Trest (17)

28. prosince 2010 v 14:24 | chillychilly |  Pohřběte své mrtvé (HP FF)
První část téhle kapitolovky už mám docela dlouho dopsanou. Teď vás chvíli budu zahrnovat kapitolami, které se mi moc nezdají, ale už si nad nimi lámu hlavu docela dlouho a ne a ne je nějak uspokojivě opravit... Tak snad vás to neodradí od dalšího čtení.   



,,Carlo, je ti dneska dobře?" zeptala se jí snad po sté Dora. Dívka sebou trhla a pak na ni upřela podivně nepřítomný pohled.

,,Jo, jasně. Jen jsem trochu unavená," přejela si horkou rukou po čele. Sama nechápala, co to s ní je. Měla by mít radost z toho, že si Lily někoho našla, ale připadalo jí to, že je to jenom ticho před bouřkou.

,,A nechceš se jít s Minnie domluvit, aby ti ten test přesunula?" zeptala se blondýnka. Carla na ní upřela pochybovačný pohled.

,,Jo, už vidím s jakou radostí mi to přehazuje. Tohle na ní neplatí. Odpustila by mi to jedině, kdyby mě zabili. A i tak by mě potom v posmrtném životě našla a donutila ty plakety vyleštit. Stejně to nechápu, že jí nenapadne něco jiného, tohle je hrozně ohraný."

,,Zkus jí něco navrhnout."

,,Myslíš, že toužím po dalším trestu? Asi bych měla jít," povzdechla si, když se podívala na hodinky a zjistila, že je za deset minut osm.

,,Užij si to," popřála jí Dora a začala se znova věnovat své knížce. Carla po ní hodila polštářem a odešla. Ve společenské místnosti uviděla Jamese. Seděl u krbu společně se svými kamarády a tvářil se mírně nepřítomně.

,,Asi by jsme měli vyrazit," položila mu ruku na rameno. Mladík sebou jemně trhnul. Pak se ale usmál a přitáhl si ji k sobě.

,,Ještě je čas," posadil si ji na klín a počal se věnovat něčemu daleko příjemnějšímu. Odlepit se od sebe je donutilo až Siriusovo ne zrovna nepřeslechnutelné zakašlání. James se na něj podrážděně otočil.

,,Nechci vás rušit," culil se od ucha k uchu a bylo jasné, že si to užívá, ,, ale myslím, že by jste měli vyrazit." ukázal jim hodinky, podle kterých měli jenom dvě minuty. Oba dva urychleně vyskočili z křesla a svižným krokem zamířili ven z místnosti. Ke kabinetu dorazili o několik minut pozdě.

,,Říkala jsem v osm," otevřela jim  Minerva McGonnagalová a pustila je dovnitř.

,,Nejdříve zajdete za panem Filchem a vezmete si od něj leštící prostředky. Myslím, že vám nemusím říkat, co s nimi budete dělat. Hůlky mi tady pro jistotu necháte. Až uznám za vhodné, tak vás dojdu propustit. Rozuměli jste všemu?" když oba přikývli a odevzdali jí hůlky, nechala je jít.

,,Tohle je hrozný, jak může dávat pořád ten samý trest. Za pár let z těch plaket vůbec nic nezbyde," reptal James a pomalu se coural k Filchovu kabinetu.

,,Bohužel to bude až za pár let," povzdechla si Carla.

,,Budiž mi útěchou, že alespoň moje děti tohle nebudou muset dělat," ušklíbnul se mladík. Jakmile si odbyli nepříjemnou návštěvu u školníka, který jim vyhrožoval pověšením za palce a jiné přečnívající kousky, dorazili do pamětní síně. Plakety opravdu leštit nepotřebovaly, o to se již minimálně jedna generace výtečníků zasloužila. James hodil hadr do kouta místnosti a sedl si na zem vedle dveří. Pak poklepal na místo vedle sebe. Carla se poslušně usadila a přitulila se k němu.
James ji objal, pak se k ní naklonil a políbil ji. Dívka mu polibek vrátila. Za chvíli se jejich polibky prohloubily a nabraly na vášnivosti. Jamesova ruka sklouzla na Carlin hrudník a po chvíli začala rozepínat knoflíčky její košile. Jakmile byla rozepnutá, začal se věnovat jejímu krku a podprsence, kterou rozevřel obdivuhodně rychle. Jakmile se však přesunul k zapínání kalhot, dívka ho od sebe odstrčila.

,,Nemůžu," zašeptala a sklopila hlavu.

,,Nemůžeš?" opakoval po ní zaraženě James.

,,Ještě jsem nikdy, to, no, tohle nedělala," zrudla do krvava, ,, a navíc, může sem kdykoli přijít Minnie. A taky jsem si vždycky představovala, že se to stane jinde než na podlaze v pamětní síni," přejela místnost očima a skončila na Jamesovi.

,,Promiň," pohladil ji po tváři a pak ji jemně políbil. Carla se mezitím oblékla.

,,Vážně se omlouvám," bylo jí to líto. Nechápala sama sebe, proč to přerušila. Vždyť tohle by mohl být způsob, jak jeho myšlenky odvést od jejich zrzavé spolužačky, nebo ne?Ale přestavovala si to jinak, a hlavně jinde. A také v ní neustále hlodal červíček obav, kterého ne a ne zahnat. Chtěla si být naprosto jistá, že to bude s člověkem, který jí bude, když už ne přímo milovat, tak alespoň mít opravdu hodně rád. A u Jamese se nemohla zbavit dojmu, že kdyby mohl, tak by po Lily okamžitě skočil.

Chvíli před desátou hodinou večerní se zvedli ze země a na oko se pustili do leštění. V deset je přišla McGonnagalová vysvobodit. Vrátila jim hůlky a propustila je.

,,Jsem dneska nějaká unavená, půjdu spát," rozloučila se s Jamsem a odešla do ložnice. Chvíli si myslela, že je sama, pak se ale z Lilyiny postele zvedla dlouhovlasá hlava a smutně se na nově příchozí podívala.

,,Ahoj, Lily," pozdravila ji dívka a pokračovala v cestě za svojí postelí.

,,Nemáš ještě trochu té čokolády?" zeptala se rusovlasá dívka po chvilce. Carla se na ní podívala, pak ale zaštrachala v nočním stolku a vytáhla tabulku, kterou dostala na plese právě od ní.  
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 28. prosince 2010 v 18:53 | Reagovat

Já se Carle vubec nedivím, udělala dobře, když ho zarazila. A kapitola byla moc hezky napsaná.

2 chillychilly chillychilly | Web | 28. prosince 2010 v 19:42 | Reagovat

[1]: Taky si myslím. Ono v pamětní síni, no, nevím, do toho by se mi taky asi nechtělo.
Děkuji

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 28. prosince 2010 v 20:41 | Reagovat

vůbec se jí nedivím, ale... spíš se divým tvýmu pojetí Jamese... tohle neustálé se snažení si představuju spíš u Siriuse nebo.. u kohokoli nedokonalého tak, jak je dokonalý James :D ale možná to bude tím, že tohle není jeho dokonalá Lily (nebo možná právě kvůli tomu, že to není jeho Lily?)
Každopádně... už by se mělo pomalu něco stát, mám svoje plány na to, s kým by mohla skončit :D

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 28. prosince 2010 v 20:42 | Reagovat

[2]: a vůbec, co máš s těma svýma nevhodnýma místama na poprvé? :D
tady to sice bylo dost očividné, ale mě si něco takového taky psala... tak prosím, až na to přijde, tak svíčky a romantiku s tím -vhodným- dotyčným

5 chillychilly chillychilly | Web | 28. prosince 2010 v 20:49 | Reagovat

[3]: Jamesovi je sedmnáct a je nadržený. Je o jen obyčejný příslušník opačného pohlaví, se kterým mlátí puberta. Navíc Carla už mu dala najevo, že by si dala říct... Jj, už se něco stane, ale teď to ještě chvilku budu okecevát... Ale 26 kapitolou končí první část. To by mě zajímalo,jaké máš teorie :D
Svíčky jsou hrozně nebezpečné, můžeš je skopnout a pak je po romantice. Já osobně si myslím, že zrovna na tohle je přece jenom nejlepší ta postel. Sice je to nudná klasika, ale zase lepší než pamětní síň nebo studený podzimní les ;-)

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 28. prosince 2010 v 20:53 | Reagovat

[5]: taky jsem to neplánovala, to jen ty myslíš vždycky na nejhorší :D
jo.. svíčky jsou mrchy, takhle jsem si v patnácti vypálila částečně pokoj.... tedy shořel parapet a nakapal mi vosk na vlasy a probudila jsem se jak černoch.. ale přežila jsem a už jsem chytřejší

7 chillychilly chillychilly | Web | 28. prosince 2010 v 23:40 | Reagovat

[6]: To nám ve cvičení z chemie natolik vštípili do hlavy, že svíčky jsou nebezpečné, že jsem je nikdy v takovýchto situacích nevyužívala.
Ale máš docela štěstí, že jsi pouze změnila etnikum...
Já jsem jednou zapálila koberec, ale to jsem byla malá a hrála si se sirkama. Jj, sirky dětem a blbcům do ruky nepatří :D
Nemyslím na to nejhorší, ale prostě mi to tak připadalo... jejej, to budu mít na talíři ještě hodně dlouho co? Když ono studený listí na zadku není nic moc (ale vím, že jsi na nějaké důvěrnosti nechtěla zajít)

8 Nel-ly Nel-ly | Web | 29. prosince 2010 v 1:01 | Reagovat

[7]: nene, já se klidním, bojuju za cudnost :D

9 chillychilly chillychilly | Web | 30. prosince 2010 v 17:59 | Reagovat

[8]: Je to vidět :D zvlášť v té poslední povídce, Lucius je úplné zosobnění vší cudnosti :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama