Nášup číslo 2

23. října 2011 v 11:27 | chillychilly |  Drabbles
Název mluví za vše, řekla bych :D



Kartáček, náhoda, hvizd, mašle, práh


Byla to až neuvěřitelná náhoda, že se potkali. Neviděli se snad celou věčnost a najednou tady stáli proti sobě. Nádražím se rozlehl hvizd signalizující odjezd vlaku. Ani jeden z nich do něj však nenastoupil.
Lucius ho popadnul za paži a přemístil se s ním na práh svého domu. Zavedl ho do ložnice a nechal si od něj rozvázat černou sametovou mašli. Proud světlých vlasů se mu rozlil po zádech a on se mu jimi probíral. Lucius zbožňoval jeho doteky. Vzrušoval ho jeho horký dech, který cítil na krku. Už to nešlo vydržet, prostě to nešlo. Před očima se mu vybavil jejich minulý zážitek, ve kterém hrál hlavní roli zubní kartáček. To byla poslední kapka.
Přejel si po rtech jazykem a vydechl: ,,Dobby, vyčisti mi zuby."

A/N no čekali jste někoho jiného než mého milovaného Luciuse? A jinak, co jste si, vy prasata mysleli, že s Dobbymu bude dělat, no? :)

***********************************************************************************************************

kyselé rybičky, motorová pila, moskytiéra, mléko, oholený
( a to tam ještě slečna chtěla přidat trvalou ondulaci, no, můžete mi věřit, že mě s ní napadalo spoustu zajímavých věcí)

Narcisa se oblékla, učesala a sedla si do salonku, aby vyčkala svého milence. Dopis do Blackovic sídla poslala už pár dní předem, takže věřila, že přijde načas.
Během čekání dostala chuť na kyselé rybičky, chvíli jí sice odolávala, ale nakonec podlehla. Aby její prohřešek nebyl z dechu moc cítit, zapila je sklenicí mléka.
Když se regukus vrátil ze smrtijedské výpravy, uviděl na stole dopis s pečetí rodu Malfoyů, ani se nezdržoval čtením, adresáta, bylo mu jasné, že je to pro něj od jeho blonďatého anděla. Přemýšlel, že by vyrazil hned, ale pohled do zrcadla ho přesvědčil o opaku. Nejdřív se musí umýt. Chvilku přemýšlel, jestli na vousy náhodou nevzít motorovou pilu, ale pak to shledal příliš nebezpečným.
Upraven, oholen a navoněm ještě popadnul moskytiéru, měl s ní své plány, a přemístil se.
Narcisa ztlumila světla v místnosti a nahá si lehla zády ke krbu, ze kterého po chvíli vypadnul její milenec.
Ten jistě zamířil k postavě na pohovce. Obdivoval proud zlatých vlasů, které se spouštěly po zádech, toužil do noch zabořit ruku a pak možná i pár triků s moskytiérou. Vzrušením vydrážděný téměř k nepříčetnosti ze sebe strhal šaty a vrhnul se na svého anděla.
Po chvíli muchlání s vzdychání nastalo trapné ticho.
,,Hmmmmm.....Narciso?"
,,Regulusi!!!"

A/N: doufám, že jste pochopili zápletku, jestli ne tak..... tak nevím :D ale myslím, že je to docela jasné, co se tam stalo a kdo na koho čekal.

************************************************************************************************************
server, dotyk, packet, jednotka, exponenciální

Remusi, jenom jediný dotyk, prosím, jediný a bude to! Křičela Nymfadora Tonková v duchu a odvracela hlavu. Připadala si, jako kdyby viděla Remusovi až do mozku, jak se mu pomalu zacvakávají kolečka do těch správných míst, jak všechny jeho funkční jednotky spolupracují a skládají se. Úplně viděla všechny ty packety, co se snažily doputovat do těch správných míst, tok byl však evidentně nějak přerušen a sever Remusova mozku poskytující Nymfadorou požadovanou službu, přestav vykonávat svoji funkci. Její touha ho praštit, aby konečně něco udělal, exponenciálně rostla, aniž by si to muž po jejím boku uvědomoval.
,,Tak už toho pavouka, u Merlina, zamáčkni!"

A/N Tak nevím, no... znáte moji lásku k počítačům a všemu, co se jich týká, že? Tahle překrásná slova mi zadal můj přítel (alias můj Lucius, protože má mašli, ehm, ehm, přestanu s tím, jen jsem nadšená, ale to všechny víte :D ) a evidentně toužil po tom, abych mu řekla, že to vzdávám. Ale jak je známo, papričky jsou zatvrzelé a pálivé. Po pěti minutách horlivého přemýšlení vznikla tahle blbost. Doufám, že ne moc veliká :)

***************************************************************************************************************************************
papoušek, Cesium 137, chuť, koleje, sám

Seděl ve svém Londýnském bytě sám a pozoroval koleje. Ani nevnímal, kdy kolem projel poslední večerní vlak. V hlavě měl neustále matnou vzpomínku a na patře ještě cítil opojnou chuť doposud nepoznaného lektvaru s prapodivným názvem Cesium 137. To ticho ho už deptalo. Dříve mu poskytoval společnost alespoň užvaněný přisprostlý papoušek, nesnášeli se navzájem, ale teď zjistil, jak mu jeho společnost chybí.
Zapraskání ohně a závan tajemná vůně, kterou si tolik spojoval s večerem prožitým nad popíjením drinků. Z krbu vylezla mladá žena a svůdně se na něj usmála. Strávili spolu nádhernou noc. A pak další. A další. Už nikdy neodešla.
A Severu Snape zatoužil po o tolik tišší společnosti přisprostlého papouška.

A/N Já vím, já vím, nic moc, ale co vymyslet na tyhle slova, která mi tak sprostě předhodil můj milovaný Lucius? :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bromance Bromance | Web | 23. října 2011 v 18:02 | Reagovat

Máš můj obdiv za to třetí drabble :-D to bylo drsný teda! A zbytek je klasicky krásnej, úchvatnej a jediněčnej :)

2 paní archivová paní archivová | Web | 23. října 2011 v 18:35 | Reagovat

XD Ježiš. Všechna jsou hlavně dost ujetá, pobavila mě. (Chvíli jsem musela dumat nad zápletkou Regulus/Cissa, ale potom mi to došlo. Snad. :D A to mám být vrchní úchylák.)

3 chillychilly chillychilly | Web | 23. října 2011 v 19:12 | Reagovat

[1]: Oh, děkuji, taky jsem na sebe za to pyšná a prý tam nemám ani chyby z hlediska počítačů a podobných blbin :D

[2]: Tak na tyhle slova? ono to asi jinak nejde :)
Jo, myslím, že ti to došlo dobře, no já už nevím, jak jinak to napsat :D
Děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama