Zase Zapovězený les

9. října 2010 v 16:48 | chillychilly |  Kdo vlastně jsem?
Tuhle kapitolu už mám dokončenou docela dlouho, jen jsem přemýšlela, jak jí upravit. Vůbec se mi nelíbí. Už jsem se skoro dopracovala k tomu "zvratu". Slibuji, že jistojistě nastane už v té další kapitole. Vážně, už jsem se dopracovala do místa, kam jsem se chtěla dostat tak před třemi kapitolami. Doufám, že se vám bude alespoň trošku líbit, slibuji, že ta příští bude zajímavější.



Regulus už na ni čekal ve vstupní síni. Léda si ho z vršku schodiště pořádně prohlédla. Byl moc hezký a hodně podobný Siriusovi, ačkoli se velmi lišil. Oba měli tmavé vlasy, akorát že Siriusovi se elegantně vlnily a spadali do čela. Regulus je měl o trochu kratší a také rovnější. Jeho oči byli stejně jako oči bratra modré, jenže už nebyly tolik přívětivé a nevzbuzovali v člověku pocit tepla. Sirius byl krásný takovým tím přátelským a přívětivým způsobem (ačkoli se tak mnohdy ke svým obětem nechoval), kdežto Regulus byl chladně krásný. Dívce ne poprvé prolétlo hlavou, jestli dělá dobře. Už už se chtěla otočit a odejít, když v tom okamžiku mladík zdvihl hlavu a uviděl jí.

,,Ahoj, doufám, že na mě nečekáš příliš dlouho." usmála se. Nervozita a obavy z ní najednou spadly.

,,Ani ne, někde jsem kdysi četl, že rande je schůzka na kterou muž chodí s květinou a žena se zpožděním," pousmál se a vytáhl malou kytičku. Lédu tím potěšil, ještě jí nikdy nikdo květinu nepřinesl. Pak se šli projít po školních pozemcích. Povídali si o všem a ničem, Regulus se choval velmi zdvořile a kdyby se zamyslela víc, uvědomila by si, že i velmi chladně. Spíš se jí vyptával, o sobě moc mluvit nechtěl. Nakonec jí doprovodil k věži a před ní se na chvíli zastavil. Pak ale jako kdyby měl předem sepsaný scénář jí políbil. Byl to jen mžik, na vteřinku se jeho rty dotkly těch Lédiných a pak se zase odtáhl. Věnoval jí kratičký úsměv a odešel. Lédu jeho chování zaráželo, pak si to ale sama zdůvodnila tím, že je ze Zmijozelu a přece nemůže chtít po někom z této koleje, aby se choval nějak jinak.
Několik dalších dnů se omezoval pouze na polibek na přivítání a při odchodu. Po chvíli se však odvážil i více. Ale nikdy jí nevzal za ruku. A už vůbec se k ní neznal na veřejnosti. Sotva jí pozdravil. Asi po měsíci jejich známosti jí pozval na rande po večerce, sešli se v komnatě nejvyšší potřeby. Jakmile Léda vstoupila, uhodila jí do očí obrovská postel uprostřed místnosti, bylo jí jasné, co si od dnešního večera Regulus slibuje. Pop chvíli se objevil ve dveřích s lahví vína. Popili, povídat si však mladík nechtěl, celou dobu byl tichý. Dívka po chvíli pokusy o jakýkoliv rozhovor vzdala. Jakmile byla láhev dopitá, popadl jí mladík za ruku a dovedl ji k posteli. Pak už Léda skoro nic nevnímala, pouze zvláštní pocit, který jí tato nová zkušenost přinášela. Nebyla si tak úplně jistá, jestli se jí to líbí nebo ne. Cítila se podivně. Jakmile Regulus skončil, ráda by ještě chvíli ležela vedle něj, ale on už se zvedl, oblékl a odešel. Dívku tam zanechal o samotě.                   

 ***

,,Lédo, můžu se tě na něco zeptat?" zamávala jí rukou před obličejem Lilly.

,,No, copak by si potřebovala?" smutně se na ní pousmála blondýnka. Právě přemýšlela o své neutěšené situaci ohledně Reguluse. Uvědomovala si, že on je k ní chladný, ale že ona se do něj beznadějně zamilovala.

,,Kam pořád mizíš?"

,,Já mizím?" podivovala se. Nikdy se neskrývali, ale byla zase pravda, že on vybíral místa, kde je nikdo moc nemohl vidět.

,,Jo, snad každý den. Co se s tebou děje?"

,,Nic se se mnou neděje. Jen mám takové zvláštní období. To víš, zkoušky."

,,Sirius tvrdí, že máš něco s jeho bratrem." vybalila na ní zcela upřímně Lilly.


,,Aha," Lédu to očividně zaskočilo.

,,Prosím, řekni, že to není pravda."

,,Je to pravda," potvrdila a upřela na Lilly ocelově modrý pohled. Rusovláska vypadala mírně zaskočeně. Pravděpodobně tušila, že by to mohla být pravda, ale věřit tomu nechtěla.

,,Lédo, prosím tě, proč? Je to smrtjed, jsem si s tím téměř jistá." Lilly vypadala, že má slzy na krajíčku. Bylo jí líto, že se jí kamarádka tolik odcizila.

,,Já ani nevím proč. Prostě ho mám ráda. Smrtijed určitě není," řekla nakonec přesvědčeně. Byla si jistá, že se jím opravdu nestal.  Nemyslela si, že by Voldemort stál o někoho tak mladého. Vždyť měl před sebou ještě víc jako rok a půl studia.

,,Když myslíš, že je to to nejlepší, ale nevšimla jsem si, že by se k tobě na veřejnosti nějak moc měl."
Tím uhodila do bolavého místa. Léda si to také uvědomovala a to velmi jasně. Rozhodla se s ním o tom promluvit. Doufala, že se jí k tomu brzy naskytne vhodná příležitost. Ta přišla o týden později.

,,Regulusi, chtěla bych si s tebou o něčem promluvit." začala ihned, jak přišla na sraz. Vypadal nějak sešle, měl tmavé kruhy pod očima a byl velmi bledý. Přesto jeho tvář neztratila svojí krásu.

,,O čem?"

,,Vůbec nic mi neříkáš. Nevím nic o tvém životě. Děláš, jako kdybych do něj vůbec nepatřila. Neznáš se ke mě," vychrlila ze sebe jedním dechem. Regulus se ne ní podíval, jako kdyby jí viděl poprvé v životě.

,,Ty chceš patřit do mého světa? Vážně to chceš? No prosím, tak přijď o půlnoci k Zapovězenému lesu," mluvil tichým hlasem. Lédě přejel mráz po zádech. Už zase si měla vybrat. Má tam jít. Zase k Zapovězenému lesu. Co s ním ti zmijozeláci pořád mají?

Těch několik hodin, které jí chyběli do půlnoci strávila přemýšlením, jestli tam má jít nebo ne. Byla si jistá, že by bylo daleko leší zůstat na hradě, jenže znovu do hry zasáhla její zvědavost a navíc také touha odhalit Regulusovo tajemství. Nevěřila tomu, že by byl smrtijed, tudíž se ničeho nebála. Měla strach pouze z toho, že odhalí něco, co se jí nelíbí.
V jedenáct sešla do společenské místnosti a posadila se k veselé partičce u krbu. Na chvilku zapomněla na své dilema a společně s Jamesem si zavtipkovala na téma Sirius a jeho oběti. Byla ráda že se Lilly konečně trochu skamarádila s Jamesem a zjistila, že je vlastně docela fajn.

,,No nic, dobře jsem si s váma pokecala, ale musím letět," zvedla se k odchodu.

,,Kampak, kampak?" zašklebil se James. Lilly se naproti tomu zatvářila mírně zděšeně.

,,Jdu se projít při měsíčku."

,,Jo tak při měsíčku," připojil se Sirius vševědoucně. Kolikrát jen se on takto "procházel".  

,,Tak to pozor na vlkodlaky," zasmál se Remus.

,,A taky na zmijozeláky, oni se rádi takhle pozdě prochází," zamračil se Sirius.

,,Ale brácho, prosím tě," uštědřil mu James herdu do ramene. Lédě se od nich nechtělo. Bylo s nimi tolik zábavy. Ale na druhou stranu ani jeden z nich nebyl Regulus. A k němu jí to neuvěřitelně táhlo. Využila toho, že se všichni zaměřili na Siriuse a Jamese a doslova z místnosti vyběhla.  
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 9. října 2010 v 17:49 | Reagovat

Náhodou mě ta kapitola hrozně moc bavila. Já naopak zbožňuju takovy to nic nedělání místo nějakyho dramatu v povídkách.

2 Pierretta Pierretta | Web | 9. října 2010 v 23:21 | Reagovat

Pěkný díl, moc se mi líbila věta : rande je schůzka na kterou muž chodí s květinou a žena se zpožděním. To mě opravdu pobavilo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama