Křehký jako porcelán

24. dubna 2011 v 1:41 | chillychilly |  Povídky na přání
Sláva a hurá, konečně jsem dokončila jednorázovku na přání July a tímto se jí omlouvám za zpoždění. Tak úplně jsem nedodržela zadání, ale snad to nebude tolik vadit. Přišlo mi, že někdy je méně více a naopak. Dalo mi to pořádně zabrat a pomalu už nevidím na klávesnici, takže doufám, že jsem nepřehlédla moc chyb.
Je to neukončené, ale přišlo mi to tak nejlepší
Doufám, že se bude líbit
Postavy: Harry Potter, Draco Malfoy, Severus Snape, Sirius Black, Lucius Malfoy, James Potter, Remus Lupin
Žánr: Slash, temné, trochu snad i tragické
Upozornění: pár nadávek, nějaké to znásilnění, trocha nechutností
Rating: 15 +



Už si ani nepamatoval, jak dlouho jsou zavření v tomhle temném a vlhkém sklepě. Jistě však věděl, že musí nehorázně zapáchat. Jazykem si přejel po zubech, tolik se toužil zbavit odporné vrstvy plaku, která mu chrup pokrývala. Z vlastního nakyslého dechu se mu dělalo mdlo. Jak bylo jeho zvykem, prohrábl si vlasy a musel zkonstatovat, že jsou odporně mastné. Pořád nechápal, jak se to všechno mohlo stát.

,,Hej, Pottere, slyšel jsem, že jsi zase brečel do polštáře," nesnášel toho aristokratického, rozmazleného fracka.

,,Malfoyi, drž hubu," otočil se na něj a tasil hůlku. Blonďák naproti se zachechtal a bez varování na něj vyslal kletbu. Harry jen tak tak uskočil.
Malfoyem vyprovokovaná bitka po chvíli nabírala na zuřivosti a vygradovala tím, že Harry, naprosto nekouzelnicky, odhodil hůlku a vrhnul se na soupeře pěstmi. Toho to překvapilo natolik, že nestačil nijak reagovat a Potter na něj skočil. Malfoy se zakolísal, ztracenou rovnováhu se mu zpět získat nepodařilo a společně s nebelvírem se řítil po zádech k zemi. V letu propadli zrcadlem a přistáli na zemi pokryté vrstvou ostrých střepů, které se mladému aristokratovi zaryly do zad. Potter vypadal nezraněně, avšak otřeseně.

Ano, přesně takhle se to stalo. A pak je našel on a zavřel v téhle temné, nechutné díře.

,,Co tady děláte?" ozval se za Harrym hlas, který by poznal kdekoli. Byl to hlas, který ho od prvního ročníku v Bradavicích strašil ve snech. Toho člověka nenáviděl tolik, jak jen to bylo možné. Prudce se nadechl a točil se. Stanul tváří v tvář proti mladé kopii Snapea. Na chvíli ztratil dech. Už měl vymyšlenou výmluvu, která by mu sice u Snapea neprošla, ale najednou mu úplně došla řeč. Proti němu stál mladík, kterému nemohlo být víc jak jemu. Co se to, k sakru, stalo? Způsobilo to to zrcadlo? Je to nějaký druh pronášedla napříč časem?

,,Pottere, co...?" zavrčel s vytaženou hůlkou, pak si však Harryho prohlédnul přesněji a zjistil, že ačkoli je jeho nepříteli tolik podobný, přesto je jiný. Zpoza brýlí na něj koukaly Lilyiny oči. Harry viděl, jak mu zacukalo v koutcích, pak se podíval na Draca, který se ještě před chvílí pokoušel zvednout ze země a zbavit se střepů a jeho pohled skončil na rámu zničeného zrcadla. To, co si Harry stále ještě odmítal připustit mu došlo okamžitě. Nepěkný škleb, který se mu rozhostil po obličeji nevěstil nic dobrého.

,,Jsi tak podobný Potterovi, budeš jeho spratek, co? " ukázal na Harryho, který začínal vidět rudě, ,, A ty, ty budeš Malfoy. Vypadáš stejně slizce, jako Lucius."
Draco na něj přestal zírat jako na přízrak a propálil ho pohledem to-tě-ještě-bude-mrzet-až-to-povím-tatínkovi.
Harry se divil, jak je to možné, že Snapea ani v nejmenší nezaskočil fakt, že se do jeho doby dostal někdo z budoucnosti. Na druhou stranu, sám už v kouzelnickém světě zažil tolik podivných a nelogických věcí, že se sám divil, jak moc ho jeho situace překvapila.

Pak chlapce přivedl sem a nechal tady zavřené. Pohádali se hned, jakmile za Snapeem zapadly dveře a zachřestil zámek. Malfoy svaloval všechnu vinu na Pottera a jeho původ. Koho jiného, než syna mudlovské šmejdky, by mohlo napadnout se na někoho vrhnout pěstmi? Tím Harryho naštval tak, že se na něj vrhnul znovu. Do souboje vložil všechnu svoji nenávist a nejistotu, která se ho držela od okamžiku, kdy potkali mladého Snapea. Se zuřivostí bil do Malfoye a nechtěl přestat. Mladý aristokrat se pokoušel bránit, ale jeho protiútoky sotva mohly stačit. Nikdy se nepral, nepotřeboval to. Jeho jméno byl dostatečný důvod pro to, aby ho každý nechal na pokoji.

Večer je přišel Snape "navštívit". Chvíli si je prohlížel a pak pokynul Dracovi, aby ho následoval. Harry netušil, kam si ho odvedl, ani co se dělo, ale když se Draco vrátil vypadal příšerně. Byl nezvykle tichy, třásl se a vypadal křehce, jako sotva vykvetlá květina, kterou máte potřebu ochraňovat. Harry při pohledu na něj pocítil podivnou směs něhy a lítosti.
V noci Harry z jeho strany pokoje slyšel něco, co znělo naprosto nemalfoyovsky. Vzlyky. Potlačil nutkání k němu jít a obejmout ho.
Ráno o ničem Draco mluvit nechtěl. Harry se ho chvíli vyptával, když ho však Draco začal naprosto ignorovat, nechal to být.

Od té doby ještě nikoho nespatřili. Jídlo jim vždy strčil malinkou škvírou, jako kdyby je ani on nechtěl vidět. Harryho zajímalo, co s nimi zamýšlí a zároveň ho to děsilo. Chtěl, aby to všechno už měli za sebou, ale bál se toho, co všechno se bude muset stát. Tolikrát litoval, že se nechal tak snadno vyprovokovat. Záchvaty vzteku se střídali s apatií.
Draco na sobě narozdíl od něj nedával nic znát. Události prvního večera jako by pro něj nic neznamenaly. Ačkoli cosi křehkého a zranitelného v něm Harry viděl dál. Pozoroval ho, jak sedí v koutě a delší světlé vlasy mu spadají do tváře. Měl drobnou a útlou postavu, skoro jako holka.
Večer znovu uviděli svého věznitele. Zase si je dlouze prohlížel a pak, k Dracově úlevě, ukázal na Harryho. Ten to přijal s chladným klidem, což jeho samotného překvapilo. Snape ho spoutal a odvedl do nepoužívané učebny. Když mu Potter znovu pohlédl do tváře, skoro by v něm budoucího učitele lektvarů nepoznal. Za maskou předstíraného klidu viděl špatně skrývané šílenství a zvrhlou touhu. V tu chvíli se začal doopravdy bát. Věřil tomu, že ten Severus Snape, jakého před sebou nyní viděl je schopný úplně všeho. Poprvé v životě si plně uvědomil, že byl smrtijedem a co to znamená.

,,Bude tě mrzet, že jsi se vůbec narodil. Že se vůbec kdy Potter směl dotknout něčeho tak čistého, jako je Lily," s maniakálním výrazem Harryho přirazil na lavici a otočil k sobě zády. Ruce mu připoutal k nohám stolu, čímž se Harry ocitnul ve velmi nepříjemné pozici. Strach ho nyní zcela ovládnul, pokoušel se osvobodit, ale bylo to stejně marné jako se snažit Snapea přesvědčit, aby ho pustil. Akorát si způsoboval bolestivé odřeniny.
Chvíli se nic nedělo a pak přišla nečekaná a příšerná bolest. Harry si nikdy nemyslel, že by byl Snape svatý, ale takhle mladý a už cruciatus. Připadal si, jako kdyby mu všude možně vrážel do běla rozžhavené nože a pak mu do ran sypal sůl. Měl pocit, že každou chvíli musí ztratit vědomí, v duchu prosil, aby to už přišlo a on omdlel. Jeho prosby nebyly vyslyšeny. Svíjel se, čímž si způsoboval ještě větší bolest. Nakonec se mu spustila krev z nosu. Horká tekutina kapala na stůl a rozlévala se kolem obličeje, dotekla i k ústům. Harry potlačil dávivý reflex způsobený železitou pachutí krve v ústech. Kletba pojednou přestala. Chlapec doufal, že je to vše a že ho trýznitel nechá jít. Ze všeho nejvíc se však chtěl zbavit krve, která vytvářela horkou loužičku na stole a on si v ní bezmocně smáčel ústa. Dělalo se mu mdlo a bál se, že se každou chvíli pozvrací.
Uslyšel svist hůlky a následoval pocit, jako kdyby ho někdo příšernou silou kopnul do holeně. Tohle se několikrát opakovalo, pokaždé na jiných částech těla. Ve svém vzteku ze sebe Snape vyrážel jednotlivá slova, ze kterých Harry pochopil, že Jamese Pottera a jeho bandu viní ze všeho špatné. Paradoxně to nejhorší, co kdy mohl Snapeovi udělat bylo, že zplodil Harryho. K tomu se mladík ve svých výlevech vracel čím dál častěji.
Harry byl na pokraji bezvědomí, když se s ním Snape rozhodl skončit. Za celou tu dobu se ho ani jednou nedotknul, zbaběle ho mučil hůlkou, ale sám se bál do něj praštit. Na to neměl dostatek sil, jistější si byl, když on měl hůlku a proti němu tu ležel někdo naprosto bezmocný.

,,Malfoy dopadnul hůř," zašeptal Harrymu do ucha a odvázal ho. Potterovi se z jeho odporného dechu a blízkosti udělalo zle, dopadl na všechny čtyři a pozvracel kamennou podlahu. Zůstal na všech čtyřech a třásl se po celém těle. Byl na pokraji vyčerpání a bál se že omdlí. Při vědomí ho drželo pouze pomyšlení, že by hlavou spadl do louže zvratků.

,,Zmetku," syknul Snape, zvedl ho, podlahu vyčistil a dopravil chlapce zpět do kobky. Harry nechápal, kde se v člověku může brát tolik nenávisti. Jak může být někdo tak odporný. Jen samotná Snapeova přítomnost, pouhé pomyšlení na něj v Harrym vyvolávalo pocit hnusu a touhu ho zabít.

,,Draco, omlouvám se," zašeptal do tmy, jakmile za jejich věznitelem zapadly dveře, a omdlel.

Když se probudil, nahmatal vedle sebe něco na dotek měkkého a teplého. Dodávalo mu to pocit bezpečí. Přitisknul se k tomu blíž a znovu se propadl do spánku. Když se vzbudil podruhé, pokusil se otočit hlavou tak, aby na to něco viděl. Způsobovalo mu to neuvěřitelná muka, ale nakonec se mu to podařilo. Zjistil, že se tiskne k Dracovu hrudníku. Kdyby toho byl schopný, zděšeně by ho odstrčil.

,,Třásl si se, vypadalo to, jako že je ti zima," pronesl tiše Malfoy a odtáhl se. Harry zatoužil, aby to nedělal a zůstal u něj. Děsilo ho, jaké pocity v něm Dracova blízkost vyvolávala.
Celý den strávili v zamyšleném mlčení. Něco se změnilo. Oni dva se změnili, ale netušili, kdy k tomu došlo. Proč Harrymu ten rozmazlený aristokratický idiot najednou připadal jako křehký porcelánový hrníček, který je třeba postavit na poličku a tiše obdivovat, protože jakýkoli větší náraz či prudší poryv větru by mu mohl ublížit. A co se změnilo, že Draco začal vnímat syna mudlovské šmejdky jako někoho, kdo je jemu rovný?
Ani jeden z nich by to v životě nevyslovil, ale oba dva byli rádi, že tady ten druhý je.
***
,,Srabusi, nemohl jsem si nevšimnout, jak se vždycky po večerce plížíš do sklepení," ozval se za dveřmi hlas. Chlapci se na sebe vyděšeně podívali. Další člověk mohl znamenat záchranu nebo taky zkázu. Byla to neznámá situace a nevěděli, jak se dotyčný může zachovat.

,,Blacku, vypadni a nech mě na pokoji," na Snapeově hlase bylo patrné podráždění a snad i strach. Zněl jako zvíře lapené v koutě, které je však o to zuřivější, čím se cítí bezmocnější.

,,To bych mohl, ale neudělám to. Ne dřív, než zjistím, co tady děláš. Nějaké pošahané rituály, neblázni, ošklivej budeš pořád, to ti nepomůže. Mučíš tady malý prvňáčky, aby sis dokázal, že jsi lepší než oni?"

,,To děláš ty," odsekl Severus.

,,Ty, hajzle, co si to řekl?! Mdloby na tebe!" ozval se dutý náraz, jak něco těžkého dopadlo na dveře. Pak cvaknul zámek a přikrčené chlapce ozářilo světlo hůlky. Obličej jejího majitele byl skrytý ve stínu, avšak Harry si ho dovedl naprosto přesně vybavit. Zaplavila ho vlna úlevy, Sirius jim jistě pomůže se dostat ze Snapeových spárů. Málem by se k němu s radostí a úlevou rozběhl, něco ho však zarazilo.
,,Tak tohle, vypadáš skoro jako holka," Sirius mávnul směrem k Dracovi : ,,a jsi podobný Malfoyovi," odplivnul si na zem.

,,Pouta na vás."
Harryho zaplavil zmatek. Proč je poutá, měl jim přece pomoci. Je tohle vůbec ten Sirius, kterého zná? Zoufalstvím a bezmocí se málem rozbrečel. Bylo toho na něj moc. Cítil, jak ho pálí oči a musel několikrát zamrkat, aby se přímo před Siriusem nedal do pláče. Naděje, která ho zaplavila při poznání, že ten mladík je Sirius ho rychle opustila a nahradilo ji zklamání ještě umocněné faktem, jak moc se zmýlil.
Mladík popošel blíž k nim a sehnul se k Dracovi. Mířil mu hůlkou do obličeje a prohlížel si ho.

,,Musíš být Malfoy, ten debilní výraz bych poznal kdekoli. Zajímalo by mě, jestli ti Lucius taky udělal to, co mě."
Obličej přisunul ještě blíž k tomu Dracovu a prohlížel si ho z bezprostřední blízkosti.
Pak pomalým pohybem napřáhl paži a praštil ho. Draco se bolestí svalil na zem, obličej si držel v dlaních a po prstech mu stékaly čůrky krve. Harry překvapeně seděl na zemi a koukal na kmotra, který si rozepnul poklopec a kalhoty setřepal do půli stehen. Několika pohyby se přivedl do provozu schopného stavu a přitáhl k sobě stále ještě bolestí ochromeného Draca.
Z Harryho pohledu to bylo jako ten nejhorší zločin ničit něco tak překrásného, jako byl Draco. Jako kdyby Sirius popadl křehkou porcelánovou sošku a mrštil s ní o zem. I Draco vypadal, že se rozpadá na kousky a v tu chvíli nebelvír pocítil silnou touhu vzít lepidlo a spravit ho. Spravit ho tak, aby nebyl vidět jediný kaz, protože Draco byl mistrovské dílo a jeho ničení bylo neodpustitelné.

,,Tohle mi Malfoy dluží, vyber si to na něm," prohlásil Sirius, shrnul Dracovi kalhoty a naslinil si prst, aby si chlapce připravil. Jakmile se Siriusovi prsty ocitly uvnitř, blonďák vytřeštil oči a zoufale s sebou začal házet.

,,Dělej, co chceš, ale já nepřestanu. Pomstít se tomu parchantovi toužím už hodně dlouho. A takhle tě to bude jenom víc bolet."
Harrymu se dělalo mdlo z toho, co viděl. Chtěl Dracovi pomoci, ale netušil jak. Zkusil to tím jediným způsobem, jaký ho v přívalu paniky napadl - se stále spoutanýma rukama se tiše připlížil za Siriuse. Než však stačil cokoli udělat, skácel se na zem pod vlivem petrificus totalus. Nemohl se ani hnout a ještě ke všemu měl dokonalý výhled na celou akci.
Viděl, jak s sebou Draco přestal házet a jen útrpně čekal, až nastane konec jeho trápení. Ten přišel milosrdně brzo. Po chvíli se na něj Sirius zhroutil, okamžik jenom ležel a zhluboka dýchal, pak se zvednul, zanechávaje za sebou stopu spermatu smíseného s Dracovou krví. Harrymu se chtělo zvracet.
Black se oblékl a ode dveří ještě zrušil kletbu poutající Harryho k zemi, pak odešel. Harrymu připadalo, že se propadl do nějaké pokřivené reality, kde se hroutí všechny iluze. Jako kdyby je do svých spárů chytil nějaký zvrhlý druh mozkomora a mučil je ztrácením ideálů v jejich blízké a život všeobecně.
Potter vstal a přistoupil k Dracovi, opatrně se dotkl jeho ramene. Děsilo ho, že mladík jen ležel na zemi, po tvářích mu tekly slzy a neměl nejmenší vůli k pohybu. Vypadal bezmocně, zmateně a naprosto ztraceně. Harry si k němu sednul na zem a popadnul ho do náručí. Draco však nijak nereagoval, po chvíli spolužáka odstrčil.

,,Zapomeň na to, není to poprvé ani na posledy," odvrátil hlavu. Chtěl pryč z Harryho dosahu, jenže i když ležel, tak ho všechno bolelo, pohyb by to jenom zhoršil. Navíc ho šokovalo, že někomu, byť jen v náznaku, řekl, co se mu kdysi dávno stalo. Zároveň pocítil a zvláštní úlevu, že to ví i někdo druhý.
Dracův otec byl za obyčejných okolností normálního sexuálního zaměření. S Narcisou nikdy neprovozoval nic výstředního a ani nedal najevo, že by po tom toužil. Mimo manželské lože však dával průchod svým potřebám a fantaziím. A nejednou se objektem jeho choutek stal i nedospělý syn. Poprvé Draco netušil, co má dělat, do teď měl otce v rámci možností rád. Najednou měl pocit, že se mu všechny jeho ideály hroutí. Nikdy k Luciusovi neměl nijak blízký vztah, ale pořád to byl jeho otec, ctil ho. Jenže najednou úctu vystřídal strach a tichá nenávist. Nesnášel každý jeho dotek, nenáviděl zvuk jeho hlasu a ze všeho nejvíc se mu hnusil jeho dech.

,,Draco, až půjdeš z koupelny, přijď ke mě do pracovny," naklonil se nad blonďáčka otec.

,,Ale..."

,,Žádné ale, syn musí ve všem poslechnout svého otce!" utnul Dracovy námitky hned v zárodku a odešel do pracovny.
Draco se snažil mytí co nejvíc protáhnout. Doufal, že třeba otec půjde spát a nebude po něm nic chtít. Těchto chvilek se děsil a poslední dobou byly čím dál tím častěji.
Už netušil, jak by to mohl oddálit. Několikrát si vyčistil zuby, umyl obličej a přečesal vlasy. S hrůzou se vydal k otcově pracovně.

,,Trvalo ti to," oznámil mu Lucius a usadil se v křesle. Pak synovi pokynul, aby přišel blíž.

,,Ty víš, co máš dělat."
Draco to opravdu věděl, jen doufal, že se tomu vyhne. Chvíli na otce nerozhodně koukal a přemýšlel, co by měl říct, aby nic z toho nemusel dělat. Když však Lucius začal netrpělivě bubnovat prsty na opěradlo křesla, položil ruce na pásek županu a dal se do rozmotávání. Pásek spadl na zem a za chvíli ho následoval i župan. Draco stál stydlivě naproti otci a pokoušel se být neviditelný.
Horko těžko potlačoval slzy a pocity hnusu, když se ho otec začal dotýkat. Nejdříve mu sjel ukazováčkem přes obličej na hrudník a po chvíli pokračoval až na stehna. Draco mu na očích viděl vzrušení.

,,Klekni si, na všechny čtyři," zašeptal Lucius a Draco odevzdaně klesl na kolena. Lucius vstal a syna několikrát obešel zatímco se ho dotýkal všude možně. Chlapci se dělalo špatně při vzájemném dotyku jejich pokožek. Když mu otec zajel rukou mezi půlky měl pocit, že se co nevidět pozvrací. Lucius ukazováčkem vniknul dovnitř a jemně s ním zakroutil. Draco stisknul pevně rty a snažil se vydržet. Netrvalo to dlouho. Ještě chvíli ho otec trápil, pak ho poslal spát. Draco radši ani nechtěl vědět, co dělá vždy, když odejde. Byl rád, že tohle po něm zatím nechce.

***
Draco byl sám na sebe naštvaný, že tohle Potterovi prozradil, ale ten nevypadal, že by to úplně pochopil. Rychle zaplašil nepříjemné vzpomínky na otce a vrátil se do snad ještě nepříjemnéjší reality.

,,Co jsi tím myslel?" zeptal se Potter, Draca zarazilo to, co viděl v jeho očích. Smutek, lítost, soucit? Těžko popsat, avšak chlapce to naštvalo. Nechtěl tam nic takového vidět, přál si, aby to byla zlost, nenávist, cokoli, jen ne soucit. S tím se vyrovnat neuměl, nikdy to nezažil. Nikdo se na něj nekoukal se soucitem, nejčastěji tam vídal odpor potlačovaný výrazem chamtivosti, který byl skrytý za maskou pokory a ochoty.
Harry se však na něj koukal jako na něco vzácného, se zvláštní něhou. Děsilo ho to.

,,Co ti je do toho, Pottere, stejně se tohle všechno děje jen kvůli tobě. Kdybys nebyl takový idiot a alespoň jednou myslel mozkem, tak by se nic z toho nestalo! Jsi jen zkurvenej poloviční kouzelník a tvoje matka byla odporná šmejdka. Proč bych zrovna někomu, jako jsi ty, měl něco, kurva, říkat!" Pokoušel se na něj vykřičet všechnu tu zlost a zhnusení, které cítil. Dávno to nebylo o Harrym, prostě byl nejblíž a tak si to vylil na něm. Kdyby tady byl Goyle, stal by se terčem jeho výlevu on.
Harry ho poslouchal s otevřenou pusou. Najednou ho popadla příšerná zlost a měl chuť do Malfoye mlátit tak, že by prosil o milost. Koukal se na něj a představoval si, jak na jeho bledém obličeji naskakuje jedna modřina za sebou, jak se svíjí v bolestech na zemi a prosí ho. Chvíli se opájel touhle slastnou představou a pak se vyděsil, nad čím to přemýšlí. Vlastní myšlenky a hrůznost jeho přání ho vyděsila. O kolik by potom byl lepší než Snape.
Když se uklidnil, zase viděl místo Malfoye křehký porcelán. A viděl na něm tu spoustu spojů, jako by se ho někdo pokoušel několikrát za sebou neúspěšně slepit. Pochopil, že tenhle téměř umělecký skvost někdo neustále rozbíjí. Že jeho křehkost a krása je objektem touhy zničit vše nádherné. Viděl, že je nenapravitelně poškozený a že se mu nikdy nepodaří vrátit původní půvab a čistou dokonalost.

Tu noc spali každý na jiné straně místnosti. Draco s sebou ze spánku neklidně házel. Neustále se mu zdálo o otci, ze spaní vykřikoval slova, kterým nebylo rozumět. Naproti tomu Harry spal klidně, jako když ho do vody hodí. Sám se ráno divil, jak odpočatý se cítí.
Když si Draco ráno potřeboval dojít na záchod, chvíli váhal, jestli má vůbec cenu se pokoušet dojít ke kyblíku, který jim Snape pro tento případ přinesl nebo jestli má prostě dojít k nejbližšímu rohu. Nakonec se rozhodl zachovat dekorum a s velkými obtížemi došel ke kyblíku. Po cestě proklínal vše od svého otce, původu, vzhledu, který mohl někomu připadat zženštilý až po matku, která ho porodila a přehodila ho tak vší té krutosti, jež se mu dostávalo.
Zrovna, když dokončil potřebu a byl na půl cesty do svého rohu, za dveřmi se ozvaly hlasy. Chlapci na vstup upřeli vyděšené pohledy a čekali, co se bude dít dál. Draco se roztřásl. Kdyby se mělo stát to samé, co včera, už by to neunesl.
Několik okamžiků se nic nedělo a pak se dveře rozletěly dokořán pod účinkem alohomory. Do místnosti vešli dva mladíci asi tak stejně staří jako Harry s Dracem. Chlapci zacouvali do stínů a pokoušeli se být co nejméně nápadní. S trochou štěstí by si jich návštěvníci nemuseli všimnout a jim by se mohlo podařit v nestřežené chvíli utéct. Co by se dělo pak nebylo důležité, hlavně, že by byli pryč z téhle díry.

,,Ale fuj, tady to smrdí jako v chlívku," Harrymu se zastavil dech. Ten hlas mu byl tolik povědomý.

,,Co by si taky chtěl, po Snapeovi. Hele, Náměsíčníku, co že to vlastně Sirius vykládal?" Chlapcova pozornost se nyní upřela k vlastníkovi druhého hlasu, ve kterém mohl rozpoznat otce. Vypadalo to, že návštěvníci si jich stále ještě nevšimli. Ale jak by také mohli, světla zde bylo pomálu a chlapci se krčili ve stínech.

,,Nevím, víš kolik si toho domyslí. Hele, ale povídal, že tady Snape někoho schovává," Draco se napjal, byl připraven se bránit, jak by jen dovedl, kdyby se k němu přiblížili a chtěli se ho dotknout. Za chvíli se kroky přiblížili k němu, přikrčil se ještě víc. Zachvátila ho panika a on byl ochotný se bít tak, jak nikdy v životě. Byl bezmocný, jako šelma v koutě. A stejně tak nebezpečný. Připadalo mu, že tenhle boj bude o jeho život.

,,Co to..." zamumlal Dracovi známý hlas. Podíval se nahoru a spatřil obrys Remuse Lupina. Panika ho zasáhla jako blesk z čistého nebe. Nedbal na bolest, vymrštil se a praštil Lupina pěstí. Ten se zapotácel a chytil za tvář. Draco nad sebou ztratil kontrolu, chtěl jenom mlátit a kopat. Další jeho ránu schytal James, který se vrhnul kamarádovi na pomoc. Podařilo se mu na blonďáka namířit hůlkou a vyslat proti němu poutací kouzlo. Nyní byl chlapec bezmocný, stále však s sebou házel a nemínil se uklidnit.

,,Sakra, jsi v pořádku?" zeptal se James otřeseného Remuse. Ten zatřásl hlavou na znamení, že je vše v pořádku.
Díky kouzlu za pár vteřin odhalil i Harryho. James na něj namířil hůlkou a zeptal se ho, jestli taky bude dělat takové problémy, jako jeho společník nebo jestli bude klidný. Harry si vybral druhou variantu. Bylo mu jasné, že kdyby jim šlo o něco špatného, nespoutaný proti nim bude mít větší šanci.
Společně vyšli na světlo. Brýlatý chlapec okamžitě zavřel oči, tak moc ho světlo bodalo do očí. Po několika dnech strávených ve tmě se mu tohle jemné záření zdálo, jako kdyby vyšel v poledne za plného slunečního svitu na louku.

,,Teda, vypadáte hrozně," zkonstatoval jejich zjev James a prohlížel si z blízka Draca. Jeho jindy alabastrově bílý a dokonalý obličej byl pokrytý vrstvou zaschlé krve, modřin a škrábanců. Nyní opravdu natolik připomínal rozbitý umělecký skvost až z toho Harryho zamrazilo. Oproti tomu byl rád, že on sám si není ani trochu podobný, bál se, co všechno by si mohl James domyslet, kdyby spatřil Harryho v celé kráse a podobě.
Společně s přívalem teplých slunečních paprsků ho zalil i pocit bezpečí. Nyní věřil, že je vše za nimi a že James s Remusem všechno vyřeší. S klidným vědomím, že se mu Draca přece jen podařilo zachránit, omdlel.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 paní archivová paní archivová | Web | 24. dubna 2011 v 9:22 | Reagovat

Prý, že se mu Draca podařilo zachránit. Blbej namyšlenej Potter. Udělal prdlajs :D Rozesmálo mě upozornění: nějaké to znásilnění.. :D Jakmile ale povídka začala, dostala jsem se do vážné a později i chmurné nálady.
Líbí se mi ta změna, že kromě obvyklého nenávist/sympatie/znásilnění je do povídky zapojené i cestování časem. Možná by to šlo více rozebrat a popsat, nebo důvod, nebo způsob - pochopila jsem správně, že to bylo tím zrcadlem? Sirius se choval tak, jak bych si to docela i představovala. Ohledně charakterů vlastně vůbec nemám problém, jen miniPotter mi přišel moc zamlklý. A potom.. možná není potřeba, aby se některé myšlenky tolik opakovaly. Čtenář je vstřebá a uvědomí si je, i když jsou napsané jen jednou :) To, že Draco připomíná porcelán či hrneček by se potom dalo nahradit čímkoliv, a nejen něčím křehkým, zkrátka.. nepracovat jen s jedním popudem myšlenek :)
Jinak - překlepy tam snad nebyly? Hltala jsem to rychle. Ale vím, že jsem narazila na dvě hrubky. Jedna byla myslím něco jako "chlapci upřely pohledy na dveře" - to je přece fuj.

2 chillychilly chillychilly | Web | 24. dubna 2011 v 10:26 | Reagovat

[1]: Juj, děkuji za konstruktivní kritiku, ještě se na to jednou kouknu a poupravím to. Uf, nevím proč, ale tu hrubku si vysvětluji tím, že jsem vzala pohled jako podmět :D
Jop, procestovali tím zrcadlem... Asi to může být trochu nesrozumitelné, ještě se podívám, co se s tím dá dělat.
Děkuji za tvůj komentář

3 Emily Emily | Web | 25. dubna 2011 v 1:18 | Reagovat

Teda.. já se snad radši ani nebudu vyjadřovat.. i když.. velmi dobře napsané, téma a hlavně žánr jsou pro mě málo lákavé, takže z toho zas tak odvařená nejsem, ale povedlo se ti to :-) spíš by mě zajímalo, jak to bylo pak...

4 Chillychilly Chillychilly | Web | 25. dubna 2011 v 12:04 | Reagovat

[3]: Ono tohle není zrovna něco, co může každý...
Jak to bylo pak... to se mi moc nechtělo rozepisovat, takže jsem to ukončila tak, jak jsem to ukončila :D
Děkuji

5 kami kami | Web | 26. dubna 2011 v 10:07 | Reagovat

Kami je hlboko smutná, Severusa si ako mučiteľa predstavuje len veľmi ťažko, ale keď už, tak by čakala niečo poriadne, krvavé a maximálne hrôzostrašné a prefíkané. Toto sa mi zdalo skôr také opisné. Asi to je ten správny výraz, ale na to aká bola poviedka krátka sa ti tam naozaj podarilo natlačiť vážne dostatok postáv. A veľmi sa mi páčilo, ako sa Harry po mučení zobudil na Dracovom hrudníku a zároveň ma veľmi potešilo, keď si Potter uvedomil, že Snape bol vlastne smrťožrút za mladi a teda zlý. Na čo sa často v poviedkach zabúda. Súhrnom pekné, pekné.
Plus, mám maličkatú otázku. Ty si v tom perfektná, takže sa mi zdáš najvhodnejší atept, nemohla by si niekedy zase napísať poviedku o nie tak dobrom Lupinovi a k tomu buď o veľmi zlatom Dracovi alebo maličkatom Severusovi. Prosím! :-D

6 chillychilly chillychilly | Web | 26. dubna 2011 v 12:33 | Reagovat

[5]: Pro mě taky není až tak snadná představa Snapea jako toho, kdo někoho mučí. Většinou to bývá spíše naopak...
Prý perfektní, ani zdaleka ne tak dobrá v různých zvrhlůstkách jako ty
Takže zlý pan profesor a jeho nevinný student? :D Nooo, nápad by byl... ;-)
Děkuji za komentář, potěšilo mě to

7 chillychilly chillychilly | Web | 26. dubna 2011 v 12:34 | Reagovat

[5]: Btw krátká povídka? Je to snad to nejdelší, co jsem kdy vměstnala do jednoho článku :-D
Ale na druhou stranu, ještě jsem několik postav ze zadání vynechala, bylo jich tam na mě až moc a připadalo mi, že by se to pak zvrhlo až moc...

8 kami kami | 26. dubna 2011 v 13:34 | Reagovat

[6]: Nech je nápad, nech je nápad! :-D

[7]: No dobre, ja sa nehádam, bola to dlhá poviedka, ale ja také rada.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama