Mluvící klobouk a noční pláč (2)

9. listopadu 2010 v 10:38 | chillychilly |  Pohřběte své mrtvé (HP FF)
Druhá, retrospektivní, kapitola. Dozvíme se, jak naše hrdinka, vypadá, jak se jmenuje a jaké má přátele. A také, do jaké koleje vlastně chodí.
A ještě se potřebuji vykecat o svých zubech. Pořád je to děs běs. Ačkoli už je to téměř týden od zákroku, pořád vypadám jako dýně a pořád nemůžu jíst. Můj výkon za včerejšek je jeden a půl přesnídávky. Zhubla jsem 8 kilo, ne že bych to před tím potřebovala, měla jsem svoji drobnou  a malinkatou postavu ráda, líbila se mi (ne, nejsem narcis, jen je to to jediné, na co jsem, co se týče vzhledu, vždy mohla být pyšná).  A navíc má chuť na šnycl dosáhla vrcholu!!!
Tak jo, vykecala jsem se, je mi fajn.



Seděli u kolejních stolů a čekali na zařazování. Dveře místnosti se otevřeli a dovnitř vešel štrůdl prvňáků.
Zasnila se, vzpomněla si, jak ji samotnou před sedmi lety klobouk také zařazoval.

Stála celá nervózní uprostřed chumlu prvňáků, byla z nich snad nejmenší. Drobounká holčička s neposednými kudrnami, roztomilým obličejíkem, jemuž vévodil nosík popršený pihami.
Bála se, kam bude zařazena. 

,,Black, Sirius," přečetla profesorka McGonnagalová.

,,NEBELVÍR!"

,,Bennetová, Carla," dívka vystoupila na stupínek, kde se posadila na třínohou stoličku. Klobouk jí spadl přes oči. Připadala si vyloženě hloupě.

,,Bennetová, Carla," ozval se jí hlásek v uchu, ,, kam tě dám. Vidím v tobě jisté nadání a také se nebojíš jít za svým cílem. Vidím v tobě spoustu odvahy, kterou jednou určitě prokážeš, bude to: NEBELVÍR!"
S tím jí spadl kámen za srdce, bála se, že přijde do Mrzimoru. S úsměvem odcupitala k rudo-zlatému stolu. Kam se k ní po chvíli připojila blonďatá holčička s nakrátko ostříhanými vlasy a beruškovými sponkami. Berušky se pohybovaly.

,,Ahoj, já jsem Callidora," usmála se na ní.

,,Carla."

,,Ty se máš, máš normální jméno, nechápu, proč se mi rodiče mstili Callidorou," zašklebila se.

,,Alespoň je originální."

,,Co bych dala za obyčejnou Jane. Prosím tě, až mě budeš oslovovat, říkej mi Doro. Svoje jméno vážně nesnáším. Většinou si ho lidi nezapamatují a říkají mi ta s tím divným jménem," Carla pochopila, že její nová spolužačka bude velmi, ale opravdu velmi výřečná.

,,Umíte už nějaká kouzla?" otočila se po nich rusovláska s výraznýma zelenýma očima.

,,Ty snad jo?" protočila oči Dora.

,,Samozřejmě, že jsem je zkoušela. A naučila jsem se látku dopředu. Doufám, že nebudu daleko za ostatními," usmála se na ně. Dora zašeptala cosi, co znělo jako šprt.

,,Ty asi budeš z mudlovské rodiny, viď?" zeptala se nakonec.

,,Je na tom snad něco špatně?"

,,Ne, není, jen prostě ani my, co pocházíme z čistě kouzelnických rodin neumíme skoro žádná kouzla." Debata se stočila na jejich rodiny, po večeři měl ředitel Brumbál proslov a pak je poslal spát. Večer Carla nemohla usnout. Nebyla sama, z postele naproti té její se ozýval pláč tlumený polštářem.

,,Když nemůžu usnout, tak si dám kousek čokoláda," ozvala se do ticha. Pláč ztichnul. Pak se závěs kolem postele odhrnul a vykoukla z něj dlouhovlasá dívenka.

,,Já žádnou nemám," snažila se znít statečně, ale v hlase se jí ozývaly stopy pláče. Carla sáhla do stolku a vytáhla tabulku mléčné čokolády.

,,Na, vezmi si," ulomila z ní velký kus a podala ho své spolubydlící.

,,Děkuju, jinak já jsem Abigail."

,,Carla, nemáš zač." Takhle se seznámila se svojí druhou nejlepší kamarádkou. První týden se s ní o čokoládu dělila téměř denně, postupně už plačtivých večerů ubývalo až si zde Abi nakonec zvykla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 9. listopadu 2010 v 19:40 | Reagovat

Tak to je přesné, já taky nechápu, proč každý tak obdivuje Lili, já na ní zas tak nic obdivného nevidím. Dneska si jeden kluk ze třídy rozdělal o přetávce čokoládu a celou ji sám snědl a my jsme se na něho přitom pořád mlsně dívali. Kéž by tam byla Carla, ta by nám aspon dala. Já si proto ve třídě raději nic nerozdělávám, protože když chci dát jednomu tak se na to nahrnou všichni a mě nezbyde nic. :D

2 chillychilly chillychilly | Web | 9. listopadu 2010 v 20:19 | Reagovat

[1]: tohle znám, člověk si vždycky  rozdělal nějakou dobroutu a za chvíli už tam byli další a dáš mi, dáš mi, dáš mi? nejlepší bylo jíst to v hodině, to jsi se musela rozdělit jen se sousedkou ;-)

3 lucrecia lucrecia | 11. listopadu 2010 v 12:10 | Reagovat

[2]: Přesně. Až na to, že naposledy jsem měla vynikající bábovku od babičky. Všichni ve třívě bábovky přímo zbožnují a já jsem měla takový hlad a chuť, že jsem se s nikým nechtěla dělit. Tak jsem si to rozdělala v hodině dějepisu. Sedím v poslední lavici, takže mě ani nikdo neviděl a sousedka nemocná, takže ani jí jsem nic dávat nemusela. A učitelka zrovna zkoušela dva chudáky, takže jsem měla dost času. Jenže když jsem měla zrovna pusu plnou k prasknutí, tak se učitelka na mě obrátila, abych na něco odpovědla, co ti dva u tabule nevěděli. Dál to určitě popisovat nemusím, protože si to dokážeš jistě sama představit. ale halvní je, že jsem se o půlku výborné svačinky pusela podělit s učitelkou a druhou mi mezitím snědli spolužáci. A já jsem mohla hladovět dál.

4 chillychilly chillychilly | Web | 11. listopadu 2010 v 12:21 | Reagovat

Tak když ses z toho vykoupila bábovkou, to je ještě fajn. Ačkoli zůstat bez jídla, to už taková výhra není.
My to vždy konzumovali v hodinách jako fyzika, učitel byl něco jako Binns (ne že by byl duch, jen byl úplně mimo)

5 lucrecia lucrecia | Web | 11. listopadu 2010 v 15:16 | Reagovat

[4]: Jej tak to ste museli mít pohodu. Ve fyzice bych si to teda nikdy nedovolila. Tam musím být velmi ostažitá, protože učitelka z ničeho nic na tebe uhodí nějakou otázku a když hned nevíš tak za pět. A pak já jsem hrozná šprtka a doopravdy v hodinách dávám pozor (teda kromě chemii, protože i kdybych dávala pozor, tak mi to moc nepomůže) Tedy žádné jídlo v hodině, ten tekrát ta bábovka tak pěkně voněla..

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 14. listopadu 2010 v 12:33 | Reagovat

ach jeej, jak já miluju vzpomínkový kapitoly... připadá mi, že příběh tím hned získá, protože postavy měly svoji vlastní minulost a... toho si nevšímej :D miluju retrospektivu :)

7 chillychilly chillychilly | Web | 14. listopadu 2010 v 15:07 | Reagovat

[6]: to je dobře, říkala jsem si, že by to mohlo býr zajímavé a dost věcí se tam i vysvětlí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama