Hra se rozehrává (2)

3. února 2011 v 17:44 | chillychilly |  Hra v karty
Říkala jsem si, že pokud mi to čas dovolí, mohla bych každý den přidat jednu kapitolu, stejně už je to napsané, tak co, že? :D Tahle kapitola už je ještě okecávací (to jsou ostatně všechny), ale v té příští se to už trochu zamotá.



Prožila jsem několik úžasných měsíců po Seamusově boku. Byla jsem šťastná. Nikdy jsem se ve vztahu necítila tak dobře jako s ním. Byl pozorný, milý a hlavně mi byl ve všem podporou. Dokonalý partner. A já si připadala, že ho neuvěřitelně podvádím. Sice jenom v myšlenkách, ale o to to bylo horší. V mých snech nefiguroval Seamus, ale Dean. A to dosti často i ve velmi delikátních situacích.
Jenže Deana jsem mít nemohla. Dokonce si našel přítelkyni. Jak šťastní spolu byli, to nemůžu posoudit. Nevypadali tak. Jistě, dívka to byla za normálních okolností příjemná, leč, ve stresu měla sklony k hysterickým výbuchům. On to nesl značně flegmaticky. Alespoň na povrchu. Když však o ní mluvil, často užíval trpký tón. Jenže, tak to asi kluci dělají, nevím.
Nemohla jsem se na ně koukat, vždycky mi bylo smutno, o to víc jsem se upnula na Seamuse. Je pravda, že jsem ze začátku byla velmi odtažitá, zvláště, když byl Dean na blízku, pak jsem se ale naučila ovládat a nyní si vůbec nedovedu představit den bez toho, aniž bychom si povídali. Dokáže mě rozesmát a uklidnit. Jeho hlas a projev je pro mě tak důvěrně známý, že na mě působí skoro jako čokoláda.

Dean mě pozval do Prasinek na skleničku. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli mám jít nebo ne. Na jedné straně byla vidina dne stráveného v přítomnosti mého vysněného. Na druhé straně jsem věděla, že pak budu jenom roztrpčená a možná i nepříjemná na toho, kdo za všechno mohl ze všech nejméně, totiž na Seamuse. Bohužel, neměla jsem se s kým poradit. Žádná z kamarádek o mém vysněném nic netušila. Krmila jsem je tím, jak jsem šťastná se Seamusem a že žádného jiného nechci. Svým způsobem to byla pravda.

Nakonec jsem šla. Věděla jsem, že po tom budu smutná a že se hovor nejspíš nebude ubírat směrem, jakým bych chtěla, ale šla jsem. Jsem blázen a masochista, to je jasné.
Zašli jsem do zastrčeného podniku, kam chodí jenom málokdo, pro náš hovor to bylo příhodné. Posadili jsem se, objednali si a pak chvíli seděli v tichu. Nebylo to to trapné ticho, bylo to jako bychom si povídali, jenom jsme u toho mlčeli. Bylo to jako sedět na louce a poslouchat okolní zvuky. Celé naše ticho bylo vyplněno tak intimním rozhovorem, že kdyby se ta slova vyslovila, zrušilo by to celou atmosféru.
Po první skleničce se pousmál a řekl první slovo. A tak jsem si povídali. O úplně všem možném. O každé maličkosti, která se stala za tu dobu, co jsem si spolu pořádně nepovídali. Jen jednomu tématu jsme se vyhýbali. Jeho přítelkyni a Seamusovi.
Po chvíli, alespoň mě to tak přišlo, se podíval na hodinky a zjistil, že jsem před půl hodinou měli být zpátky. Cestou jsme se ještě ujišťovali, že to jednou zopakujeme, protože takhle dobře jsme si už dlouho s nikým nepopovídali.
A já v tom zase byla až po uši. Musela jsem si to přiznat, zamilovala jsem se. Sice jsem si nebyla jistá, jestli bych mu byla schopná říct ta dvě slova, ale měla jsem k tomu blíž než v Seamusově případě.

Ten večer se všechno změnilo na všech frontách.
Za prvé, jsem si uvědomila, jak beznadějný případ jsem.
Za druhé, mi Seamus řekl, že mě má rád.
Za třetí, Deanova přítelkyně začala být ještě více podezřívavá než před tím.
Za čtvrté, Dean začal vyhlédavát kontakt se mnou častěji a častěji.
A všechny tyhle faktory mě neuvěřitelně ničily.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kami kami | Web | 3. února 2011 v 18:11 | Reagovat

Kami si vyšklbala všetky vlasy pri jednom jedinom faktore, inak bolo všetko dobré, tak akurát pre zamilovanú osobu (nie že ja by som bola zamilovaná :D) A tá vec bola: Prečo vždy priateľ alebo priateľka toho, komu hlavná hrdinka alebo hrdina s najväčšou pravdepodobnosťou prebere partnera má nejaký viditeľný zápor? Prečo  nemôže niekto prebrať partnera niekomu milému, dobrému a priteľskému, aby to vyznievalo reálne? (To si ma teraz nevšímaj, to je len frustrácia zo všetkých romantických poviedok, ktoré sú v ľúbostných trojuholníkoch príbadne štvoruhoľníkoch takto stavané. Je to smutné, pretože sa tým hl. postava zdá byť ideálnym partnerom, na ktorého nik iný nemá. Ale chápem, ide o romantický príbeh. :-))

2 chillychilly chillychilly | Web | 3. února 2011 v 18:29 | Reagovat

[1]: Ona to píše ze svého pohledu. Samozřejmě, že má asi nějaké klady, jenže to Romilda jako zamilovaná nevidí. navíc, Dean asi za ní nechodí a neříká jí, jak je dobrá v tom a v tom, člověk je od přírody nespokojený tvor a nesutále si stěžuje  Nech se překvapit, jak to dopadne ;-) a hlavně žádné ukvapené závěry. :-D

3 kami kami | 3. února 2011 v 18:33 | Reagovat

[2]: Fajn, fajn, nechám sa prekvapiť, :-) ja len že takýto prístup vidím aj v on rozprávaní a v tých chvíľach už vážne nemám vlasy. :D

4 paní archivová paní archivová | Web | 3. února 2011 v 23:37 | Reagovat

Chudáček můj malý Seamus. Začíná to směřovat k tomu, že si vrzne Dean :D

5 chillychilly chillychilly | Web | 4. února 2011 v 10:19 | Reagovat

[4]: On si vrzne i Seamus, přece jenom spolu chodí a není jim pět :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama