Spi sladce

14. června 2011 v 16:15 | chillychilly |  Válečné zločiny
Hlavní postava: Marlene McKinnonová
Kdyby někdo nevěděl, kdo to je, doporučuji pátý díl HP, někdy ze začátku, kdy Moody Harrymu ukazuje starou fotogarafii Řádu.
No, co víc o tom napsat, snad jen, že mě to napadlo a hned jsem to sepsala a vůbec si s tím nejsem jistá.
Jsem úplně vyšťavená, tudíž žádné velké přemýšlení nad gramatikou taky po mě nikdo nemůže chtít, takže doufám, že jsem tam nenasekala moc chyb.



,,Maminko, podívej," holčička otevřela ruku a z ní se vznesla papírová holubička. Marlene McKinnonová se na dcerku usmála a pocuchala jí blonďaté kudrny.

,,Jsi šikovná holčička a bude z tebe skvělá čarodějka," naklonila se blíž k ní a vtiskla jí polibek. Holčička se vykroutila z matčina těšného objetí a odběhla si hrát za sourozenci.
Celý večer Marlene nervózně pokukovala po dveřích, už několik dní v kuse ji pronásledovala předtucha něčeho zlého. Nepříjemný pocit se jí však podařil z mysli vytěsnit díky dětem, které ji v jednom kuse obletovaly a nutily do her.
Nechala je vzhůru, dokud nejmladší holčička neusnula s hlavou opřenou o křeslo. Ještě chvíli se zpoza dveří dětského ozývalo štěbetání, pak se však pauzy ticha začaly prodlužovat, až hovor utichnul úplně. Marlene pozhasínala všechna světla v domě a šla spát.

Sen jí přetrhnul uši drásající zvuk. Aniž by si uvědomovala, co dělá, sáhla po hůlce a vyskočila z postele. Dotek bosých chodidel se studenou podlahou ji dokonale probral. A pak domem otřásla detonace.
Bez rozmyslu se rozeběhla z pokoje, chtěla se co nejdřív dostat k dětem. Všude kolem ní padaly věci z polic a tříštily se o zem. Běžela ve střepech, ale bylo jí to jedno. Na naleštěné dřevěné podlaze za sebou zanechávala krvavé stopy.
Z druhé strany chodby se ozýval osamocený dětský pláč. Prudce vběhla do pokoje a zabouchla za sebou. Pak dveře kouzlem zapečetila. Vzhledem k tomu, že v protější stěně domu zela obrovská díra, bylo to zbytečné.
Pláč se ozýval s ještě větší intenzitou a zněly v něm ostré tóny bolesti. Byl to ten nejhorší zvuk, jaký kdy slyšela a zarýval se jí hluboko do mozku. Jedna její část toužila po tom, aby to přestalo, aby bylo ticho a druhá se utěšovala tím, že dokud dítě křičí, je naživu. Zpod spadeného lustru na ní koukala blankytně modrá očka nejmladší dcerky. V rukou stále ještě svírala z papíru složeného ptáčka, nyní smáčeného šarlatovou krví a vydávala ten příšerný zvuk. Marlene se rozhlédla po místnosti ve snaze najít i své dvě další děti. Srdce jí na okamžik vynechalo a pak se jí společně s krví do těla vlila nová vlna hrůzy a bolesti. Když se však od hrůzné scény odvracela, cítila se podivně vyrovnaná a smířená.
Zoufale vytlačila z mysli všechny zvuky, které se ozývaly z chodby. Věděla, že už jí moc času nezbývá, že by se měla pokusit zachránit dceru a dát se na útěk.

,,Ššššš, koťátko, to bude dobré," pohladila dcerku po uplakané tváři a pokusila se nadzvednout lustr. Ve chvíli, kdy se pláč spustil s novou intenzitou si všimnula jednoho z ostrých výstupků vnořeného do tělíčka holčičky. Proražená plíce, prolétlo jí hlavou.
Podle pomalých kroků ozývajících se těsně za dveřmi poznala, že už jí nezbývá čas na útěk. Jediné, co teď nechtěla bylo, aby ji její dcera viděla umírat. K tomu se upnula celou svou bytostí.
Vynořovala se před ní myšlenka a nabývala obludných rozměrů. Bylo to tak kruté až ji zděsilo, že ji něco takového mohlo napadnout. Roztřesenou rukou pozvednula hůlku a pak ji zase spustila. Na tohle nebyla dost odvážná. Zdání klidu se rychle vytrácelo zatímco se dívčin pláč měnil v chraplání a zoufalé lapání po dechu.
Zavřela oči a namířila hůlkou do prostoru. A najednou bylo ticho. Ohlušující nic se rozléhalo pokojem a bilo do uší ještě hůř než žalostné naříkání. Z pod víček začaly Marlene vytékat slzy, které nedokázala zadržet. Zamrkala a upřela pohled na tělo pod sebou. Její oči se setkaly s pomněnkově modrýma. Viděla v nich strach a bolest.
Kroky se zastavily přede dveřmi do dětského pokoje a pak se ozval vysoký ženský hlas jenž svolával ostatní. Našli ji. Bylo jí to jedno, právě se odhodlala k tomu nejzoufalejšímu a nejstrašnějšímu činu svého života, co na tom může změnit, že bude za pár minut mrtvá.

,,Avada kedavra."
Dětský obličejíček ozářil zelený paprsek. Pomněnkové oči zůstaly široce otevřené, a z úst vytékaly poslední kapičky krve z plic.
Dveře do místnosti se rozletěly. Marlene vyslala směrem k nim několik smrtelných kleteb a jako odpověď k ní přiletěly tři jedovatě zelené paprsky. Dva z nich zasáhly cíl s dokonalou přesností.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 paní archivová paní archivová | Web | 14. června 2011 v 17:23 | Reagovat

Proboha...
Víc nenapíšu, omlouvám se. Příliš mě to zaskočilo nepřipravenou a snažím si odrbat ze zad mráz.

2 Itachi-chan Itachi-chan | Web | 14. června 2011 v 18:30 | Reagovat

[1]: No...nevím, jak ty, ale mě zase polilo horko...šílenost. Šílená šílenost...*nemá slov*
...Ale pěkně napsané...a gramatické chyby jsem tam teda nenašla...

3 kami kami | Web | 14. června 2011 v 18:36 | Reagovat

Pamätám si ju veľmi dobre, niekde mám dokonca vypísané všetky tie mená a spôsob, akým boli zabití.
Príbeh sa mi veľmi páčil, bol presne taký, ako od vojnovej poviedky očakávam. Drastický a tragický, ani štipka zľutovania s postavami.
Keby som sa nemusela učiť, nechala by som sa inšpirovať a možno aj čosi spatlala.

4 nel-ly nel-ly | Web | 14. června 2011 v 19:58 | Reagovat

A tak sladká a nevinná ta paprika byla...

Mě se to líbilo. Bylo to bez slitování, žádná sladká omáčka kolem, takové jaké to je a to je mi sympatické.
Sice by mi nevadilo trochu víc drásání, ale co naděláš, už jsem dávno zvrhlá :D

Tak si ji pamatuju... strašný, co všechno mi z HP utkví v hlavě a přitom se nejsem schopná naučit do školy

5 chillychilly chillychilly | Web | 14. června 2011 v 22:28 | Reagovat

[1]: I malá odezva potěší. Doufám, že je to myšleno pozitivně ;-)

[2]: Děkuji moc, jsem ráda, že to zapůsobilo

[3]: Jé, děkuji, takový komentář potěší. Hm, tak se neuč a radši něco napiš (nene, nechci tě odrazovat od učení, na druhou stranu, kdyby to znamenalo nějakou novou povídku... ;-) )

[4]: Já mám s postavami slitování, takže ještě další drásání, ty jí teda přeješ pěkný věci, jen co je pravda :-)
Mě osobně se tahle scéna z pětky líbí asi nejvíc, nejvíc na mě zapůsobila
Sladká a nevinná jsem pořád :-P

Všem vám moc děkuji, ani nevíte, jak jsem za vaše komentáře vděčná a jak dokáží nakopnout

6 Emily Emily | Web | 15. června 2011 v 19:42 | Reagovat

Ouč.. tak to byla drsné.. ale dobře udělala.. radši rychle to ukončit, než nechat trpět.. nevím, proč si tím nejsi jistá, je to dobré!

7 chillychilly chillychilly | Web | 15. června 2011 v 19:55 | Reagovat

[6]: Děkuji, já nevím, asi udělala dobře, ale já bych to nedokázala (nebo dokázala? člověk neví, dokud se v takové situaci neocitne).

8 Harunka Harunka | Web | 1. března 2012 v 18:04 | Reagovat

Čtu komentáře a říkám si: Já bych se taky měla učit. :D
A co říkám na poslední Válečné zločiny? Líbí. Co jsem tu byla naposled hodně ses v psaní zlepšila

9 chillychilly chillychilly | Web | 1. března 2012 v 18:13 | Reagovat

[8]: Oh, děkuji moc :) vážně zlepšia, jo? jéééé :)
Taky bych se měla učit, ale když to nic nedělání je taaak sladké

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama