Osud rozdává karty (1)

2. února 2011 v 17:37 | chillychilly |  Hra v karty
První kapitola mé nové povídky. Nečekejte nic akčního, protože tohle se tady vyskytovat nebude. Bude úplně jednoduchá. 
Vím, že bych se měla věnovat i těm dalším, ale já jsem měla chuť si napsat něco takového, takže jsem sedla a psala a psala...  
Povídka je kraťoučká, má jenom pár kapitol a epilog.


Začalo to úplně prostě, líbil se mi Dean Thomas. Byl o dva roky starší, zábavný, vtipný, nebelvír. Každý večer jsem ho potají pozorovala ve společenské místnosti a neodvažovala se o tom komukoli říct. Hýčkala jsem si v sobě ten pocit, který den za dnem sílil. Dříve jsem si to ani neuvědomovala. Sem tam jsem s ním prohodila pár slov, zasmáli jsme se. Měli jsme společné přátele, takže jsem se spolu občas vídali.
A pak, v předvečer prázdnin mi to najednou došlo. Ten pocit mě zasáhl jako blesk z čistého nebe. Uvědomila jsem si, že ho mám ráda. A že nechci, abychom se dva měsíce neviděli. Najednou, jako bych ho vnímala úplně jinak. A zároveň mi došlo, že to takhle bylo od samého začátku, jenom jsem si to nepřipouštěla.

Už je to více jak rok, co tohle všechno trvá. Příští týden budou Prasinky a já někde ve skrytu duše doufám, že mě pozve. Ale ne jako kamarádku, prostě na rande. Ano, jsem naivní a hloupá, nijak svoji náklonnost nedávám najevo, pouze doufám. A vím, že zase budu zklamaná, protože on mě bere úplně jinak.  

Někdo mě do Prasinek pozval a skutečně ne jako kamarádku. Tentokrát se osud minul jenom  o kousíček.
Při snídani za mnou přišel Seamus, Deanův nejlepší kamarád. Vypadal značně nervózně a chtěl se mnou mluvit. Odsunuli jsme se z doslechu všech zvědavých uší a on mě pozval do Prasinek. Zdůraznil, že tam půjdeme jen my dva. A já přikývla. V tu chvíli jsem nepřemýšlela, navíc, věděla jsem, že u Deana stejně nemám šanci a Seamus byl stejně zábavný jako můj vysněný. Neměla jsem co ztratit. Alespoň jsem si to myslela.  

Nastal ten snad osudový den. Tedy, težko posoudit, kdy se kola osudu rozhýbala a uvedla do pochodu všechny ty události.
Bylo krásně a já měla neskutečně výbornou náladu. Seamus je opravdu zábavný, nasmála jsem se s ním. Bylo mi v jeho společnosti příjemně, s největší radostí bych byla jeho dobrá kamarádka. On však chtěl víc a mě to bylo jasné. Během toho naprosto dokonalého rande jsem se rozhodla, že to s ním zkusím. Když mě dovedl zpátky do hradu a nahnul se pro polibek, nepřesměrovala jsem ho na tvář ani jsem neuhnula. Nechala jsem se políbit. Na  další den jsme si domluvili schůzku u jezera. Připadala jsem si s ním šťastná.

Pak jsme vešli do společenské místnosti a mě sledovaly jeho oči. Deanovy. Cítila jsem, jak nás pozoruje, avšak nedokáži přesně určit, co v tom pohledu bylo. Jestli radost nad tím, že jeho kamarád našel slečnu nebo něco jiného.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 paní archivová paní archivová | Web | 2. února 2011 v 18:19 | Reagovat

Líbí se mi ta neotřelost. Konečně něco úplně jiného. Jen mi trochu chybí větší rozpracování citů a událostí - zatím je to takové moc.. popisné. Jako deník. Ale kladně hodnotím nápad a výběr postav. Můžu bez zaváhání říct, že podobnou věc jsem ještě nečetla.
A v posledním odstavci je chybka - má to být DeanovY oči .)

2 chillychilly chillychilly | Web | 2. února 2011 v 18:24 | Reagovat

[1]: Oh, děkuji. Ono je to asi něco trochu jiného. Ty city se tam budou ještě rozebírat. Je to maličko deníkovaté, ale to je ich formou, ta prostě zavání deníkem ať chce nebo ne. Ještě se na to podívám a zkusím to méně zpopisnět.
Chyby se prostě vloudí všude, hned to opravím.

3 kami kami | Web | 3. února 2011 v 16:18 | Reagovat

Seamus, je ten, čo necháva všetko vybuchovať, že? tak s ním by som sa nedala dokopy, ani keby mi za to zaplatili. Samozrejme z čiste zdravotných dôvodov. :D A teraz vážne. Je to dobré. nevididím nič, čo by mi zatiaľ na hlavnej hrdinke prekážalo a to je dobrý znak. A už teraz dúfam, že to dopadne dobre, čo v mojom prevedení znamená, hlavne aby sa tí dvaja kvôli nej nepohádali, jej osud nech bude akýkoľvek ma asi veľmi trápiť nebude. (Keď ja vždy musím nadŕžať chlapom a nie je to len preto, že mám rada slash. :-)) A nech príde pokračovanie, keď je už poviedka dokončená.

4 chillychilly chillychilly | Web | 3. února 2011 v 17:41 | Reagovat

[3]: Klidně jim nadržuj. Hlavní hrdinka je mírně naivní a povrchní (což je i autorka :-D ) a ví to o sobě.
Jj, Seamus je ten, co všechno nehá vybouchnout. Ale teď už je straší, tak to snad nebude takový problém :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama