O pištci

22. října 2010 v 11:47 | chillychilly |  nepohádky
Další kraťoučká nepohádka. Myslím, že budu přidávat vždy podobně krátké. Znovu jsem se nechala inspirovat znouzí. Doufám, že se vám bude líbit, jak říkám, mám jich v zásobě víc...



Den v městečku začal jako vždy. Služky vyběhly z panských domů brzy ráno na trh, aby dostali pokud možno co nejlepší zboží. Nebo ke studnám pro vodu, tam se chvíli zdržely a popovídali si. Dozvěděly se nejnovější drby a zase se vrátily zpět ke své práci.
Později začali vycházet i vážení měšťané a spěchali, za čím? To nikdo nevěděl. Jak vydělávali své peníze bylo záhadou, většinou je získávali tak, že seděli se sklenkou whiskey někde u krbu a kouřili doutníky. Jejich paničky se promenovali po parku, zavěšené do sebe a vrhaly nevraživé pohledy na chudinu okolo.
A městem se začíná rozléhat píseň. Dovádivá melodie, která nutí každého se usmívat. Paničky přestávají vrhat na všechny okolo nepříjemné pohledy a usmívají se. Vážení pánové přestávají spěchat a zvolňují krok. Vesele se mezi sebou zdraví. Služky u studny halasí více než obvykle a po náměstíčku se ozývá veselý smích. Den se zdá být krásným.
Vše má na svědomý starý pištec s šedivým kloboukem. Sedí u břehu řeky a hraje lidem pro radost. Změní melodii a lidé se už nemohou udržet. Jsou melodií přitahováni, přijdou až na nároží, kde sedí starý pištec a hraje. Za chvíli se roztančí. Chudina skotačí, vážení občané tomu pokouší vzdorovat, ale nejde to. Síla hudby je uhodí a oni začínají tančit taky. Není mezi nimi rozdíl, snad jen, jedni mají hezčí šaty než druzí, ale všichni tančí se stejnou radostí a rozverností.
Melodie utichne, pištec se usmívá a kouká na měšťany zarudlé od tance. Paničky pomalu chytají znovu svůj kyselý úsměv, pánové se rozhlíží kolem, jako by se jich to netýkalo. Chudina se tváří vzdorovitě, chtějí, aby hrál dál.
Pištec se pokorně usměje a jemně ukáže na svůj klobouk. Lidé se zarazí. Pak si pomyslí, že je to jen nějaký žebrák, co nic pořádného neumí a odchází. Nikdo mu do klobouku nic nehodí. Piště na ně chvíli kouká, snad smutně, těžko říct, neustále se mírně usmívá. Když všichni odejdou, usoudí, že je čas, aby se zvednul i on. Opráší si kalhoty a odchází. Je hladový a smutný, on rozdává radost a čím se mu lidé odvděčují?
Vyjde na kopec nad městem a posadí se. Chvíli přemýšlí, pak vezme svůj šedivý klobouk, pohladí ho dlaní a hodí vysoko do vzduchu. Klobouk začne růst a když dopadne zakryje celé město. Pak se znovu zmenší. Pištec ho zvedne a posadí si na hlavu.
Odchází a do kroku si kraje. A motýli tančí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačer [^^] o_O Kačer [^^] o_O | Web | 25. října 2010 v 21:04 | Reagovat

mas moc hezký blog! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama