho až velmi pozdě. Dneska mi všude všichni píší neuvěřitelně dlouhé komentáře :D takže, jen tak dál

4 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 18. října 2010 v 17:46 | Reagovat

moc pěkná povídka, Léda mě zklamala...nečeklajsem, že ji zabije. Sice by to holčičku stejně zabili, ale  i tak....

5 chillychilly chillychilly | Web | 18. října 2010 v 20:57 | Reagovat

[4]: Léda je ve své podstatě srab. Sice se tím tak úplně nehodí do nebelvíru, ale ona ještě jednou prokáže, že tam má být, alespoň doufám. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama