Výslech

2. května 2011 v 10:28 | chillychilly |  Válečné zločiny
Další jednorázovka z válečných zločinů. Tentokráte o Severusi Snapeovi. Je to zcela popisová záležitost.
Postavy: Severus Snape, Alastor Moody
Žánr: Temné
Upozornění: Najde se zde pár nadávek a trochu násilí
Mám úplně pošahanou klávesnici, která mě neposlouchá a špatně se mačká, takže je možné, že mi občas vypadlo nějaké to písmenko a já to neodhalila.



Severus Snape ležel nahý na zemi a třásl se zimou. Nechápal, co se kolem něj děje a proč se to děje. Snažil si vzpomenout, jaký mechanismus tohle všechno spustil. Vzpomínky měl však nejasné a zamlžené. Pokusil se vstát, aby neležel na studené zemi, jakmile se však pohnul projela jím příšerná bolest a on upadl do bezvědomí.
Když se probral podruhé, ležel pořád na zemi a kolem byla ještě větší zima. Naštěstí mu někdo dovnitř přinesl deku a polévku. Za cenu ohromné bolesti se doplazil k misce s jídlem. Uvnitř byla nějaká odporná šedá hmota, která rozhodně nevypadala poživatelně. Bylo mu to však jedno. Nejedl už dva dny a cítil, že déle by to nevydržel. Na nepohodlí byl zvyklý, ale tohle na něj bylo moc. Zabalil se do deky a vypil polévku. Mastnota mu stékala po neoholené bradě a kapala na deku. Vyhublou rukou si ji otřel a zabalil se do deky víc. Měl zimnici.
Pokusil se najít nějakou pohodlnou pozici, ale vzhledem ke všem zraněním to bylo zhola nemožné. Připadal si, jako kdyby projel mlýnským kolem. Přemýšlel, co všechno má zlomené a pohmožděné. Snažil se najít nějaký kousek, který by ho nebolel.
Ze zamyšlení ho vytrhnul hluk za dveřmi. Slyšel kroky a pak zvuk klíče v zámku. Po chvíli se dveře rozletěly dokořán a v nich stál muž s hůlkou. Severus si na něj matně vzpomínal z prvního výslechu. To on mu způsobil ohromnou ránu na zádech. Při pohledu na něj si Severus vybavil bolest a přišlo mu, že se rána znovu otevřela a bolí víc než kdy před tím.

,,Zvedni se a pojď," nemělo cenu mu vysvětlovat, že se nemůže zvednout. S obrovskými obtížemi se zmučený mladý muž postavil a vyšel za strážcem. Zabalený v dece ho následoval až do vyslýchací místnosti. V ní už za stolem seděl muž, kterého se děsil nejvíce. Bylo o něm známé, že si nebere servítky a používá i zakázané kletby. Vypadal strašidelně, tvář měl pokrytou vrstvičkou jizev a, ačkoli byl mlád, vlasy měl již prošedivělé a řídké.
Alastor Moody si měřil Severus e Snapea chladným pohledem ocelově modrých očí. Úplně z něj čišela nenávist a chuť se po něm povozit. Severusovi se udělalo mdlo.
Bystrozor ho natlačil do židle naproti Moodymu a odešel. Snape si po chvíli s hrůzou uvědomil, že zůstal s Pošukem v místnosti sám a začal panikařit. Už nyní byl naprosto zničený, tohle by nemusel přežít. O jeho život mu nešlo, ale nechtěl umřít jako nějaké prašivé zvíře na ústředí bystrozorů. Věděl, že by jeho úmrtí bylo podáno jako nešťastná náhoda. Celý Severusův život byla jedna velká nešťastná náhoda. Chtěl, aby alespoň jeho smrt byla důstojná.
Moody seděl naproti němu, měřil si ho chladným pohledem a nic neříkal.

,,Tak co, ty zmetku. Takový jako si ty znám. Krysy utíkají, když se loď potápí!" odplivnul si po chvíli. Severus netušil, co by na to měl odpovědět a tak zvolil mlčení. Moodyho to rozzuřilo. Přišlo mu to jako záměrná ignorace.

,,Tak mluv," zakřičel mu do obličeje. Severusovi dopadla do obličeje sprška jeho slin. Potlačil nutkání si je otřít.

,,Co po mě chcete?" zašeptal. Celou tuhle situaci nechápal. Přišel za Brumbálem a vzdal se. Sám se mu nabídl. Souhlasil, že bude dělat dvojitého agenta. Všechny body podmínky chtěl splnit. Ten starý pošetilý blázen mu svěřil svoji důvěru a on se ji nechystal zklamat. Už nechtěl žít ve lži a pohrdání. Konečně udělal správný krok a najednou skončil tady. Na ústředí bystrozorů, kde mu nikdo nekladl otázky, ale každý si do něj s chutí kopl. Byl smrtijed a to už mu nikdy nikdo neodpáře.

,,Jsi zrádce. Takový jako si ty nenávidím. Kluzký jako had. Nemáš hrdost, kdyby si ji měl, zůstal bys tam, kdes byl. Nesnáším chlapy, co nemají žádnou sebeúctu!"
Sebeúctu, tu mu pošlapali a pokřivili už v Bradavicích. S hořkostí si uvědomil, že tohle všechno nyní postupuje kvůli jednomu z těch, kteří mu způsobili spoustu utrpení a ponížení. Byla to ironie. Koutek rtu se mu zvednul a zformoval se do jakéhosi křivého úsměvu. Moody to pochopil jako výsměch a praštil ho. Pěstí. Nepoužil hůlku a Severuse tím překvapil.

,,Co tímhle sleduješ?" křičel na něj. A Snape neměl odpověď, vše už řekl Brumbálovi a ostatní bystrozorům. Neměl, co nového by řekl.

,,A jestli se chceš přidat k nám, řekni nám něco o Voldemortovi a Smrtijedech!"

,,Co jsem mohl to jsem řekl Brumbálovi, víc informací pro vás nemám," v koutku úst se mu vytvořila krvavá bublina a vzápětí praskla. Připadal si jako lidský boxovací pytel. Věděl, že až s ním Moody skončí, bude mít štěstí, jestli přežije.
Bystrozor se na něj nehezky zašklebil a použil crucio. Severus se zhroutil v bolestech a křičel. Jeho již tolik namáhané tělo nápor kletby nevydrželo a on už po několikáté během dneška omdlel.

Když se probral zažil podivné déja vu. Znovu ležel nahý na chladné zemi a vedle něj byla položená deka společně s odpornou polévkou.
Jako první věc nechápal, proč mu ihned po příchodu odebrali oblečení a pak nemohl přijít na důvod proč na něj nepoužijí veritasérum. Po něm by jim řekl úplně všechno a oni by zjistili, že mluví pravdu. Bezmocí udeřil pěstí do podlahy a způsobil si další podlitinu. Navíc mu při tom pohybu praskla jizva na zádech.
Síla, která se ho zmocnila díky vzteku ho opustila a on si najednou připadal ohromě slabý. Zabalený do deky se schoulil do klubíčka a čekal, až zase někdo přijde a odvede ho na další výslech.

Pozdě v noci, alespoň měl takový pocit, nikde nebylo okno, se za dveřmi cely strhla prudká hádka. Slyšel Moodyho nakřáplý hlas třesoucí se rozčilením a druhý, hluboký a na poslech příjemný, který mu odpovídal. Pak se dveře v záblesku kouzla rozletěly dokořán a hned se s třísknutím zavřely. Ke stále ještě v klubíčku spočívajícím Severusovi narušitel přiskočil a zatřásl s ním

,,Kde je? Tak řekni mi to, ty jeden odporný bastarde!" vypadalo to, že se Moodyho zmocnil amok. Více než kdy dřív si Snape vybavil jeho přezdívku - Pošuk. V záchvatu šílenství do něj začal bystrozor bušit pěstí. Po chvíli se ovládl a nechal toho. Popadl vězně za bradu a natočil ho obličejem směrem k sobě. Severus lapal po dechu a měl rozostřené vidění. Cítil, že má určitě otřes mozku.

,,Co jste s ní udělali. Určitě v tom máš prsty, já vím že jo. Byl jsi jenom návnada na odvedení pozornosti? Věděl jsi o tom celou dobu? Mluv, nebo tě zabiju!" myslel to vážně. V tu chvíli byl opravdu schopný všeho a Severus to viděl. V Moodyho očích za clonou zuřivosti viděl bolest a ztrátu. Na jedinou vteřinu mu hlavou prolétla myšlenka, jestli na něj nemá zkusit nitrozpyt.

,,Tak mě zabijte," zašeptal do ticha. Jestli je tohle ta dobrá strana, tak to ať radši umře hned. Moody mu pustil bradu a napřáhl se k ráně. Ta dopadla s příšernou silou a poslední, co Severus Snape cítil byla děsivá bolest ve spánku. Doufal, že tohle je konec. Přesně takový, jaký byl celý jeho život. Zemře někde naprosto obnažený na špinavé podlaze kdesi ve sklepě označen za prolhaného zrádce a každý mu to bude jenom přát. Nikdo mu nepřijde na pohřeb, jestli mu vůbec nějaký vystrojí, nikdo ho nebude oplakávat a nikomu nebude chybět. Přišel na svět sám a odejít musí taky tak.

,,Severusi," z dálky k němu pronikal hlas. Takhle mu nikdo už dlouhou dobu neřekl. Naposledy ho křestním jménem oslovila Lily. Že by se ocitl v nebi? Hloupost, padlý jako on do nebe nepřijdou a i kdyby, nikdy by si nezasloužil sdílet stejný kus oblačného ráje společně s Lily. Vždyť ona stále žije, takže její hlas to nebude.
Pomalinku otevřel oči a zamžoural do slunečním svitem naplněného pokoje. Na chvilku uvěřil, že se opravdu ocitnul v nebi, ale pak ho dohnalo racionální uvažování a on zkonstatoval, že leží na nemocničním lehátku u Munga. Nad ním se skláněl Albus Brumbál s úsměvem na rtech.

,,Co se stalo?" jeho hlas zněl cize a nakřáple. V puse měl sucho a tak musel několikrát polknout.
Brumbál mu však odmítl vše vypovědět, pouze mu řekl, že žaloba proti němu byla stažena a že je svobodný.
Později se dozvěděl, co se během jeho poslední noci na ústředí bystrozorů stalo. Skupinou smrtijedů byl napaden dům Alastora Moodyho. Bystrozor byl zrovna u jednoho případu, a jeho žena sama proti přesile neměla sebemenší šanci. Její tělo se našlo až po několik dnech ošklivě zřízené, do té doby se Pošuk uklidňoval nadějí, že stále žije a on ji zachrání. Proto se snažil ze Severuse vymlátit duši, věřil, že právě on bude klíčem k nalezení jeho ženy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kami kami | Web | 2. května 2011 v 18:51 | Reagovat

Kami je zlá, kami slintala vzrušením už pri prvej vete a tom som vedela, že to nie je slash, ale keď... týraný Severus je ták nádherný! :-D A tebe sa to ešte všetko naozaj profesionálne podarilo opísať. Moodyho som si v poslednom čase tiež veľmi obľúbila, asi je to už moja tretia naj postavička z celého HP, takže to bolo ďalšie veľké plus. A tiež ma veľmi oslovila veta: „Celý Severusův život byla jedna velká nešťastná náhoda.“ To sa ti podarilo naozaj dobre vystihnúť. Oh! A Sev bol dokonca už na strane dobra. (Komentujem tak nejako počas čítania poviedky, to si to nevšímaj.) Zlý, Zlý, Alastor. Ale to je preňho tak typické. (Mohla by si prišiť aj nejaký krutý zločin Remusovi. – Ja viem, že ťa s ním stále otravujem, pardon. :)) Prečo mi ale Seva bije? Aha, už viem, to aby som slintala ešte viacej. Ja sa zase nič nenaučím do školy a len budem nad tým všetkým rozmýšľať, ach, jaj! Hm... vy máte Pošuka my máme Divookého. Trošku odlišné dôvody na prezývky. (Keďže to stále čítam, som napätá a čakám, kohože to zabili.) Ja by som mu na pohreb prišla a ty tiež, že chillychilly? Aj ja mám v hlave dlho predstavu, že mu niekto zabil ženu. (Júúú!) Ale tiež mám predstavu, že Severusa má v skutočnosti veľmi rád. A musí furt držať Remusa na uzde, aby ho na každom kroku neznásilnil, no dobre, to už trepem, to si nevšímaj. :-D Bola to veľmi vydarená poviedka. Ďakujem. :)

2 chillychilly chillychilly | Web | 2. května 2011 v 19:23 | Reagovat

[1]: Jé, ani nevíš, jak mě tvůj komentář potěšil. Ze začátku jsem uvažovala nad slashem, ale pak jsem si řekla, že ho taky nemusím cpát všude :D
Hele, s tím Remusem už to mám hezky rozmyšlené, takže teď to jen hodit na papír, až chytnu tu správnou náladu určitě to napíšu.
Prečo mi ale Seva bije? Aha, už viem, to aby som slintala ešte viacej. Tohle je nádherná věta :D teď se na mě lidi okolo koukají, čemu se tak směju :)
Já bych na jeho pohřeb šla určitě. Sešly by sme se tam s Luciusem a pořádně pak Sevíkovu smrt zapili.
Já mám pocit, že to někde bylo napsané... Nebo že bych to o jeho ženě jenom četla v nějaké povídce a pak se mi to smíchalo dohromady s kánonem a teď to beru jako holý fakt... Hm, nasadila jsi mi brouka do hlavy.
Tak Remus má určitě nějaké své choutky, nad kterými potají (a někdy nejen potají) všechny slintáme :-D
Ještě jednou děkuji, strašně mě tvůj komentář potěšil, ani si nedovedeš představit jak

3 paní archivová paní archivová | Web | 2. května 2011 v 19:44 | Reagovat

Hrůzné, brutální a přitom lidské. Nevěděla jsem, jestli cítit se Severusem anebo s Moodym (ke konci).

4 chillychilly chillychilly | Web | 2. května 2011 v 20:09 | Reagovat

[3]: Děkuji. Já myslím, že s oběma, ale s každým jiným způsobem

5 Harunka Harunka | Web | 1. března 2012 v 17:53 | Reagovat

Asi jsme zvrácená. Baví mě číst povídky, kde je násilí... ale nesmí to být přehnané.
Teď mám taky chuť psát o násilí. Po tom, co se vrátila má kmotřička múza už mě taky napadl jeden vězeňský příběh s násilím, ale myslím, že se do toho nikdy nepustím, neboť jsem příliš jemnocitná :D

6 chillychilly chillychilly | Web | 1. března 2012 v 18:11 | Reagovat

[5]: Ale jen se pusť, já jsme si taky říkala, že slash je nechutný... a jak jsem skončila :D
Máš múzu? No to je skvělá zpráva, takže se dočkám pokračování? Zrovna nedávno jsem u tebe na blgu byla, jestli jsem zase něco neprošvihla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama