Kdo seje vítr, sklízí bouři

25. února 2011 v 2:03 | chillychilly |  jednorázovky
Krátká jednorázovka s netypickým hlavním hrdinou.
Postavy: Peter Pettigrew
Žánr: těžko říct, je to s největší pravděpodobností úvaha
Forma: Ich forma
Pozn. Vůbec nechápu, co se to s blogem stalo a proč mi nejdou udělat odstavce a vůbec, nefunguje to, je to rozbitý. Já se z toho zblázním *mlátí hlavou do zdi a vytrhává si vlasy*
Kdyby jste někdo tušil, jak udělat odstavce, nestyďte se a podělte se se mnou.



Jsem jen přítěž. Jsem ten čtvrtý. Jsem nikdo, jenom jeden tlouštík, který nikoho nezajímá. Jsem ten, koho nikdo nezná jménem. Je to vždycky jenom dokonalý Sirius, zábavný James Potter, chytrý Lupin a ten čtvrtý. Kdo je ten čtvrtý? Proč jsem takový? Proč lidi odpuzuji? Proč se se mnou nikdo nebaví?

,,Už to nejez," vezme mi Sirius talíř a dá ho z mého dosahu, s Jamesem se smějí, jak se ho pokouším dostat zpátky.
,,Seš tlustej, nikdo tě nebude chtít, Péťo," začínám vidět rudě. Nesnáším, když se ke mě takhle chovají, nesnáším, když mi říkají Péťo. Připadám si neschopně a nemožně. A to jenom kvůli nim. Už už bych vybuchnul, ale pak si uvědomím, že jenom díky nim jsem alespoň ten čtvrtý, bez nich bych byl nikdo. Kdyby mě nevzali mezi sebe, seděl bych neustále v koutě a sloužil jako terč posměchu všem okolo. Takhle si ze mě utahují jenom oni. Ještě rok to musím vydržet.


Copak jsem tak odporný? Že i moji kamarádi mi musí neustále předhazovat mé nedostatky? Vím, že nejsem zrovna ztělesnění vší krásy, ale proč mi to dennodenně připomínají? Proč uřknou každého, kdo o mě řekne křívé slovo, ale sami jsou ještě horší? Jsem snad jejich terč, na který ale nesmí útočit někdo jiný? Já už takový být nechci, chci se jim postavit. Chci, aby mě konečně někdo uznal!

,,Co jsi dostal?" zeptal se Sirius Jamese a opřel se o strom. James se zašklebil a odpověděl.
,,Výborný."
,,Tak to jsme dva. A co ty, Péťo, zase troll," zachechtal se. Jak já ho nesnáším. Radši odvrátím hlavu a dělám, že ho neslyším.
,,Tys mě neslyšel, ptal jsem se, co jsi dostal? Tak mi odpověz," zdvihne hlas a ve mě všechno vře. Jak si vůbec dovoluje se ke mě takhle chovat? Copak jsem jeho otrok, na kterém si může jenom dokazovat o kolik je lepší? Nejradši bych ho poslal tam, kam slunce nesvítí. Avšak nejsem na to dost silný.
,,Dostal jsem M ," zašeptám. Sirius se idiotsky zachechtá.
,,Jak jsi mohl dostat M, taková prkotina?" v duchu se vidím, jak mu pošlu jednu krásnou zelenou avadu do zad. Zatřepu hlavou, tohle mě napadá často a sám sebe se trochu bojím. Je normální mít chuť zabít své přátele?

Co je to vlastně přátelství? Mám já vůbec přátele? Proč mi alespoň jednou neřeknou, že jsem dobrý? Proč mě jednou nepoklepou po zádech? Proč se se mnou nebaví jako se sobě rovným? Vždyť já nejsem o nic miň než oni, tak proč?
Proč se mě Remus někdy nezastane? Vždy jen odvrátí oči a dělá, že nic neslyší. Připadám si jako velká ošklivá bradavice na jinak krásném obličeji. Všichni mi odjakživa dávají najevo, že jsem jenom přítěž, zbytečný problém a že beze mě by byl svět zase o něco hezčí.

,,Srabusi," šeptne James a namíří na mladého zmijozela hůlkou. Zableskne se a mladík visí hlavou dolu, v očích má tentýž uštvaný výraz jako já. Tutéž touhu po tom, aby ho někdo uznal a tutéž unavenost neustálým ponižováním. Připadám si stejný jako on, ale jeden rozdíl mezi námi přece je. To on tady visí hlavou vzhůru ne já. A možná i proto na něj namířím hůlku, je to snadná oběť a já konečně můžu něco dokázat.
Vyšlu proti němu kouzlo a na obličeji mu naskáčou zelené fleky. Sirius se zachechtá.
,,Péťa se nám pochlapil, konečně za něco stojí," poklepe mě po zádech.

Uznání, konečně alespoň stín toho, po čem jsem toužil. Jenže já chci víc, chci aby mě uznali všichni. A vidím jedinou cestu, sílu, násilí, strach. Jedině tak mě, Petera Pettigrewa, někdo konečně uzná a prokáže mi úctu. Musím se stát silnějším, a najít někoho, kdo je slabší než já. Dám se na cestu ponižování ostatních, jedině tak se stanu silnějším a uznávanějším.

Co takový pako, jako seš ty, dělá tady," ozve se za mnou nepříjemný hlas, otočím se a podívám se na Rabastana Lestrangea. Chtěl bych mu něco odseknout, ale nedokážu to, ještě nejsem dostatečně silný.
,,Tak odpovíš mi, ty nebelvírská nicko?" naštvu se a ztratím na sebou kontrolu. Vůbec netuším, co dělám, konečně dám průchod svému vzteku a všemu tomu ponížení, jakého se mi od mých "přátel" a nejen od nich dostávalo. Lestrange se pohrdavě usměje a zamíří pryč ode mě.
,,Crucio," namířím hůlkou na zmijozelova záda a on se svalí na zem v křečích. Představuji si, jak se přede mnou v prachu válí Sirius nebo James. Je to příjemná představa. Opájím se pocitem moci. Cítím se silný, líbí se mi to. Už nechci být nicka, chci být ten, kterého všichni uznají. Právě teď zažívám ten nejlepší pocit, jaký jsem kdy zažil, pocit moci nad někým. Pocit převahy.
Zapomínám na čas, úplně mě to všechno pohlcuje a já se dívám na bolest, kterou Lestrangemu způsobuji. Jenže chci víc. Nemůžu přestat, neovládám se. A ani přestat nechci.
Uslyším za sebou kroky a jsem donucen kletbu zrušit. Přede mnou na zemi leží zbídačený zmijozel, lapá po dechu a třese se bolestí. A já? Já jsem konečně šťastný.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 paní archivová paní archivová | Web | 25. února 2011 v 2:54 | Reagovat

Odstavec = 2x shift + enter.
Možná je zbytečné dávat poslední věty tučně, ony mají takový mrazivý dopadový efekt i bez zvýraznění, a nejspíš by normálně vypadaly i vážněji .)
Rozbor pocitů a taková uhnívající proměna charakteru.. jo, takhle si "milého Péťu" představuji taky.. ale ještě zahořklejšího, jenže zároveň i zbabělejšího. Líbí se mi pochody jeho myšlenek. Na Siriuse bych osobně taky pár avad vyslala :)

2 chillychilly chillychilly | Web | 25. února 2011 v 3:11 | Reagovat

[1]: Oh, děkuji ti, myslela jsem, že se z toho už asi zblázním.navíc jsem si to původní inteligentně vymazala, takže jsem to psala znovu.
Siriuse bych za kamaráda mít nechtěla, nikdy.
Asi máš pravdu, nejspíš to odznačím...

3 kami kami | Web | 25. února 2011 v 7:48 | Reagovat

No ja som vždy tušla, že si to Black s Potterom zaslúžili. Plus by si to zaslúžili aj autori, ktorí v poviedkach Petra ignorujú, to len tak pomimo. Páčilo sa mi to. Aspoň nachvíľu sa stal naozaj živou postavou, myslím, že v tejto poviedke bol zhomtnenejší viacej ako Sirius napríklad, keď je poviedka o záškodníkoch. Páčilo sa mi to. Bola to naozaj pán osobnosť poviedka. :-)

4 chillychilly chillychilly | Web | 25. února 2011 v 9:25 | Reagovat

[3]: Děkuji mockrát.
Peter je často ignorovaný, i já ho ignoruji, protže to je velmi nesympatická postava, ale i přes to tam prostě patřá. A, ano, zasloužili si to. Oni byli hrozní, stejně jako dvojčata, ačkoli Pobertové byli možná ještě horší. Vezmi si, co udělali ze Snapea a Petera. Rowla z nich udělala hrdiny, ale na škole to byli strašní spratci

5 LuZinka :) LuZinka :) | Web | 25. února 2011 v 18:41 | Reagovat

Ahojky, chystám videoodpověď 2! Chceš napsat otázku? Máš jedinečnou šanci kam napsat klidně 50 otázek, tak do toho!;)

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 6. března 2011 v 19:24 | Reagovat

Vlastně... člověk by ho v jednom směru mohl chápat, ale... ne, hnusák jeden, litovat ho nemůžu a nedokážu
kdysi mě napadlo napsat jednorázovku s Peterem, ale netroufla jsem si, možná jednou...každopádně ty vždy budeš ta první odvážlivá

jinak... chceš vědět, jak dlouho čtu tuhle povídku? :-D myslím, že jsem trhla rekord... poprvé jsem ji otevřela den potom,  cos ji zveřejnila... strašný, prostě nemám klid a nedočtu dokonce ani nic takhle krátkého

7 chillychilly chillychilly | Web | 6. března 2011 v 20:39 | Reagovat

[6]: Tak to je asi vážně rekord. Já zase poslední dva díly Malého a velkého života od miraely čtu taky miliardu let a pořád ne a ne se dočít do konce. Vždycky mě něco vyruší a to je konec, člověk z toho nemá ten požitek...
Už jsem si myslela, že jsi na mé jednorázovky zanevřela :(
První odvážná... No, nevím, myslím, že na tohle téma napsalo už hodně autorů. Stejně tak jako na příchuť chilly (ačkoli s tím si nejsem tak jistá :D)
Mě ho svým způsobem líto je a zároveň není. Vždycky se s tím snad dá nějak vyrovnat a nemusíš se hned přidávat na opačnou stranu...

8 Nel-ly Nel-ly | 8. března 2011 v 2:17 | Reagovat

[7]: dokážu litovat hodně lidí, dokážu litovat i Voldemorta - to jsou ty různé pohledy a dokonce i o něm jsem byla schopná napsat povídku, v níž jsem z něj v podstatě udělala normálního člověka

ale tohle, nezalitovala jsem ho v té povídce ani jednou - dobře, snad jednou tam byl náznak, ale vůůbec toho nelituju, svoje jsi splnila O:-) a je to určitě první taková povídka, kterou jsem četla (ve čtení nejsem moc odvážná a moji oblíbení, tedy očividně krom tebe :-D, krom slashe moc neexperimentují - a ve slashi zas experimentování neuznávám já :-D takže... což mi připomíná, že zas celý den čumím na novou jednorázovku (na kapitolovku jsem nezapomněla! jen není čas :-/ a furt někdo ruší), ale... tohle téma (hloavně postavy)já asi nepřekousnu

9 Chillychilly Chillychilly | Web | 8. března 2011 v 15:21 | Reagovat

[8]: Tak co se týče netypických postav nebo tak všeobecně experimentování můžu pouze doporučit miraellu. Mám ji v oblíbených jako paní archivovou. Její povídky jsou  prostě pokaždé něco nového, originálního a navíc má užasný styl psaní, který jsem si hned po tom, co jsem od ní přečetla jednu věc zamilovala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama