Podivná láska

7. března 2011 v 16:21 | chillychilly |  jednorázovky
Tak jsem si sedla k počítači a napsala to, co mi už nějakou dobu leželo v hlavě. Ze začátku to měla být sladká až úsměvná jednorázovka, ale jak jsem tak psala zjistila jsem, že je to vlastně úplně naopak.
Mělo to být na přání Káťule, která chtěla romantickou jednorázovku o tom, jak se Remus zamiloval. mám pocit, že jsem žalostně zklamala. no nic, posuďte sami. Myslím, že asi budu muset na to zadání napsat něco jiného, popřípadě to asi budu muset přenechat někomu jinému. Momentálně nejsem zrovna v rozpoložení, kdy bych byla schopná napsat něco romantického.
Takže tak trochu jiné romantika.
Pár: Remus Lupin/ Severus Snape
Žánr: slash
Upozornění: znásilnění
Rating: od 15



Je odporný. Nedokáži na něm najít nic přitažlivého. Má nechutné mastné vlasy až na ramena, zajímalo by mě, jestli si je vůbec někdy myje. A taky divně zapáchá, takový ten nakyslý pach zkažených zubů, potu a nemytých vlasů. Nesouhlasím s tím, co mu James se Siriusem provádí, ale není mi ho líto.
Dnes jsem ho na lektvarech pozoroval, nešlo to jinak. Je ošklivý tím zvláštním způsobem, který člověka upoutá a nutí ho, aby se na něj díval. Nemohl jsem odtrhnout oči a pořád jsem na něm hledal něco hezkého. Ale viděl jsem jenom tu ošklivost.


,,Hele, srábek," zašeptal Sirius a stáhl mě do stínu. Byli jsme tam jenom on, já a Snape. Když jsem se na něj podíval, zmocnila se mě mírná nevolnost, už jen od pohledu byl odporný. Měl v sobě něco, co od něj lidi odhánělo a nutilo je šikanovat ho. Vlastně jsem se Siriusovi nedivil.

,,Srabusi, co ty tady, a tak sám. Jo, promiň, ty vlastně ani nemáš s kým jít," zachechtal se Sirius a mířil na Snapea hůlkou. Zmijozelovy oči těkaly sem tam ve snaze najít nějakou únikovou cestu, neměl se však kam vydat. Z jedné strany jsem byl já a ze druhé Sirius. Konečně mu došlo, že se nám opravdu nevyhne.

,,Lupine, jdi mi z cesty," otočil se na mě. Asi si myslel, že se mnou bude snazší pořízení. Nehnul jsem se ani o píď. A v tom na něj Sirius zaútočil. Snape se ani nemohl bránit. Nejenže ho nevaroval, zaútočil na něj ze zadu. Bylo to nefér, ale na druhou stranu to byl Snape.
Ležel na zemi a po mastném spánku mu tekl pramínek krve. Než se stačil vzpamatovat a vyskočit na nohy, byl spoutaný a visel hlavou dolu. Obličej mu rudnul jak vzteky, tak i krví, která se mu hnala do hlavy. Úplně jsem viděl, jak to v něm vře a jak by nadával, kdyby mohl.

,,Máš odporný vlasy, Srábku, co kdyby sis je jednou umyl," namířil na něj Sirius hůlkou a v tu ránu byla Snapeova hlava plná mydlinek. Na závěr ještě použil teplou, podle toho, jak mu zčervenala pokožka až přespříliš teplou, vodu a pěnu spláchnul. Zmijozelovy oči slzely a byly úplně rudé, jak se mu do nich trochu šamponu dostalo.

Upřel na mě krví podlité oči a já najednou nebyl schopen pohybu. Překvapilo mě, co všechno skrývaly. Po pravdě, nikdy jsem se mu do očí nekoukal. Většinou je klopil k zemi. Síla těch dvou temných otvorů mě naprosto dostala. Byly to oči štvaného zvířete, které prosí o poslední ránu z milosti, ale ví, že ji stejně nedostane. Viděl jsem v nich jenom temnotu a beznaděj. Kolem těch tmavých hlubin byly nádherné, dlouhé, skoro dívčí řasy. Zarazilo mě to. V tu chíli jsem si uvědomil, že i taková špína jako on je vlastně člověk. Že si zaslouží, když ne přímo lásku, tak alespoň nějaký respekt.

,,Siriusi, myslím, že to pro dnešek stačí," řekl jsem po chvíli, kdy jsem byl naprosto fascinován Snapeovýma očima. Sirius, ač nerad, hůlku opravdu sklopil, což mě upřímě překvapilo. Většinou si nenechal ujít jedinou šanci zmijozela potupit. Ale dneska jsme neměli žádné obecenstvo, takže to za tak dobrou zábavu nepovažoval.

Večer jsem nemohl usnout, neustále mě pronásledoval výraz Snapeových, vlastně, Severusových, přece jenom, je to člověk, očí. Musel jsem na ně neustále myslet. Uvědomil jsem si, že jak je ošklivý, tak jeho oči jsou nádherné. Kdyby je tolik neklopil k zemi.
Zdál se mi opravdu velmi živý sen. Probudil jsem se z něj znechucen, ale už ani nevím proč. Snažil jsem se si později vybavit, co se mi to vlastně zdálo, jenže to bylo stejně marné jako se snažit udržet vodu ve dlaních. Vím jedině to, že se mi zdálo o Severusovi.

Dnes jsem ho na lektvarech znovu pozoroval. Je pořád ošklivý, ale najednou se mi zdá tak nějak jiný. Nevím, čím to je. A snad to ani nechci vědět. Mám strach z pocitů, které cítím, když si vzpomenu na ten krátký okamžik, kdy se naše pohledy střetly. Děsí mě to a znechucuje. Ale chci to vidět ještě jednou. Je to stejné, jako s tou ošklivostí, prostě mě to přitahuje.

Už je to měsíc a já na něj stále myslím. Čím delší doba uplynula, tím je moje touha větší. Potřebuji to spatřit. Postupně jsem došel k závěru, že jsem ochoten to udělat za každou cenu. Jenže já nikdy nebyl na metání kleteb po druhých, musím vymyslet jiný způsob. Vlastně, jeden bych měl, ale nejsem si s ním úplně jistý. Mám z toho strach.

Došel jsem k závěru, že to musím udělat, nebo se zblázním. Svěřil jsem se se svými pocity Jamesovi. Podle něj jsem se zamiloval. Podle mě je to jen nějaká zvrhlá vášeň. Ale dospěl jsem k rozhodnutí, že to udělám.
Počkal jsem si na tom samém místě, kde jsme ho dostali se Siriusem. Musel jsem čekat několik dní, než se mi poštěstilo. Jakmile vešel do mé pasti, použil jsem bariérové kouzlo, aby nemohl uprchnout a svázal ho. Pak jsem došel až k němu, chytl mu hlavu a donutil ho, aby se na mě podíval. Ale nebyla tam ta odevzdanost, po které jsem tolik toužil. Viděl jsem nenávist a pohrdání. Tohle jsem vidět nechtěl.
Najednou se mě zmocnilo cosi, co nedokáži nijak popsat. Asi se ve mě probudila ta zvířecí stránka, kterou jsem vždy úspěšně potlačoval. Rozrazil jsem dveře do první učebny, mrštil do ní Severusem a zabouchl za námi dveře, které jsem následně zajistil proti vyrušení. Všimnul jsem si, že se pomalu do Severusových očí vkradl strach. Ale ještě to nebylo to, co jsem chtěl vidět.
Dál už jsem ztratil veškeré zbytky sebeovládání, tolik mě jeho strach vzrušil. Shodil jsem ze sebe kalhoty jen tak, jak to bylo nezbytně nutné a zbavil i jeho jen toho nezbytného. Nechtěl jsem z něj vidět víc. Vlastně i tohle bylo moc. Otočil jsem ho na břicho, naslinil si prst a chvíli si ho připravoval. Ne snad proto, aby to nebolelo jeho, ale aby to bylo pohodlné pro mě. Když jsem usoudil, že to stačí, prudce jsem do něj proniknul. Ještě, že jsem ho před tím umlčel, jinak by jistě vykřiknul bolestí tak, že by zburcoval celý hrad. I pro mě to nebyl nijak příjemný zážitek, asi jsem si ho měl připravit důkladněji.
Ani jsem pořádně nevěděl, co dělám, to zvíře ve mě mne zcela ovládalo a užívalo si svých zvrhlých vášní. Těsně před koncem jsem si k sobě natočil jeho obličej a konečně uviděl to, po čem jsem tolik toužil. S jeho beznadějným, sám sebou zhnuseným a nenávistným výrazem upřeným kamsi do dáli, jsem vyvrcholil. Jakmile mé vzrušení odeznělo, zmocnila se mě nevolnost. Bylo mi špatně z pomyšlení, že jsem se právě dotýkal jeho příliš bledého a hubeného těla. Avšak věděl jsem, že se to stane znovu a pak zase, protože ta jeho odpornost byla návyková a já si uvědomil, že ji k životu potřebuji. Věděl jsem, že se mě, ne teď nebo za týden, ale klidně i za měsíc, znovu zmocní tahle zvířecí touha a já půjdu a udělám to znovu.

,,Promiň," zašeptal jsem. Myslel jsem to vážně, opravdu jsem se mu omlouval. Jak za to, co se stalo, tak i za to, co se v budoucnosti ještě mnohokrát stane.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 paní archivová paní archivová | Web | 7. března 2011 v 16:48 | Reagovat

Bylo to nefér, ale na druhou stranu to byl Snape. - skvělá věta, nebojím se použít slovo dokonalá.
Rozhodně to chce po sobě ještě jednou přečíst a opravit. Našla jsem minimálně jednu hrubku a spoustu překlepů. Vážně jich bylo na tak krátkou povídku až příliš a kdyby mě to tak nezaujalo, zřejmě bych najela na křížek a stránku škrtla. Něco přehlédnout může každý, ale mám takový maličký pocit, žes to po sobě moc nekontrolovala .)
A teď chválu, protože tahle povídka si ji rozhodně zaslouží. Začátek je úžasný. Popisy Snapea jsou živé a opravdové, snadno představitelné, přímo se zarývají do mozku, přitom jsi ho doopravdy dovedla popsat s tou stopou neutuchajícího zájmu, který zkrátka nelze potlačit. Představa Snapea mi pulzovala hlavou po celou dobu čtení a vše jsem viděla jako očima Remuse. Dál, jindy jednoduché a příliš přímočaré a prvoplánové zamilování, je tu popsané tak s odstupem a pragmaticky, že to člověku vůbec nepřijde rušivé nebo naivní a to je zatraceně dobře. To nejlepší nakonec jako brutální, úplně nepatrně a přitom krásně pocitová znásilňovačka s příslibem něčeho, co ještě bude. Dobrá práce.

2 chillychilly chillychilly | Web | 7. března 2011 v 17:12 | Reagovat

[1]: Já to po sobě četla, ale jsem dneska tak nějak mimo. Jak jsem se na to teď pořádně zaměřila, musím říct, že tam bylo opravdu chyb jak máku a určitě jsem ještě nějaké přehlédla.
Děkuji moc, jsem ráda, že se tahle moje malá zvrhlost líbí. Ale zadání, které jsem dostala jsem teda moc nedodržela. Měla to být krátká romantická jednorázovka se zamilovaným Lupinem. Což o to, zamilovaný byl, ale romantikou bych to opravdu nenazvala.
Ještě jednou děkuji, takový krásný a dlouhý komentář vždy potěší.

3 paní archivová paní archivová | Web | 7. března 2011 v 17:55 | Reagovat

To já zadání ohledně romantických povídek (v dobách, kdy jsem dělala na přání) také nikdy pořádně nedodržela.. ale aspoň musím přiznat, že z toho většinou vzniklo alespoň něco zajímavějšího než roztomilá sladká klasika :) a tobě se to povedlo stoprocentně. Jinak si to s těma překlepama zase tak neber.. přišla jsem ze školy a měla jsem ještě tu náladu, kdy mi ze všeho vstávají vlasy na hlavě :D

4 chillychilly chillychilly | Web | 7. března 2011 v 18:09 | Reagovat

[3]: Když ony ty chyby hrozně kazí člověku dojem. Jednou jsem našla docela dobrou jednorázovku, ale nedostala jsem se přest ty chyby. Mě vždycky vstávají vlasy na hlavě, když někdo dělá chyby ve vyjmenovaných slovech.

5 kami kami | Web | 7. března 2011 v 20:00 | Reagovat

Keď som uvidela ten pár a potom to znásilnenie... musela som to od šťastia rozdýchavať aspoň päť minút. :D
Zhltla som to na jeden šup. Bolo to... ha! :-D Normálne nemám slov, chillychilly, ty si môj malý zázrak, takýchto poviedok je tak málo. Nechceš aj mne urobiť niečo na želanie? :D
Remus bol podľa mojich predstáv, Severus bol podľa mojich predstáv, ten prerod myšlienok,... úžasné! Zložím ódu. :D
Génius, génius!
Ale vážne ten Remus, to reálne... kde si to vzala? Dokonalé! A to o Severusových krásnych očičkách... jednoznačne ich všetky milujeme. Merlin!
(Ja naozaj netuším, čo by som ti od šťastia mohla napísať. Mám pocit, že kokcem cez písmenká.  A mám milión smajlíkov, začo sa ospravedlňujem, ale- :-D)
Túto poviedku si ukladám do počítača a archivujem na horšie časy.

6 chillychilly chillychilly | Web | 7. března 2011 v 20:25 | Reagovat

[5]: Vážně, až tak se ti to líbilo? Dneska mě ty vaš komentáře tak moc potěšily, jsem ráda že se to líbí. Jen mě mrzí, že jsem nesplnila to přání :( ale co, jestli to má takové ohlasy, tak to asi stálo za to a té slečně se můžu pokusit sesmoli ještě něco jiného.
Podle mě Remus nikdy nebyl ten hodný a ušlápnutý, prostě toho vlka v sobě měl a nějak se to projevit muselo (jo, dobře, uznávám, trochu jsem se nechala isnpirovat Narutem a tím, že v určitých situacích vítězí Kiuubi nebo jak se to píše)
U těch povídek na přání jde spíš o to, abych měla nápad. to, že jsem toto téma uviděla mě jen nakoplo k tomu, abych už konečně sepsala to, co mi dlouho leželo v hlavě. Popravdě mi momentálně někam odletěla múza a nejsem schopná nic moc vymyslet.
Jsem ochotná se upsat i k další věcem na přání, jenom nevím, jak dlouho by si na to čekala, protže poslední dobou vážně nemám nápady :(
Ještě jednou moc děkuji, takový komentář zahřeje u srdce

7 kami kami | 7. března 2011 v 20:54 | Reagovat

[6]: Aj podľa mňa musel byť Remus "trochu" zlý, ale to už vieš.
Anime sa občas nechám inšpirovať aj ja. Veď tak vznikol aj Blízky rodinný priateľ podľa Kuroshitsuji a myslým, že sa to píše Kyuubi.

8 chillychilly chillychilly | Web | 7. března 2011 v 21:01 | Reagovat

[7]: Oh, ano Kyuubi, mě se to hned zdálo nějaký divný.

9 Nel-ly Nel-ly | Web | 8. března 2011 v 3:29 | Reagovat

No, tak jsem to přečetla...
A nadšení nesdílím. Nakonec mi nevadil obsah - ostatně tohle je právě ten slash, který se mi líbí - žádný zbytečný city a kdoví jaké polemizace a změny děje.
Ale, je mi líto, nelíbí se mi Remus... Nelíbí se mi jeho vyjadřování, protože podle mě by se takhle prostě nevyjadřoval. Nelíbí se mi jeho úvahy na začátku ani nakonci a ani nesouhlasím s jeho chováním (a to se rzovna netýká toho "aktu").

Jediné, proč se mi tam Remus líbil byla právě ta zmínka o zvířeti uvnitř (ježiš! taky mě napadla Kyuubi... asi jsem narutofil), ale jinak mmi přijde, že jméno Remus tam byl jaksi násilně vnucen, protože nebylo jiného vhodného vlkodlaka.

Osobně bych to mnohem víc ocenila asi se Siriusem - protože mi nepřijde, že by Remusovi někoho připadal hnusný (ostatně řekla ych, že někdo s takhle nízkým sebevědomím a strachu z lidí si to nemylsí o nikom - jen názor) a ani...

Každopádně popsání  byo skvělé. Našla jsem hned několik úžasných paritís (ta věta zmíněná v prvním komentáři byla bezkonkurenční - ale zase mi nepřišlo že pro Remuse).

No, každý máme jiné představy charakteru Pobertů. Já si své vytvořila už vvelice dávno a jak si na nich zakládám, tak je v povídkách, možná až příliš, zkoumám :-)

10 Chillychilly Chillychilly | Web | 8. března 2011 v 7:20 | Reagovat

[9]: Uznávám, že zrovna tenhle Remus se nemusí všem líbit a taky sedět. Běžně ho tak nevidím a nepíšu, ale... Nevím, docela si dovedu i představit, že by byl takový. Ostatně, u něj vlastně nevíme, co si myslel, protže to nedával nijak najevo. Jasně,James se Siriusem to hlasitě vykřikovaůi do světa a Peter se jim snažil přiblížit, ale o Remusovi toho moc nevíme.
Byl to puberťák a měl před sebou šikanovaného spolužáka a každý si rád do mrtvoly kopne...
Ale je pravda, že předstva zlatíčka Remuse je jaksi daleko milejší a přijatelnější než představa Remuse, který na venek nic nedává znát a uvnitř není až tak kladná postava.
Ačkoli tenhle komentář nebyl kladný i tak děkuji, protže každá připom,ínka k tématu se počítá a všechno lepší než komentář typu: Hezů bloquísek :)

11 Nel-ly Nel-ly | 9. března 2011 v 1:10 | Reagovat

[10]: já vím, promiň, zapomněla jsem... HeZZů BloQíís, muCk

no, je to zakořeněná představa :-D prostě tam je a já se jí nezbavím, krom toho, že jsem vždy sdílela názor trochu asociálního studenta s nízkým sebevědomím, vzhledem k "postižení" a ten by se podle mě takhle nevyjadřoval (vlastně nejde ani přímo o to, co udělal - to klidně ano, ale prostě ne tímhle způsobem... asi to zapříčinila i ta ich-forma...)
každopádně tohle dokazuje, jak je HPFF rozmanitá, přestože tu je už roky a roky :-D a kladný... no, styl psaní a myšlenka se mi přeci líbily a povídka ve mě vyvolala nutkání diskutovat :-D

12 Kalit Kalit | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 22:37 | Reagovat

Usmívej se,zítra bude hůř…:-) Dobrej článek...

13 Bizon Bizon | E-mail | Web | 6. prosince 2011 v 22:37 | Reagovat

Pěknej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama