Princovy vzpomínky

17. července 2011 v 17:54 | chillychilly |  Povídky na přání
Tak jsem si zase jednou vyčerpaná z práce sedla k počítači a začala psát a tohle z toho vypadnulo. Povídka je na přání pro Kami a je taky poslední, kdy to beru od konce. Od teď slibuji, že se začnu věnovat těm, kteří si napsali jako první.
Jinak, doufám, že nebude až tolik vadit, že jsem úplně nedodržela zadání, ale prostě ze mě vylezlo tohle :) navíc já se do Severusovy mysli ne a ne dostat
Postavy: Severus Snape, Tobias Snape
Upozornění: Severusovy vzpomínky jsou psány kurzívou



,,Severusi, je mi to líto, ale tohle teď právě přišlo," Albus Brumbál držel v ruce list papíru a předával mu ho. Snape ho naprosto bez zájmu přeletěl očima. Pak ho zmačkal a vyhodil do krbu.

,,Severusi?" muž pohlédl do blankytně modrých zřítelnic svého nadřízeného, jak ty oči prosté vší nenávisti a plné zájmu a účasti občas nenáviděl.

,,Byl to váš otec..." měkce podotknul Brumbál.
Severus se zamračil, on ho nikdy za svého otce nepovažoval.
Jeho úplně první vzpomínka na toho muže, kterého všichni nazývali jeho otcem byla, když mu byli asi tři. Pamatoval si, jak otec vzal ze stolu talíř a praštil jím o zem. Jako dnes před sebou viděl, jak se talíř roztříštil na miliardu střípků. Sledoval trajektorii těch drobných bílých kousíčků a bylo mu do pláče. Najednou se však, jakoby přitahovány podivnou silou, všechny kousky zase slepily dohromady. A pak otcova pěst dopadla na jeho tvář.
Tehdy Severus předvedl svoje první kouzlo a od té chvíle ho otec nenáviděl stejně jako svoji ženu.

,,Já už se s tím nějak vyrovnám," pronesl zády k Brumbálovi a opustil místnost.
Ve své pracovně si sednul do křesla a najednou nevěděl, co má dělat. Netušil, co by právě teď měl cítit a po dlouhé době se sám v sobě nevyznal.
Vstal a nalil si whiskey, pak znovu usednul do křesla a zahleděl se do plamenů. Potřeboval si znovu připomenout, jak moc otce nesnášel, aby zahnal ten podivný pocit prázdnoty, který se ho zmocnil.

,,Co to je!" zařval otec z kuchyně. Jedenáctiletý chlapec se radši běžel schovat do vyšších pater zchátralého domu. Za chvíli k němu dolehla hádka rodičů, která byla ukončena silnou ránou do stolu. Pak slyšel, jak otec nadává a matka brečí. Poté třískly chodové dveře a chlapec zahlédnul otce, jak mizí za rohem.

,,Severusi," vystrčil hlavu a spatřil matku, s očima ještě od pláče, jak se jí rýsuje rudá podlitina na tváři.
,,Přišel ti dopis," podávala mu tlustou obálku a chlapec ji od ní vzal. Dopis z Bradavic, konečně, čekal na něj jako na vysvobození. Ještě když se večer chystal ke spánku, tisknul ho k sobě jako talisman, který ho měl vykoupit z jeho bídy a utrpení.

,,Kluku! Vylez, do prdele, vylez, povídám ti, spratku jeden," moc dobře znal tenhle tón jeho hlasu. Zápach levného alkoholu a zvětralých cigaret byl otcův nejoblíbenější parfém. Zvedal se mu z toho žaludek. Zachumlal se do peřiny ještě o něco víc a snil o tom, jak se jednou zneviditelní, aby ho nemohl najít.
Otec z něj jediným prudkým pohybem strhnul peřinu a vytáhnul ho z postele. Na podlahu dopadnul dopis, a když se pro něj chtěl chlapec sehnout, otec mu ho s, pro člověka v jeho stavu, obdivuhodnou mrštností vytrhnul.

,,Tak tohle jsi, zrůda, jsi odporný, nechutný, nemůžeš být moje dítě," v záchvatu vzteku dopis trhal a kousky papíru házel po synovi. Severus na výjev koukal a připadal si podivně nezúčastněný. A pak mu došlo, že otec rve na kousky jediný symbol vykoupení, jakého se mu kdy dostane.
,,Nenávidím tě," prudce se proti muži rozběhnul. Naivní čin dítěte, který by nikdy nemohl dopadnout dobře. Otec však zakřičel bolestí a z nosu se mu spustila krev. Severus se zastavil několik centimetrů od něj a vyjeveně koukal, co dokázal způsobit kouzlem. V ten okamžik si plně uvědomil sílu magie a rozhodnul se, že se stane tím nejsilnější a nejlepším, aby mu už nikdy nikdo nemohl ublížit.

Severus Snape dopil první sklenku whiskey a hned si nalil další. Utápění v minulosti ho podivně uklidňovalo. Připomínalo mu, proč je z něj takový člověk.

Den před tím, než měl odjet do Bradavic otec někam zmizel a do rána se neukázal. Severusovi ani v nejmenším nechyběl. Jen by mu zkazil jeho velký den.
Když přišlo na řadu zařazování, bál se, kam ho klobouk pošle. Moc dobře věděl, kam by se chtěl dostat a nepochyboval o tom, že přesně ta kolej by mu opravdu pomohla na jeho cestě, kterou si vytyčil. Když klobouk vyřknul svůj ortel, byl šťastný, jak snad ještě nikdy v životě nebyl.

Se zamyšlením pozoroval plameny v ohni. Netušil vůbec, kolik staré záště vůči otci se v něm ještě ukrývá. Věděl, že by toho dokázal vymyslet mnoho a žádná z jeho vzpomínek by nebyla šťastná.
Před očima se mu však objevila jedna, která byla svým způsobem jiná.

Když Severus přijel domů na letní prázdniny, našel neoholeného, poublého otce sedět v křesle. Žádná slova na uvítanou, žádné nadávky, nic. Pak k mladíkovi pozdvihnul prázdný pohled zlomeného člověka.

,,Tvoje matka," ukázal na stůl, kde leželo parte. Severus stál a zíral na ten kousek papíru a nemohl uvěřit, s matkou neměl nijak zvlášť dobrý vztah, ale pořád tady byla.

,,Co..." otázku nedokončil. Otec jakoby obrátil pohled kamsi dovnitř a zakolébal se. Pak k sobě přitáhnul blíž deku a v horkém letním odpoledni se zachvěl zimou. Neodpověděl. Severus už nevydržel déle koukat na tu lidskou trosku, která z otce zbyla a proto se uchýlil do vlastní samoty.

,,Eileen, Eileen," kvílivý zvuk se nesl domem. Severus seběhl ze schodů, aby zjistil původce těchto zvuků. Otec seděl v křesle a lapal po dechu. Po tvářích se mu koulely slzy, vypadal pološíleně. Pořád dokola opakoval jméno Severusovy matky a přestal teprve, když mu syn podal uklidňující lektvar. Na něm pak držel otce celé léto.

To bylo také naposledy, kdy ho viděl. Dozvěděl se, že ho později umístili do ústavu pro duševně choré. Nezajímal se o něj, ani nechtěl. Tušil, že za předčasnou smrt jeho matky mohl on, avšak jeho šílenství považoval za dostačující trest. Nedovedl si představit nic horšího, než ztratit sám sebe. Od té doby však k otci nedokázal cítit nenávist, všechny jeho pocity vůči němu se slily do jednoho velikého hnusu a opovržení, které postupem let přešlo v lhostejnost vůči jeho osudu.

Severus postavil skleničku na stolek vedle křesla a vstal, aby se připojil k večeři ve Velké síni.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 17. července 2011 v 20:08 | Reagovat

Chudák Severus. Hezky napsané

2 chillychilly chillychilly | Web | 17. července 2011 v 23:23 | Reagovat

[1]:On by podle mě ani o soucit nestál. Děkuji

3 kami kami | Web | 18. července 2011 v 8:47 | Reagovat

Trošku tam máš štylistické chybičky, ak sa to dá nimi nazvať. Ale to je jedno.
Ďakujem, toto je podľa mojej chuti. Páči sa mi aké slová išli Tobiasovi z úst. Úplne to k nemu sedelo. A Severus maličký, koľko trpkosti bolo v tej vete o talizmane. V podstate sa z jedného pekla dostal do druhého. Ale tá posledná spomienka... áno, áno, tak to presne sedí s mojimi predstavami. Veľmi pekné, Chillychilly. Kami je móc spokojná. Ďakujem.

4 Bromance Bromance | Web | 19. července 2011 v 13:39 | Reagovat

Tak včera mi Severuse v kině zabili a teď tady ještě čtu tohle... Já se snad znova rozbrečím.
Jinak skvělý!

5 chillychilly chillychilly | Web | 19. července 2011 v 13:51 | Reagovat

[3]: tak až budu mít čas ještě jednou to projedu a poupravím.
Ta poslední vzpomínka mě popravdě napadla jako první, ale říkala jsem si, že psát jenom o tom by bylo dost divný a minulo by se to účinkem.
Děkuji, jsem ráda, že jsi spokojená :)

[4]: Ta jeho smrt mi přišla vážně děsivá a skoro mě to bolelo, když jsem to viděla, za tím sklem to bylo milionkrát děsivější, než kdyby nám to naservírovali přímo, že jo?
Jinak, nebreč, to by Sevík nechtěl
Děkuji

6 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 19. července 2011 v 15:38 | Reagovat

Hezká povídka...Já taky ráda píšu povídky se SS ;)..

7 Bromance Bromance | Web | 20. července 2011 v 8:47 | Reagovat

[5]: Já jsem normálně celej film neuronila ani slzičku, protože jsem byla plná dojmů, ale pak přišly závěrečný titulky a já bulila ještě čtvrt hodiny na to... A máš pravdu, musíme na Sevíka vzpomínat ne se slzama, ale s úctou ;)

8 Princessa Princessa | Web | 26. července 2011 v 13:39 | Reagovat

Jedna z nejlepších povídek, co jsem za dlouhou dobu četla. Opravdu. Pěkně napsané, má to pointu, nápad, neopakují se slova ani jiné drobné věci, které obyčejně kazí dojem při čtení. Opravdu pěkné.
Jenom mi tam neseděla ta whiskey, ale to je jenom můj pocit :-D

9 chillychilly chillychilly | Web | 26. července 2011 v 21:23 | Reagovat

[8]: Všichni zmijozelé pijí whiseky, tak to prostě bylo je a bude :D ne, tak proti gustu, žádný dišputát, ale já to s ním mám prostě takové sžité.
Tyjo, vážně moc díky, jsem ráda, že se ti to líbilo, to mě vážně hrozně potěšilo :)

10 Piece Piece | Web | 2. srpna 2011 v 19:31 | Reagovat

Teda... bylo to vážně moc pěkný. Na jednorázovku až neobvykle povedený. Akorát bych dala trošku větší prostor Brumbálovi, páč ten by se do toho určitě víc vrtal, jak ho všichni známe (i když...:D), ale... Fakt super :D Vzhledem k tomu, že tohle je za dlouhou dobu první HPFF, kterou čtu, tak jsem ráda, že jsem si vybrala zrovna tuhle, i když jsem na ní narazila neuvěřitelnou náhodou :D Bylo v tom něco nového, osvěžujícího a hlavně jsem to ještě nikde neviděla. Za to samozřejmě patří vděk kami, ale tebe obdivuju za schopnost psát na přání, to já nikdy neuměla:D Ale... bylo to vážně prima, hezky, lehce napsané, příjemně se to četlo a člověka na chvíli i zachvátila taková podivná lítost nad chlapcem, který svého otce ztratil víckrát než jednou :D

11 chillychilly chillychilly | Web | 5. srpna 2011 v 9:43 | Reagovat

[10]: Copak Brumla, to je takový starý šťoural, na druhou stranu myslím, že Sevík když nechce někomu něco vykládat, tak to prostě nevykládá :) podle mě dovede pěkně usadit kohokoli i Brumbála.
A to jsem myslela, že Kamiino přání prostě nesplním :D nějak jsem nemohla na nic kloudného přijít.
Jinak děkuji, vážně mě těší, že se ti to líbí
jj, se Sevíkem lčověk prostě musí soucítit, Rowla mu přisoudila docela nepěkný osud

12 kami kami | 5. srpna 2011 v 11:48 | Reagovat

Chillychilly dostala e-mail. :)

13 chillychilly chillychilly | Web | 5. srpna 2011 v 14:48 | Reagovat

[12]: Holka, ty jsi mi teda dala, máš tam odpověď

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama