Tajemství (20)

21. ledna 2011 v 21:50 | chillychilly |  Pohřběte své mrtvé (HP FF)
Takže, upozornění pro Nel-ly zkombinovala jsem dvě kapitoly dohromady, tudíž to bude mít rozhodně víc stránek než jednu :).
Jsem dneska šíleně unavená a mám za sebou jeden z nejhorších týdnů, jaké jsem kdy zažila, tak buďte, prosím, shovívaví, co se týče chyb. Jinak, vím, že bych měla přidat kapitoly i k dalším povídkám, ale já bych se v téhle už ráda dostala ke druhé části, tudížpříště bude další dvojdíl.



,,Jamesi!" mladík se otočil a překvaprně pohlédl na sedačku.

,,Carlo?"

,,Jamesi, co tady děláte, takhle pozdě. A proč jsi celý od hlíny?" zděšeně si ho prohlížela.

,,Co tady děláš ty? To jsi na mě čekala?" tvářil se nevěřícně.

,,Nečekala jsem na tebe, usnula jsem tady. Právě jste mě vzbudili!"

,,Tak běž zase spát," řekl stroze a vydal se k ložnici. Sirius se na dívku jenom zašklebil a vydal se za kamarádem. Carla byla šokovaná, takhle s ní ještě nikdy nemluvil a doufala, že ani nikdy nebude. Pomalu začala uvažovat nad tím, jestli má tenhle vztah ještě vůbec nějakou cenu. Když byla s ním, bylo to krásné, ale jakmile spolu nebyli, hlodal v ní červíček obav. S hlavou plnou starostí usnula.

,,Carlo, vstávej," někdo s ní jemně třásl.

,,Co se děje?" zamumlala z polospánku. A po narušiteli se ohnala rukou. Ten překvapivě hbitě uhnul.

,,Chtěl jsem se ti omluvit," byl to James. Carla se rychle posadila a pokusila si uhladit vlasy. Samozřejmě, že bezvýsledně.

,,Včera jsem se choval jako idiot. Vím, že to asi není omluva, ale byl jsem unavený a navíc, prostě to nešlo tak úplně podle plánu," vypadal, že ho to opravdu mrzí.

,,Co nešlo podle plánu?"tohle ji zaujalo. Moc často někam mizel.

,,To ti nemůžu říct," upřel na ní pohled oříškových očí a ona cítila, jak roztává.

,,Chtěla bych se chovat jako milá přítelkyně, ale tohle to ti nemůžu říct mi pěkně leze na nervy."

,,Řekl bych ti to, kdybych mohl, ale tohle není moje tajemství. Ten člověk by mě zabil, kdybych to ti prozradil."

,,Aha, jasně. I tak jsem naštvaná," pousmála se. Už se na něj nezlobila.

,,V tom případě, půjdeš se mnou na Křiklanův večírek? Je to maškarní."

,,Maškaní? A za co bych asi tak měla jít? Za osla?"

,,Ale tak už se nezlob. Omluvil jsem se ti."

,,Jo, jasně, ale musíš uznat, že mám právo na to být alespoň trošičku naštvaná." Nakonec se udobřili a společně sešli do velké síně na snídani. Po té se k nim přihnala Dora a pozvala je na první koulovačku. Carla se z ní omluvila, že to není nic pro ní. Sníh nesnášela a ještě víc nenáviděla, když jí promokly boty a všechno oblečení. Byla z toho pak celý den rozmrzelá.
Proto se radši usadila ve společenské místnosti hned ke krbu. Shodou okloností zde již seděla jedna zrzka.

 ,,Nevíš, co je s Remusem? Nikde jsem ho dneska neviděla," zeptala se po chvíli. Vždycky jí přišlo že si s ním Lily skvěle rozumí. Rusovláska na chvíli zaváhala.

,,Je na ošetřovně."

,,Na ošetřovně? Co se mu stalo? Je to vážné?" uvažovala, jak často se mladík ocitá na ošetřovně. Už mnohokrát přemýšlela, co mu vlastně je, ale nebyla schopná na nic přijít.

,,Ne, jen pár odřenin a tak. Nic co by madama Pompfreyová nedokázala spravit. Dneska jsem tam za ním byla, je mu lépe," Carla si však dala dvě a dvě dohromady a bylo jí jasné, čí to tajemství, které jí James nechtěl prozradit, ve skutečnosti je. Jen jí připadalo, že je do toho zasvěcená i Lily. A začal v ní hlodat červíček žárlivosti.

,,A jak se mu to stalo?"

,,Uklouznul," odpověděla Lily opatrně.

,,Po čem?" 

,,No, po podlaze. Promiň, já už musím jít," vzala zrzka nohy na ramena. Chvíli na to do společenské místnosti vrazila partička rozesmátých sněhuláků. Ke Carlině překvapení se sněhový muž, kterého později identifikovala jako Siriuse, držel za ruku se zasněženou Abi. Vrhla na kamarádku významný pohled a ta zamrkala. Dora protočila oči a udělala zhnusený obličej.

,,Jamesi, můžeš na chviličku?" odtáhla svého přítele dál od skupinky přátel. Ten na ní upřel tázavý pohled. Další větou mu však dokonale vyrazila dech.

,,Vím to o Remusovi," oznámila a na chvíli mu tím vyrazila dech.

,,A to...jak jsi se to dozvěděla?" třeštil oči.

,,Od... to je teď jedno. Každopádně to není dobré," blufovala, ale chtěla vědět, co za tím vším vězí.

,,Není to dobré? Co tím chceš říct? Chystáš se to snad někomu povědět?" v jeho očích se zračil strach. Strach o kamaráda. Carla si pomyslela, že to musí být něco velkého a nebezpečného.

,,Ne, nehodlám, alespoň zatím ne. Dokud se nikomu nic nestane," zatím to vypadalo, že hraje dobře.

,,On není nebezpečný. My ho uhlídáme. Navíc, nemůže za to, tak proč by měl pykat. Už tak trpí víc než dost o každém úplňku," blik, cvak. V tu chvíli Carle zapadly všechna kolečka do těch správných otvorů. Jak mohla být tak hloupá? A jak to, že ji to nenapadlo už dřív. Samozřejmě! Mizel jednou za měsíc, schodou okolností se železnou pravidelností každých dvacet osm dní. Když se vrátil, vypadal hrozně, měl spoustu šrámů. Je to jasné jako facka, je vlkodlak.

,,Uhlídáte? Jak můžete uhlídat něco nebezpečného," v jejím hlase se nyní zračila panika. Snažila se představit si toho milého a ochotného Remuse jako vraždící stvůru. Co jiného taky vlkodlaci byli.   

,,Prostě ho uhlídáme. Promiň, ale nechci se na tohle téma bavit," ukončil jejich rozhovor a nechal ohromenou Carlu osamotě.    


*** 


,,Ty, Lily, ty jsi věděla, že je Remus..."

,,Vlkodlak," dořekla za ní, ,, jo, věděla, ale to nic nemění na tom, že je to hrozně milý člověk."

,,Ale je strašně nebezpečný."

,,Jen o úplňcích. A i tak je více nebezpečný sobě než okolí."

,,Neměl by být s námi v Bradavicích," Carla nedokázala pochopit, jak to ostatní můžou brát tak stoicky. Ona měla strach. Nikdy jí to nijak zvlášť netáhlo ke zvířatům. A co jiného byl vlkodlak?

,,Cože? Je to Remus, prober se. On trpí tím, co je. Není to žádná krvelačná bestie," vyjela na ní Lily. Carlin přístup se jí nelíbil. Avšak uznávala, že její reakce není nijak přehnaná ani neočekávaná.

,,No jasně, je to jen vlkodlak, že?" Carla naštvaně práskla dveřmi a nechala ohromenou Lily samotnou v pokoji.

***

,,Carlo!" otočila se s spatřila bledého Remuse, jak za ní s námahou utíká. Při každé dopadu na levou nohu bolestivě zkroutil obličej. Když k ní doběhnul, trochu od něj poodstoupila. Bohužel, mladík si toho všimnul a po obličeji mu přeběhl bolestný výraz.

,,James mi řekl, že už to víš," vysvětlil svoji přítomnost.

,,Aha."

,,Neřekneš to nikomu? Prosím. "

,,A ví o tom učitelé? Jsi nebezpečný," řekla nejistě. Tváří v tvář už nedokázala cítit ty pocity, které ji ovládly ve chvíli, kdy se dozvěděla pravdu. Je to Remus, šeptal jakýsi hlas v její hlavě. Ten Remus, který všem ochotně pomůže. Nejmilejší člověk pod sluncem.

,,Samozřejmě, že o tom ví. Ano, já vím, jsem nebezpečný. Jsem bestie." sklopil smutně hlavu a Carla ho náhle přišlo strašně líto. Jenže byl vlkodlak, bála se ho.

,,Nejsi bestie. Víš, promiň, ale je to pro mě docela šok. Navíc, vlkodlaky mám spojené s nebezpečnými krvežížnivými stvořeními. Ve své lidské podstatě jsi velmi milý a klidný," Remus se pousmál, ale přesto se tvářil velmi nešťastně.

,,Třeba se jen velmi dobře přetvařuji a ve skutečnosti přemýšlím nad tím, jak hrozně rád bych ti prokousl hrdlo," nebezpečně se usmál a v jeho jantarových očích se objevila podivná jiskra. Takhle ho Carla nikdy nezažila, teď by mu i byla ochotná uvěřit, že je opravdu nebezpečný. Pak se zaměřila na jeho oči.

,,Jak to, že jsem si toho nevšimla dřív. Normálně máš hnědý oči."

,,Poúplňková barva," vysvětlil.

,,Dobře by se na to dali balit holky, jenže Náměsíčník na to ještě nepřišel," zasmál se Sirius, který se k nim nenápadně přikradl.

,,To je pravda. Koho by nepřitahoval člověk, kterému jednou za měsíc naroste srst, zuby a žízní po krvi," ušklíb se Remus.

,,Považovaly by to za symbol tvé mužnosti. Že běháš nahatý po lese zabalený jen do kůže a jíš syrové maso," zasmál se Sirius.

,,Siriusi, občas se chováš jako idiot," ozvala se pobavená Carla.

,,Kdyby občas, ty sním netrávíš téměř celý den," otočil se na ni Remus a ušklíbl se.

,,To je privilegium."

,,Někdy mi přijde, že je to spíš za trest," vypadalo to, že takhle budou mlet až do nekonečna.

,,Ne, že by mě nebavilo vás poslouchat, ale slíbila jsem Abi, že jí půjdu pomoct s kostýmem na ten maškarní."

,,A za co jdete?"

,,Abi chce jít za anděla, což se na ní povahově vůbec nehodí. A co vy?"

,,Ještě nevím. Mohl bych jít za Siriuse Blacka," oslnivě se usmál, ,, to mi de."

,,Panebože, ty jsi ale narcis, víš to? Takže za aristokratického hajzlíka, páni, jak originální. Tak zatím," mávla jim na pozdrav a zanechala je o samotě.  
  
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 21. ledna 2011 v 23:12 | Reagovat

super povídka. Jsem ráda, že kapitoly přidáváš tak brzo ;-) zajímalo by mě kdy se Carla rozejde s Jamesem... :D  ;-)

2 chillychilly chillychilly | Web | 21. ledna 2011 v 23:18 | Reagovat

[1]: To nevíš, třeba spolu budou na věky věků amen a žádný Harry Potter se nenarodí ;-)

3 Vea Bazisey Vea Bazisey | Web | 22. ledna 2011 v 19:04 | Reagovat

Páni, skvělé, musím si to přečíst od začátku. :-)

4 chillychilly chillychilly | Web | 23. ledna 2011 v 13:46 | Reagovat

[3]: Jé, děkuji. Jen směle do toho :-)

5 Haruhi Haruhi | Web | 19. února 2011 v 12:52 | Reagovat

Sirius to báječně rozsek. Možná už je ohraná postava, ale já ho stejně miluju :D

6 chillychilly chillychilly | Web | 19. února 2011 v 14:23 | Reagovat

[5]: Sirius je neuvěřitelně ohraná postava, možná že i proto ho v této povídce téměř nevyužívám... Nějak jsem ho přestala mít tolik ráda... Na druhou stranu, povídku s ním si přečtu ráda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama