Sandwich pauza (4)

4. února 2011 v 10:44 | chillychilly |  Hra v karty
Romilda má před sebou prázdniny, aby se nějak srovnala sama se sebou a s tím, co se na konci roku stalo.




Přes prázdniny jsem měla dostatek času přemýšlet a přes to jsem nebyla připravená na návrat do Bradavic. Prosím, za mé úvahy mě neodsuzujte.
Rozhodla jsem si přiznat několik faktů, nebylo to nic příjemného.

1. Deana mám daleko radši než Seamuse
2. Jsou to nejlepší přátelé
3. Se Seamusem budu pravděpodobněji šťastnější
4. Deana chci víc
5. Seamusova rodina má větší vliv, je bohatší
6. Dean je z mudlovské rodiny
7. S Deanem jsem si strašně podobní
8. Seamus je jistota

Ano, jsem povrchní, vím to. Ale pokud bych myslela dopředu, což já vždycky myslela, vychází z toho Seamus daleko lépe, navíc, Dean má přítelkyni a kvůli mně ji určitě neopustí. Nemůžu to po něm ani chtít. A co je nejdůležitější, jsou to nejlepší kamarádi. Nemůžu je proti sobě poštvat.

Snažila jsem se na celou tuhle věc o prázdninách nemyslet, nešlo to. Pořád jsem před sebou měla scénu z prázdné učebny a vždy mi po těle přešel mráz, jak to bylo příjemné. Nešlo zapomenout. Proto jsem se rozhodla tuhle stránku své osobnosti akceptovat a přizpůspobit se jí. Přetvařování mi nikdy nedělalo problém, tak proč by teď mělo.
Co bylo nejhorší, neměla jsem žádné výčitky svědomí. Byla jsem vděčná za to, že můžu cítit to, co jsem cítila. Že jsem toho schopná, protože jsem se bála, že nikdy mi tohle nebude dovoleno. Měla jsem obavy, že jsem chladná, že nedokáži mít ráda bezpodmínečně. Což ani nyní nejspíš nedokáži.

Dřív pro mě slovo milovat bylo jen prázdné slovo. Kéž by to tak zůstalo. Milovat někoho a být milován je úžasné a nedá se to popsat. Stačí pouhá jeho přítomnost, letmý dotyk... Jenom pocit, že ho můžete mít tolik rád. Nejsem si jistá, jestli tohle znamená někoho milovat, ale nedovedu si představit, že bych cítila něco silnějšího, to bych musela prasknout. Takovou bolest by člověk nevydržel. Protože milovat bolí, a bolí to opravdu hodně.
Zažila jsem pár minut ráje, které nyní musím splatit nekonečně mnoha hodinami utrpení, které mi způsobuje cokoli. Jemný závan jeho vůně. Vody po holení, máty, pracího prášku, zubní pasty.

Ničilo mě i to, že jsem nevěděla, jak je na tom on. Potřebovala jsem ujištění, že na mě myslí tak často, jako já na něho. Chtěla jsem vědět, jestli i on mě má rád tak, jako já jeho. Napsala jsem mu několik dopisů, které jsem nikdy neposlala a vždy je zničila. Chtěla jsem od něj tu větu slyšet a zároveň se jí bála. Měla jsem pocit, že na tom závisí celá moje existence. Stejně jako na mé lásce k němu. Kolikrát jsem ji proklínala a toužila jsem po tom, aby mě jí někdo zbavil, ale představa, že bych žila bez toho pocit, který ze mě dělal lidskou bytost, byla příšerná. Nechtěla jsem to, neprosila jsem se o to, ale žít jsem bez toho nedokázala. Jak kdysi řekl někdo moudrý: Láska není bolavý zub, nelze ji ze srdce jen tak vytrhnout.

Prvního září jsem už byla schopná mistrovského přetvařování. Dokonce jsem byla v jednom kupé s Deanem a jeho přítelkyní a byla veselá. Jsem patřičně hrdá na to, že jsem ani jednou neprotáhla obličej, a že jsem k tomu měla více než dost důvodů.
Avšak neunikly mi Deanovi pohledy a došlo mi, že to, co se stalo na konci roku, byl jenom začátek. Ještě jsem zapomněla na jeden důležitý fakt, Deana, Seamuse a tu slečnu čekal poslední rok ve škole. Takže poslední rok, kdy budu moci vidět svého vysněného. Pak už jen jako rodinného přítele, pokud s mým drahým vydržíme.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kami kami | Web | 5. února 2011 v 18:27 | Reagovat

Konečne sme sa dostali na správnu a veľmi zaujímavú cestu, tento prístup podporujem. Poprosím si preto pokračovanie, číta sa to totižto až podozrivo ľahko. :-)

2 chillychilly chillychilly | Web | 5. února 2011 v 18:33 | Reagovat

[1]: Děkuji, děkuji.
Už se blížíme do finále, zbývají tři kapitoly, další přidám, jak jinak, zítra. Jsem ráda, že se přístup líbí.

3 paní archivová paní archivová | Web | 5. února 2011 v 22:01 | Reagovat

Tuhle kapitolu hodnotím jako jednoznačně (doposud) nejlepší. Líbí se mi její pocity. Hlavně ta část, kde vyjadřuje Romilda názor na to, co se stalo mezi ní a Deanem - žádné výčitky. To se mi líbí, je to zase nové. A potom poslední odstavec se mi hodně zamlouval. Zkrátka tahle kapitola mi přinesla zatím nejvíc, byla řekla bych nejhlubší. Je to méně popisné a vyprávěcí. A ještě - všimla jsem si, že třetí kapitolu nemáš zařazenou do rubriky .)

4 chillychilly chillychilly | Web | 5. února 2011 v 22:39 | Reagovat

[3]: To jsem ráda, že to hodnotíš natolik kladně, tak byly prázdniny, neměla tolik zážitků, ale za to čas o tom všem přemýšlet. Jsem ráda, že se líbí. Hned tu trojku zařadím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama