...Vína

10. června 2011 v 17:20 | chillychilly |  S příchutí...
Já nevím... Je to divné, ale když mě to jen tak prolétlo myslí zrovna když jsem seděla u počítače, tak jsem to sepsala. Je tam spousta zbytečných detailů a žádná akce. A je to hrozně divné. Tak jsem zvědavá, co na to řeknete.
hlavní postavy: Regulus Black, Sirius Black
žánr: preslash
doba: 7. ročník Pobertů



Regulus Black ležel v posteli a právě se chystal zhasnout lampu a jít spát, když někdo otevřel dveře do jeho pokoje. Temná postava chvíli stála ve dveřích a pak se mírně zapotácela. Vrávoravým krokem vešla do pokoje a Regulus poznal svého bratra. Byl opilý a táhly z něj cigarety. Mírně nakrčil nos, neměl rád zápach cigaretového kouře, nesnášel, když někdo v jeho přítomnosti kouřil. Bohužel vyrůstal v prostředí, kde tuto bohulibou činnost provozovali téměř všichni.

,,Siriusi," řekl poněkud ostřeji. Bratr jako by jeho tón neslyšel neslyšel, naklonil hlavu ke straně a zadíval se na postel. Regulus se ještě více zavrtal do peřin. Neměl rád, když se na něj takhle koukal, Siriusův výraz byl poněkud... trpký. Měl z něj strach.

,,Bratříčku," zašeptal Sirius a třemi kroky přešel ode dveří k posteli, kde se zhroutil. Regulus ucítil ruku kolem pasu, snažil se ji odstrčit, ale byla neodbytná. Přestal se bránit, stejně to nemělo cenu. Teď jen doufal, že Sirius brzy usne. Občas se stávalo, že se přišel z opilosti vyspat k němu do pokoje.

Jako malí, když se báli, vždy utíkali k tomu druhému a pod peřinou se k sobě přitulili, dodávalo jim to odvahy. Regulus se nikdy necítil tak bezpečně, jako v ochranitelském náručí svého staršího bratra. Jenže tohle prováděli, dokud Sirius neodjel do Bradavic. O prázdninách, kdy přijel domů, byl už jako vyměněný. Rodiče se k němu chovali odměřeně a on k nim s podivnou nenávistí. Mladšího bratra také zahrnul do okruhu lidí jimiž evidentně opovrhoval. Jediné, kdy k němu přišel bylo právě v jeho slabších opileckých chvilkách.

Regulus začal bratra jemnými, skoro stydlivými pohyby hladit po vlasech. Vždycky se mu jeho vlasy líbily a mrzelo ho, že je také po matce nepodědil. On sám měl vlasy po otci rovné, kdežto ty Siriusovy se s jakousi podivnou elegancí vlnily a vypadaly, že jsou neustále v pohybu.
Sirius pod jeho dotyky spokojeně zavrněl a přitiskl se k bratrovi ještě blíž. Regulus se usmál a sklonil se, aby mohl dát Siriusovi pusu na čelo, jako to vždycky on dělal s ním. Když se však jeho rty dotknuly Siriusova bledého čela, ucítil jeho ruku na své. Podíval se na něj a zjistil, že je vzhůru. Hleděl na Reguluse bouřkově modrýma očima a měl v nich zase ten podivný výraz, který ho tolik děsil a zároveň probouzel jeho zvědavost.
Znovu se k Siriusovi sehnul a políbil ho na rty. Netušil, proč to udělal, ale teď ho to ani v nejmenším netrápilo, prostě to chtěl. Sirius chvíli nic nedělal a pak mírně rozevřel rty. Regulus ucítil jeho alkoholem nakyslý dech, kupodivu mu nyní nepřišel tak odporný jako vždy. Pokračovali v laskaní svých rtů a oba dva si užívali zvláštní pocit čehosi zakázaného. Pak Sirius naklonil hlavu a donutil tak bratra, aby se vzdálil.

,,Si můj mlalej bráška, viď?" usmál se a zavřel oči. Za chvíli už spokojeně spal v Regulusově náručí. Vypadal zase krásně nevinně a spokojeně, jako když byli děti.
Mladšímu z bratrů se však usnout nedařilo. Pořád přemýšlel nad tím, co ho donutilo udělat to, co udělal. Proč políbil svého bratra a proč se on líbat nechal.
Ráno ho vzbudilo, jak se prohnula postel, když se Sirius zvedal.

,,Siriusi..." bratr ho však neposlouchal, ani se na něj neotočil. Prostě se zvednul a odešel. Nechal zmateného a smutného bratra v pokoji. Regulus se cítil zmatený a podivně raněný.
Bratr mu tolik chyběl a po včerejšku si uvědomil, jak moc. Chtěl, aby byli zase děti, které nemusí řešit čistotu krve, odvěký boj zmijozelu proti nebelvíru ani to, jestli se někdo z nich přidá k temné straně nebo ne. Toužil po tom, aby znovu byli normální bratři, kteří se čas od času poperou, provedou rodičům nějakou lumpárnu a společně se budou smát vtipům. Věděl však, že tenhle čas je nenávratně pryč.
A jestli jeho bratr se zatvrzele bude držet té nebelvírské, hrdinské světlé strany, Regulus se sám uvrhne do temnoty. Chtěl přetrhat všechna pouta, která ještě se Siriusem měl. Chtěl na něj zapomenout, a když už to nebylo možné, alespoň se od něj odstřihnout.
Vstal a napsal dopis své sestřenici Belatrix, věděl, že u ní najde pomoc a způsob, jak zbylá pouta zpřetrhat.
Vyšel na chodbu, aby mohl dopis poslat a ze vstupní haly slyšel nezměnitelný křik své matky. Sešel schody jen tak, aby viděl, co se dole děje. Spatřil, jak Sirius s těžkým kufrem nacpaným všemi svými věcmi opouští jejich dům, a cítil, že to poslední tenké pouto, které je ještě spojovalo a dělalo z nich bratry se třepí na drobné nitky a ty se jedna po druhé třepí a rozpadají a společně s nimi se na milion kousků rozpadá i Regulusovo dětství.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kami kami | Web | 10. června 2011 v 18:08 | Reagovat

Je to smutné. Ono je to vždy smutné, ešte som nečítala poviedku na nich dvoch s nejakým náznakom šťasťastnejšieho konca. Ale bolo to krásne a melancholické. Mám ich oboch rada. :-)

2 chillychilly chillychilly | Web | 10. června 2011 v 18:11 | Reagovat

[1]: Po pravdě, oni mají smutný příběh, přijde mi, ža tak od Siriusových jedenácti to prostě ani veselé být nemůže... Taky je mám ráda, Reguluse možná o trochu víc

3 kami kami | 10. června 2011 v 18:32 | Reagovat

Asi by bolo dobré ešte na seba čosi boznúť. Existuje jedna stránka volá sa fanfiction denník. Nie je pre autorov, skôr pre čitateľov, ktorí si tam ukladajú poviedky a hodnotia to, pričom to sám autor nemôže ovplyvniť. (Mne samej tam niekto hodil podľa mňa strašidelnú poviedku.) Bude dobré si prečítať pravidlá, ale pekne to rozširuje obzory a tu je jeden odkaz: http://www.ffdenik.cz/index.php?str=katautoraz&autor=chillychilly&kom=2577#story2577 :-)

4 chillychilly chillychilly | Web | 10. června 2011 v 18:56 | Reagovat

[3]: Ježkovi, to jsem ani nevěděla, že tohle existuje... Teda děkuji tomu, kdo mě tam hodil ;-) to bych ani nečekala :) Tak až budu mít čas, pořádně to tam projedu, bohužel už teď jsem někde měla být, nedochvilná chillychilly, hrozná chillychilly!
Musím se podívat, co je podle tebe ta strašidelná povídka :D ale nikdy jsem od tebe nic strašidelného nečetla (teď myslím strašidelného po spisovatelské stránce) ;-)
ještě jednou děkuji, tohle bych asi sama jen tak nenašla

5 Nel-ly Nel-ly | Web | 10. června 2011 v 18:59 | Reagovat

Ach jo, já bych plakala...chudinka REgie (už jsem říkala, že Siriuse fakt nemám ráda a Rega miluju), nádherné to bylo, ty naše malá slashařko

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 10. června 2011 v 19:00 | Reagovat

[3]: pche a mě si nikdo nevšimne :D ale asi mám být ráda, že si mě neberou na přetřes

7 Bromance Bromance | Web | 10. června 2011 v 19:45 | Reagovat

Já jsem ještě moc povídek s Regulusem nečetla. Nevím proč, ale mě zas tolik nechytil. Jenže když jsem si přečetla tohle, tak jsem se rozhodla to ještě zvážit, než ho zavrhnu :D. Vypadá to, že mimo toho, že byl trošku slaboch, byl i docela sympaťák, co? :-D
No každopádně pěkná oddechovka :)

8 paní archivová paní archivová | Web | 10. června 2011 v 20:56 | Reagovat

Celé bych to hodnotila všemi palci nahoru.. pokud by mě tam vyloženě nepráskly do očí výrazy jako "teď to neřešil" nebo "chrupkal", to jde vážně spíš k přímé řeči anebo když se povídka celkově píše laxnějším stylem. A Nebelvír se Zmijozelem tam nějakou záhadou pozbyly svá velká písmena.
Každopádně příběh-nepříběh byl.. takový.. dotklo se mě to. Hodně.

9 chillychilly chillychilly | Web | 11. června 2011 v 18:15 | Reagovat

[5]: Tohle byl jenom takový jemňoučký preslash, vlastně tam ani nic závadného nebylo (je pravda, že žádného svého sourozence bych asi dobrovolně nelíbala, ale i tak)
taky mám radší Reguluse, děkuji

[7]: On nebyl slaboch, byla to docela silná postava, přirovnala bych ho asi k Severusovi, slaboch v začátcích, ale pak se tomu postavil a bojoval svým způsobem. Rozhodně bych ho neodsuzovala.
Děkuji

[8]: Jo, chrupkání ještě musím přepsat ;-) na druhou stranu, on opravdu musel chrupkat :-D
hm, to mi vždycky dělalo problémy. Velká písmena ve slovech jako Zmijozel nebo Smrtijedi (nebo je to snad smrtijedi?)
Děkuji, ještě to trochu poupravím

10 paní archivová paní archivová | Web | 13. června 2011 v 17:15 | Reagovat

Hele, smrtijedy/Smrtijedy sama nikdy nevím :D Většinou se snažím donutit to psát alespoň jednotně v povídce.. ale všímám si, že třeba jednu povídku píšu s a v další zase S :D Asi tak. Jasně, Sirí určitě chrupká jako správné štěně, ale.. vážně je to spíš do přímé řeči :)

11 Emily Emily | Web | 15. června 2011 v 19:45 | Reagovat

Tak toto mělo na mě neuvěřitelně brutální účinky.. úplně je mi z toho do pláče.. asi už fakt měknu. Krásně napsané, krásná myšlenka a vůbec.. achjo... je mi jich líto obou..

12 chillychilly chillychilly | Web | 15. června 2011 v 20:23 | Reagovat

[11]: Ono to zase není tak smutné, je to jen, hořké. Zvykli si na to, oba dva, prostě nemohli být společně (nemyslím tím žádný slash faktor, ale normálně jako bratři-kamarádi)
Děkuji (neměla bych mít radost z toho, že je ti do pláče, ale mám, protže to znamená, že to alespoń zapůsobilo)

13 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 21. listopadu 2011 v 16:17 | Reagovat

Uáááá!!! Nestává se často, že by mě povídka rozbrečela, ale tady... Vždycky jsem zbožňovala Siriuse, ale pro Reguluse jsem měla tak trochu slabost... Musela jsem si prostě přečíst každou povídku, ve které se objevil a tak... A tahle povídka byla úžasná!!!

P.S.: Co se týče tvého nápadu (návrhu) - Nevím... Víš, slashe nepíšu... Ani nevím, jestli bych to zvládla... - Jediné, s čím bych mohla pomoct by byl právě onen začátek... - Víš, tvůj nápad bych zachovala, jen trochu změnila jeho vyjádření, a prodloužila ho... Co se ale týče Salazara a slashe, to jsem prostě ještě nezkoušela, takže nevím...
No, kdyžtak mi teda napiš na mail :)

14 chillychilly chillychilly | Web | 21. listopadu 2011 v 17:39 | Reagovat

[13]:Vážně jsme tě rozbrečela? Teda, ne že bych chtěla někoho rozbrečet, ale budu to brát, jako že jsme to napsala hodně dobře :)
většinu autorů potěší, když s ejim čtenáře podaří v tom dobrém slova smyslu rozbrečet nebo pobavit,
Děkuji moc
Odpověď máš na mailu

15 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 21. listopadu 2011 v 18:29 | Reagovat

[14]: No jasně... Je to stejný, jako když v knížce umřel Sirius - to jsem si četla, a četla, a najednou koukam, že jsou ty písmenka nějaký rozmazaný... A pak jsem si uvědomila, že brečim :)
Nmeáš zač ;)
Odpověď na tvou odpověď máš taky na mailu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama