Omluva komu?

10. listopadu 2011 v 15:40 | chillychilly |  jednorázovky
Povídka je na přání Annie
Zadání i pár bylo naprosto klasické a já měla chuť si nějakou tu klasiku napsat.
- SS, Ginny Weasley
- někdo nechám na vás
- 5,6
- dobrodružný, napínavý
- Velmi krátký děj → 18+ pokud by to bylo možné :) chtěla bych aby se hlavní postavy dali dohromady popřípadě se spolu vyspali
Nooooo, 18+ jsem nesplnila, to vím, ale jinak snad ano. No, prostě posuďte sami.
Je to dokonce delší než drabble, takže u mě výkon :D
Jinak se mi nějako pletou prsty na klávesnici, takže se předem omlouvám za přepisy, ale to se asi stane. Já tam prostě nic nevidím :)
A teď ještě budete muset vytrpět pár keců z mého života. Protože jsem nakrknutá nezostyšností lidí, kteří se na vás usmívají a jsou samý cukřík a za zády vás pomlouvají. Kdyby mi to bylo alespoň řečeno do očí, ale dozvědět se to nepřímo, to mě dokáže nakrknout. Kam se poděla nějaká přímost? Nic nikomu neříká asertivní chování? Alespoň trošičku? No prostě jsem naštvaná a mračím se na svět.


Severus Snape si opláchnul obličej ledovou vodou a zadíval se na sebe do zrcadla.
Co to proboha udělal? Vždycky se uměl ovládnout, tak proč se to dneska stalo? Jak se omluvit? Co teď bude dělat?

****************************************************************************************************************************************

,,Ginny, pojď si s náma zahrát Řachavého Petra," zval ji gestem ke stolu Harry Potter. Musela však odmítnout, měla trest u Snapea.
Jak se jí Ron poškleboval, asi opravdu bude muset brát do rukou rozličné slizké věci a provádět s nima samé nechutnosti. Snapeovi tresty se nikdy v ničem nelišily.
Na věži odbila osmá hodina, když klepala na dveře kabinetu. Otevřela a naskytl se jí pohled do Snapeových otrávených očí. Nesnášela ho, jeho slizké vlasy, dlouhý hákovitý nos, jeho osobnost.

Čekal až přijde slečna Weasleyová a cítil, jak na něj zase leze jeho nálada. Alespoň si svoji mrzutost a frustrovanost bude moct vybít na studentce. Byla přesná jako hodinky, což ho zklamalo a naštvalo ještě víc, že mu upřela důvod k nějaké velmi jedovaté poznámce a strhnutí bodů.

,,Odečítám nebelvíru deset bodů za vaši zmačkanou sukni," oznámil s uspokojením. Od sukně se však nemohl odtrhnout. Jak to, že si toho nevšimnul dřív. Nebyl ten lem nějak vysoko? Vždycky dívkám sukně zakrývaly kolena a teď? Tahle končila sotva v půlce stehen. Pohled na tuto pro něj povětšinou zakrytou část ženského těla ho poněkud rozhodil.
,,A další deset bodů za váš účes," pozvedl oči do výše jejích ramen. Po nich v dlouhých provazcích splývaly rezavé vlasy.

,,Můj účes?" Ginny nevycházela z údivu. Pomačkanou sukni chtěla ještě přejít, pochopila, že mu nedala příležitost k jedovatosti ohledně jejího příchodu, ale mít něco proti jejímu účesu? Vždyt nebyl nijak extravagantní, Prostě obyčejné vlasy.

,,Vlasy by dle pravidel měly být svázány, aby nepřekážely. Kolikrát už se stalo, že nepozorným studentkám jejich vlasy při přípravě lektvarů chytnuly. Ten zápach je horší než Longbottomovy lektvary."
,,Posaďte se tamhle ke stolu a vypreparujte žáby. Potřebuji hlavně žaludky, takže se to snažte nepokazit!"
,,Ano, pane," Snape však jenom něco zabručel a otočil se od ní pryč.
Vražedně se na něj podívala a pak se posadila k žábám.
Nemohl se ubránit a pokukoval po ní. Trochu mu jí připomínala. Ale... Byla úplně jiná. Čím déle se na ní koukal, tím víc se mu zdály odlišné. Lily byla úžasná, dokonalá, čistá, ale tohle, to byla špína celého kouzelnické světa. Horší než čarodějové z mudlovských rodin. Ona byla ztělesněním odpadu všeho kouzelnictva.
Rychle se zvednul a přešel ke studentce.V ruce se mu zablesklo sklo.
,,Vypijte to," vrazil jí do ruky lahvičku s jemně namodralým odstínem lektvaru. Zmateně se na něj podívala.
,,Ale, pane..."
,,Prostě ti vypijte," zakřičel na ní. Byla nebelvírka, a tak chtěla něco namítnout, nakonec to však vypila. Věděla, že ji neotráví a na druhou stranu ji zajímalo, co v tom lektvaru je. Nebyla jako Harry, věřila v to, že je Severus Snape plně na Brumbálově straně a nikdy by svoji pozici neohrozil.
Jakmile vypila celý lektvar, který příjemně voněl po levanduli a omamě chutnal po svařených jablkách, jako by ji obestřela narůžovělá mlha. Měla pocit, že se do ní může ponořit jako vaty. A pak slyšela ten úžasný hlas. Zněl jako rajská hudba, byla schopná mu splnit cokoli.
Ten hlas ji vedl za sebou a ona ho slepě jako ovce následovala. Nechtěla nic jiného, než aby ho mohla poslouchat, do nekonečna.
Udělala vše, co jí řekl. Svlékla se a položila se na postel. Rozhodila vlasy po polštáři a nechala se do nich líbat. To ji dovédělo do stavu ne nepodobnému extázi.

Byly tak odlišné, ona byla tak nečistá. Hodila se pro něj, hodila se pro to. Lily by to nikdy udělat nemohl, ale jí, jí ano. Líbal ji do vlasů, do těch vlasů, které měly o tolik jiný odstín než ty Lilyiny, které nebyly tak nádherné a nevoněly po vanilce. Tahle vůně byla těžká, dřevitá s tony květin.
Mohl by se do skonání světa mazlit jenom s jemnými vlnami jejích vlasů, ale tělo si žádalo víc. Stáhl ji pod sebe a rozepnul poklopec. Nijak se nezdržoval a rovnou se jí zmocnil. Bylo to rychlé a pouze za jediným účelem. Ani tak ne účelem potěšení, jako zbavení se té touhy.
Když bylo po všem, ulevilo se mu. Cítil se najednou dobře, hodně dobře a veděl, že ještě zbývá spousta času, než přestane lektvar působit.
Začal s mučive letmými a krátkými dotyky. Pro něj byla slast, moci se dotýkat křehkého bílého těla, které měl plně ve své moci. Líbilo se mu, jak dívka sténá, jak ho prosí. Miloval její duševní nečistotu, to, že ji odhalila jemu. Ten lektvar by na každého takhle nepůsobil.
Líbil se mu kontrast světlé pokožky a tmavého povlečení, zelené barvy polštáře a rezavých vlasů. Mohl by se na ní jenom koukat a stačilo by mu to k vnitřnímu uspokojení. Chtěl ji však ponížit víc. Chtěl, aby se před ním doslova plazila.
Shodil ji na zem, ke svým nohám, kam patřila pro svoji špinavou krev, která byla daleko čistější než ta jeho. A ona se opravdu plazila, hubenýma rukama se vinula po jeho nohách, hlavu mu položila do klína. Vodopád vlasů se blyštěl rudými odlesky, zabořil do něj ruku a trhnul. Obrátil si ji obličejem k sobě.
Měla omámený výraz, ústa jemně pootevřená. Hnědé oči na něj koukaly s psí oddaností.
A jeho to najednou přestalo bavit. Nebyla Lily, nebyla ta, kterou chtěl. Přepadl ho zvláštní pocit rozmrzelosti a odmrštil ji od sebe.

Když později toho večera stál v koupelně a věděl, že lektvar už dávno přestal působit, pocítil výčitky. Nebylo to ani tak kvůli slečně Weasleyové jako kvůli jemu samotnému.
Nikdy nesmíš podlehnout, touha tvá na tebe nesmí dolehnout. Nikdy nesmíš ztratit se v hlubinách propastě. Nikdy nepohlednéš do očí s oddaností psí, jen ty si můžeš vzít všechno, co je tvý. Jen tobě samotnému náleží, být sám pro sebe přítěží. Nikdy nesmíš milovat, pro lásku
se zraňovat.
V hlavě mu běžela matčina slova, která mu dřív opakovala jako zvláštní modlitbu. Vždy poté, co ji opilý otec zmlátil. Nikdy nebrečela. A Severus se to musel naučit od ní. Nikdy nesmí zranit sebe a tímhle činem sám sobě ublížil. Provinil se proti svému vlastnímu přesvědčení. Nebylo to poprvé, nebylo to naposledy. A on uvažoval, jak se sám sobě omluvit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bromance Bromance | Web | 10. listopadu 2011 v 16:24 | Reagovat

Musím tě strašně moc pochválit, že jsi udržela Severusův charakter po celou dobu povídky a neobrátila se k takovejm těm částem, kdy někdo zázrakem procitne a zjistí, že člověk, kterýho zná už tak dlouho, ho najedno strašně přitahuje, i když nedokáže říct proč. Za to dostáváš plus bodík, jak by řekla naše senilní chemikářka. No a další dva bodíky dostaneš za zpracování a nápad a hned z toho máme jedničku do informačního systému! :-D

2 chillychilly chillychilly | Web | 10. listopadu 2011 v 18:40 | Reagovat

[1]: Jééééé, děkuji :)
zjistila jsem, že moc lidí (včetně mě) nemá rádo zamilovaného třeštícího Severuse :) takže jsem se snažila, aby se to k tomu neschýlilo
Hmmmmm, jedničku :)

3 Piece Piece | Web | 14. listopadu 2011 v 16:52 | Reagovat

Upřímně tenhle pár nemusím, nikdy mi příliš neseděl Severus s někým z doby Harrouše, ale... Přesto to v tomhle případě sedlo jako prdel na hrnec. Parádně se to četlo, Severus byl k sežrání a geniální bylo srovnávání Ginny a Lily (geniální, geniální, geniální!), Ginny a Severuse... úžasné myšlenky. Opravdu mě to hrozně nadchlo, potěšilo... a tak dále :D

4 chillychilly chillychilly | Web | 14. listopadu 2011 v 19:06 | Reagovat

[3]: Já jsem začínala, na Severus/Hermiona :) ale nějak jsem na něj už taky rezignovala
Jejda, děkuji, jsem vážně ráda, že se taková klasika líbila :)

5 nel-ly nel-ly | Web | 22. listopadu 2011 v 2:33 | Reagovat

Já se teda na začátku dost zděsila, ale když jsem o tom tak uvažovala, tak to nebyl špatný nápad.
Přeci jen tý podoby si všimne každý a i rozdílů, ale osobně bych byla spíše pro to 18+ a přidala do toho i pořádnej noncon, jak se projevila jeho ukřivděná stránka a mstila se...
:D jo, na takových scénách se prostě procvičuju

pro mě to bylo dost krátké a mmyslím, že možná opravdu až moc  málo využitý potenciál, ale nápad se cení

6 chillychilly chillychilly | Web | 22. listopadu 2011 v 18:33 | Reagovat

[5]: Poslední dobou zjišťuji, že všem přijdou mé povídky krátké :D tyjo, že bych se pustila o do této a přepracovala ji? Hmmmmm, budu o tom uvažovat. Nečekám, že by to někdo četl znovu, jen tak pro pocit :)
Děkuji za komentář

7 Annie Annie | Web | 27. listopadu 2011 v 14:04 | Reagovat

páni:) výborné. Povídka se mi moc líbila dokonale napsané nemám co dodat jen snad moc děkuji :)

8 chillychilly chillychilly | Web | 27. listopadu 2011 v 23:07 | Reagovat

[7]: Jsem ráda, že se ti to líbí, když už byla pro tebe, já děkuju tobě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama