Hra končí, vítěz neznámý (7)

8. února 2011 v 14:12 | chillychilly |  Hra v karty
Poslední, krátká kapitola. Tohle je už opravdu konec. Nelynčujte mě za to, že to působí neukončeně, on to vlastně konec je. Opravdu hodně moc by mě zajímaly vaše názory. Především tedy na Romildu a její názory. A tak vůbec, co si této povídce myslíte.



Poslední den školního roku znamenal i poslední den v Bradavicích pro mého drahého, vysněneného a přítelkyni vysněného. Všichni se s absolventy loučili, a já nebyla výjimkou. Ale neloučila jsem se jenom s nimi, loučila jsem se i s kouskem svého života, s částí své osobnosti. Tenhle den znamenal konec čehosi, co bylo mezi mnou Deanem a Seamusem. Dále už to bude jenom já a Seamus. A já se stále nemohla rozhodnout, jestli jsem šťastná či nešťastná. Bylo mi líto, že to končí, ale zároveň jsem za to byla i ráda.
Večer probíhalo takové oficiálně neoficiální loučení na koleji. Dean se ztratil za Susan a já zůstala se Seamusem. Bylo to nádherné.
Když nad tím tak přemýšlím, stále nechápu, co na mě přitahovalo Deana. Za to Seamusova láska byla taková krásně čistá a oddaná. Prostě něco, po čem touží každá druhá. A hlavně něco, co jsem potřebovala. Balzám na duši, zklidnění po hlučném, uhnaném dni.
Pozdě v noci mi položil otázku, která mnou otřásla. 

,,Plánuješ, že by sis mě někdy vzala?" zeptal se, zatímco si na prsty namotával mé vlasy. Nedíval se mi do očí. Zaskočilo mě to. Nic takového jsem nečekala.

,,Nevím," přiznala jsem po chvíli. Opravdu nevím, je mi sedmnáct! Kouzelnící jdou na všechno tak rychle. Chtěla jsem si užívat, ne cítit závazky. Ale když jsem nad tím tak uvažovala, já určité závazky cítila. Nepřipadala jsem si natolik svázaná jako mé spolužačky a přes to všechno jsem byla k Seamusovi připoutána daleko těsněji než ony ke svým přítelům. Poprvé mě napadlo, jestli právě tohle není ta "pravá láska", kterou hledám.

,,Víš, až vyjdeš školu a až já dodělám kurz, rád bych si tě vzal. Už ani žádnou jinou nechci," teď se mi do očí díval a já cítila, že roztávám. U Merlina, tohle mi nesmí dělat. Na chvilku jsem zpanikařila, pak jsem se však zatvářila roztomile a usmála se. Seamus byl zjevně s mojí reakcí spokojený, protože mě políbil na nos a přitáhl k sobě. On za chvíli spokojeně usnul, já však nemohla. Upřímnost jeho výpovědi mnou otřásla. To, co řekl vyznělo natolik pravdivě a upřímě, řekla bych až dospěle. Uvědomila jsem si, že on to nebere jako rozptýlení a tím náš vztah u mě nabyl na významu.
Co je pro mě rozptýlení? Beru tak vztah s Deanem? Vždyť jsem tvrdila, že je to láska. Najednou mě napadá, že láska vypadá jinak. Nedovedu si představit, že bych s Deanem strávila zbytek života, jsem natolik stejní, že by nás to po chvíli nudilo. Navíc, oba dva máme potřebu se natahovat po něčem vzdáleném, ale přes to potřebujeme jistotu, nějaký bod, kterého se držíme. A pro mě je tento bod Seamus. Dean jím nikdy být nemůže, protože on se pohybuje stejně jako já. Seamus je ten základ, na kterém se dá stavět. Dean k sobě také potřebuje něco, co ho udrží na jednom místě. A to já nejsem, a ani nikdy nebudu.  
Leželi jsme spolu se Seamusem až do rána, kdy nás vzbudily paprsky slunce. Probrala jsem se jako první a neubránila se tomu, abych si Seamuse neprohlédla. Od jeho zářivých pískových vlasů se odrážely paprsky slunce a já tou sluneční hrou byla okouzlena. Prohlížela jsem si jeho rysy, ve kterých se zrcadlila spokojenost promísená s klidem a mírem. V záři paprsků byl krásný jako socha. Najednou jsem se cítila rozněžnělá, připadalo mi, že se koukám na něco, co musím chránit a nikdy to nesmím zranit. A že mám moc tomu ublížit, hodně ublížit.
Pohled se mi pojednou zamlžil a já nevnímala jeho obličej, ale viděla jsem před sebou jiný, tmavší. Kudrnaté vlasy rozprostřené po polštáři, veselý pohled čokoládových očí a ten svůdně pokřivený úsměv. Pousmála jsem se, a v tom se mé tváře dotkla čísi ruka.

,,Jsi nádherná," stejná slova, jenom jiný člověk. Chyběla mi tam ta zvláštní intimnost, se kterou to vyslovil Dean. I tak to však bylo to nejhezčí probuzení, jakého se mi kdy dostalo.

Celý den pak probíhal jako ve snu. Absolventi se loučili a já jsem se loučila s nimi. Bradavice už nebudou to, co bývaly. Už nikdy nenarazím za sochou na dva nerozlučné kamarády - Deana a Seamuse, jak připravují nějakou lumpárnu na Filche. Nikdy už nezažiji tu vášeň, která mě ovládala vždy v Deanově přítomnosti, protože společně s tímto dnem končí i to cosi křehkého a nedefinovatelného mezi námi. A já jsem šťastná.  
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 paní archivová paní archivová | Web | 8. února 2011 v 14:23 | Reagovat

A víš co? I já jsem šťastná, že to takhle je. Tyhle pocity, názory, tohle vnímání - přesně takové věci jsem v povídkách potřebovala poznávat. Nikdo tohle nedělá. A tys to napsala bravurně. Romilda uvažuje tak, jak by nad událostmi a možnostmi přemýšlel skutečný člověk, ne povídka. Ne román. Zkrátka je to jako ukradené z mysli reálného člověka. Působí to skvěle. Za tenhle závěr tě budu blahořečit do konce života. (A není to tím, že mi filmový Seamus přijde jaho Bůh, vážně:D)

2 chillychilly chillychilly | Web | 8. února 2011 v 14:34 | Reagovat

[1]: Seamus jako bůh? No já nevím, když nad tím tak přemýšlím, jediný, kdo se mi z HP filmu líbil byl Oliver Wood, to byl sekáč :-)
To jsem ráda, že se líbí, on by asi takhle normální člověk opravdu uvažoval, plus, nikdy nic není definitivní, třeba se se Seamusem nikdy nevezmou, protože se Romilda zjistí, že je lesba a vezme si Parvati Patilovou a Dean zůstane se Susan a budou vychovávat malé Deaňata. Seamus se z nešťasné lásky zabije a bude to :-D  (tak přesně takhle by to v normálním životě asi nebylo :-D)

3 paní archivová paní archivová | Web | 8. února 2011 v 16:02 | Reagovat

[2]: :D :D :D Ty jim teda přeješ věci :D

4 chillychilly chillychilly | Web | 8. února 2011 v 16:18 | Reagovat

[3]: To já jsem taková přející *ďábelský úsměv*

5 kami kami | Web | 8. února 2011 v 18:35 | Reagovat

Tento koniec a aj priebeh príbehu sa mi zdal reálny. Tak ako každý mladý človek dnes poväčšine dopadne, neviem čím to je, možno je to v tom, že dnes sa s niekým chodí rok, možno dva a už sa ako tak plánuje spoločná budúcnosť. Poviedka sa mi páčila, hoci, ak by to bolo z pohľadu chlapca a teraz nemyslím na slash, tak by mi to imponovalo viacej. Naše (ženské) myslenie a konanie sa mi vždy zdalo hlúpe, nezmyselné, čímsi zvezujúce, nech som už čítala , prípadne videľa (myslím v živote) čokoľvek. To bude tá mentalita, sme jednosucho zodpovednejšie. Ale inak fajn, pekné. :-)

6 chillychilly chillychilly | Web | 8. února 2011 v 18:55 | Reagovat

[5]: Děkuji. My jsme více emotivní, navíc se ani sami v sobě nevyznáme. Já například chci po někom vždy v určité situaci radu a zachovám se pokaždé opačně, sama to nechápu :D
Asi bych to z Deanova pohledu napsat nedokázala, netuším, co se v osobě opačného pohlaví při tomhle děje...

7 Haruhi Haruhi | Web | 19. února 2011 v 12:50 | Reagovat

Bylo to tak svěží a reálné... Tak dobrý kus nejde napsat, když do toho nedá člověk kus sebe sama. Moc chválím! Dost se v tom vidím... O jednoho se opírat, po druhém vášnivě toužit.
Večer, když jsem to přečetla, jsem už špatně viděla na klávesnici, a tak jsem si řekla, že komentář přidám ráno. Tahle povídka mě tak zasáhla, že se mi zdál sen s identickou podstatou. Jen do role Seamuse si moje hlava dosadila mého přítele, do role Deana zase toho, ke kterému mě poutá nesmírná vášeň...
Můžu snad považovat jen za štěstí, že nejsou přátelé. Nebo snad za smůlu? Možná by mě to donutilo se rozhodnout pro jednoho z nich a ne pořád balancovat na rozhraní dvou různých světů... No, rozhodně jsi mi dost pomohla v uspořádat si myšlenky. Zvláštní, že? Pouhá slova, smyšlený příběh... jaká moc v nich je...
Konec filosofie, děkuji ti, že jsi ji napsala. :)

8 chillychilly chillychilly | Web | 19. února 2011 v 14:21 | Reagovat

[7]: Jěžkovi, děkuji, to jsem vážně ráda, že se ti to tolik líbilo a ž ti to snad i pomohlo.
Považuj to spíše za štěstí, když jsou kamarádi, je to horší, pro všechny. No, můžu ti poradit snad jen to, aby se to nedozvěděl tvůj přítel, protože pak by to asi bylo dost na houby

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama