Prolog (0)

5. listopadu 2010 v 9:45 | chillychilly |  Pohřběte své mrtvé (HP FF)
Vzhledem k tomu, že Kdo vlastně jsem? se chýlí ke konci, přidám sem prolog od nové kapitolovky. Je krátký, ale má to být jen takový mírný a nic neříkající úvod do děje. Jsem zvědavá, jak to  celé dopadne. Sice představu o tom, jakým směrem se povídka bude ubírat mám, ale jak na tom budu s realizací, to se ještě uvidí. Zatím je tohle jen pracovní název, možná ještě vymyslím lepší, tohle mě jen tak napadlo. Sice to nezní moc optimisticky, ale mě se to docela líbilo.


A tím to skončilo. Padla k zemi a už se neměla nikdy zvednout.  Pramínky kudrnatých vlasů měla rozprostřené kolem hlavy a tvořily jakousi podivnou svatozář.
A tím svět skončil.
Tak proč se dál bojovalo? 
Nikdo si nevšimnul, že v trávě leží o postavu víc. Nikdo nezaregistroval, že právě umřela. Že ji zasáhla smrtelná kletba do zad. Ani ona sama neznala svého vraha.
Umřela tak náhle. V jednu chvíli žila a ve druhé už tady nebyla.
Po chvíli hluk bitvy umlknul. Smrtijedi se přemístili a zůstali zde pouze členové Řádu společně s mrtvými nebo zraněnými.
Bojovníci posbírali své mrtvé a všechny zraněné. Jí si nikdo nevšimnul. Ležela daleko od hlavního dění bitvy.
Pak se ozvala další kaskáda práskavých zvuků a zavládl klid. Nikde nebylo jediné známky, že se tu před chvílí odehrála nějaká bitva. Snad jen kromě těla drobné dívky ležící ve stínu keře nedaleko od loučky, kde se vše odehrávalo.
Zafoukal vítr a odfouknul jí vlasy z obličeje. V něm se zrcadlil mír a klid, přesně to, čeho se jí v reálné životě poslední dobou nedostávalo.
On na ní čekal. Slíbila, že se vrátí. Seděl u stolu a sledoval dveře. Doufal, že se každou chvílí otevřou a bude tam stát ona. Bude se smát a neposedné vlasy jí budou vířit kolem obličeje. Její modré oči budou zářit, jakmile ho uvidí a půjde ho obejmout.
Hodiny na stěně nemilosrdně postrkovaly rafičky dál a dál. Čekal na ní celou noc. Nevrátila se. Ráno došel ohlásit její zmizení. Řekli mu, že nikoho toho jména a věku nemají nikde zaregistrovaného. Vrátil se domů, vždy kolem ní bylo cosi podivného. A trak mu nezbývalo, než čekat, až se vrátí. Čekal na ní celý týden. Nevrátila se. Neměla se vrátit už nikdy.
Kdesi na venkově našli mrtvolu mladé dívky. Policie ji nebyla schopna identifikovat, natolik už podlehla rozkladu a dravé zvěři. V televizi byl vidět pouze pramínek kudrnatých hnědých vlasů vykukující zpod deky, kterou překryli její tělo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pierretta Pierretta | Web | 6. listopadu 2010 v 2:19 | Reagovat

Páni, vypadá to fakt dost dobře. Jsem na to hodně zvědavá a už se těším na pokračování :)

2 chillychilly chillychilly | Web | 6. listopadu 2010 v 10:01 | Reagovat

Děkuji, pokračování přidám brzy, už mám několik kapitol dopředu

3 kami kami | Web | 6. listopadu 2010 v 17:28 | Reagovat

Fíha! Tak nič nehovoriaci úvod? No, zato to má ale v sebe čosi magnetického a som zvedavá, čo budeš ďalej písať. V krátkom texte si načrtla vynikajúcu atmosféru. Skvelé. :-)

4 chillychilly chillychilly | Web | 6. listopadu 2010 v 17:47 | Reagovat

[3]: určitě pokračovat, ale musím dopředu upozornit, že to nebude až tak pesimistické, jak tohle všechno zní. Až na konec, ten by už neměl být tak... no, nechte se všichni překvapit

5 Nel-ly Nel-ly | Web | 14. listopadu 2010 v 12:25 | Reagovat

tak jsem se k tomu konečně dostala, mám na liště prolog už od chvíle, kdys ho zveřejnila a furt jsem měla zásek, ale teď... teď už se neodpoutám, zas nic nevím a to mě ničí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama