Věříš tomu?

18. října 2010 v 19:33 | chillychilly |  Kdo vlastně jsem?
Krátká kapitolka, ale nějak se mi do ní vůbec nechtělo. Léda je v ní nad ještě hloupější než kdy jindy. Docela vážně uvažuji, jestli by neměla být v Mrzimoru. Ale ono se to snad ještě nějak zlomí. Jinak se do toho zamotává čím dál tím víc. Ještě chvíli se budeme motat a pak se to pokusím rozmotat. Už se blížíme ke konci, tak to s námi nějak vydržte.  



Určitě musela usnout, jinak si totiž nedovedla vysvětlit, proč je tady najednou taková tma. Pak na posteli vedle sebe zaslechla šramot.

,,Lilly?" zašeptala. V té temnotě, co tady panovala měla opravdu strach. Zahlédla obrys své kamarádky a pak se vedle ní prohnula postel.

,,Spala jsi dlouho," oznámila jí.

,,Já vím, co se stalo?" v jejím hlase zazníval strach. Měla pocit, že už všichni ví o tom, co se stalo v Pařízkově a kdo za to může.

,,Nic se nestalo, ale přišla jsi o skvělou hodinu formulí." Léda si nepatrně oddechla. To se teď bude bát pořád? Zatímco Lilly tlachala o formulích Léda přemýšlela, co má vlastně dělat.

,,Nepůjdeš a námi ven? Chtěli jsme si jít zahrát basketbal." navrhla s širokým úsměvem Lilly.

,,Cože? Basket?" kouzelníci neholdovali mudlovským sportům. Zdá se, že Lilly má na Jamese dobrý vliv. Normálně by to označil za nudné. Přece jenom při basketbalu nemohl  spadnout z koštěte a zpřelámat si všechny své končetiny.

,,Jo, tak půjdeš s námi? Vlastně, ano, půjdeš s námi, nechci slyšet žádné výmluvy."

,,Počkej, vždyť už je tma." protestovala.

,,Co tě vede? Máš zatažený závěsy, ty trdlo," usmála se dívka a rozhrnula je. Do pokoje prudce vstoupilo denní světlo. Léda musela chvíli mrkat, než si na něj zvykla.

,,Ale fuj, takhle po ránu," prskala blondýnka a utírala si slzy, které jí při náporu světla vyhrkly do očí.

,,Tak pojď, šup šup, hezky se obleč a jdeme."  Léda uznala za vhodné jí neodporovat a tak se rychle oblékla. Neměla na to sice náladu, ale pořád lepší, než ležet v posteli a užírat se vzpomínkami. Ve společenské místnosti na ně čekali James, Sirius a Remus a venku se k nim měla přidat ještě Alice.

,,Tak jaký bylo rande," šťouchl dívku přátelsky do ramene James. Léda se na něj smutně podívala.

,,Jé, promiň," omluvil se jí mladík. Její pohled si vyložil úplně špatně, nedalo se však říct, že by to Lédě vadilo a rozhodně se ho nechystala opravovat. Když procházeli kolem chodby vedoucí ke sklepení, měla dívka dojem, že zahlédla známou postavu. Nepozorovaně se od skupinky přátel oddělila.

,,Regulusi," zavolala na onu tajemnou postavu. Mladík se otočil a její ocelově modré oči se střetli s bouřkovou modří těch jeho. Chvíli na sebe upřeně hleděli. Pak se dívka otočila o odběhla. Nevěděla, proč to udělala, snad doufala, že projeví nějakou lítost. Nebo že jí dá najevo, že v tom není sama. Chlad a lhostejnost jeho očí ji však zarážela. Už prostě nešlo zadržet slzy. Vběhla na dívčí záchodky a rozbrečela se. Zaslechla jemné zaťukání na dveře a pak zvuk otevírajících se dveří.

,,Lédo," otevřel Regulus dveře na záchodek, kde se dívka schovávala.

,, Co...?" nechal otázku nevyřčenou.

,,Mám prostě pocit, že se to každou chvíli musí někdo dozvědět. Připadá mi, jako by na mě byly namířené reflektory a jasně mě ozařovaly. Když se podívám do zrcadla, tak mi vina jasně kouká z očí. Copak to nechápeš, copak ty necítíš to samé. To je pro tebe tak snadné z... tohle udělat," nedokázala vyslovit zabít. Připadalo jí, že kdyby to řekla, bylo by to už úplně definitivní. A ona tomu odmítala věřit.
Regulus se zlomeně posadil k jejím nohám.

,,Neříkám, že je to snadné, ale je to potřeba. Lédo, je to pro dobrou věc,"  dívka podrážděně zasyčela.

,,Taky mi poprvé nebylo zrovna nejlehčeji, ale měl jsem kolem sebe lidi, kteří mi ohromně pomohli. Zítra tě s nimi seznámím." dodal hlasem, který nepřipouštěl námitky.

,,Nechci znát lidi, kteří tohle dělají bez mrknutí oka. Jsou zlý!" vykřikla.

,,To přeháníš. Jen se snaží o to, co by mělo být přirozené. Ano, válka není to nejlepší, ale jakmile skončí, jakmile všichni pochopí, že naše ideje nejsou až tak špatné, pak bude všem lépe. Vem si to, kolik toho my, kouzelníci, umíme. mudlové jsou nám podřazenější, to je zcela přirozené. Budeme umět vyléčit rakovinu, nebudou už tolik umírat. Budeme si vzájemně prospěšní. Oni nám budou sloužit a my jim usnadníme život. Není to dokonalé řešení?" jeho pohled říkal, že tomu všemu opravdu věří.

,,Neříkej mi, že tomu věříš?"

,,Ano, věřím. Pán to tak říká a já mu věřím. Zítra tě s ním seznámím."

,,Ale já se s ním nechci seznámit. Doufám, že můj život bude dlouhý a tím, že se s ním seznámím si ho jistojistě neuvěřitelně zkrátím. Copak nevidíš, jak vysoká je úmrtnost lidí, kteří se s ním kdy setkali." Regulusovi při jejím projevu zacukaly koutky.

,,Bude to pro tebe lepší. Navíc, kdyby se zjistilo, kdo to včera udělal, dokáže tě ochránit. Pomůže ti na tu hrůzu zapomenout. Když mu budeš oddaně sloužit, odvděčí se ti."
Lédě se zazdálo, že se mu oči fanaticky zaleskly. Nebo to bylo jen tím osvětlením? Nedokázala však vzdorovat jeho prosebnému pohledu. Pomaličku přikývla. V hlavě jí však už rotovaly kolečka a ona přemýšlela, jak se tomu vyhnout. Má jít za Brumbálem? Neměla by to někomu říct? Ale jedna taková malá návštěva snad nemůže uškodit. Třeba by jí dovolil, aby si vzala mnoholičný lektvar, pak by ji nepoznali. Byla si vědoma ubohosti svých plánů, avšak lepší než nic.

,,Zítra si tě vyzvednu přímo před kolejí a půjdeme spolu. Věř mi, budeš ráda, že jsi šla. Navíc, Pán by tě rád poznal. A taky se potkáš se svým bratrem. I otcem." Léda si nebyla jistá, jestli jí rozmluva s Regulusem nějak ulehčila, jedno však bylo jisté. Zamotávala se do toho čím dál tím víc. Když si osušila oči a pokusila se zamaskovat červený nos, šla za ostatními na hřiště.
Sirius jí řekl, že vypadá dost nemocně a že by dle jeho názoru měla jít na ošetřovnu. Ostatní a ním souhlasili a tak si Léda za jejich asistence došla za madame Pomfreyovou. Tam dostala povzbuzující lektvar.  Když se vracela z ošetřovny lámala se smíchy v pase úplně kvůli všemu. Nejspíš dostala příliš velkou dávku.   
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pierretta Pierretta | Web | 18. října 2010 v 21:42 | Reagovat

Opravdu pěkná kapitola. Taková smutná. Je mi jich obou líto. Je mi vážně líto Reguluse, že tomu opravdu věří. Takový idealista. A Léda je opravdu dost naivní. Už se těším na pokračování, doufám že tady bude brzo :)

2 chillychilly chillychilly | Web | 19. října 2010 v 7:17 | Reagovat

[1]: mně prostě přijde, že Voldy byl takovej Hitler a ten taky všechny ty hnusy halil pod roušku ušlechtilých plánů. A navíc, nemyslím si, že by za ním šlo tolik lidí, kdyby řekl, hele, pojď, zabijeme všechny mudly, ať je sranda.  Taky jim musel předložit nějaký důvod toho všeho. Nemyslím si, že by bylo tolik čistokrevných kouzelníků, kteří by s radostí vraždili.
Jo, s pokračováním to tak horký nebude, jenom sesmolit tohle mi dělalo problém... ale uvidíme. Nápady mám, jenom ta realizace...
Ode dneška si zakazuji tři tečky!!!

3 Pierretta Pierretta | Web | 19. října 2010 v 20:26 | Reagovat

Náhodou, na třech tečkách není nic špatnýho! Přeci nebudeme rasisti ne? :) Jinak je mi jasné, že to Voldy musel nějak hezky zaonačit, ale to nic nemění na tom, že jde o zabíjení lidí! S něčím takovým bych asi nemohla souhlasit (i když být vychovaná jako kouzelník, možná bych mluvila jinak...)

4 chillychilly chillychilly | Web | 19. října 2010 v 21:19 | Reagovat

[3]: Tak samozřejmě, taky bych s tím nemohla souhlasit. Jenže si vem, oni byli nadaní a už od mládí přesvědčováni, že jsou lepší než ostatní. A pak přišel jeden, který jejich slabosti využil ve vlastní prospěch a dal jim naději, že se jejich plány můžou uskutečnit.
Nerada bych byla rasista, ale tři tečky píšu všude a čeho je moc, toho je moc :D

5 lucrecia lucrecia | Web | 30. října 2010 v 14:00 | Reagovat

tak Regulus to zas nemyslí tak špatně a Léda se pořád nevyléčila za své naivity.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama